Nejste přihlášen/a.
Ahoj, píšu tady o svých problémech. Nečekám moc pochopení nebo pomoci, ale potřebuji se z toho všeho vypsat. Studovala jsem na vysoké škole jeden obor. Poté, co jsem dostudovala jsem si uvědomila, že mě to ani taky nebavilo a měla jsem si vybrat něco úplně jiného, čehož dost lituji, ale nedá se nic dělat. Ve vysoké škole jsem ještě pokračovala, ale nakonec jsem ji nedokončila, jelikož jsem měla odpor k učení a tak jsem skončila. Doma jsem to nikomu neřekla, lhala jsem a řekla, že mě vyhodili. Potom jsem si začala hledat práci. Nyní už jsem ve čtvrté práci, v každé zůstanu tak 5 měsíců maximálně. Nejdřív mě to baví, ale pak se něco zlomí a mám k té práci přímo odpor. Vždycky si říkám, že to přejde, ale je to horší a horší. Každé ráno vstávám, je mi špatně od žaludku, celá se třesu a vůbec se mi nechce pracovat. Někde se vymluvím, že je mi špatně a do práce nejdu. To je mi hned lépe, ale vím, že další den musím do práce znvou jít a hned se mi přitíží. Dala bych i výpověď, ale potřebuji peníze, jelikož musím platit za bydlení a další výdaje a poslední práci jsem hledala více než rok, navíc v téhle době moc možností není. Nevím vůbec, jak tohle období překlenout, vzhledem k tomu, že dalších 50 let budu ještě muset pracovat. Poohlížím se po práci nové, ale bojím se, že nastane opět ta stejná stuace a já nevím, jak z toho kruhu vyváznout. Děkuji, že jsem se takhle mohla vypsat, alespoň trochu mi to pomůže.
Tohle už začíná v dětství. Neochota zkousnout nějakou překážku, překonat nechut, něco si odepřít, když to mohu mít hned. Dneska se děti ani nestihnou těšit na první skutečnej kopačák, na brusle pod stromečkem. Neznají sekat dobrotu, abych za rok dostal kolo. Všechno dostanou dřív, než si to mohou přát, vysnít a "odsloužit". Všechno mají hned. Jen u vzdělání to jaksi nejde. Tam se musí přičinit. A ač je jim to zlehčovámo velkým množstvím středních škol a nepovinnou maturitou z matematiky, tak se jim nedaří. Nabyli přesvědčení, že není třeba se učit, něco znát, chápat, ale stačí si to najít na internetu. Přitom i spolupráce v kolektivu, ta dříve běžná interakce je zatěžuje.
Pamatuji si na jednu žákyni na hotelovce. Po prváku chtěla na jiný jazyk, do jiné třídy. Tam jí zase vadili učitelé a hlavně praxe. Nakonec přešla na ekonomku, když předchozí školu náležitě pomluvila. Tam ale vydržela také jen rok, protože tam jí nevycházeli náležitě vstříc. Vybrala si nějakou školu spojů. Tam ani prvák nedokončila, protože ze základky prý nedostala správné základy matematiky. A když maturovali její první spolužáci, ona vozila kočárek a nás kantory, co jsme ji učili v prváku, ani nepozdravila. Takže teď má jen základku, dvě děcka, cítí se ukřivděná, učiteli pohrdá. Pochybuji, že v práci bude bez problémů. Tam jsou taky nároky a překážky.
@jana92 - mě to ani taky nebavilo... nedokončila, jelikož jsem měla odpor k učení... mám k té práci přímo odpor
Nechce se vám studovat, nechce se vám pracovat (nepohoršuji se, jen konstatuju) - co byste chtěla doopravdy dělat? Možná by se při hledání práce dalo vyjít z toho.
Dnes nic neobvyklého. Spousta lidí studuje sebenesmyslnější obor s vidinou pečeného ptactva padajícího do huby,
Bohužel pro ně, máme tu něco jako trh. Ano, pokřivený, ale přece jen trh. Takže třeba odborníků na genderovou rovnost a podobné ,,nezbytné´´ obory trh práce zřejmě moc nepohltí - jinými slovy - kdo by za to těm magorům ještě platil ( neziskovky zatím zanedbejme) .
Takže pak VŠ absolvent rázem padá pod úroveň člověka s výučákem, protože prostě nemá co nabídnout na trhu práce.
Ale nezaměstnanost je dosud malá, takže když si to dotyčný/á trochu srovná v bedně a zjistí, že žrát se musí a dávky nedostává jen tak někdo podle xichtu ( tedy podle barvy xichtu jo ) tak holt scvakne paty a jde tahat palety do supermarketu. Znám několik takových...
Znáte aspoň pět takových zoufalců? Osobně? Já totiž ne, všichni se uchytili ve státních institucích, v Bruselu, v neziskovkách a na školách.
To je jen představa techniků, že když někdo neumí něco užitečného, neuživí se. To platí jen v socialismem nepokřiveném státě - a to ten náš vskutku není.
Zde se i s leností posílá k psychiatrovi, to nemusí být váš případ.Jen to shrnu - škola vás nebaví + 4 zaměstnání vás také nebaví. Co vám na zaměstnání vadí?
Napište co vás baví a jaká práce by vás bavila? Asi žádná, už jen pro dobrý pocit, že nemusíte ráno vstávat.Pokud v něčem vynikáte, pracujte sama na sebe jako OSVČ.
No to je mi Vás docela líto, Molly. Já bych práci, která mě vysloveně nebaví, určitě nedělal. A ono se to nemusí ani vylučovat se hodně slušným výdělkem
Zdravím. Vycházejte z toho, že do práce nechodíme za zábavou ale za prací, za kterou dostaneme plat, a teprve za něj si koupíme zábavu. Tedy teprve ten čas po práci nás má bavit, ne ten v práci. Ale práci neděláme jen kvůli výplatě, ale taky proto, že to společnost potřebuje, někdo jiný má z naší práce prospěch, jako my máme z té jeho. Např., cestou z práce si nekoupíme chleba, pokud ho pekař neupeče, řidič nedoveze do obchodu, směnový pracovník nevloží do regálu a pokladní za něj nevyinkasuje platbu (protože se doma budou třást nechutí jít do práce, tak jako vy). Pokud tito lidé nebudou svou práci dělat, protože je to nebaví (tak, jako vás), nechtějí poslouchat šéfa (tak jako vy) a pracovat v kolektivu cizích lidí (tak jako vy), budeme mít všichni hlad. Pokud to budou dělat s nechutí a špatně, pekař- kuřák do těsta zapeče popílek a nedopalky z cigaret, řidič při nakládání nechá do chleba napršet, směnový pracovník chleba poválí ve špíně na podlaze a pokladní vám vrátí na padesátikorunu, místo na pětistovku, bude se vám to líbit? Bude vás zajímat, že je ta práce nebaví a do práce se jim nechce? Nebude. Vy žijete z práce druhých, proto prostě musíte poctivě a s chutí odevzdat i svůj díl. To vás doma nenaučili? Budete se to muset naučit sama. Naučit se: 1) podřídit se autoritám 2) dělat něco i pro druhé, pro společnost 3) skoncovat se sebestředností, leností a sobectvím. Nejste nemocná, jste špatně vychovaná. Budete se muset převychovat, stará jste na to dost. Ida
Dobrý den, možná můj komentář vyzněl, jako že jsem sebestředná, líná a sobecká, ale to si o sobě nemyslím. Ani si nemyslím, že by mě rodiče špatně vychovali. Vlastníme statek a od malička jsem musela se vším okolo pomáhat, takže tady problém nevidím, alespoň já ne. Ale i tak děkuji za zpětnou vazbu, i když si z ní vlastně nemám co odnést.
Nick- aby si slečna 4x přečetla příspěvek od Id, pak si sedla, napsala tabulku, vlevo co jí baví, vpravo, co jí vadí. Pěkně podrobně. A pak tu tabulku podrobila analýze a věnovala se sebezpytu. To by s vysokou školou mohla zvládnout sama doma a nemusela by s tím chodit za někým, kdo by tu tabulku dělal za ní.
A ve volných chvílích by si mohla znova číst, co jí napsala zcela přesně Id.
Základní problém zřejmě je obecně, že dnes "všichni studují Vš", protože všichni spolužáci i ti úplně hloupí studují a vystudují také, sám to mám takto v rodině. Takže jste plnila svoji, rodinou a společenskou projekci v tom studiu Vš, až jste si uvědomila tu absurditu. Musíte se zamyslet co vlastně chcete, co vás baví a podle toho hledat práci a případně studovat i při práci ten obor. Hlavu vzhůru, tady vám nikdo rozumně neporadí, akorát vám budou závidět, že nepracujete a oni musí ráno hákovat.
Přesně jak psal Molly: do práce se chodí dělat, ne bavit. Ono i ten "skvělý" kolektiv když je pak nějaký problém, tak se k vám otočí zády, aby si neudělali zle u nadřízeného a měli pořád práci..to už se mi taky stalo a nejen mě. Jen já už dávno si držím spolupracovníky víc od těla a bavím se s nima jen tak spíš na oko. Někteří prostě nepochopí, že nadřízený se na vás kolikrát neusmívá proto že vás má rád, ale proto aby jste mu byl po vůli, dělaly to nejlépe s láskou k němu a pro firmu, pro jednu velkou firemní rodinu I takové bláboly do nás mlely na firemních schůzích..že naše firma je jedna velká rodina a bla bla bla Přitom tam každý vetšinou se-e na každého a dělá si vše jen pro svůj prospěch. A někteří outlocitní si to moc berou k srdíčku a pak když se něco stane, tak jsou na tom psychicky na dně.
tomaso:koukám že jste to nepochopil..já se s lidma v práci bavím a častokrát se i smějem kdejakým kravinám..ale taky dobře vím že jsme v práci a když jde do tuhého, tak se k vám druzí pak neznají a chrání sami sebe aby např nepřišli o práci apod..tak ono je to logické že. A taky vím, že s tím dost lidí má pak problém, protože si to pak bere moc osobně. Takhle to po pár zkušenostech už praktikuju spoustu let a maximálně mi to vyhovuje. Navíc jsem introvertní povahy, tak mi to vůbec nevadí, když se zrovna nebavíme a hledíme si svého.
na to, abych pěstoval se šéfem nadstandartní vztahy ve stylu společných mimopracovních aktivit už jsem asi dost starý. Že když je v práci průšvih,vyžere si to obvykle každý sám za sebe - to beru taky jako normální. na druhou stranu je fajn, když se šéf občas postaví k lince, prohodí pár slov , zajde se na dílnu mrknout jestli není nějaký zádrhel a když je třeba, postaví se za zaměstnance i proti protivnému zákazníkovi. Prošel jsem si pár zaměstnání na různých pozicích, pár let jako OSVČ. V současném zaměstnání to taky není ideální, ale aspoň vím co mě čeká, pokud zrovna není havárka mám pevnou pracovní dobu za jistý plat, s kolegy se navzájem respektujem a dá se říct že se i docela těšíme...Firemní heslo - nevyděláme, ale zasmějem se .
Není dobré když se zaměstnanec se šéfem moc dobře zná, pak to obvykle špatně končí ...
Určitě bych zkusila podnikat, začít dělat co vás baví a nebo si najít bohatého mužea nebo si tu práci, ke které cítite odpor vždy zpříjemnit, kolektiv, odměna po práci,těšit se na dovolenou...a prostě vydržet a hledat něco jiného a věřit,že najdete,pokud cítíte odpor k práci ve které jste možnost, že vám vesmír sešle lepší je mizivá. Přeji hodně štěstí.
To není odpor k zaměstnání. Vám se prostě nechce pracovat. Můj otec by řekl, že "jste shnilá, až do Vás prsty lezou," a měl by pravdu.
Vzhledem k tomu, že bez peněz se dneska prakticky nedá existovat, máte tři možnosti:
a) překonáte sama sebe a budete makat
b) najdete si chlapa, který Vás bude živit
c) přijdete někde k dostatečnému množství peněz, abyste už nikdy nemusela pracovat.
Teď koukám, že se jedná o starý příspěvek...
Já si myslím, že zakopaný pes je v tom, že máte neustálou potřebu zažívat nové a nové veci- mít přísun adrenalinu- jakmile se práce, vztah, dostane do stereotypu, začne vás to nudit. Nuda, je to ,co vám na tom vadí. Ve skutečnosti se jen nudite, řešení existuje - mít více zaměstnání, mám hpp a několik brigád, střídám je, nikdy se nenudím. A mám to pestré...
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.