Nejste přihlášen/a.
Do psí hlavy nahlédnout není (zatím) možné, což je, myslím, velmi dobře. Psí myšlení je zcela jiné, než to lidské a jeho priority jsou pro člověka někdy nepochopitelné. Pes opravdu pár dnů teskní, ale pak nezapomene, jen se smíří s realitou. Bude si Vás pamatovat i po roce... proto není dobré, pokud nemáte možnost se mu trvale věnovat, jej navštěvovat či z povzdálí ho sledovat. Má dobrý čich a každé setkání je pro něho jaksi (jak to jen rozumně vyjádřit?) traumatizující. Spokojte se s vědomím, že jste ho dali do dobrých rukou! Nezapomene nikdy, ale zvykne si v novém prostředí, pokud mu bude vyhovovat. Tak, jak se Váš pes musel smířit s realitou, smiřte se s ní i Vy!
Netrapte se. Kdysi jsme byli v podobné situaci - pejska, kterého jsme milovali, jsme museli dát pryč z domu. Našli jsme mu hodné a laskavé pány. První tři dny prý plakal - volali jsme k nim a zjištovali, jak mu je. Plakali jsme taky, ale pak se pes uklidnil a byl u nových pánů mnohem štastnější než u nás. Měli velikou zahradu a někteří členové rodiny byli neustále doma, zatímco my jsme byli denně dlouho v práci a děti ve škole, doma jsem se sešli večer. Moc jsme se chtěli na něho podívat a pomazlit se s ním, ale báli jsme se, aby zase nezačal tesknit. Odhodlali jsem se až po roce. Zajeli jsme na návštěvu k jeho novým majitelům a zjistili jsme, že ho nijak moc nezajímáme. Přišel se s námi přivítat, ale hned zase odešel do zahrady. Na jedné straně mi to bylo líto, ale zase kvůli němu jsem byla ráda, že si nás nedrží v srdíčku. Dožil se ve zdraví asi l7 let a už je ve psím nebi.
doplněno 02.11.11 21:17:Ještě jsem si vzpomněla na něco ze svého dětství: to jsme měli fenečku pudla. Naši jezdívali jednou za dva roky na 3 týdny k moři a vyvstal problém, co se psem. Byla vychovaná, lehce ovladatelná, a maminčina dobrá kamarádka se nabídla, že ji vezme k sobě - byla tenkrát na mateřské. Když se naši vrátili, pes se mohl štěstím pominout, až z toho kamarádka byla mírně dotčená - dokud byli naši pryč, byla fenečka úplně v pohodě, klidná, veselá, netesknila, žrala a hrála si. Takže je pravděpodobné, že takové to vzpomínání a stesk prožíváme intenzivně jenom my lidé, a že pejsek žije přítomným okamžikem a nedrásá se vzpomínkami. Budiž Vám to útěchou.
Nejdříve odpověď : psi nezapomínají. Pokud byste tam přišla za 10 let, bude vás nadšeně vítat a skákat metr vysoko. Co si teď myslí neví asi nikdo. Zřejmně to nechápe jako víc věcí.
A teď co mě trápí: Je spousta neštastných, týraných dětí /i žen/, dětí v domovech a dětí těžce nemocných a přesto se lidi nejvíc dojmou nad kočičkou nebo pejskem. Dětské slzy už tolik netáhnou. Důchodci se můžou často po... ze svého psa, ale vnoučata ani nenavštíví. Některé děti se mají mnohem hůř než spousta rozmazlovaných psů. Řekněte mi... kam ten svět kráčí? Ještě že už tu dlouho nebudu.
Dobrý den,
také vás chci uklidnit pejsek to určtě zvládne a bude u nových majitelů štasný
My máme zkušenost opačnou..dostala se k nám fenečka bígla když jí byl rok a měsíc. Měla paničku která se rozváděla a nemohla si ji nechat. Beruška na ní byla hodně fixovaná. Když panička odjela tak psina chvíli nic a pak bylo vidět že paničku vyhlíží..jakmile někdo přišel, přijel tak ho šla vítat ale tak sklesle když viděla že to není panička. Pak už jen smutně ležela..tak jsem jí chodila hladit..smutné to bylo..protože je to jinak hyperaktivní bíglice takže to bylo znát že je jí smutno. Druhý den ale už to bylo o něco lepší..jen když jsme odešli do práce tak prý brečela...no myslím že si celkově zvykala asi měsíc. On pejsek totiž vyhodnocuje novou situaci a "načítá" si nové páníčky. Tzn. co si k nim může dovolit jací jsou a tak.. a podle toho se pak začne chovat. Tohle musí být docela záhul na jeho hlavičku...ale není to úplně o stesku jen o přizpůsobení se nové situaci.
Naši psinu nová panička navštívila poprvé asi po 1/2 roce nevíme jeslti ji psina poznala ale asi jo..přivítala ji úplně normálně jako každého jiného člověka který příjde na návštěvu. Od té doby se na ni bývalá panička byla podívat už několikrát dokonce jsme jednou psinu vzali na výlet k ní domů ...kde dřív bydlela..k rodičím bývalé paničky a tak...psina to všechno zvládla bez problémů..ale vždycky si mě jako paničku hlídala...a chtěla za mnou prostě už jsem její panička já... a hotovo
Dobrý den,přečetla jsem si Vaše veliké trápení a chci Vám říct, že bych se ,ve stejné situaci, ničila úplně stejně jako Vy. Letos v únoru jsme si koupili od jedné chovatelské stanice 5 letého pejska . Hrozně jsem se bála, jestli si u nás zvykne a nebude tesknit.... První noc byla docela krušná, protože byl hodně vystresovaný (nové prostředí, cizí lidé...chudáček asi nevěděl, co se děje...). Také jsem přemýšlela, co se mu asi tak honí hlavou... Ale za pár dnů už bylo vše v pohodě. Je to náš veliký mazel a myslím, že už by se snad ani vrátit nechtěl.... Pokud je Vaše fenka u hodných lidí, kteří ji mají rádi, tak se bude mít určitě fajn a na Vás si za chvíli ani nevzpomene. Takže nesmutněte , fenečka se má určitě dobře.
Co si myslí pes, to skutečně nikdo neví. U vás se fenečka měla dobře, dva dospělé lidé, ji měli rádi. Najednou se dostala do rodiny, kde jsou děti. Pes miluje děti a zvykne si na ně. Důležité je, že má možnost být v nějaké rodině, kde bude mít šanci si někoho oblíbit a má zahradu. Představte si, že by musel do útulku? Pak by byly oprávněné obavy, co bude dál. Popřejte mu do dalšího života hodně lásky od nových majitelů. Vy na něj vzpomínejte jen s láskou.
Umím si živě představit Vaše trápení. Ale je to zbytečné. Já sama jsem si k sobě vzala roční fenečku, kterou (na rozdíl od Vás) už nikdo nechtěl. Tři dny byla smutná a nežrala, ale po týdnu se perfektně zabydlela, našla si svoje místečko a začla být spokojená. Pejsek si rychle zvykne, a hlavně, když píšete, že si jí vzali hodní lidé. Je to daleko těžší pro Vás, než pro ní. I když já mám dva pejsky v paneláku a nemám s tím problém. Oni si zvyknou. Dokonce cca po dvou měsících jsem se potkala s bývalými majiteli své holčičky a ona se hrozně bála, že jim jí chceme vrátit. Byla hrozně štastná, že jde zase s e mnou domů. Tak se netrapte!
Dobrý večer!
Pes bude štastný všude s milovaným pánem,to je pravda. Průšvih je v tom, že vám váš pes nemůže říct, "vy blbci, mě do vašich problémů netahejte a nedávejte mě pryč, miluji vás a potřebuji, copak to každý den necítíte"?
Abych svého psa odložil, musel bych mít velmi pádný důvod, ale každý člověk nemá sílu překonávat životní útrapy, co teď už, hlavně aby se váš pes měl dobře, když jste ho vytrhli z jeho domova, už si žádného raději nepořizujte, Bizon
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.