Proč už se neposílají poštou vánoční přání

Posílám několika osobám nejvzácnějším. Je to dnes drahý špás. Ještě tak s obrázkem od Lady. Jinak mailem.

Pokud chcete to krásné otvírací do obálky, tak i se známkou příjde přes 60 korun! Posílám i pár lepších do cizimy, ty vyjdou se známkou kolem 80,- za kus.

Co vy, pavlu, rozeslala jste letos svým příbuzným a přátelům poštou vánoční přání?

Pavlu, nejdete s dobou. Proto jste úplně mimo.

Lidé se mají pořád stejně rádi. Naopka se navštěvují častěji díky autům, internetu (maily, komunikace přes skype webové kamery, atd...), mobilní telefony (volání, sms, mms,...).

Levnější, rychlejší, lepší.

Pokud stále píšete švabachem pohlednice, tak nemůžete čekat, že na toto někdo odpoví stejně nebo vůbec.

Nevedel jsem, ze je tradice psat vanocni pohlednice svabachem. Mozna v tom je ten problem. Lide zrejme povetsinou svabach neovladaji, tak si ani radeji takova pranicka neposilaji.

Absence pohledů s vánočními přáními mi nevadí. Ale: měla jsem moc ráda pohledy naší republiky, třeba z výletů. Jen tak pro vzpomínku: jela jsem v roce 1961 se školou autobusem na zámek Frýdlant. Večer, samozřejmě, návrat. Známka na pohled byla 30 haléřů, pohled, zhruba korunu /či 1,20 - ve prospěch cestovního ruchu, , jak bylo psáno na zadní straně/, tak jsem už tehdy, v 1. třídě, poslala domů pozdrav. Přišel sice za 3 dny po mém návratu, , nevím, zda byla pošta už tehdy tak pomalá, nebo zda se moje děsné písmo prvňáka nepodařilo nikomu hned napoprvé rozlušit.

Ale od té doby jsem se do pohledů z naší republiky zamilovala. Mám jich doma bednu, sbírala jsem je, rovnala, prohlížela. Dneska už mi to není k ničemu. Všechno si najdeme na netu, pohledy už nechodí, z výletu každý pošle SMS a vlastní fotku přes Wocap.

Myslím, že zmizelo kus mého dětství. Ale s tím nic nenaděláme, vývoj jde prostě dál. Tak všem hezké Vánoce, i bez pohledu. Jaga.

Poslali jsme z dovolené příbuzným celkem 8 pohlednic (mimochodem se ani neptejte, jak se v Itálii shání poštovní známka). První přišly těsně před naším návratem, poslední 4 pak až někdy koncem října, kdy jsme byli už skoro dva měsíce doma. Posílat vánoční pohled by se tak musel někdy v listopadu. A to můžeme mluvit o štěstí, že došly všechny, každoročně se stává, že některé nedojdou (jeden rok došla jedna zatoulaná až v lednu).

V rámci čr to možná bude rychlejší, ale taky to nějaký čas zabere (většinou týden). Taková SMS je na místě hned, ale na ledničku si ji nevyvěsíte.

Jinak nic nebrání nějaké přáníčko poslat, obchody jsou jich plné, na to plesknout známku a když budete mít štěstí, přijde včas. Třeba tím své blízké inspirujete a oni příští rok pošlou přání vám.

Jaké jsou důvody, to je těžko říct. Nabízí se to, že jsou už jiné komunikační kanály - telefon, sms, mms, mail, whotsap a co já vím co všechno. Taky možná to, že pošta neví, co by chtěla za poštovné, ale je diskutabilní, jak relativně drahá byla pošta v těch dávných dobách (relativně k příjmům nebo cenám). Ale jestli z toho usuzovat, že se lidé nemají tolik rádi, to bych si nedovolil. Dneska spolu běžně mluví přes různé telekonference, to v dobách minulých bylo naprosto nepředstavitelné, i pouhý telefonát na druhý konec republiky byl problém (pamatujete na fronty před telefonními budkami, ono totiž nebylo úplně běžné mít doma telefon, ještě v počátcích mobilizace na konci století byla čekací doba na telefon 3-5 let, oproti tomu mobil jste dostali (sice za velké peníze) hned), datové zprávy si posílaly maximálně podniky mezi sebou.

Byl zde zmíněn švabach jako jeden z důvodů, proč už se neposílají podobná přání, které tazatelka na půdě objevila. To ale asi nebude to hlavní, na co se tazatelka ptá. Lehce bych zvládla cokoli švabachem napsat. Ale pohlednice už také neposílám. Mí známí mají telefony a počítače a opravdu je jednodušší a levnější zavolat či napsat e-mail. Není to o nic méně upřímné než pohlednice. Na druhou stranu se přiiznám, že vnukům na tábor pohlednice posílám a na cenu za známky nehledím. Dílčí dotaz tazatele/tazatelky byl, jestli se mají lidé méně rádi. V mém případě je to tak, že vnoučata mám raději než známé a spolužáky a příbuzné... Proto na tu cenu za známku vůbec nekoukám a dopřávám jim, ještě malým, malý luxus s hmatatelnou pohlednicí, když jsou někde v cizím prostředí. Sama jsem si na táborech a v ozdravovně celkem užívala, ale pohlednice od svých blízkých si pod peřinou mačkala a četla. U dospělých toto nepředpokládám.

Letos jsem poslala 23 vánočních přání za cenu cca 700Kč, to je denní útrata za spotřebu plynu na celý dům (když je kolem nuly). Známý byl letos na Malorce, poslal asi 5 lidem pohled z dovolené do ČR, ani jeden zatím od srpna nedošel. No není lepší si zavolat a pokecat?

Víte, jak kdo... Žena jako každý rok ručně pohlednice vyrobila - namalovala, ozodbila, ručně nadepsala, my ostatní jsme se podepsali a šup za příbuznými. Je to drahé jak čert, ale jednou za rok není problém věnovat nějakou kačku navíc, pokud vám na druhých trochu záleží a nechcete je odbýt lacinými neosobními emaily nebo hůř sms-kami bez diakritiky...

Nevím, jak kdo, ale já klasická přání poštou posílám. Tedy spíš novoročenky. Dokonce si je sám vyrábím z vlastnoručně nafocených fotek. Letos jsem jich dělal 11 kusů. Mimo novoročenek vyrábím a posílám i přání k svátku a narozeninám. Ale uznávám, že v dnešní době a hlavně cenách za poštovné je to už trochu anachronismus.