Nejste přihlášen/a.
Ahoj lidi,
před 3 roky brácha našel kocoura, bylo mu tak 4 měsíce, byl v perfekním stavu. Vzal ho domů, dali jsme mu mléko, prospal se u nás. Druhý den jsme s ni zašli na veterinu kde ho mu udělali různá vyšetření. Já jsem chtěl samozřejmě kocoura nechat, otec byl tenkrát strašně proti, ale já jsem si ho za dobré vysvědčení doslova vybrečel. Samozřejmě i otec si ho potom oblíbil.
Samozřejmě zůstal, teď když se spolu mazlíme nebos si hrajem tak ho kolirkát provokuju a dlachním, párkrát ho i lehce seřvu když udělá něco co má. Rodíče se k němu chovají líp, ale se mnou tráví víc času. I třeba o víkendu když jsou všichni doma, stejně spí v mém pokoji. Když si ho vezmu do náruče, taky tam vydrží dlouho, u rodíčů sebou začne za chvílku třepat a chce dolů.
Myslíte že to je třeba tím že ho umím správně držet, nebo si i za ty 3 roky pamatuje jak jsem za něj bojoval?
Celkem by mě to zajímalo.
Myslím, že kočičí myšlení je mnohem blíž myšlení šelem, než myšlení lidí.
Kočka asi neví, že jste za ni bojoval s otcem a že ji máte jako odměnu za vysvědčení, takové složité úvahy jsou mimo její chápání. Ale nejspíš si pamatuje, kdo ji zachránil, resp. adoptoval a kdo se jí nejvíc věnuje. Toho pak považuje de facto za vůdce své smečky, případně za "partnera", a projevuje mu největší přízeň.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.