Nejste přihlášen/a.
Já vím, srandičky... ale jde o tohle. Když ten můj moula potřebuje na záchod, jen si sedne ke dveřím a kouká. To je vše. Až do pondělí mi to stačilo. Jenže teď se potýká s virózou a frekvence čurání se nám mírně zvýšila - musí i v noci. A to je kámen úrazu...já spím a on nejspíš sedí u dveří...a najednou už je pozdě. Takže otázka opravdu zní, jestli ho můžu nějak naučit, aby se projevil trochu razantněji: došel si pro mne, zakňučel, zaškrábal... Za pár dní už bude v pohodě, ale i tak bych ho to ráda nějak naučila-připomenula. Teď mu bude 11 měsíců a jako malý neměl problémy s tím, že se mi opřel o postel a tím mne vzbudil. Po otázce "jdeme čurat?" se otočil a mazal vesele ke dveřím. Jenže tím, jak už potom vydržel celou noc, se to asi odbouralo. Tak, co s tím?
Zajímavé... je to asi 14 dní, co jsem ho začala učit štěkat na povel. Se štěkáním má celkově problém (i když já jsem spíš ráda, protože štěká, jen když spí ) a než z něj vyloudím klasické "haf", tak mi to dá opravdu zabrat. No, spíš jemu. To jódlování je docela namáhavé . Takže, jsem na dobré cestě. Děkuji.
Mám to také tak. První pes běhal ke dveřím a ke mně a řval. Druhá pes seděla u dveří a štěkala. A tahle Dorinka, ta sedí v koupelně a dívá se na svou pověšenou šustku. Naštěstí nesedí pořád, ale přiběhne a strašně dýchá, jako kdyby byla ulítaná. A to vím, že se nesmím ani přezout a musíme běžet. Pokoušela jsem se naučit ji svoji řeč, ale ona to má tak, ona mi to říká svým způsobem. To je to. Ona mi to říká svým způsobem. A já, hňup, někdy nerozumím. Zkuste nechat v dosahu obojek. Třeba ho přinese. Třeba. Když sedí u dveří, povel: Štěkej! Pochválit a jít ihned, ihned ven. Žádné otálení s oblékáním, aby si spojil štěkot s odchodem z bytu. Vyzkoušejte a napište.
Mono, jojo, je to tak Každý máme svůj způsob řeči. Jen je potřeba si uvědomit, že pes něco říká, ikdyž je tiše.
Někdy je docela práce, rozumět mu. A taky pochopit, že on se snaží porozumět nám. Ale všechna ta nedorumění a nepochopení, když přikryje láska: olíznutí se zavrtěním ocasem, pohlazení, všchny problémy zmizí. Je tady jen milující a milovaný pes se svým člověkem. A opačně.
Už je to rok, co jsem řešila tenhle "problém", tak jen napíšu, jak to dopadlo. Nebo spíš nedopadlo. Štěkání na povel je pro mého moulu nepochopitelné. Je to tibeták a vše si přebírá podle sebe. Ví, co má udělat, ale nechápe proč. Odměna pro něj není dostatečným lákadlem (jen někdy). Někdy štěkne, až se rozezní všechny skleničky a jindy jen pomrkává a pak mne žďuchne do nohy, jako by říkal: nech těch blbostí, vím co chceš, ale ... Rozumí spoustě slovních spojení, ale přesto se jimi neřídí, dokud mu to velmi důrazně nepřikážu. A ani tak to není na 100%. A tak to je i s tím "problémem" . Ven chodíme, když ještě akutně nepotřebuje, tak nikdy nevidí důvod, proč mi to říkat. A když chce ven (protože tam jsou děti, ne protože musí), tak přijde a kouká. Když se zvednu, vede mě ke dveřím. Jediná změna je, že když dlouho dělám, že ho nevidím, začne pofňukávat. Nebo přijde a opře se mi o nohu předníma packama. I to považuju za úspěch. Ovšem ne můj.
doplněno 04.05.15 22:10:"Babkazov" Jo jo, tak ten můj tiše žvaní v jednom kuse.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.