Nejste přihlášen/a.
Když jsem dospívala, vždycky mi nejvíc vadilo, když staří lidé spínali ruce a říkali: Tohle za našich mladých let nebylo! A jak to dopadlo? Dneska to říkávám taky. Bohužel. A děsně mě to štve. Nemohu si ale pomoci.
Dříve se člověk vystudoval či se vyučil - a dostal umístěnku. Někam. Nikdo nedělal rozbor, zda se to pro toho člověka hodí, zda tam neutrpí psychické trauma. Prostě dostal místo a šel. A věřte, nebo ne, mnozí z těchto nasazených lidí vydrželi v tom svém prvním místě až do důchodu. I když to zpočátku jistě taky nebylo růžové.
Vy vlastně nevíte, co chcete. Nikde nevydržíte dlouho, abyste si udělal svůj názor. Jste v práci 2. den a už víte, ŽE TO NENÍ DOBŘE. Opravdu si myslíte, že už druhý den všichni nad svou prací jásali, prozpěvovali? Budete si prostě muset zvyknout. Myslím, že tak za půl roku budete vědět. Po dvou dnech nemá cenu hodnotit. Nic jste tam zatím nepoznal.
A válka? Té se bojí každý. Mají strach staří lidé a hlavně matky o své děti. Vám je 23 let, jste mladý muž a ne baba, budete se muset s tím srovnat. Jste na tom daleko líp, než Vaši vrstevníci z Ruska, které žene Putin na smrt.
Jim hrozí jen smrt, Vám zatím hrozí jen práce. Tak se seberte a makejte, časem si určitě zvyknete a přestanete být bábovkou. Přála bych Vám to. Jaga.
Proč v každé pohádce vystupuje chrabrý princ, zatímco v životě potkává člověk jen slabochy? Jakou cenu ty pohádky tedy mají, když neříkají pravdu?
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.