Nejste přihlášen/a.
Dobrý večer,
jak často si kupujete něco pro radost? At už oblíbené jídlo, nebo něco sbíráte a kupujete si nové věci do sbírky...
Jednou týdně jezdím do oblíbeného stavebního bazaru pro nějakou maličkost. Vždy tam nechám desetkrát více, než plánuji. . Dnes jsem jel pro 150 vratových šroubů po koruně. Nechal jsem tam patnáct stovek... Šedesátka pilový kotouč za pět kilo, čtyřicítka za stopade, kango od extolu za devět kil, no neberte to...
Neujíždím příliš na tzv. dárcích pro radost. Pořád mám před očima jako varovný příklad domácnost své sestry a své sestřenice. Obě jsou přeplněné "činčurinkami". Všude. Staré a tvrdé perníkové srdce z pouti vedle skupinky malých čínských váziček, zlatého Buddhy, na lince vystavené prázdné láhve od kvalitních alkoholů /jako rádoby dekorace/, umělé květy všude, prasátko či kominíček pro štěstí, svíčky a svíčičky, sochy a sošky, talíře, hrnečky, skleničky, keramika...vše páté přes deváté, bez ladu a skladu, až se docela divím, že v těch domácnostech ještě zbylo místo pro lidi. A co práce dá to pořád oprašovat. I na záchodě je plno věcí. Ale chápu, že se to může někomu líbit. Já bych v tom žít nechtěla.
Bydlení mám zařízeno skromněji, co do doplňků a pokud už někde nějaká ta činčurinka straší, je to jen proto, že jsem ji dostala. A nemám srdce ji vyhodit. Bohužel, i manžel občas na něčem podobném ujede a já mám po náladě.
Stejné je to s oblečením a botami. Mám co na sebe, ale nepřeháním to a krámy nevymetám na potkání. Říkám si: máš věk a kdo to bude po Tobě nosit? Nikdo!
Radost si udělám občas něčím dobrým. Třeba mám ráda mochyni peruánskou, sušené meruňky...dokud sloužily zuby, nemohla jsem v obchodě jen tak projít kolem kešu oříšků. Nebo nějakou dobrou kvalitní šunku. A potom něco nového na zahrádku.
Největší radost by mi udělalo elektrokolo. Ale to je velice drahá věc a nikdo z rodiny o tom ani neví. A ve svých letech, kdoví, jak dalece bych ho ještě užila. Takže je to jen takový sen, který si hýčkám, ale o kterém vím, že se nikdy nesplní. Jaga.
Jago, to el-kolo si kup. Já si ho pořídila v 68 a bylo to to nejlepší, co jsem mohla udělat. Najednou mám mnohem větší akční rádius a podívám se, kam už bych to jinak nedala. Dojedu na grilovačku 20km v kopcích nezničená a v pohodě zpět. Jedu, kochám se, a je mi do zpěvu. Do kopce si zapnu asistenci, nebo si tu podporu nechám pořád a frčím, jako by mne někdo tlačil.
To chce konzultovat i typ rámu, velikost kol, umístění baterie ap. Pokud bude mít městské, tak to velkou rychlost nevyvine. Zato se na něj nejlíp leze...
Děkuji, děvčata, za podporu. Do těch 68 let, jako Liška, mám ještě 2 roky čas. Tak budu uvažovat.
Líbilo by se mi spíš nějaké na cykloturistiku, než do města. Děda ovšem nemůže, pěšky, ani na kole, ty umělé kyčle to nedají. A někde celé dny jezdit sama, to by mu bylo líto. A mně taky, že neviděl to, co já.
Jinak mám ale už hodně let dobře fungující Babettu a ta, když to "rozpálím na 25 - 30 km/h" , je to taky pěkný odpich. Dokonce jsem natolik drzá, že při jízdě zdravím upaženou levicí motorkáře, které potkám. Zatím mi vždycky pobaveně odpověděli. Jaga.
Přeji hodně pěkných kilometrů na elektrokolech.
Babojago, já mám taky obě umělé kyčle, těm právě el- kolo prospívá! A koupila jsem si městské, rám trochu větší, jelikož se na něj dobře nastupuje. Kola ze dvou nabídek ta menší, taky kvůli kyčlím. Jinak s ním jezdím krajinou na výlety 30 - 40 km. Tu jsou dost kopce. Dobré je baterii kvůli těžišti mít usazenou níž, než na nosiči.
Já tohle znám a kupuji si pro radost dost často všelijaké věci. Ale není to jenom něco vyhraněného. Ale na čem dost ujíždím, tak to jsou všelijaké ty "vymoženosti" do kuchyně. A kolikrát to použuji jenom párkrát, zjistím že to je blbost a pak to putuje do garáže. Ale jsou výjimky, se kterými jsem spokojená a ze kterých mám radost.
Cedulka - tu jsem koupil minulý týden. "Psi jsou vítáni, lidi tolerujeme". To jsem koupit musel. Visí vedle zvonku. .
Hlavně na jaře si kupuji pro radost rostliny, které pak putují na balkon, terasu a zahradu, některé tu s námi zůstanou stále, jiné jsou jen sezoní záležitost.
Pro radost nakupuji pro vnučky, včera mi přišli ponožky z dedoles, sleva na 78kč, nekupte to, dnes budou mít holky radost a já s nimi. Manžel si objednal obutí na motorku, před chvílí přivezl kurýr, až se manžel vrátí z nákupu, bude mít radost. Pro sebe? Já mám radost největší, když ji někomu udělám.
Já nějak ne. Nemám potřebu, mám radost z toho, co mám, mám radost z toho že žiju, mám radost z toho, že v sobotu půjdu přát k narozkám a sejde se celá rodina. Občas mám potřebu koupit si kytku v květináči nebo do truhlíku a jinak ani po ničem netoužím. Uvědomuji si, že jsem to takhle začala mít, když jsem odcházela do důchodu a věcičky, které jsem dostala od dětí, jsem naložila do obrovské krabice a obešla školku s dětmi i s dospělými a všecičko jsem rozdala.
Z materiálních věcí mi radost udělají:
- kvalitní psací potřeby - cca 4x za rok
- kvalitní hodinky - cca 1x za dva roky
- nové auto - 1x za čtyři roky
Více radosti bych neunes.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.