Nejste přihlášen/a.
Ahoj. Mám souseda, se kterým jsme se vždy jen pozdravili Dobrý den (je o 20let starší) a každý jsme si dělali svoje. Jednou jsme se nějak dali do řeči, začali si tykat a od té doby se spolu pořád bavíme. On má dům, já mám zatím jen stan a oba jsme tak nějak zklamáni láskou, takže máme pouze takové ty občasné kamarádky (nemyslim šlapky). Jak šel týden po týdnu, tak najednou večery trávíme u něho na verandě u grilu, když padne zima tak klábosíme u televize u sportu a tak. Aby mi pomohl, protože jsem prý jediný normální člověk kterého zná a se kterým se může bavit, nabídnul mi, že se k němu můžu jít vykoupat nebo najíst, než si postavim dům. Já toho samozřejmě nebudu využívat, protože je mi to blbý. Minulý týden mě však fakt dostal, když se zeptal zda budu na zahradě, že se mu nechce zavírat barák a že si potřebuje odskočit za mámou na 2 hoďky a se slovy "kdybys něco chtěl tak se obsluž; v lednici něco najdeš; ovladač od tv je na krbu" sednul do auta a zmizel, nechaje otevřený dveře do baráku, okna... prostě jako by se nechumelilo. Třeba suzymon psala, že má se sousedy dobrý vztah a že má dokonce i klíče od jejich domu/chaty. Já však po všech možných zkušenostech se sousedy a celkově s lidmi, kteří se tváří jako přátelé a pak se na vás v nejtěžších chvílích vykašlou, si s touhle situací vůbec nevim rady a pořád nad tim přemýšlím. Pořád mám pocit, že se vtírám ale tak to neni, sám nepřijdu nikdy, vždycky prohodí "jdeš na čaj? práce neuteče". V dosti věcech se shodneme, jak v názoru na ženský, tak na lidi a oba jsme na venkově kvůli tomu, že chceme mít klid a pohodu a být sami. Moje otázka tedy zní, jestli máte někdo také takovou zkušenost se sousedy, protože já jsem pořád obklopen lidmi, na které není spoleh ani normální řeč a tohle je pro mě prostě nové.
Bydlm v paneláku a ze sousedy na patře mám vztah dobrý, vzhledem k tomu, že jsem stále doma vlastním klíče od jejich bytů pro případ, že by se něco dělo. Pouze z jedněma sousedy mám klíče vyměněné vzájemně a pokud nejsme některá doma a např. k vaření něco chybí tak klidně vypůjčíme i bez říkání. Tak jak to ovšem popisujete vy bych byla na pozoru.
Myslím si, že někdo má prostě takovou kamarádskou, bezelstnou povahu.
(Jak tady radí - být na pozoru - samozřejmě to může mít i rizika - např. něco se mu pak tratí a obviní vá, nebo to dělá účelově s nějakým úmyslem.)
Atreus, prosím, určitě ten člověk nedělá nic účelově. Teda alespoň ne podle toho, co jsem četla. Bere to zřejmě podle sebe. Což někdy dobře nebývá, ale tady našemu příteli přece nic nehrozí, ba právě naopak, hrozilo by tomu, který mu nechá otevřený dům. A ten by to zase neudělal, kdyby neměl jistotu, že se spolehnout může. Je mi z toho docela smutno. Mezilidské vztahy se bortí, nedůvěra vzrůstá, ale bohužel tam, kde by nemusela. Na druhou stranu právě zde, na této poradně čtu, jak se lidé nechají dobrovolně napálit od naprosto cizích a neznámých lidí, jenom proto, že nejsou schopni posoudit podstatu klamání.
Kam jsme to dospěli? Když narazíme na upřímného a milého člověka, jsme okamžitě ve střehu. Přece není možné, aby za tím nebyl nějaký háček, nějaký chystaný podraz. Kdysi bylo takovéhle chování normální a nikdo se nad tím nepozastavoval. Bohužel, v dnešní době je takový člověk opravdu výjimka a tak nezbývá, než být opravdu ve střehu. Ale s citem, abychom mu svou podezřívavostí neublížili. Pokud je takový opravdu, tak si to nezaslouží. Važme si takových lidí.
Kdyby se to stalo mě, tak bych šel a dům mu zamknul.Okna bych nechal otevřené.Nelezl by jste tam přeci oknem.A příště bych mu řekl,že si vážím jeho důvěry,ale at dům zamyká,že nemáte čas sledovat ,jestli náhodou tam někdo nevleze,když stavíte.Ale určitě bych si tam nešel vzít jídlo do ledničky,nebo abych se tam rozvalil a koukal na telku.Důvěřuje Vám,ale raději at dům zamyká.Vy budete klidnější.Ale když je doma a pozve Vás,tak proč bych nešel si pokecat.
Nooo pokud jste oba stejné nátury, může se z toho vyvinout velmi pěkné a pevné přátelství. Ale počítej s tím, že až dostavíš, bude on očekávat jako samozřejmost stejnou vstřícnost od tebe
Takže je to na zvážení, každý máme práh soukromí posunutý někam jinam a nedejbože, když se do toho vloží manželka/partnerka
Ahoj Stofi. A čeho se Ty vlastně bojíš? A pak, jak tam tu zimu ve stanu vlastně přežíváš? Ale on to bude asi nějaký domeček, viď. A ten Ti v přirovnání s jeho obydlím, připadá jako "stan". No ano. I já Ti řeknu, že bys měl, dokonce můžeš být i hrdý nato, že v Tebe má soused důvěru. Asi Tě už odhadl. Mně také sousedka nevrazila do ruky klíče od domku, hned po prvním setkání. Poznaly jsme se, a ona pak potřebovala, aby jí někdo zaléval přes zimu kytky, aby sem nemusela jezdit osmdesát kilometrů. A u toho už zůstalo, i když nyní tam už natrvalo bydlí její syn. Neustále si vycházíme vstříc, když něco potřebujeme. Já si tam chodím pro tu vodu, v zimě zapálím krb, než přijde on domů z práce, aby tam měl teplo. A vůbec, je toho samozřejmě víc. A nemysli si, že se nepohádáme. Porafeme se kolikrát dost, ale nikdy ne tak, aby to skončilo nepřátelstvím. Je sranda, že oni mé klíče nemají, ale ono to totiž není třeba. Kdo je stále doma, jsem já. Ale kdybych potřebovala, své klíče jim dám. A mimo jiné, také si někdy někam potřebuji zajet, a nechce se mi zamykat. Když vidím souseda, jiného, venku, tak mu řeknu, Mirku, jedu si pro cigára, mám odemčeno, budeš hlídat? A tak to je. Tak ahoj, a buď v "poho". Suzy.
Ahoj Suzi. Já se ničeho vlastně nebojím, jen mi to přijde takové zvláštní, stali jsme se přáteli až moc rychle na to, na co jsem zvyklý. Sousedka by mi vrazila kudlu do zad a přede mnou dělá, jak je hodná. Tak mě to prostě zarazilo. A zimu ve stanu nepřežívám, když je zima, jedu domů, do 20km vzdáleného města, kde mám byt. Já na jeho důvěru hrdý jsem, ale jsem zvyklý ze vztahů z paneláku, kde je každému vše jedno a kdybych odešel biď na 10minut, tak mě hned někdo vybere. A najednou do toho všeho mi soused "svěří" celý barák. Tak mi to prostě rozhodilo sandál .
Ale rozhodilo Ti to ten sandál, určitě v dobrém slova smyslu. Podle toho, že se nám s tím svěřuješ. Asi jsi dobrej kluk, protože nad jeho důvěřivostí přemýšlíš, a kladeš si docela správné otázky. Tak tedy věz, že onen soused Tě už odhadl, a ví, co v Tobě vězí. Jediné na co si dej v budoucnosti pozor je to, abys ho nikdy nezklamal. Já Ti přeji hezké chvíle s kamarádem, a aby se nikdy nestalo nic, co by hezké vztahy ukončilo. Ahoj Suzy.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.