Vyježdění v autě

za tři měsíce. rozsekal jsem Fiestu na kaši a bylo vyježděno,spíše doježděno

Na 100% si nevěřím ani teď po dvaceti letech.

Dobře, tak jinak, za jak dlouho jste se naučili jezdit tak, aby jste byli se sebou spokojeni.

Po cca roku jsem začal hodně jezdit a po nějakém cca půl roku jsem byl již ze sebou spokojen nicméně kdo je jak dobrý řidič, je jen a jen o naježděných kilometrech, o ničem jiném to není...navíc kdo je jak dobrý a vyježdění, se pozná ve specifickýxh situacích (parkování, nečekané situace, kžižovatky atd...), na rovince umí točit volantem i cvičená opice

Za jak dlouho 100%..no to je hodně individuální...a jede to na 100%? Ročně najedu okolo 40 tis km..a jedno vím na 100%..jsem stále a pořád velmi špatný řidič. Přistupuji k tomu s pokorou a stydím se za to. I když jiní by možná některé mé prohřešky barali jako důkaz vyježděnosti a toho že to mám "v ruce"

Čím později se tenhle pocit dostaví, tím líp. Zabíjí.

no po cca tisicovce km najezdenych , se szijes autem , pak vetsina mladych otriska auto , nebo to hodi do prikopy , pak pochopi to , ze fyziku neocuras ani za nic. Jinak 100% snad nikdy...

Jo souhlasím, vlastní zkušenost :D

V okamžiku, kdy si řidič myslí, že je 100% vyježděný tak je véééélice blízko fatálnímu průseru ! Já kroutím volantem už přes čtvrtstoletí a určitě si nemyslím, že si věřím na 100% - chybu člověk udělá velice snadno a rychle a pak už jde jen o to, jakou má člověk kliku. Spousta lidí už zaplatilo cenu nejvyšší za relativně malou chybičku, stačí být ve špatný čas na špatném místě - to pak ani nemusí jít o chybu toho, co to nejvíc odnese. Snažím se vždy jezdit tak, abych měl rezervu - tim nemyslím palivo, ale třeba to, že vím, že ta zatáčka se dá dát v rychlosti přes 100km/h, ale jedu míň - nikdy nevím, jestli tam např. před pár minutami neprojel jezeďák s ,,džondýrem´´ a neoklepal tam půl metráku bláta. Prostě řečeno - učitel v autoškole mi jakožto sedmnáctiletému adeptu kdysi řekl větu, kterou si sakra dobře pamatuji dodnes :,, Jezdi tak, jako by se tě všichni snažili zabít, tedy čekej od nich radši to nejhorší´´ No a vzhledem k tomu, že dodnes nemám žádnou zaviněnou nehodu a ty nezaviněné byly vždy bez zranění, tak to asi tak nějak bude.

Zdravím,
podle mého názoru na tuto otázku nejde odpovědět ani jednoduše, ani jednoznačně.
Předně neumím odpovědět na otázku, co je to se "vyjezdit" - nevím, co si pod tím pojmem má představit. Je to dané roky vlastnictví ŘP? Je to dané počtem najetých (odřízených) kilometrů? Je to dané tím, že se řidič nebojí jezdit za všech podmínek, za jakéhokoli počasí?
Odpověď na ty první 2 otázky podle mého nemusí nic vypovídat o "vyježděnosti" řidiče, protože sou lidé, kteří mají papíry 20 let a vůbec nejezdí a počet odjetých kilometrů? Taky těžko - znám řidiče s milionem najetých kilometrů a jet s ním je o strach a taky znám řidiče, co jezdí 2 roky a nebojím se s ním.
Pokud by to mělo být podle té třetí otázky (připadalo by mi to logické) - pak jsem asi byl "vyježděný" hned jak jsem z autoškoly vylezl, protože nikdy jsem se nebál vyjet na silnici bez ohledu na počasi a povětrnostní podmínky (jít se třeba nedalo, jaké bylo náledí, ale odjet se dalo vždycky). Takže "vyježděnost" je pojem hodně relativní.
Odpověď na bod č. 2 - odkdy jsem si v autě (ale nejen v autě, třeba i na kole) věřil na 100%?
Na kole po pár klukovských pádech z blbosti - pak jsem se naučil "číst" situaci okolo sebe a naučil se znát svoje možnosti. Takže tak odhadem od 16-17let si i na kole věřím na 100% a nepadám, protože jezdím podle svých možností s schopností (což ale neznamená, že pomalu).
V autě za volantem si na 100% věřím od samých počátků svého ježdění - takže už 33let a bez nehody z vlastní viny (nikdy jsem nesbíral auto po příkopech), jednu ránu jsem dostal (dáma za mnou nedobrzdila za náma jako stojící kolonou). Celkově by se dalo říct, že když sem za volantem, tak si na 100% věřím v cca 99% svých jízd. Tomu jednomu zbývajícímu procentu, kdy si na 100% nevěřím, se snažím vyhnout jak jen to jde, ale bohužel to někdy nejde. To 1% jsou jízdy s moderními vozy s milionem zabezpečovacích a hlídacích systémů, kontrolek a podobných ptákovin, u kterých předem nevím, co si vymyslí a co a jak vyhodnotí. Prostě mám rád jednoduchá, "surová" auta bez posilovačů, ABS, ESP, airbagů, kontrolek pásů a kdovíčeho ještě, protože ta surová auta jsou nádherně čitelná a nic člověku (řidiči) neodpustí. A s takovými auty si teda věřím odjakživa na 100%.

Na 100% si nebudeš věřit nikdy,může přijít krizová situace kdy nebudeš vědět ani po letech ježdění...

Ale čas kdy se jízda začne podobat jízdě a ne psovi za volantem je tak 3 měsíce až jeden rok,záleží naˇˇvloháchˇˇ

Neustále se považuji spíše za začátečníka a to mám ŘP (tenkrát sk.M-malé moto) od 1976, a tři?vážné nehody?jedenkrát na pístu když mi nedal přednost ze stovkou a jedenkrát jsem boural (zrušil jsem ji po nevcelém týdnu vlastnictví) s ibizou a s celou rodinou beze zraěnění a letos skončil na boku ve škarpě ,tentokrát bez poškození zdraví a plechů (dle mechanika co mne vytahoval totálka!a oprava cca 1000kč)

Udělal jsem řidičák před rokem, na 100% jsem si věřil tak po 3 měsících a pak při vyjíždění ze zastávky jsem to nabral pod kamion. Odnesli to naštěstí jen plechy, ale aslespoň mi to poučilo, že to opravdu není hračka a je třeba se při řízení chovat s respektem.

U mne to bylo cca prvních 10 tisíc km "hříčka přírody", s odstupem musim říct že byl zázrak že jsem nerozmlátil auto. Celkově dobře jsem začal jezdit tak po 100 tisících (bylo v tom i cvičení krizových situací, kontrola vozu ve smyku atd.), teď mám nějakých 600 tisíc a pořád se mám co učit, o 100% se pořád nedá mluvit.