Vysoká škola - dostávali jste kapesné od rodičů

Pohled na finančním zajištění rodiny nemusí být správný. nevíme, jak na tom tví rodiče jsou.Jak hospodaří, jaké mají příjmy a výdaje a závazky. V podobné situaci jsem kdysi byla. Když mi mladá řekla, že by ráda vysokou, dostala jsem takový žlučníkový záchvat, že mě musela odvézt rychlá. Také jsme pro všechny vypadaly jako dobře oblečené a dobře situované. Ale kromě spodního prádla a bot, jsme měly všechno společné. Ušila, přešila, pletla jsem všechno, měla ještě jednu práci. Ale bylo to opravdu z ruky do huby. Když mladá začala přivydělávat, bylo to hodně poznat. To, co píšeš, je pohled a situace někoho, kdo nemá ani páru o tom, jak rodiče hospodaří a v podstatě ho to ani příliš nezajímá. A také nevíme jak a jak dlouho studuješ. Je to příliš jednostranný pohled. Já tohle nezažít, tak bych ti uvěřila, že jsi opravdový chudák, který má hamouny rodiče.

Studující děti (své) jsme podporovali, platili jim bydlení a dávali jim kapesné, z kterého si ale kupovali i oblečení, věci do školy a vlastně vše, nicméně jen po dobu řádného studia bez přerušení. Jak si syn natáhl studium o rok, tak už musel platit svou režii sám. Jinak by zřejmě studoval dodnes Náročnější investice typu lyžařské vybavení atd. si pořizoval z brigád.

Ale musím podotknout, že závist vůči spolužákům není na místě, doporučuji přečíst si životopis akademika Charváta. Ten byl z tak extrémně chudé rodiny, že na studiích musel pracovat, aby pomohl rodičům, ne naopak. A dotáhl to skutečně hodně, ale hodně vysoko. Byl to odborník a nesmírně pilný člověk. Takže cesta není závist, ale snaha.

Jenom selský rozum mi říká, že rodiče mají povinnost se o své dítě postarat, dokud studuje a nemůže se samo živit.

To znamená, že někde je chyba. Rodiče by měli platit a přispívat na bydlení, výživu, ošacení, jízdné, léky a pomůcky do školy.

Svými brigádami si vylepšujete svůj životní standart, tam kde rodičům nestačí příjem - náklady na kulturu, zábavu, sport, cestování, kosmetika atd. /zbytné náklady i když si myslím, že je možné o tom diskutovat, protože Vám všechno zpestří život, obohatí, rozvine schopnosti, získáte přehled apod../

Opravdu rodiče neplatí vůbec nic?

Napadá mě, že rodiče vyvíjejí takový nátlak, /finanční trestání/, že vůbec studujete, že s tím nesouhlasí, nebo jste si vybral obor se kterým nesouhlasí?

První věc je promluvit s rodiči. Nastínit plán, kolik byste potřeboval. Domluvit se na kompromisu.

Pokud to nevyjde, existují

studentské půjčky na věci spojené s výukou - splácení půjčky až po dokončení studia, při studiu se platí pouze úroky.

kb.cz/...

pujcky.cz/...

Napadá mě ještě možnost půjčit si od příbuzných, prarodičů. Vše řádně podložené papírovou smlouvou /přizpůsobit si vzory na internetu/. A opět splátky až po ukončení studia, případně podle možností mimořádné. Ty úroky budou jistě nižší u půjčky v rodině.

Rozpočítat, abyste měl v měsíci 2 000 - 2500 navíc pro svoji potřebu. Dnes je všechno drahé.

Přeji hodně štěstí, chápu, kdy jindy má člověk užívat života, než když je mladý.

--------------------

Je to volná diskuze, tak jsem si dovolila neodpovídat přímo na otázku, nebot jsem nestudovala, protože rodiče na to neměli peníze - stavěli barák. Snad mě nesmáznou.

Vysokou jsem nedělal (doktoři mne nepustili),ale od učení jsem nedostával doma ani korunu mkapesné-jednak jako učeň jsem dostal "kapesné " od firmy , učňák a strava byla zadarmo (šlo o preferovaný obor , tedy tehdy!) pak jsem si dokázal vydělat na brigádách a posléze i na melouchách. Na další střední - ubytování, strava také zdarma a od rodičů jsem nic nepotřeboval a 2x ročně cesta domů a zpět zadarma. ALE BYLA JINÁ DOBA!