Žebrání psa u stolu

Mně to nějak nevadí, je to člen rodiny, kterou tvořím já a on a když jím, tak si sedne přede mne a čeká, buď dostane nebo ne. Občas dostane to co není pro psyn´ nevhodné a občas mu řeknu, tohle pejskové nemohou, tak se odebere pryč, nic si nevynucuje

Dobrý den, zásadně mu nic od sebe nedávat a hlavně, když začne loudit, tak se mu nedívat do očí (tu změnu výrazu v jeho očích by neustál ani největší cynik nebo hajzlík ). Zdravím!

Zdravím. Nejjednodušší je, aby pejsek dostal krmení zároveň s vámi. Vy jíte u stolu, pes to své na zemi. A nikdy mu nedat nic z vašich talířů. Pokud si vám sedne k nohám, ignorujte ho. Pokud si vám položí tlamičku na koleno aby na sebe upozornil, nedovolte mu to. On si za chvíli lehne a buď vyčká vašeho dojedení, nebo poodejde, nebo odejde úplně. Ale musejí to dodržovat všichni v domácnosti. Ida

Zdravím. Nojo, ale já píšu zároveň s lidmi a lidi nahoře u stolu, pes na zemi. Hierarchie jasně daná. Navíc to mám ověřené několika desetiletími se psy. Ida

Takže když to shrnu, vždy jde o důslednost. Pokud pes žebrá, je to selhání lidského faktoru

U nás je tím faktorem tatínek. Vždy, když tam přijedeme, nevím, koho dřív hlídat. Ví, že to má zakázané a stejně, když se jen otočím, už pes něco žvejká. S tímhle sabotováním nic nenadělám. Pes to dokonce vypiloval k dokonalosti, že si dojde pro misku (když nezabírá klasika - pohledy, jemné dotyky packou) a podává mi ji. Právě proto, že já mu nikdy nic bokem od stolu nedám, ale vždy jen do misky. A když si ho pořád nikdo nevšímá, štěkne. Ostře, krátce, až zazvoni skleničky.

Takže jde to naučit snadno, ale stačí jediné selhání a už máte profesionálního žebráka. Odkážete na místo, urazí se. M.

...a jde to naučit i kočku ...

První pes Endy, ten se naučil třískat miskou, když nic od stolu nedostal. Musela jsem koupit skleněnou, ta mu v zubech nedělala dobře. Nynější, Dorka, ta chodí loudit ke stolu jen když tady mám vnuka. Ví, že něco tajně dostane. Když jsme samy dvě, tak ji to ani nenapadne, jít pochtívat. Ví, že jsem pevný charakter a nedám! Obědváme současně.

Berger, myslím si, že význam vyplývá z textu a není život zachraňující. Navíc, je fajne a pjekne.

Mám psy naučené tak,že vědí - až se najím,poslední kousek dostane každý z nich,podle velikosti. Takže leží a čekají. A znají povel "nečum!". Každý nový zkouší loudit,nesmí. Dá se je to celkem rychle naučit...

Psovi nic nedávejte ze stolu. Pokud na vás u jídla civí s výrazem, že už týden nežral, ignorujte nebo vykažte pryč.

Dávejte psovi žrádlo jen do misky, nikdy mu nedejte z ruky.

Jekmile si sednete ke stolu nebo na gauč a pes příjde za vámi, tak jej vždy vykažte pryč.

Pes není blbej a i když vás vidí jíst a nikdy mu od vás tzv. nekáplo, tak si to se žrádlem ani nespojí. Není důvod.

Já tak mám psa od štěněte naučeného, nikdy s tím nebyl problém a rozhodně ho neláká, že by za mnou měl jít žebrat i když máme pořádný stejky. Jo, občas příjde navětřit a zkontrolovat co se děje, ale zase odchází po svých.

Náš psík uměl prosit, jinak nic nedostal. Posléze sám prosil, tj. panáčkoval, sám od sebe. Byl naučený loudit slušně, nevnucovat se. Jinak ale důsledně nic nedávat od stolu.

Zásadně mu nedávat nic ze stolu. Na psy jedné mojí známe fungovalo říct "MOJE", pak to vzdali