Nejste přihlášen/a.
Dobrý den , minulý rok touhle dobou mi zemřel můj nejmilejší pejsek , tenhle rok to bude přesně na velikonoce ale já nevím jak to mám přežít , když na ní myslím je to pořád čerstvé , jakoby tu ještě někde byla ale já jí neviděla a to mě zabíjí , nevím co dál nechci na ní zapomenout ale nechci na ní pořád myslet... pomoc , děkuju
Ahoj, byl to krásný pejsek a měl Vás jistě moc rád. I já si občas zabrečím, aby to nikdo neviděl a vzpomínám na svého Čertíčka, Lesánka, Aronka či Betynku, nebo Bročka. Měla jsem jich za život hodně, všechny jsem milovala a každý z nich byl momentálně ten nejlepší. Co bych za ně dala!
Pokud můžete mít pejska, bylo by dobré si nějakého opatřit. Víte, kolik jich čeká v útulcích na hladící ruce? Vezměte si nějakého. Nemůžete počítat s tím, že bude stejný, jako ten minulý, ale myslím si, že až si na sebe zvyknete, určitě si dáte navzájem svou člověčí a psí lásku. A tak to má být.
Těším se, až nám tady představíte svého nového pejska. Jaga.
mě umřel pes na začátku tohoto roku v lednu . Pes je nejlepší kamarád , nikdy se od vás neodvrátí vždycky bude při vás bohužel je blbý že za ten život těch psů přežiju několik. Umřel ale už mu je líp měl 15 let to je jakoby měl 105 let to byl dědědula už. Udělal sem mu křížek ,hrobeček, oplakal sem ho a dnes my již doma kouše stůl a boty jiný pejsek . Každý pes kterého sem měl byl vždy něčím jiný , výjmečný , na žádného nikdy nezapomenu , ale teď žiji pro toho který mě běhá všude po domě a jednou za čas se jdu na hrobeček podívat. Moje rada , sežeňte si nového pejska.
doplněno 31.03.13 22:53:u mého posledního pejska co sem měl je opravdu smutné že umřel přesně na den měsíc před mýma narozeninama. Takže to jen tak nazapomenu kdy umřel.
Naprosto Vás chápu. Jen to čtu a srdce mně bolí. Náš Pupíček je od 19. února ve psím nebíčku, už zase brečím. Měli jsme ho tři dny doma v síni na matračce, než jsme ho dali do hrobečku. Bylo to moje zlato, ale moc, moc nemocný. - pt
Opravdu jsem na tom taky tak. I mě loni v březnu umřela maltézačka a dodnes když si vzpomenu tak také brečím. Už se sice rozhlížím po nové, ale pořád to nejde.
Je mi vás upřímě líto, vím jak to bolí . MIlovala jsem 12 let boxerku byla víc jak leckterý člověk. Jedna pani v domě neměla ke psům vztah, byla tak hloupě vychovaná a taky se jich bála. Naši boxerku Sáru denně potkávala , nikdy ji nepohladila, ale čas od času se na ní usmála a promluvila na ní a světe div se jednou ji popleskla po zádech a líbilo se jí jak je teplá a hebká. Atak se to stupnovalo že ji nechávala tu kousek šunky tu psí kostičku , tu musela koupit a nakonec , jelikož jsem pracovala vdivadle , mi ji venčila.Sára poslední roky žila na chalupě a tam taky odešla do psí zahrady. BRečela celá rodina i sousedka. Dnes má francouzkého buldočka a ji ho tiše závidím. Ještě jednoho psa jsem měla moc ráda , ten ještě žije, je u hodných lidí ale je mi to moc líto že se mnou není. Nešlo to tady by nemohla být a nebyla by tu štastná. potřebovala běhat a denně lítat po zahradě. Mám ji v srdci a na lednici jsou její tři fota. Vemte si nějakého pejska z utulku , je jich tam moc , uděláte ho štastným..
zdravím,loni v prosinci nám umřela naše milovaná kočička, která mi byla nadevšechno drahá.. bolí to pořád ale méně, pořídili jsme si kotátko a to vymýšlí takové blbosti a je tak hravé že člověka nenechá smutnit. na mojí předešlou kočičku moc ráda vzpomínám a občas si i pobrečím ale bolí to méně právě kvůli kotátku, to mě ze všeho dostalo a stále dostává. pořiďte si nového pejska,pomůže vám překonat bolest,kterou máte v srdíčku.
Je to moc těžké-mě můj Jimánek dalmatin zemřel před dvěma roky(jeho zdravotní stav jsem řešila i na těchto stránkách)-a pořád to bolí,ikdyž mám jiného pejska(od kolegyně z práce-nemohla se na mě dívat jak se trápím) kterého miluju,ale na Jima vzpomínám stále.Myslím,že jako má člověk životního partnera,tak máprostě nejrdši jednoho ze svých psů a jeho ztrátu bere jako ztrátu člověka -chce to prostě ČAS
"ali", vím, co prožíváte, už jsme pochovali dva naše pejsky a pokaždé, když si na ně vzpomenu, tak brečím. Byla jste na něj zvyklá a byl to člen rodiny, byl Vám oddaný, tak je to bolestné. Ale zvířátka, pejskové nežijí tak dlouho, tak se s tím jejich odchodem musíme smířit. Už ho nic nebolí, zůstanou Vám na něj pěkné vzpomínky. Dopřejte mu klidu a časem si třeba pořídíte jiného pejska, kterému poskytnete laskavý domov.
Pt, co mi to děláte, jste mě tou psí závětí tak dojala až k slzám.
V únoru nám zemřel československý vlčák a já se zařekla, že již jiného nechci. I s přítelem jsem kvůli tomu po 10ti letech rozešla. On má již nového, ale já pořád smutním po tom našem. Také jsem se ještě nevyrovnala. No, snad nějaký tulák přijde a stane se novým přítelem.
"pohanko", já vím, je to ještě brzy, ale možná tak akorát, pokud to jde a máte místo a síly, tak si ještě pejska pořídit. Jsou jich plné útulky a jeden by zase dostal šanci na nový, milující domov.
My si po dvou psících, co odešli za duhový most, pořídili z útulku Benečka. To je tak hodné zvíře a vděčné, že si zaslouží domov. Ten náš byl jeden čas "bezdomovec", kolik zkusil se člověk nikdy nedozví, protože neumí mluvit, ale ta vděčnost mluví za všechno. Přestože ho máme už tři roky, tak je na zahrádce hrobeček, kde spinkají předchozí dva. Bohužel mají psíci kratší život, než lidi. Náš druhý psík byl velice vážně nemocný, měl cukrovku a Cushingův syndrom, díky cukrovce oslepl, ale stále se dokázal zorientovat. Náš nynější Beneček měl 3kg nádor, je půl roku po operaci, do toho se objevila alergie kůže v hrozné formě, ale už se krásně uzdravuje, když by zůstal na ulici, velice by trpěl, takto může u nás v klidu dožít svůj psí život. Tak si poplačte, ale zkuste popřemýšlet, určitě někde čeká pejsek, který Vám bude vděčný a bude schopen za Vás dýchat...
Je to smutné, člověk se o ta zvířátka stará, má je rád, a ony jsou za ten domov vděčné. Možná na ně dávat pozor, jako na malé děti, když se zaběhnou, stane se ledaco. Až se trošku uklidníte, tak můžete dát domov znovu nějakému zvířátku, věřte, že bude vděčné...
Dobrý den, je to bohužek tak. Naši psí přátelé někdy umírají dříve než jejich páni. I mě se to již stalo. Já jsem si pořídil nového pejska a dal jsem mu stejné jméno. Nyní se užíváme života spolu. Zkuste to také a uvidíte, že svět se rázem rozjasní.
Pro "smutek"
moc dobře vím, jak Vám je - před 3 lety mi umřela kočička na rakovinu, před rokem mi umřely další 2 kočky krátce po sobě - jedna po banální operaci cysty na vaječníku a druhou mi zcela sprostě zabil veterinář aplikací léku, kontraindikovaného pro kočky.
Všechny kočky jsem měla strašně moc ráda - byly to osobnosti (takové už nikdy nenajdu). Ale hlavně - všechny mi důvěřovaly a já jsem je zklamala! Nakonec jsem skončila na antidepresivech, je to sice už lepší, ale stále na ně nemohu zapomenout.
Ale, jak říká můj partner - člověk na to nesmí myslet - nebo se zblázní! Na světě je tolik neštěstí - to byste si oči vyplakala, kdybyste všechno moc prožívala! - radím - navštivte útulky - tam je hodně neštastných (i týraných) psů. Neukvapujte se, choďte tam tak dlouho, až se Vám některý zalíbí tak, že byste s ním mohla být štastná. Řekla bych, že jiná rada není. Marcela.
Přesně to samé se mi stalo s milovaným kocourkem. nebudu popisovat podrobnosti, protože už teď mám oči plné slz. už je to víc jak rok a každé ráno na něj myslím a během dne také. Mám jiného kocourka, mám ho ráda, ale není to můj Pulbo. Přišla jsem o víc kočiček které jsem měla ráda, ale tenhle byl výjimečný. Vím že nezapomenu nikdy. Když zemřel, zhubla jsem 5 kilo. Vůbec jsem nemohla jíst a být doma. V noci jsem se budila a brečela jako šílená. Lítala jsem se psem kolem Labe každé dopoledne a navečer, abych nemusela tady být. Trvalo to tři měsíce, než jsem se vybabrala z nejhoršího.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.