Nejste přihlášen/a.
Nic z to se mi nedeje nebo to nevnimam.
Proste pohodicka.
Pokud to tak kolem sebe vidis, mozna si zbytecne zadelavas na zaludecni vredy.
A nebo jak se do lesa vola...?
Pánové, jestli ono to dělení lidí na postižené, UA komunitu, důchodce a ty ostatní není prvopočátek oné agresivity (o špatné výchově v rodině a neúctě k lidem obecně nemluvě)!
trtr: ...Jinak u nás UA komunita vylézá zprávidla v sobotu dopoledne...
A kdy jindy má zprávidla vylézát,když jindy pracují a neflákají se na dávkách od státu?
To chce hlavně klid.Jinak s oblibou praská cévka v mozku.Ano - někteří ho ještě mají.
Občas oběd v Glóbusu Olomouc, vždy plno lidí, stejně jako v Globusu Pardubicích. Zkrátka je oběd, je tam plno lidí, každý spěchá. Bez bližšího označení osoby, KAŽDÝ SPĚCHÁ. Jak pracující, tak i nepracující.
Ale nikdy jsem tam neměl s nikým problém. Normálně si vystojím frontu, na to co chci, naberu, nebo nechám nabrat, jdu ke kase a vždy pohoda,
To video je legendární. Zejména jak se v době kapitalistické kloubí takřka protektorátní příděl potravinových lístků s nedostatkem zboží z doby kdy vládli komunisté
Asi Vás nepotěším, páč já podobné nemám, nezažívám. Při parkování klidně pustím jiného, nežli se dohadovat,. V obchodě mile sdělím paní, zdali se můžu přitulit, abych mohl projet. U poltu poděkuji, popřeji krásný zbytek šichty a hlavně dobrou svačinku.
U samoobslužné pokladně, když je namátková kontrola, poprpsím paní, aby šáhla pro zboží až na dno tašky, lehce zalaškuji. Při kontrole u nákupu piva se ptám, zdali jako důchodce mám předložit občanku.
Zkrátka já jsem milý na ostatní, ostatní zase na mne.
trtr, před několika dny jsem byl v Nepomuku, na Špičáku, Kvilda, Pancíř, Vimperk, všude milý lidé, ochotný personál restaurací, prodejci vstupenek, průvodci. Všichni milý.
Za měsíc jedu do Jesníku, Branné, Ostružná. Již se těším, jak hodní lidé tam budou.
A pak víkend, to bude zážitek a mnoho hodných.
Honzo, to víte že ne. Já jsem zákazníky hýčkal, staral se o ně, aby vždy přijeli rádi. Dokonce jsem zavedl, že si klidně můžou zavolat, abych přišel ráno dříve, když někam spěchali. Rovněž i řidiči dodavatelských firem rádi využili, že můžou skládat třeba v 5:30, když jeli až na západ ČR.
trtr, ale to se mýlíte, já lidi neléčím, od toho jsou lékaři. Všechny kraje nenavštěvuji, hlavně jezdím na Slovensko, tam jsou taky hodní a příjemní lidé.
Když Vám v Popradu ke kávě, po zaplacení a rozlučce, dají na cestu s sebou ještě dva zákusky, to je milé...(ale já sladké moc nemusím, tak to snědla manželka)
Líná huba, holé neštěstí...
Asi tak. Zcela "nečekaně" mi přibývají roky a spolu s nimi se tříbí i zkušenosti. Už vím, že s nervozitou, hádkami a zlobou v duši si nijak nepomohu. Všechno se dá vyřešit s úsměvem.
Proč jezdíte do supermarketu, když jste vznětlivý a alergický na starší lidi? I oni si chtějí nakoupit. Je to právo každého, kdo má peníze a hlad. Existují různé dovážkové společnosti, z nejznámějších třeba Rohlík. Udělejte si dopma v klidu seznam a pak jen u dveří bytu vyzvedněte nákup. Proč lezete tam, kde se necítíte dobře?
Moje zkušenost: Lezla jsem pěšky týden po Sázavě, Ze Světlé do Davle, 135 km. Bylo to krásné. Jsem komunikativní, ráda s lidmi pohovořím / a hovořila jsem/ a mohu říct, že až na dva protivné mi se všemi bylo dobře. Přáli mi štastnou cestu, 2 x jsem dostala s sebou limonádu, jednou byla pozvaná na zahradu natrhat si švestky. Pochválila a pohladila jsem všechny psy, které jsem potkala /pokud mi to majitelé dovolili/. Byl to pohodový týden, sice únava, ale současně mě to nabilo novou energií.
Když jsem si cestou posteskla mladému páru na kolečkových bruslích, že za mého mládí jsem si tuto kratochvíli nikdy nemohla užít, chlapec se hned nabídl, že mi své brusle půjčí a přidrží mě, abych se to naučila. S díky jsem odmítla, se zlomeninami bych asi do cíle do Davle jen těžko došla.
Včera jsem se na písnících učila jezdit na kajaku. Poprvé v životě, v 70 letech. Lidé koukali a někteří se smáli. Ale za hodinu mi to už šlo docela dobře. Proč se tedy nepotěšit, nenaučit se něco nového, ale místo toho se chovat jako nadmutý kočkodan?
K vaší otázce: Jako zvěř se opravdu chovat nemusíte. Nikdo Vás k tomu nenutí. Chovejte se slušně, nenuceně, ne ale podlézavě. A uvidíte, že Vám to dá daleko víc, než se rozčilovat být permnentně naštvaný. Já už to vím. Ale je škoda, že k tomu člověk obyčejně dospěje dost pozdě. Jaga.
Já si zase říkám, co by se stalo, kdybyste si nakoupil třeba o den dřív, v nějakou jinou hodinu
Já teda obvykle nakupuju tak na týden dopředu, protože mi na nakupování víc vadí, že musím někam chodit, než kolik toho celkem odnesu v taškách. A asi se mi prostě daří se tak nějak vyhýbat právě těm největším návalům.
Dobrý den, právě jste odhalil metodu/princip "postupné/přenesené naštvanosti". Vás někdo ráno naštve, Vy následně naštvete např. trafikantku, která měla zatím dobrou náladu. Ta je nyní naštvaná a Vám se ulevilo. A ta trafikantka tu naštvanost za chvilku přenese na nějakého otravného zákazníka, který je nyní naštvaný, ale trafikantce se ulevilo. A takto to běží od rána do večera a někdy i od večera do rána . Zdravím!
P.S. Zkrátka, naštve-li někdo Vás, tak to pošlete dál a ulevíte si .
Je to tak. V zaměstnání spolu pracovalo asi 8 kolegyň. Jedna měla dost neštastnou povahu - pořád naštvaná, protivná, hádala se, stěžovala si na všchno. A ty ostatní holky časem tak vystresovala, že kvůli ní začaly podávat výpovědi. Ano, s některým člověkem nelze vydržet. Proto bychom měli na sobě všichni pracovat, abychom ty kontakty s ostatními zvládli. Nejsme Robinson Crusoe z opuštěného ostrova, ale kolem nás jsou lidi. Každý jsme nějaký. Ale měli bychom hledět s ostatními vyjít. Jde to, jen chtít. Jaga.
@babajaga - Ale měli bychom hledět s ostatními vyjít.
A s kým nelze vyjít, s tím vyběhnout...
Mě ráno sousedka pozdravila (jako vždycky, když se potkáme), cestou k lékaři na druhý konec města byl sice hustý provoz (jako vždycky), ale bez houkání, bez problémů, jen když jela sanitka, tak jsme se všichni stáhnuli ke krajům, abychom udělali cestu, ale jinak pohoda (jako vždycky), na nákupu v Tescu jsem se zdržel v jiném oddělení, takže manželka k pultu s masem dorazila sama jako první a hned se jí prodavačka ptala, kde mě nechala, tak spolu prohodily pár slov, než jsem dorazil, doma jsem si přečetl novinky na netu (zrovna řeším možnosti komunikace počítačů různých generací a někdo zvolil podobnou cestu, jako jedna z těch co mě napadly a právě tam psal kde se zadrhnul a jak to vyřešil) a na první podivné jedince jsem narazil až tady (někdo si stěžuje, že systémy jiné než Windows jsou jiné než Windows, jiný má problém, že má pomalou aplikaci ale rychlý mobil ...).
Tak nevím, buď tady, v Praze, máme zvláštní složení obyvatelstva, nebo tazatel prostě jen potkává zvláštní výběr problematických lidí. A hlavně si z toho bere jen to špatné a všechno ostatní ignoruje.
Takže jenom pozorování - národ zjevně není jednolitá šedá masa identických lidí, ale spousta nejrůznějších jedinců, kde je každý jiný a zobecňovat se to nedá. Já se dlouhodobě potkávám se slušnými a pohodovými lidmi, i když se občas nějaká vyjímka najde.
Napadá mne, přímo v hlavě, že podobný dotaz by se mohl pokládat firmám jak jednají s lidmi.
Třeba mně se stalo, že ordinace kam jsem občas chodil na kontrolu sklapla paraple, lidi co tam chodili se začali hlásit k lékaři v místní nemocnici a tam se prodloužily objednací doby. Náhodou jsem narazil na webovou stránku soukromé ordinace v jiném městě (nabízeli tam "nemožné ihned, zázraky do tří dnů"), tak jsem tam poslal dotaz jestli bych se tam mohl objednat a jaké mají objednací lhůty. Odkázali mne na objednání po internetu (to jsem pak taky objevil, nejbližší termíny koncem ledna).
Když jsem ještě pracoval a nějaký zákazník po mně chtěl zaslat návod na nějaký náš výrobek, nedovolil jsem si s ním komunikovat stylem "Na našich webových stránkách si to stáhněte a mě s tím neotravujte", ale odpověděl jsem stylem: "Návod vám zasílám v příloze, pokud chcete i papírový požádám naše obchodní oddělení, aby vám ho zaslali, návody jsou ke stažení i na našich webových stránkách" (uvedl jsem i adresu sekce download aby to příště nemuseli hledat).
Toho, co popisujete, si většinou všímají citlivější lidé, ale už se o tom i píše. Agrese (at už aktivní nebo pasivní) ve společnosti narůstá, je to tak. Řekla bych, že po kovidu obzvlášt. Sociální sítě jsou jen špičkou ledovce a přenáší se to i do běžného života. Bohužel lepší to nebude. Jak jste sám napsal, hodně vystihuje výraz "frustráti". Nespokojení lidé, kteří tu svou nespokojenost dávají ostatním sežrat. Jinak je to též všeobecně známý zákon padajícího hovna (což je vlastně opak toho, co se dělo ve filmu Pošli to dál).
Mám podobné zážitky, ale snažím se to brát s nadhledem, protože s tím nelze nic udělat.
Já se tak rušným místům raději vyhýbám i když občas tam musím. Ale v jednom takovém méně rušném supermárketu jsem jednou narazil na týpka co mu vadilo, že jsem mu nepodal takový ten "klacík" na oddělení nákupu. Jakoby byla moje povinnost se o něj starat. Přitom to byl mladý silný muž kolem 30-25, mohl si to podat, já nemocný sotva se hýbu a udržím na nohou. Ale už jsem se to vypořádal, že je to histerka - tzv. kun*na s koulema.
@inavo - mohl si to podat
Mohl - ale kdybyste mu to podal, nebo si rovnou svůj nákup oddělil, nezalykal byste se vlastní žlučí. Občas žasnu, co dokáže některé bližní vytočit
Hodně kohoutů na malém dvorečku a každý chce pro sebe urvat co nejvíce. Chodím nakupovat večer a mám klid.
Já zase většinou kolem 12h v pracovní den. Ranní důchodci už mají zakoupeno a jsou na obědě, nikdo tam nedělá bordel nebot děti se paří v lavici, ostatní se ještě nevrátili z práce a těch pár mamin, nezaměstnaných a rentiérů mě nerozhodí
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.