Psí láska k člověku

Tak v první řadě fenečka je nádherná.

Co se týká lásky, tak ta u psů souvisí s respektem. Je pro něj důležitá hierarchie..takže vůdce smeky.

V posledních letech jsem žila se dvěma psy. První byl Am - irský vlkodav mé dcery. Sama jsem vždycky mívala kočku a tak jakékoliv příkazy a povely jsem nezvládala. Am si udélal jasno. Vůdce smeěky je moje dcera (pu poslouchal na slovo ahráli si spolu..), pak syn, který na něho obas houknul a na konci já, která jsem ho sice chodila venćit, když byla dcera mimo domov, krmila, ale nic víc. Velet jsem mu nedokázala - byl přece jen jiná váhová kategorie než já

Pak jsem dostala malou fenku - křížence špice Luc. Byla by musela do útulku a tak jsem se jí ujala. A tam jsem začala podle rad dcery. Lucinu jsem VŽDYCKY přivolávala "Luc ke mně !" a trvala jsem na tom. Když přišla, pochvala, když ne, zvýšení hlasu, kterým jsem povel opakovala. Teprve když přišla a slupla odménu, došlo na mazlení a slova, kterým nemohla rozumět, ale chápala je podle tómu, kterým byla vyslovena.. a ta já bylo jedno, když jsem jí echrala kožíěk a říkala " ty můj vrtichvoste, od čeho máš zase packy jako čuně..?" Lehla na záda a smála se..Když jsme šly spolu domů, otevřela jsem do koupelny a zavelela "Luc šup !" a ona po čase věděla, že musí do koupelny a počká až jí otřu všechny čtyři...teprve pak sméla do bytu a na své křeslo.

Lucina už druhý rok nežije, ale měla jsem ji ráda a vím, že i ona mě. Ale náš vztah vytvořila důslednost a jednoduché a vždy stejné povely.

Přeji, abyste to také zvládly. Radka

fenka je to krásná - jen jestli ji, kačko, moc nedusíš svou láskou? pes potřebuje cítit, že jeho člověk je vůdce smečky, pak k němu bude vzhlížet a snažit se o pozornost - dej jí prostor, aby musela o tvou přízeň usilovat

ještě mě napadá, jak píšeš, že ji voláš zdrobněle - lepší je dávat jednoznačný, vždy stejný povel a když pejsek přijde, dávat najevo radost, pomazlit, popř. odměnit - ale píšeš, že ji cvičíš, tak tyhle zásady asi znáš

Kačko, to víš, že tě má ráda. Ale nemá vždycky na tebe náladu. V takovém případě dodej: Příjdeš nebo ne?! A ona příjde nebo ne. (humor) Nebere tě jako šéfa, kterého je třeba poslechnout. Bere tě jako kamaráda, sobě rovného tvorečka. Nemusíš ji cvičit, nemusí z ní být služební pes se zkouškami. Ale nauč se používat takový tichý, ale velmi ostrý hlas na to, aby poslechla, když tenhle povel dáš. Povely, které musí, pro bezpečnost, znát a poslechnout- fuj! ne! ke mně! Nedávej ho často, jen když je potřeba. Ale o to zřetelněji. Spíš ji nauč takové triky: zatanči, popros, mrtvá, styď se, projdi (pod nohou při kroku). Spíše legrácky. S kousíčky piškotků v ruce. Spíš jako zábavu a společnou činnost. Pro inspiraci:

Ahoj, místo "trik" bych spíše používala slovo "povel"

takové univerzání je ke mě, nebo k noze - dobré je jí mít na delším vodítku, říct ke mě - když nejde tak si jí pomalu přitahovat, pochválit. a znovu a znovu a znovu a znovu, ona to časem pochopí..

V tom vůbec nevím, jak zní otázka

Omlouvám se, ale vyjadřuješ se hodně nejasně, nesrozumitelně a ještě odpovídáš lidem, kteří ti chějí poradit arogantně.

Přečti si třikrát svojí otázku - v ní stojí, že neposlouhá, neumí přijít a kouká - pak píšeš, že sase na povel ke mě umí.. Máš to trochu zmatené

Pejsek je milený.Myslím, že ho musíte naučit a vychovávat.V první řadě přivolávat jménem,když doběhne,odměnit granulkou.Určitě se vás nebojí,ale chce to ho to naučit.Povel musí být vždy jednoznačný, chce to trpělivost a cičit,cvičit.

Za přivolání někým druhým ho třeba pokarhat.

Bere tě jako kamarádku,ale jako vůdce smečky uznává asi někoho jiného v rodině.

To je zřejmě maltézačka n ebo snad boloňačka, ,já mám kluka boloňáka, je svlj, nerad poslouchá, ale naučila jsem ho povel "ke mně"pomocí pamlsků a jinak nevolám, zkus to, za týden by se to měla naučit.

Máš roztomilého pejska. Také máme pejska a když jsme na vycházce a řeknu "jdeme domů", tak chvíli, jakoby přemýšlí, tak to zopakuju. Víš pejsek není člověk a tak mu trvá možná minutu až tři minuty než mu to dojde. Pokud to není cvičený pes na povely.