Ustrašený psík ..(9měsíců-shih-tzu)

Tak asi kvůli povaze byl tak levný, anebo jak píšete, mohlo se mu něco přihodit a pro chovatelku byl "neprodejný", proto vám ho i dovezla... Bohužel nejsem odborník, jen mám pár návrhů na řešení ale bude to dlouhá cesta a asi už nikdy nebude uplně bezstarostný a neostražitý pejsek

Máte někoho známého, kdo má klidného, vyrovnaného pejska? bylo by dobré je spolu seznámit a chodit třeba každý den spolu ven aby si zvykl na přítomnost jiného pejska, že mu nic nehrozí a nabral trochu toho sebevědomí. S lidmi to samé určitě máte spoustu známých, tak třeba s nimi jít na procházku, dát jim do ruky mlsku a at si s vašim pejskem hrají, nebo ho lákají na tu mlsku, nebojte on se dá přemluvit, určitě už víte, čemu neodolá :D

Ahoj Moniko. To vypadá opravdu na nějaké prožité trauma u psíka. Možná mu ublížil jiný pes, možná člověk, bojí se hluku...Těžko říci, čím byl ohrožen, ale pamatuje si to moc dobře. Pes je zřejmě hodně vystresovaný z každé procházky, z každého setkání s jiným psem a lidmi...Je chyba, že s vámi chovatelka nekomunikuje a i to je divné. Působí to, jako že o problému moc dobře ví a nechce o tom mluvit. Většina chovatelů, když dá štěňata pryč je ráda, když se dozví od majitelů, jak se psíkům daří atd. Pes si musí na lidi i na psy zvyknout, to je jasné. Při procházkách by to chtělo odvádět jeho pozornost jinam, aby se nestresoval. Dávat mu neustále najevo, že jste s ním, aby měl pocit bezpečí. Chce to čas a trpělivost. A určitě se obrátit na někoho, kdo psí duši a povaze rozumí. Psycholog je dobrá volba, jen byste to neměli moc odkládat. Já vím, že to stojí peníze, ale stres u psa se musí řešit a musí to dělat člověk citlivě a odborně. Aby se problém neprohloubil. Tady bude potřeba nejprve odstranit psychický blok a pak zvolna vychovávat. Důslednost a přísnost ve výchově znamená zároveň být občas i přísný. A to není u psa, který je bojácný a trpí stresovými stavy, možné. Bál by se ještě víc a neměl by tuplem důvěru. Toto bez odborné pomoci sami asi nezvládnete odstranit. Vylekaného psa člověk nenaláká ani pamlsky, ani na nic jiného. Ten touží jen někam utéct, zalézt a schovat se tam, kde se cítí v bezpečí. Tady poradit je těžké, aby to nenadělalo víc škody, než užitku. To je můj názor.

Moniko , podle toho co jste popsala , jste si asi přivezli pejska od takzvaného množitele.Zřejmě nebyl od malinka seznamován s cizími lidmi a cizími psy.Ikdyž vyrůstal se sedmi štěňaty , tak není socializovám a když se k tomu přidá vrozená (většinou dědičná) bázlivost , tak z něj vyrůstá ustrašené ,bázlivé a neštastné stvoření,které se bojí všeho a všech. Nejprve musí váš pejsek získal sebedůvěru a jistotu , že je mu nic nestane a že může spolehnot na páníčka , že ho ochrání . V situacích , kdy potkáte jiného psa ho neuklidnovat, ba naopak se tvářit , že se nic zvláštního neděje, netahat za vodítko , nezvedat psa.Nejlépe poprosit kamarádku s vychovaným psem se a domluvit na společné procházky , tak,že se budete zpočátku jen potkávat, později půjdete spolu.Ale chce to čas a trpělivost.Ale přesto bych doporučila psí školku ,nebo cvičák.Tam by si postupně zvykl na nové , jemu neznámé situace .Stejné je to s přivykáním na cizí lidi.Když k vám přijde návštěva , tak je požádejde at dělají , že ho nevidí. On je časem příjde sám okouknout, pak mu dají mňamku, ale nechovat a zpočátku ani nehladit, nebo jen malinké pohlazení . Opět to chce čas a trpělivost.

Nepochopila jse v otazce : Je mu 5 měsíců , nebo ho máte 5 měsíců?

To je moc těžká rada. Chvilku už o vaší otázce přemýšlím. Nevíme, jakou má povahu, jaké má zkušenosti, co ho takto naformovalo. Nejdůležitější dobu na socializaci jste už zmeškali. Teď už bude velmi, velmi obtížné psíka přesvědčit o tom, že se není čeho bát, že mu nejde o život, ani o zdraví. Bude se, chudinka, stresovat při každém šustnutí. Jedině posilovat sebevědomí, nechávát ho vyhrát, hodně chválit, odměňovat. V podřepu nebo v náručí ho uklidňovat. Ale musí vědět, že jste jeho opora, jeho jistota. Tím, že ho do něčeho budete nutit a při tom říkat Neboj, to nic není! důvěru nezískáte. Musí vědět, že ho nedáte. Myslím si, že bude nejspokojenější, když se všemu, co ho tak děsí, vyhnete. Ven jen na vyčurání a vykakání. Ale nesnažit se ho s někým zkamarádit. Budete mít pejska, který ven nemusí a se kterým v náručí vítáte návštěvy nebo ho necháte zalezlého. Nechejte mu nějaké místečko v koutku, třeba za křeslem, v domečku, v textilní budce, v kukani, kde se bude cítit bezpečně. Před ním do jeho pelechu nesahejte, třeba pro deku, hračku. Musí mít jistotu, že to je nejbezpečnější místo na zemi. A je jen jeho. S chovatelkou už nic neuděláte. Je velice podezřelé, že nechtěla, abyste viděli celý chov a prostředí, ze kterého pejsek pochází. Vaše chyba, že jste na tom netrvali. Na babě chovatelce si nic nevezmete a pejskovi stejně nepomůžete. Musíte to brát tak, jak to je.Nezapomeňte čichat k ouškům, jestli tam nemá zánět nebo roztoče. Nezapomeňte čistit oči, kartáčovat, protože se zcumplošeným psem pak už nic neuděláte. Stříhat v narkoze, to je strašná představa. Také drápky, které si venku neobrousí sám, je potřeba ostříhat, ale nezastřihnout. Velice to krvácí. Tohle všechno s neskutečnou trpělivostí a laskavostí. Je to veliký chudáček, který se týrá sám sebe svým strachem a bázlivostí.

Moniko, dej, prosím tě, mamince přečíst mé povídání.