Všeho nechat, sbalit se a vypadnout?

Ahoj,

chci se zeptat zdali máte někdo zkušenost s tím, že skončíte v práci, školu přerušíte a doma řeknete pá ahoj? Poslední půlrok se ve mně točí takové myšlenky, že na pár měsícu odjedu pryč. Se spontánními akcemi nemám problém. Jeden den se zmíním o moři a druhý den se v něm koupu.

Zajímají mě především vaše zkušenosti, nějaký váš osobní rozvoj, sebepoznání a nalezení se. Bohužel mi přijde, že mám jen školu, práci, sem tam nakouknu domů a pomalu ani na partnerský život nemám čas (ne, že by mě to trápilo). S touto myšlenkou si pohrávám čím dál tím víc častěji a přijde mi škoda takové možnosti nevyužít. Po studiu přijde práce a opět čas nebude.

Jaké máte zkušenosti s takovým "bláznivým" nápadem? V okolí mám dost lidí co cestují, ale je to spíš "dovča" a já bych raději na způsob low cost. Cestovat úplně sám? (jedna kamarádka by do toho šla se mnou) Jde mi to, když budu někde sám a budu se muset o sebe postarat - jak najdu to mé opravdové já? Když budu cestovat s někým, tak se budu automaticky spoléhat na druhého.

Ani mi tak nejdeo rady co, kde a jak zařídit. To mám vše projetý a zodpovězený. Ale zajímají mě vaše zkušenosti, zážitky nebo i nějaká doporučení a hlavně co vám to dalo.

Rozmýšlím se mezi Britskými ostovy a Skandinávským poloostrovem.

Mockrát děkuji!