Nejste přihlášen/a.
Tohle vlastně není ani otázka, jen mě to zaujalo.
Byl jsem po dlouhé době v kině. Film dobrý, i když asi ne každého nadchnul. Co mě ale zaujalo bylo, že část diváků po konci filmu tleskala. Proč? Komu byl potlesk určen? Potlesk v divadle, nebo na koncertě je samozřejmost, je to v podstatě poděkování umělcům za výkon. Ale v kině? Příslušní herci ho určitě neocení. Že by patřil promítači ve zvukově izolované kabině (pokud tam v tu dobu vůbec je)? Ostaním divákům, že vydrželi až do konce? Nebo snad uvaděčkám, které v tu chvíli otevírají dveře sálu?
Asi všichni v sále vypnuli před promítáním mobily. To je v pořádku. Co ale velku část obecenstva nutí své mobily zapínat v okamžiku, kdy se na plátně objeví první závěrčné tytulky? To nedokáží bez mobilů vydržet ani těch pár minut?
Naposledy jsem byla v kině ještě se svým, dnes už zesnulým manželem. Na filmech,: Zátopek, Zbožňovaný, Úsměvy smutných mužů.
Nikdy nikdo netleskal. Zátopek se mi líbil moc.
A ty pitomý mobily? Dneska si bez nich nikdo ani neupšoukne. Vlak, rychlík - já a dalších 5 lidí v kupé. Vesměs všichni starší, okolo 50 let. Všichni jak na povel vytáhli mobil a jezdili prstem jako o život. Protože jsem seděla u okénka, sledovala jsem krajjinu. A byla jsem spokojená. I když i já jsem měla mobil, ale nechala jsem ho ležet v batohu.Ten slavnej telefon - to už je dneska v mnoha případech silná závislost. Něco jako droga. Dříve si lidé příjemně povídali. Dneska to už ani neumějí.
Je to divnej svět, lidé se nepozdraví, nerozloučí, nepopovídají si...je to smutné. Ale ani já ani nikdo jiný tohle nepředělá. Jaga.
Proc zavislost? Co kdyz zbytek kupe behem Vaseho sledovani krajiny stihl vyridit maily, precist zpravy nebo kapitolu z knihy, neco online objednat, zaplatit "slozenky" ci napsat 10 prispevku na poradte.cz? Myslite, ze maji mensi duvod ke spokojenosti se svym konanim?
Kdysi jsme sa také se spolucestujícími pozdravili a někdy i povídali ... dnes na vás čučí jako můry, i když je pozdravíte.
A kancelářská práce na mobilu - nezlobte se, to je na malé obrazovce opravdu spíše utrpení. Nemůžete odvést tak dobrou práci jako na velkém monitoru s kvalitní klávesnicí.
Já si na cesty MHD pořídil tablet, abych si mohl číst elektronické knihy. Mluvit s neznámými lidmi se kterými nejspíš nemám žádný společný zájem a skoro jistě je už nikdy neuvidím mě nikdy nelákalo a městská scenérie 100x stejná tam a zpět není až tak úchvatná, tak aspoň nějak využít ten, jinak nenávratně ztracený, čas.
@gilhade - našel jste mi restauraci v Praze a já jsem Vám za to velice vděčná. V tomto případě ale nemáte tak úplně pravdu. Proč? 2 zážitky:
1/ Před měsícem jsem chtěla vidět mou Sázavu v zimě. Jela jsem vlakem spodní trasou z Prahy do Čerčan, podle vody. A ve vlaku 4 mladí slušní muži /kolem 30 let/. Byli to šotouši. Jistě víte, co to je. I já jsem šotouš. Mobily nevytáhli, bavili se zaníceně o své práci. Opravují dieslové mašiny u ČD. Vyprávěli o Zamračené, o Brejlovci.../to jsou dieslové lokomotivy/. Ráda jsem se přidala a hodně jsem se od nich dozvěděla. Bylo mi líto, když vystupovali a já jela dál. Zamávali jsme si.
2/ V létě jsem jela, jak jinak, po Sázavě vlakem. Přistoupilo 5 mladíků, jeli na tramp. Mobily nevytáhli a začali se bavit o tom, na kterém nádraží se dá nejlépe najíst. S dovolením jsem se přidala do diskuze a uplatnila svou oblíbenou "nádražku" v Letohradě. Znali ji a souhlasili. Pak jeden vytáhl velkou bonboniéru a dal ji kolovat. Nabídl i mně. Ptala jsem se, kdo má oslavu, abych mohla popřát. Odpověď mě překvapila. Oslavu neměl nikdo, prý to je jenom takové zpestření pro lepší den a náladu. Myslím si, že 9 trampů z 10 by s sebou vezlo spíš flašku rumu. A oni bonboniéru! Byla jsem z těch trempíků úplně naměkko. Ještě existují normální mladí lidé! A bylo mi ctí, že právě já jsem je mohla potkat.
A proto jsem spíš zastáncem teplého lidského slova, než čučení do neživého mobilu. Cesta lépe uteče a člověk se mnohdy dozví něco zajímavého a dlouho si pak pamatuje ty prima lidi, s kterými ho osud dal zcela náhodou nečekaně dohromady. Jaga.
@babajaga: Vidíte, já takovéhle situace v městském autobusu nezažil.
V dopravní špičce (je zajímavé, že všichni jedou do práce asi tak na stejnou hodinu a zpátky taky a tak ty špičky vznikají ) je tam hlava na hlavě, mluví spolu maximálně dvojice, co spolu cestují od začátku a v naprosté většině o věcech, které zajímají specificky jenom je (jestli má Anička už ten úkol do školy, co Pepíčkovi koupit za bundu, co bylo v televizi včera, jak je strašné, že se něco zdražilo o korunu, ...) a debata ve větším počtu lidí kvůli ruchu moc smysl nedává. Za okny pořád ty samé paneláky.
Jezdil jsem takhle dlouho a nic zajímavého se tam nedělo, tak jsem se rozhodl ten čas využít a aspoň se dozvědět něco nového.
Vlak je to něco jiného ale tím jsem stejně většinou cestoval s nějakou skupinou a tak jsme se bavili spolu. Tam byste se dozvěděla o úplně jiných kostlivcích v úplně jiném sklepě, co vymyslel alchymista na Komáří Hůrce, nebo co jsme vymysleli my na pavoučího šamana v Austrálii Jenže to jsou víkendy a nikoli pracovní dny ...
Ten potlesk v kině jistě netrvá nijak dlouho.
Vyjádření osobní spokojenosti ze zhlédnutého filmu. I když potlesk nedosáhne k tvůrcům filmů, je to určitá automatická ventilace endorfinů, které shlédnutí vyvolalo. Endorfin je hormon štěstí a je vidět, že mnohé diváky zážitek zasáhl na správném místě. Zřejmě jak tvůrci plánovali.
Potlesk je určitý předěl z fantaskního zážitku, který člověk prožíval a uvolní určité fyzické napětí. A pak vzhůru do běžného života.
Někteří lidé jsou citlivější na vnější podněty. A je to dobře když nás životem provází láska, štěstí, vstřícnost, objetí a nebát se projevit své city, byt na veřejnosti.
Já teda v kině nebyl tak dávno, že v té době ještě nebyl ani popkorn ani mobily (teda asi úplně naposledy už mobilizace začínala a stavěly se první multiplexy, bylo to ale něco vzdáleného). Ale to vstávání v době kdy se objevily první titulky a prázdné kino ještě když titulky běžely (nechápal jsem, kam všichni tak pospíchají), to bylo i dřív. Jen bez těch mobilů. Jo a taky nějaké ty opičky (paroháče a jiné stíny) v titulkách, to byl skoro folklór. Samozřejmě to šlo dělat jen z posledních řad, kde mohli do toho světla zasáhnout.
Potlesk by mi přišel opravdu nesmyslný.
Kdyz ve filmu shlednes vtipnou scenu, ktere se od srdce zasmejes, proc to delas? Scenarista, co tu srandu napsal, Te take prece nevidi, tak neni duvod se rehtat, az se za bricho popadat.
Neni ten potlesk tedy ze stejneho soudku?
Nejde proste o jeden ze zpusobu vyjadreni emoci? Ne pro nekoho, ale pro sebe. A zaroven pro vsechny, kteri s Tebou ten zazitek sdili?
Uvolneni endorfinu, jak pise prostromek.
Dobrý den, ten potlesk si vysvětluji jako budíček pro diváky, které film uspal . Zdravím!
P.S. Jinak souhlasím, že je to stejně hloupé, jako tleskat v letadle po štastném přistání, kdy to jednak piloti zřejmě neslyší a také není jisté, jestli např. požár stroje nevypukne až po přistání (a ve vlaku se strojvůdci taky netleská).
Byl jsem na filmu " Citová hodnota" . Smutný, dramaticky zaměřený příběh. Kino narvané do posledního místa, což dneska není běžné.
Jen si nejsem jistý, jestli jsem zrovna takovýhle film chtěl vidět .
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.