Prvorozený je pro rodiče vždy důležitější - příklady

Divný. Asi jako správný prvorozený to popírám, ale o nějakém zakořeněném podvodu nevím. Fakta hovoří - nikdy od nikoho jsem nic většího nedostal, od rodičů jsem odešel v sedmnácti a staral jsem se sám.... Ségra měla plnou rodičovskou podporu až do doby plnoletosti svých dětí - dostala byt, auto, hlídání vnoučat, dotace.... A je mi to celkem jedno. Možná to bylo tím, že já zmizel pár set km daleko, ona se držela poblíž rodičů.

To vlastně sedí, tradiční bych mou rodinu určitě nenazval...

Ještě tu máme jeden příklad "Poškrobek"

Dospělé děti jsou z hnízda a nejmladší dostane vše.

Myslím, že Váš výrok uráží valnou většinu rodičů. Není pravda, že prvního mají více rádi, jen jsou u něj úzkostlivější a důslednější. Při druhém už mají zkušenosti a některé úkony nedělají. Prvního třeba pořád vážili, jestli dost pije a přibývá. U druhého jim bylo jasné, že když je v pohodě, tak mu asi kojení stačí a spokojili se s vážením děcka až na kontrole v poradně. Možná máte na mysli, jak kdysi dávno dostal nejstarší potomek grunt, druhý byl poslán na studia apod...Co ale občas vidím, je fixace dcery na otce, matky na syna.

Prvorozený je pro rodiče opravdu velmi důležitý. Je jinak důležitý než případné další děti. Před jeho narozením tvořili pár, po narození se stávají rodiči. To je v životě velká a důležitá změna v mnoha a mnoha ohledech. A to je v naprosté většině rodin asi tak všechno.

Vždy jsem viděla, že se všechno točilo kolem nejmenšího z dětí, až někdy ti starší sourozenci žárlili a vyčítali, že nejmladší je ve výhodě.

@smode - Zajímalo by mě, jak se tato nerovnováha projevuje ve vašem okolí.
Takto - nejstarší dítě bylo "vyřazeno" z rodiny v nejbližším možném termínu, nedostávalo "větší, dražší a hezčí dárky ve větším počtu" ani těch "pár drobných" a "malý starý byt" je už úplné scifi.

Takže vaše teorie "vždy důležitější ten prvorozený" neplatí."za všech okolností".

Tak dle Vás jsem se narodil ve špatné rodině.

Jako prvorozený jsem dostal od rodičů ze spoření mladých, stejně jako spořili segře i bráchovi, cca30 000Kčs, Na byt jsem si půjčil co mi chybělo a to jsem pak vrátil, -segra a brácha si vzali hypotéky.

Tohle vůbec neznám, v rodině ani u známých. A upřímně lituji ty děcka, které mají takovou idiotskou rodinu. Když se nad tímhle zamyslím u mých dětí, tak si nedokážu vůbec představit to, co popisuješ. Co se týče dospělosti dětí a majetku, vše bych rozdělil spravedlivě (samozřejmě, že kdyby bylo jedno z dětí problémové, feták, nebo by se chovalo hnusně k rodině a nemělo žádnou úctu, tak jsem schopen jej i vydědit). Co se týče peněz a třeba naspořená částka pro každé dítě by byla třeba milion do dospělosti, peníze by nedostali jen tak, ale po mém posouzení, jestli jsem jim dal dobrý základ finanční gramotnosti a jestli jsou zodpovědní tzn. jestli si je zaslouží. Nemyslím si, že bych byl rodič popírač, doufám, že ne.

Jsem mladší ze 2 sourozenců. A fakt nemám pocit, že by ségra od rodičů dostávala víc. Respektive, že by jí rodiče dávali víc o své vůli. Spíš si vždycky všechno vydyndala a naši pak měli starost, abych nebyl tratnej. Takže rodičům nemám co vyčítat.

Tak logicky. Prvni je nejdulezitejsi jednoduse proto, ze muze byt take jediny. Dalsi uz jsou jen pojistka a v pripade, ze se prvni dozije dedictvi, tak jsou ty dalsi akorat zbytecna komplikace. Tedy on je ten, ke kteremu se upinaji vsechny nadeje, projektuji se do nej sny a ocekavani.

Zrejme se to muze zmenit, pokud se prvorozeny nejakym zpusobem nevyvede. At uz fyzicky, intelektove nebo moralne. Pak je tu prave ten nahradnik.

Urcita kompenzace je, ze neprvorozeni si vetsinou mohou zit zivot vice podle sveho - nikoho nezajimaji a to jim dava svobodu.

Ale popirani tohoto vrozeneho socialniho faktu - a nejenom pri diskuzi, ale hlavne i pri faktickem kazdodennim rovnem pristupem ke vsem potomkum - bych nenazyval lzi, ale spise (spravne?) nastavenym moralnim kompasem. Dukaz, ze vule muze zvitezit nad prirozenosti.