Tohle se stalo když jsem byl ještě agresivní, hloupý puberták, který si myslel, že násilí je odpověď na každý problém co mi stojí v cestě.. Moje babička tehdy žila nadruhé straně republiky a rozhodla se navštívit mojí rodinu a mě. Všichni byli štastní, protože ji zřídka vidíme, a tak jsme se rozhodli uspořádat malou rodinnou oslavu. První den kdy přijela tak to bylo dobré odpoledne a všichni jsme seděli v obývacím pokoji. Trochu se mnou mluvila, ale moje rodina odjela na nákup a nechala mě s moji babičkou na pokoji. Začala se snažit mluvit o škole a tak, protože jsem ji už nějakou dobu neviděl. Už jsem měl trochu nervy a ta konverzace mě přestávala bavit, ale podařilo se mi projít rozhovorem. Rozhovor skončil a já jsem pokračoval ve hře na svém mobilu. Tiše seděla, dívala se dopředu a usmívala se, že vidí svou rodinu, v takovém světla v jakém si představovala. Ale uvědomil jsem si, že na mě zírá. Což jsem zjevně moc neocenil. Ten malý pohled pohltil můj hněv přes vrchol a já jsem se natáhl a udeřil svou starší, nevinnou, veselou babičku do tváře. Vzpomínám si, že jsem nelitoval. Vypadala zděšeně, cítil jsem se dost divně. Zavolala mé rodiče a se slzami jim vysvětlila, co jsem udělal. Moje matka se zděšeně zeptala, jestli je pravda, co jí řekla. Řekl jsem ano a ona se zeptala proč. Odpověděl jsem hlasitě: "Protože na mě zírala." Musel jsem s mámou jít do pokojě kde se mnou měla "rozhovor" . Tehdy mi vysvětlila, že moje babička měla nemocné oko.. Ale z nějakého důvodu jsem měl pocit, že jsem praštil svou babičku do obličeje oprávněně.. Neumím si ani představit, že bych jí v téhle době po letech přaštil. Občas když mi rodiče připomínají tento incident, vždy se cítím provinile. Milovala mě a já jsem jí rozplakal. Nebyl jsem dost starý na to, abych viděl jaké to může mít následky.
Musel jsem s mámou jít do pokoje... ...a objednala mě k psychologovi (psychiatrovi), by to mělo pokračovat. Tahle reakce se natolik vymyká normálu, že to měl odborník řešit. M.
No jo no. Lidé jsou blbé a pitomé. U některých se to i potkává nějak najednou. Ale nějak ten příběh na mě dělá dojem, že je to nějak uměle zinscenováno. Měl by sis dávat bacha, jak se tváříš, kdy jsi mimo domov. Abys nezíral. Aby si tě taky někdo nervní nepojal za svůj objekt a neprovedl průplesk kxichtu. Na každou svini se někde vaří voda!
Nějak nechápu proč to sem píšeš. Jestli se to tak stalo, tak jsi zralý na psychologa. Jestli si vymýšlíš a dělá ti dobře pomyšlení na násilí ,pak bys k tomu psychologovi měl jít také .
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.