Nejste přihlášen/a.
Když je štěstí, sežene se i klobouk. Já ho získala zajímavě asi před 10 lety. Na Sázavě jsme přišli do hospody, seděl tam příjemný pán a měl ho. Krásnej! Moc jsem mu ho pochválila. Měl radost.
Vypila jsem svou limonádu a odcházeli jsme. A ten pán mě zavolal a klobouk mi dal, když se mi prý tolik líbí. Nemohla jsem uvěřit vlastním uším. Proč to udělal? Kouzlem mé osobnosti to rozhodně nebylo, byla jsem už dáma v předdůchodovém věku. Nevím, ale dodnes ho mám a vážím si ho.
Každý rok, když přijedeme na Sázavu a jdu kolem hospody, nahlédnu dovnitř. Když tam pán je /zřejmě místní/, zajdu tam a zaplatím mu pivo. Takhle jsem se rovnala už asi 3 x. Ale myslím, že pořád ještě dlužím. Jaga.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.