Jak vnímáte psy

A ta paní byla taky bez vodítka?

Nechápu ji. Každý má nárok žít. Souhlasím s vaší reakcí.

Já mám zvířátka moc ráda,ale když mi chodí čůrat a kakat pod okna, tak bych dala páníčkovi pár facek!

Také se mi stalo, že jednou jsem byla sama v lese na houbách a najednou proti mě rotvajler,myslela jsem,že z toho budu mít infarkt. Páníček si někde opodál sbíral houby. Podobných zážitků mám víc. Takže vodítka by měli mít,ale zase nesnáším zvířata zavřená v kleci.

Já rozhodně nikomu a ničemu právo na život neupírám. Někdo holt nenávidí psy, někdo třeba krokodýly a někdo lidi. S tím nic neuděláš. Mně je úplně jedno, kolik a jakých zvířat kdo má a kde a jak je venčí. Pro mne je podstatné, aby mě neobtěžovala, protože já taky neobtěžuji je. A je mi fuk, jestli mají páníčka na vodítku nebo ne.

Marcelo, já nemám problém se zkamarádit s jakýmkoli zvířetem (no, výjimky by se našly), ale mluvíme o cizích psech. A já znám dost psů, kteří jsou vychovaní tak, že se s nimi v nejtěsnější blízkosti mineme a ani jeden z nás nemá potřebu nějakého kontaktu.

Myslím, že člověk je nadřazen psům a všem zvířatům obecně. Proto chápu, že někdo nechce aby ho psi otravovali. Mě dost rozčiluje to, že na nemocného psa se vybere x milionů korun, ale na zoufalého člověka skoro nikdo nepřispěje. Nevím, podle mě se celá společnost poklrytecky schovává za lásku ke zvířatům aby si podvědomě vykompenzovali, že nemají rádi lidi a že ani lidi nemjí rádi je.

Pes odjakživa člověku sloužil a ne naopak. Je to směšný, když vidím, jak si lidi přivážou psa nebo jiné zvířátko na provázek a chodí s ním po venku. Je to takové nedůstojné.

Nemám nic proti tomu, když si starý osamocený člověk pořídí jezevčíka, ale když si dva mladí lidi, namísto dítěte pořídi 40 kilovou dogu, kterou milují, tak je to fakt divný, ale běžný. Nelíbí se mi to, a myslím, že psi mají být na venkově a ne ve městě.

sám jsem kdysi vlastnil chovnou stanici novofundlandského psa. už je to dávno a tenhle rasa je úžasná. dnes psy nějak nemusím, jen pohladit, ale pokud mám zechcaná kola u auta, vrata, plot, kalhoty špinavé od obskakujícího psa, tak zrovna nejásám. někdo má psa místo dítěte, krmí ho lidskou stravou, obléká ho do svetrů, bund, ponožek a nechá ho spát společně v posteli, nechá se olizovat a já nevím co ještě. svůj volný čas podřizuje jen jemu. pak mám někdy pocit, že ten člověk, který má rád psy, nemá rád lidi, i když by to podle pořekadla mělo být obráceně

Psy vnímám pozitivně, ovšem agresivní, sobecké pejskaře vnímám velmi negativně.

"culdo", tak jsem hledala a našla na wikipedii: Rozdíl mezi člověkem a zvířetem

Nyní se ovšem podívejme ještě blíže na psychologické souvislosti či dopady existence thymu. Svou schopnost morální volby ve smyslu popření pudů mohou lidé projevit nejen účastí na krvavých bitvách, ale třeba také přijetím mučednictví, spácháním sebevraždy, zabíjením zvířat či dokonce lidí (např. v případě terorismu).Ženy pak eventuálně tím, že se smíří se svou bezdětností. I za tím vším podle mne může stát snaha člověka prokázat, byt někdy nesprávným způsobem, své lidství. Cílem je zde ukázat odlišnost člověka od zvířat, jeho výjimečnost ve světě přírody, lidskou schopnost překonat a ovládnout živočišné půdy či instinkty a přírodní síly vůbec, zkrátka přírodu v nás i mimo nás. Člověk se pak cítí svobodný a autenticky lidský. Je dost zajímavé, že podle Fukuyamy ten, komu je dlouhodobě upíráno uznání jeho lidství, jeho lidské důstojnosti, může duševně onemocnět. Zejména mu údajně hrozí schizofrenie. A my víme, že lidé mívají často potíže vzájemně si uznávat své lidství, svou lidskou důstojnost. I to může stát za poměrně značným rozšířením této nemoci v současné světě.

cs.wikipedia.org/...

Citát: "Jediný rozdíl mezi člověkem a psem je v tom, že v nouzi a nebezpečí se na člověka spolehnouti nelze, kdežto na psa se spolehnouti můžeme vždycky."

Psy - i když se jich bojím - vnímám většinou lépe, než jejich bezohledné majitele.

Vím sice, že většina majitelů bezohledných není, ale v mém okolí jako by jiní neexistovali.

Pejsky mám ráda, nesnáším jejich bezohledné páníčky. Nemám ráda psy bez košíku nebo bez vodítka co radostně skáčí na kolemjdoucí. V okolí mého bydliště tento problém není, páníčci se naučili po svých psech uklízet, psi mají náhubky nebo jsou na vodítku. Jediný pes na volno tu je retrívr záchranář co má vestu s označením a ten jde své paničce spořádaně u nohy, nerozhází ho ani hárající fenka.

Zbožňuji psy, sama jednoho mám. Nicméně vždy na vodítku. Můj názor je, že každý pes ve městě (mimo místa k volnému pobíhání psů určených) by měl chodit na vodítku. To bylo tisíckrát - ale paní, ten pes je hodnej, ten by nikomu neublížil! A šup,dítě nebo cizí pes je pokousané. At sí říká kdo chce, co chce, pes je prostě pes a nikdo nemůže na 100% říct, ten pes by NIKDY neublížil. A když vidím člověka, jak venčí na volno vlčáka nebo rotvailera nebo podobnou velkou potvoru (nemyšleno ve zlém), vraždila bych (majitele, ne psa). Takže jak jsem řekla - miluji psy, ten náš se má lépe než my, ale venčení ve městě bez vodítka bych nepovolovala.

Mno já také trochu přehodnotila, když jsme čekali s našema pejskama u veta a přilítla tam rodina - děda v náručí omdlelýho jorkšíra , hned vtrhli do ordinace - ale stejně rychle zase vyšli.. Bohužel už bylo po pejskovi.. Pak začali vyprávět, že měli pejska na neoplocený zahradě, vlítl jim tam pes, majitel ještě řval "nebojte, ten je hodnej" no a prý ho okamžitě chňapnul, a zabil... prý se trefil hned na srdce.. ..

Takže od té doby jsem vždy pro pejsky ve městě a na veřejných místech raději na vodítku.. Pláč asi sedmiletý holčičky, která v prvním týdnu prádznin přišla o pejska mě o tom opravdu přesvědčil.. ..

Pejsky miluji, ale jsou chvíle, že majitelé nenávidím. Byt jen na chvíli, ale mám velikánskou chut cápnout ho po papuli. 2x. Jednou za sebe a jednou za psa.

Pro úsměv

Už jsem na to tady kdysi odpovídal. Prostě nechápu, proč si přidělávat starosti, kterých máme všichni dost, ještě se staráním o někoho dalšího. A pes to bezesporu potřebuje, docela ho chápu jako hlídače(i když ten se dá lehce odstranit), pak jako přítele pro staršího opuštěného člověka (osobně si pak pořídím mopse a bude se jmenovat Malej Ríša), ale jinak nevím. Ale ve funkční rodině mě to připadá jako móda. Děkuji předem za nějaké rady, abych změnil názor.

Psi mi nevadí, naopak (jednoho zrovna vychovávám) ale nesnáším nevychované páníčky. Už jsem se také párkrát dostala do situace, kdy na mne vyběhl se štěkotem, ne zrovna malý chlupáč. Vím, jak reagovat, takže žádné drama se nekonalo. Ale moje mamina má slabší formu fobie ze psů. A to potom není žádná sranda, když má projít někudy, kde pobíhají samí stafordi, či podobná plemena. Bez náhubků, ale hlavně bez páníčků... Takže, vše má své hranice a i venčení psů by mělo mít svá pravidla... Volnost psů? Rozhodně ano! Ale jen pod bedlivým dozorem zodpovědného partnera-páníčka.