Den, týden blbec - co s tím?

eulalie, já myslím, že konkrétně Vy byste mohla zkusit tu Kineziologii. - stařenka-

eulalie, to je mi novinka. - stařenka

Eulalie, vydíte to, já už se na tohle jednou tady ptala.

poradte.cz/...

Zkuste se podívat, třeba najdete pár odpovědí, které se Vám budou líbit. Já když už mám hodně špatnou náladu, tak to je věc. Nejdřív prskám, nic se mi nelíbí, pak většinou narazím a pak pláču. Narazím právě na to, že jak jsem vzteklá, tak je otázka času, kdy tou naštvaností někoho naštvu, nakazím a vrátí se mi má nálada zpět jak bumerang. A pěkně do hlavy. A ten pláč je lék. Pěkně o samotě. Nejdřív naštvané slzy, pak se probrečím do sebelítosti, jak mě nikdo nemá rád a buď mě to unaví, nebo se probrečím až do smíchu, jak jsem pitomá.

Pak se chytám maličkostí. Sojky, která uprostřed sídliště, na jednom jediném stromě a je naprosto úžasná. Zaměřím se na starou babičku, na její hezké vrásky, na úsměv, který mi vrátí. Na děti, které si hrají a postesknu si, jak je to dávno. Pomáhá to.

vidíte to. No prosím, taková hrubka. Hned bych mohla mít depku.

Nám ve škole vždycky říkali "Pokud k volbám nepůjdete, tak se opravdu nic nezmění".

Eulalie, tohle občas postihne i toho největšího optimistu. Já mám kliku, že mám doma černého kocoura, co se mi věčně motá pod nohama. Takže černé kočky za průšvihy nemohou. Ale je fakt, že poslední týden - deset dní jsem také nebyla ve své kůži a musela jsem sama sobě nadávat, at se konečně proberu. A dneska navíc jsem slyšela názor od jedné sluníčkové kamarádky, že v tom nejsem sama. Něco můžeme přičíst počasí, něco připravovaným změnám, něco . . . . . . Nějaký důvod se vždycky najde. Mně pomáhá hudba a rodinka. Když se ti nejmenší začnou okolo mne motat - tak nemám čas na černé myšlenky. A už kvůli nim začnu i věřit, že snad i politici jednou začnou konat ve prospěch nás voličů i nevoličů a ne do vlastní kapsy!

Asi je nás moc, kdo máme blbce den. Chvíli se děsím toho, že s tím, co vláda na nás chystá, se neuživím. Pak se ale rozhlédnu po bytě, co všecko se mi podařilo, zastavím se u fotek rodiny, pyšně se nadechnu, pohladím Dorotku, uvařím si kafe, pustím pc Vincenta, dám si do sluchátek Naschville FM a řeknu si, že pokud je doma chleba a sádlo, tak to ještě jde. Ale čím jsem starší, tím větší mám obavy, protože mám pocit, že není úniku.

Mařenko-šoupli pod přístroje slzy a zjistili, že je v nich spousta nedobrých hormonů, které je potřeba z těla dostat. A pláč je jeden ze způsobů. Tak, klidně poplač. Proč ne?!

Ale chystám se zeptat rádců, jestli někdo neví, jak velký státní dluh zůstal po komančích, pak po rozdělení republiky a kolik je teď. Ta čísla se velice rozcházejí, podle toho, kdo to píše. A pravdy se nelze dopátrat.

To neznám ... jsem mladý krásný ... jak jsem už uváděl
Změní se nic, když občané to vzdávají, na jednom papíře je, že mu patří MOC. Jak s ní zachází je jeho problém...
Proč se tvrdě neptáte politiků - Co pro nás děláte, abychom se měli dobře? Takže necháváme naše služebníky, aby si dělali co chtějí, no když jim to dovolíme.

Děkuji všem za odpovědi. Je vidět, že je nás více, co máme dny, kdy se fakt nedaří. Hnedka je mi veseleji a nepřipadám si pak divně.

Den blbec? Pady, kopance a splýny byly jsou a budou. Přebyly, přešly a přebudou. Časem je snad každý hodí zahlavu, řekne si vlci vyjí a karavana jde dál. A když se boty prošoupaly koupí se nové a nebo se půjde chvíli bez nich. A co v ten akutní moment? Řešení "ad hoc" podle toho kde jsem, kdo jsem, co jsem si už prožil. Zapomenout může pomoct práce, dobré je nebýt dlouho sám. Mohlo by být i hůř. K volbám půjdu, abych si pak nevyčítal že jsem nic pro zlepšení neudělal. Nikdy nikdo nemůže vědět dopředu že se nic nezmění.