Dite a maly pes bez dozoru?

Naši mají dva jezevčíky a Kólii. Všichni tři jsou děsně hodné. Někdy je na chvíli pustíme k nám na zahradu, protože si s nimi naše děti (3 a4 roky) chtějí hrát. Všechno je ok, ale někdy se stane, že jedno z dětí psy zatahá za ucho nebo za ocas a oni se oženou. Nikdy nemlůžete vědět, co zvíře udělá, takže pokud jsou moje děti náhodou se zvířetem, tak z nich nespustim oči, abych věděl, co všichni dělají.

Ráno, než odejdete z práce, tak musíte se psem na půl hodiny na procházku. A to v zimě, zimě i v dešti. Za tmy.

Odpoledne okamžitě po práci vzít vodítko a jít venčit, proběhnout se, nějakou zábavu, na procházku minimálně na hodinu. Teprve po návratu si můžete udělat pohov a věnovat se domácnosti.

Samozřejmě, večer, ještě než půjdete do hajan, tak s pejsem dojdete na večerní - noční procházku a vyvenčení.

Víte jak to vypadá ve většině sídlištních domácností? Obejdeme blok a ty honem honem, tobě to trvá, musím již do práce, jít spát.

Jak se pes vyčurá a vykaká, tak honem rychle domů.

Po Vašem odchodu pes sice něco prospí, ale zůstane v bytě sám. Z chodby slyší kroky, slyší výtah, někdo mluví, zvoní. A on stojí za dveřmi a tolik by chtěl všechno vidět, všechno cítit, počmuchat, zahrabat, nechat se pomazlit.

Tak na sebe upozorní a začne štěkat. A nemusí se toho již zbavit, bude stresován a stále štěkat i ze strachu ze samoty.

Vaši sousedi budou nespokojeni.

Ačkoliv zjištujete informace dopředu, tak se jedná vždy pouze o Vás, o Vaše dítě. Psa vnímáte jako věc. Do takového prostředí, kdy bude pes sám tak dlouho doma, Vám pejska, byt malého, nedoporučuji. Malý pejsek, malá střívka. Pokud bude mít rychlé spalování, bude potřebovat vyvenčit i přes poledne. A to ještě se zamyslete, jestli nemůžete být v práci přesčas, anebo se někde zdržíte kvůli nákupům a různému vyřizování. Také se určitě stane, že přijdete domů a tam budete mít rozkousané boty, nebo pohovku, načůráno a nakakáno uprostřed kuchyně, voda z misky vylitá, granule rozsypané, nebo třeba i nablinkáno, určitě poškrábané zdi u dveří, jak se bude chtít proškrábat na chodbu..

Ano, pejska určitě doma, pokud je doma majitel, ale jakmile odchází člověk do práce, pes musí ven. Z čehož vyplývá, že psa, at malého, či většího k domku se zahrádkou. Pokud do bytu, tak k důchodci, který je již celý den doma, nebo vůbec člověku, který podniká z domova, nebo je nemocný s invalidním důchodem a nechodí do práce. Pes v tomto případě slouží jako společník.

Pokud to dítě ještě nemáte, tak spíše uvažujte o tom, co jsem napsala, aby ten pes, nebyl tolik hodin doma zavřený sám.

NIKDY nevíte, co ten pes udělá, když mu dítě z rozmaru zatahá za ocas nebo nedejbože i omylem šlápne na nohu. Pes má blbý den, může na dítě žárlit, může být podrážděný z nějaké bolesti a prostě kousne. My teda máme velké plemeno a i když neteř ví, že na pejska může sahat ručičkou, jen hladit po hřbetě, tak je nenecháváme samy spolu. Nedávno měla mamka v nemocnici na JIP dítě s potrhaným obličejem od mírumilovného ovčáka.

Jinak myslím, že jde hlavně o děti nejmenší, do těch 3-4 let, pak už jsou rozumní, umí se vyhnout pejskovým tlapkám, nelezou po nich, netahají. Batolata do 2 let prostě neodhadnou, že pes není věc, po které se nesmí válet, kterou nemůžou táhnout za ocas, oblíbené je z mé zkušenosti i tahání za srst. A hlavně nepochopí signály zvířete (vrčení, útěk), že člověk to už přehání a má zvíře nechat být.

Liško, ta úvaha s posečkáním pár let, než budou děcka o fousek větší, se mi moc líbí. Dítě + pes doma dohromady je věc, kterou můžete mít ošéfovanou, ale JEDNOU JEDINKRÁT se něco posejří a je průšvih.

Každý majitel musí svého psa dobře znát, např. já už měla 4 psy a teprve u tohoto posledního bych to s úplným klidem dovolila - ruská barevná boloňka -kluk.

Moje děti vyrostly s jezevčíkem. Dceři bylo 5 a synovi 3, když k nám přišel 4 měsíční Ferda. Venčily ho společně, dceři bylo 8, synovi 6. Ferda umřel, když dcera odmaturovala. Děti ho milovaly a on je, nikdy jim neublížil, všude chtěl být s nimi a jednou jsem viděla jak zahnal od dětí vlčáka. To jsem ho vlastně poprvé a napsledy viděla rozzuřeného. Teď máme anglického kokra, je mu 10 let a dvouletého vnuka. Vnukovi se spíše vyhýbá, když jsme všichni v jedné místnosti, nic si k němu nedovolí. Ale jak je vnouček sám a třeba jen na něj kouká do jeho pelíšku, tak pes vrčí. Nevím, jestli by malému ublížil, proto je nikdy samotné společně nenechávám. Možná, kdyby se znali od štěněte, byli by kamarádi. Teď už je pes na to starý. Dětem bych určitě pejska dopřála, ale aby spolu vyrostli.