Přechylování příjmení

Hezký večer

Nevadí mi jistě možnost "volby" (aby si každý v rámci možností mohl svobodně vybrat ke své spokojenosti) v tomto případě ovšem vyjma snad těch které si vzaly cizince, to osobně vnímám jako nevhodné nepřijatelné a to z důvodu přejímání nám původně naprosto cizích anglosaských vlivů, jde o pouhé "opičení se" ve snaze zahodit naši původní daleko hlubší kulturu a místo toho přijmout nepůvodní plytkou padlou a stále úpadkovější... Jinak ovšem at si každý dělá co chce...

Mě to nepřechýlení u typicky českých příjmení příjde poněkud směšné - a zrovna Emma je docela etalon ne zrovna břitkého rozumu, z čehož si Češi dělají srandu

Mně je to už jedno. Pokud moje nepříliš chytrá sousedka, která neumí říst ani ich bin, du bist, přijme jméno Řeřicha (i s těmi háčky ), nepřekvapí mě to. Že není chytrá, je známo. Pokud si jiná sousedka vezme svého Španěla a přijme jméno García, nepřekvapí mě to. Bude to pro ni užitečné.

Velmi mi vadí přechylování jmen cizinek. Tradiční dávný argument je, že se neorientujeme ve větě Merkel pozvala Clinton. A co když Kočí pozvala Janů? V textu je vždy místa dost, aby se dalo rozepsat, která z nich bude hostitelkou. Jinak je to jen problém neschopného titulkáře.

Zastaralá už mi připadá možnost nepřechylovat jen jména žen, které jsou světově proslulé. Takže Loren, Monroe, ale Ósakaová. Ha, ha, at se jazykovědci zeptají gererace mých vnuků, která z nich pro ně je a která ani nezačala být světově proslulá.

Snad máme svobodu ne, tak at si ženská určí jak se bude jmenovat. U některých příjmení je to docela fešácké.

Osobně zastávám názor, že je mi to jedno. Pokud někdo zvolí tento styl z nějaké podstaty, například zahraničí, cizinec, a tak dále, je to velkou výhodou. Pokud si někdo dá jméno paní Novák jen tak z hecu, protože je to moderní, okolí si s tím poradí po svém. Že se přechylují cizí jména mě nevadí, z hlediska češtiny je to v pořádku, pokud se nepletu. Když se někdo rozčiluje nad počeštěním například asijských osobností, také se píší v angličtině a nikomu to nevadí, protože přečíst japonské znaky je třeba poněkud nepraktické.

Psát budiž, ale vyslovovat v češtině -ová, -ovou. Teď komentují v tv ženský tenis a nedovedu si představit, že by to komentoval (vyslovoval příjmení) bez přechylování. To by podle mne bylo komické. Ale zvyknout se nechá na vše.

Kdyby šel jen zvuk, tak člověk neví jestli hraje chlap nebo ženská, nebo hermafrodit.

Je mi to docela jedno, ale zase mě baví, jak se rozčilujete nad tím, že správně česky se má přechylovat a zakončíte "WTF". To je určitě echt česky, to jo...

No vidíte a mě zase rozčílí, když tu někdo položí dotaz tak proložený anglinou a zkratkama, že to musím prohnat překladačem, abych pochopil, o co jde.... To jsou malé věci, jsou větší starosti.

U cizích příjmení to chápu. Je divné přechylovat třeba Roberts, Monroe apod. V běžné češtině mi přechylování přijde úplně přirozené, máme jiná příjmení a přechýlením netratí nic ze svého významu. Po svatbě, kdy žena získá mužovo příjmení, může hrdě prohlašovat, že je Nováková a že jsou rodina Novákova. Pokud se dívka představí :Novák, nevím, co si mám o tom myslet. Čeština mi opravdu nepřijde vhodná na použití příjmení bez přechylování.

V dnešní dodě navíc frčí soutěže maminek, aby dětičky měly co nejexotičtější křestní jména. A to ve spojení s jadrným českým příjmením v mužském rodě může působit výbuchy smíchu. Píši sem jen příjmení, která skutečně znám ze svého širšího okolí. Jak by se vám líbilo: Charlotta Smradík, Esmée Vošoust, Fleur Paďour, Amy Rou Šourek, Jasmina Kozel apod. Ale ono stačí i vcelku běžné: Vomáčka, Polívka...

Děti by měly nést pěkná jména, ale bez soutěže maminek o exotiku. K českým příjmením se exotická jména nějak nehodí. Mám ráda běžná: Hana, Helena, Eva, Jana, Iva, Marta, Zdena, Lída, Anna...než extra jména, která se spojení s nepřechýleným českým příjmením působí výbuchy s míchu. Jaga.

Jinak s tímto nemám problém, nejsem -ová. Vyvdala jsem pěkné příjmení typu přídavného jména, takže rozdíl mezi manželem a mnou je jenom: manžel má na konci Ý, já tam mám Á.

Jména osob známých, populárních, z cizích zemí se nepřechylují, když se o nich v češtině pojednává. Např. známých sportovkyň, hereček, vědkyň, političek...Platí to poměrně nekompromisně pro sportovní a kulturní reportéry. Pokud řeknou v komentování zápasu v mediu "Serena Williamsová", mluví hovorově, nesprávně. Její jméno je "Willams" doma i v zahraničí. Stejně tak Angela Merkel je odjakživa německá (známá, významná) "Merkel".

U jmen běžných lidí se často povoluje obojí - až je legrace: např.: Islandská ženská příjmení v češtině běžně přechylujeme. Jedná se o příjmení utvořená obvykle z otcova rodného jména, která si ženy ponechávají i po sňatku: otec Gardar, dcera Gardarsdóttir –⁠ v češ. Gardarsdóttirová i Gardarsdóttir, popř. Gardarová (známe‑li jen mužskou podobu příjmení). Islandština příjmení v našem pojetí vlastně nemá.

Věc vkusu: To v současné době projednávané pravidlo jenom rozšiřuje možnost volby pro Češky, původně se nepřechýlení povolovalo pro ty paní chystající se žít v cizině. Provdavší se za cizince zejména. Někdy se přechýlení bere jako gender - diskriminace (vlastnění, relikt patriarchátu). Jindy jako praktická výhoda rozlišení jména, - ová - je jasné, že jde o ženu.

Ano, i mně vadí, když v médiích slyším nebo čtu o někom, u koho bez dalšího kontextu skoro ani nepoznám, o koho vlastně jde. Nedávno se mi dostal do ruky bulvární tisk (už nevím, jestli Blesk nebo Aha) a psali o jedné docela známé celebritě, v článku přechýleně jako Germanottaová. Oproti tomu znějí, například, Kaley Cuocoová nebo Courteney Coxová-Arquetteová, docela přirozeně. Co chápu ještě méně, je přidávání -ová k příjmení, které už -ova jednou má, například Abakumovová vytvořené z Abakumova (Абакумова. Vždyt je to úplný jazykolam, -ovová.