činčilaa rodiče a tak dál

Zdravím. Těžko poradit, jak rodiče přemluvit, protože je nikdo z nás nezná. Ale pokusím se dát alespoň tip. Začala bych tím, že bych si sehnala nějakou literaturu o činčilách a snažila se dozvědět se o nich co nejvíce. Lze najít spoustu info i netu, takže prohlížet stránky a snažit se rodiče zapojit. Obracet se s dotazy i na ně, vyzvědět, proč by to třeba nepovolili, najít si popř. rozumné protiargumenty. Ukázat jim pár foteček činčil na netu, rozplývat se nad tím, jak jsou roztomilé, krásné...Prostě aby si rodiče sami všimli, že je Tvůj zájem opravdový a dát jim možnost zvážit to.. Pak již není těžké říci - mami, tati, já bych činčilu moc chtěla. Přečetla jsem si o ní toho spousty, abych věděla, jak se o ní starat a pečovat. Opravdu se jí budu věnovat. Prosím, dovolte mi, pořídit si jí. Nebude vás ničím obtěžovat, bude se mnou vegetit v pokojíku a vy o ní nebudete ani vědět, nebude vám nijak překážet...Uvidíš sama, zda Ti rodiče nakonec vyjdou vstříc. Za zkoušku to snad ale stojí, ne? ..Tak držím palce!

Tatkovi řekni, že Tobě se naopak líbí moc a jestli by se za Tebe nepřimluvil u mamky. A když budeš opravdu pečlivě měnit a čistit podestylku, nebude smrdět. Tatka by Ti s mamkou mohl pomoci, zkusit jí přemluvit, aby to dovolila.

Nedělej to! Činčila je krásný tvoreček, dám fotku činčiláčka dospělé vnučky, když byl ještě maličký. Ale je to nekontaktní a noční zvířátko. Ve dne spí zalezlý v domečku, navečer chce z veliké klece ven. Proběhne se po pokoji. Žádné hlazení, žádné ňuchňání, žádné hraní. Zaleze zpět do domečku, zdřímne a když zapadne slunko, obživne. Dělá kravál, lítá a žije. Velice hlučně.V pokojíčku se nevyspíš a abys ho měla někde jinde, to ztrácí smysl.