Nejste přihlášen/a.
Je mi 51 let, po rozvodu žiju sama, navíc přestěhovaná 3 roky v Olomouci, kde nemám zázemí přátel z mládí a nové kontakty se mi nedaří navázat. Mám sice dceru, ale ta má svůj život, je hodně pracovně vytížená, nemá ještě vlastní rodinu, aby potřebovala mou pomoc...Poraďte, čím vyplnit tu hroznou samotu a pocit nepotřebnosti, který mě někdy dohání až k těm nejčernějším myšlenkám...Hanka
Hanko, radím rozhodně nějakou činnost. Jakoukoliv, hlavně aby vás to bavilo, aby jste měla zaměstnanou mysl pozitivními myšlenkami.Vím, jak vám je, dovedu se vcítit.Moje dcery mají také dávno svůj život a nemají čas atd...já mám nyní spoustu přátel a máme společné zájmy, vlastně se vzdělávám v oblasti mezilidských vztahů.Jaké máte zájmy?Napište mi něco o sobě do vnitřní pošty - chcete-li.
Díky za povzbudivá slova...Zájmů mám dost - cyklistika, plavání, turistika, tanec, zpěv, zahradničení(k tomu ale nemám podmínky)problém je v tom, že se mi nedaří najít někoho, s kým je sdílet v pro mě ,,cizím" městě...
Můžu vědět, odkud jste a kolik je Vám roků?
Hanka
Moc všem děkuju za povzbudivá slova. Ani jsem nečekala takovou reakci...i když virtuální svět nemůže nahradit ten skutečný, přece jen ,,sdělená bolest- poloviční bolest".
Byla bych moc ráda, kdyby se mi ozval někdo z Olomouce, komu bych třeba mohla s čímkoliv pomoci- třeba s občasným pohlídáním dítěte (jsem učitelka ve školce, s dětmi to umím), vypomoct v domácnosti, nakoupit nemocnému...nebo zajít do divadla, do kina, zajet na výlet...prostě abych měla pocit, že nejsem zbytečná. Ta rada s Charitou je dobrá, určitě se na to budu informovat.
Ještě jednou děkuju všem, co mi napsali Hanka
To my rádi. Ještě mě napadá, co takhle dát si třeba do regionálních novin malinký inzerát? Nebo dát po domluvě papírek do školky? Prostě se aktivněji nabídnout - možná se Vám to zdá divné, ale určitě by to stálo za zkoušku. Myslím, že v dnešní uhoněné době Vaši pomoc spousta maminek uvítá - ne každá má "po ruce" babičku, která by vypomohla. Tak jen s chutí do toho a budeme rádi, když dáte vědět, jak se Vám daří.
Ale no tak Olmiko nevěšte hlavu.
Jste v nejlepších letech.
Olmík je hodně pěkný město tak vyražte ven na procházku, rozkoukávejte se po okolí až půjdete přes nějaký most koukněte se jak ve vodě plavou rybičky (mě to vždycky uklidní).
Přeju hezký den...
Hani , takových lidí, jako jsi Ty, je spousta. A nemusí být zrovna rozvedení. Jenom jim děti odlítly z hnízda, s jejich životním druhem to taky není ono, tak se cítí osamělí. A to, že takových lidí je dost, je vlastně obrovská výhoda. Mohou se totiž scházet. Já znám moc a moc skupinek lidí, kteří se takto poznali a dnes spolu tráví volný čas, jezdí na výlety, zajdou na bowling, do kina... Možná se Ti ozve někdo i tady z poraďte. A když ne, tak si najdi seznamky na netu. Pořádají se tam různé akce. A jdi do toho. Neboj se toho, že tam nikoho neznáš, Každý tam musel být někdy poprvé. A dá se tam užít spoustu srandy. A taky můžeš být taková občasná hlídací paní. Zase ze mě mluví vlastní zkušenost. mám pětiletou vnučku ve vlastní péči a časově náročné zaměstnání. Skloubit práci a třeba vodění malé na různé kroužky je někdy nadlidský výkon. Takže zneužívám všechny kamarády a kamádky v okolí. A podobné nářky slyším i od ostatních maminek. Držím palečky, aby ses v něčem našla!
Hlavně se nezavírejte doma,to by bylo nejhorší co můžete udělat. Začněte dělat věci,které dřív bylo problém pro Vás provozovat. Objednejte se na masáž, nebo na kosmetiku. Zajděte si na kávu , jistě tam potkáte někoho,kdo třeba také zašel sám posedět. Může z toho vzniknout pěkné kamarádství, tím nemyslím hned muže. Kamarádka, s kterou pak můžete podnikat "výpravy" procházky. Zajet si někam na prodloužený víkend. Přečíst si v klidu pěknou knížku.Těch možností je tolik. Hlavně si neříkejte ,že jste nepotřebná a nepěstujte v sobě ten pocit. Jen pěkná procházka Vás naladí na dobrou strunu. Uvařte si něco dobrého, pěkně si prostřete, nelitujte pro sebe pohrát si s tím. Máte-li víc času pořiďte si pejska, s ním budou procházky ještě hezčí. Přeji Vám krásné dny a sluníčko brzy vysvitne a s nim budete mít novou chut do krásných dní.
Haničko, černé myšlenky zadupejte do země a hlavu vzhůru. Nenechte se ovládnout pocitem osamění. Já si myslím, že kdo nechce být sám, tak nemusí. Pozorujte pečlivě okolí, třeba právě ve vašem baráku je někdo, kdo by si s vámi rád pokecal o úplně obyčejných věcech. A nebo v zaměstnání. Je veliká škoda, že už nemáte vnoučátka. Ta by Vás určitě nenechala smutnit - ovšem jestli by byla poblíž. Mně je už pětašedesát, v důchodu jsem teprve tři roky. Trošku kritické období jsem prožívala, když jsem odešla do důchodu a ještě neměla internet. Ale to bylo jenom asi půl roku. Potom jsem si zvykla na volný režim, ale vůbec jsem se necítila nepotřebná. Jednak mám dneska už tři dospělá vnoučata a dokonce i dvě pravnoučátka. No a když jsem před rokem našla tuto poradnu - tak mám vyloženě fofr všechno stihnout. Zde jsem našla tolik dobrých a obětavých lidiček z celé republiky - na to je právě senzační vnitřní pošta. Právě tím, jak se zapojíte do poradny, zjistíte kdo je vám blízký svými názory, svými prožitky a už je přátelství na obzoru. Oslovíte toho člověka a nebo on vás a popovídáte si i o věcech, které se zrovna neprobírají na poradně. Asi nejste zrovna těch, kteří se bez problému seznámí. Rozvod není v žádném případě konec všeho hezkého. Já ho mám také za sebou. Bylo to kruté zjištění, ale pro mne to bylo určitým způsobem osvobození ze vztahu, který se nepovedl. Rozváděla jsem, když mi bylo něco přes čtyřicet a jediné dceři ještě nebylo ani 18 let. Potom to pokračovalo ošklivými tahanicemi o majetek. Ale to opravdu není konec světa i bez ohledu na výsledek. Člověk se musí otřepat a jít dál. To není žádná fráze, ale fakt. Jak se říká, co tě nezabije, to tě posílí. A tak ještě jednou hlavu vzhůru. Černé myšlenky sebou nesou zdravotní potíže. Dostanou vás do fáze izolace od ostatního světa, který sice není jednoduchý, ale je krásný, když se člověk dokáže radovat i z maličkostí. Teď zrovna se raduji po deseti dnech hnusné chřipky, že snad už bude dobře, že musím napsat svým přátelům, kteří mě během těch dnů mnohokrát potěšili krásným přáníčkem - no co víc si přát? Každý má to své nějaké trápení, to nejste sama. Ale moc bych vám přála, abyste našla tu svou vrbu, které se můžete ze svých problémů vypovídat. A i to je pro začátek dobré. A mně někdy stačí i pěkná písnička a to jsem se ještě nedostala k tomu, že vedle mého počítače chrní můj chlupatý kamarád - kocour Míša. Na kterého občas sice nadávám, ale zase ho ráda pěkně pohladím. A i když je to starost navíc - jsem ráda, že ho mám.
Hani, zkuste si přehodnotit svůj dosavadní život, popřemýšlejte, co by vás bavilo a jděte do toho. Jste ve věku, kdy ještě můžete i najít hodného přítele. Hodně štěstí - poperte se s nudou a najděte nový smysl života. Stojí to za námahu!
Přesně souhlasím s příspěvkem nade mnou. Pomáhejte. Je tolik organizací, které potřebují přiložit ruku nebo mozek k dílu. At to jsou domovy důchodců, útulky pro opuštěná zvířata atd. atd. Taky jsem se nějak nudila, kamarádi co se mnou chodili do školy se nějak rozutekli po celé republice a chodit s pár známými do hospody není ončo. Tak jsem se zapojila do jedné organizace, která se stará o týraná zvířata a našla tam mnoho úžasných lidí. Dnes jsem její předsedkyní, mám výborný pocit z práce, která má smysl a sama se cítím potřebná. Kolo a tanec je super, to já taky ráda, ale člověk potřebuje něco co by ho duševně uspokojilo. Tady Vám posílám odkaz třeba na Charitu Olomouc, nemusíte "bezdomovcům utírat zadky", ale můžete pomáhat s organizací různých akcí, poskytováním společnosti seniorům nebo lidem s tělesným postižením. Kdybych neměla svoje zvířata určitě bych se do něčeho takového zapojila. A hlavu vzhůru!
doplněno 13.02.10 17:36:doplněno 13.02.10 17:51:
Milá paní Hanko, všechno platné už Vám napsali rádcové přede mnou, ale já bych jenom chtěla dodat, že první krok k překonání samoty už jste udělala - napsala jste sem! Tady za pár dní zapomenete, že jste se před pár dny cítila nepotřebně... Tady totiž hodné lidi potřebuje někdo pořád a neustále A kdo se zrovna nudí (nebo má hlad :D ), vymyslí diskuzi podle svého gusta - jen do toho, určitě máte také hromadu témat, která se dají jen tak nadhodit, a přitom budou pro spoustu ostatních inspirující! Zahoďte ostych, moc Vás všichni vítáme a těšíme se, že se tu budeme setkávat! A časem uvidíte, že se i v reálu podaří navázat kvalitní přátelské vztahy - tady se třeba pomalounku otrkáte a ono to bude znát i ve skutečném světě, tomu věřím. Přeji Vám vše dobré a klidně hned hoďte něco do placu
Milá Hanko, tak si myslím, že dnešní den je poslední, co se cítíte tak mizerně. Jen jste sem napsala a vylila své srdíčko a hned máte odezvu od spousty hodných lidiček, kteří mají zájem Vám pomoci a přivést Vás na jiné myšlenky. Uvidíte, že nebude tak zle, jak to cítíte dnes. Všichni Vám už dali spoustu návodů, jak na to, aby Váš život dostal nový směr. Takže sem vždycky koukněte a sdělte sem cokoli, at už je to bolístka nebo nějaká radost s kterou se s námi podělíte. Vždy Vaše pocity bude někdo s Vámi sdílet a nebudete na to sama. Tak hezký večer, zdraví Vás PT /stařenka/
Já tedy nevím, ale sdílet starosti a radosti přes interner je hezké, ale fakt to není ono. Jestli máte názor takový, že paní Hanka si sem napíše co jí trápí a vyřeší se to tím, že jí pár lidí napíše atse tady svěří, tak to s prominutím stojí za velké ho... jestl máte trochu rozumu takto snad chápete. Vy zde řešíte důsledek a ne příčinu! Comprendo?
Chtělas říct ¿Comprendéis?, Haninko? Děkujeme za vysvětlení. Nezlob se, ale takovéto reakce mě fakt dokáží vytočit. Paní Hanka sem píše asi proto, že je jí úzko, v reálu nic moc, tak začíná tady. Není hloupá a my také ne, jistě že internet lidskou blízkost nenahradí. Ale to jí taky nikdo nepíšeme. Snažíme se ji povzbudit alespoň virtuálně, když to teď jinak nejde. A dokud nemá s kým popovídat, jsme tu my. Jistojistě si najde přátele i v reálu, nepochybuji o tom, ale proč v mezidobí nepomoci?
¿Comprendes tú?
haninko, přeji vám, aby ve vašem životě nikdy nebyla taková situace, že se budete chtít /nebot nebudete vědět v tu chvíli, jak dál/ vypsat z toho, jak je vám mizerně. A hledat tak nějaký záchytný bod, jak dál. PT /stařenka/
Pokud je problém najít nové přátele, tak bych zkusil najít ty staré. S internetem viditelně umíš pracovat, tak bych zkusil registraci třeba na Facebooku a začít tam hledat známé třeba ze školy. Nevěřím že by se nikdo nenašel - je tam prý přes 2 miliony čechů tak by bylo hodně divné aby tam nebyl nikdo koho znáš .
Nejsem sice přímo z Olomouce, ale mám tam pár opravdu dobrých známých, kteří ti mohou pomoci. Stýkám se s nimi však ptrakticky jen v Brně každou neděli dopoledne (v Semilasse). Pokud je to pro tebe aspoň trochu možné, zkus taky někdy přijet a navázat kvalitní vztahy!
Ahojky,
konečně mám zase zprovozněný pokažený počítač...takže děkuji za odpověď.
Do Brna se bohužel nedostanu, nemám auto a nevím, jak bych se večer dostala domů. Ale byla bych moc vděčná za pár kontaktů na někoho v Olomouci. V mém věku se přátelé hledají opravdu těžko. Předem moc děkoji za odpověď a za pomoc.
Hanka
Tak vám, nešel počítač? A já už myslela, že máte nějakou kamarádku neli kamaráda. No to nevadí, tak si pište tady s náma, než se s někým skamarádíte v místě bydliště. A copak bylo s tím počítačem? PT /stařenka/
Vnitří poštou jsem ti poslala kontakt na své přátele v Olomouci. Pomohou ti najít skutečný SMYSL ŽIVOTA a opravdu plnohodnotně žít. Zavolej Marušce a zajdi v neděli odpoledne do h. Flora. Opravdu nebudeš litovat! A.Ho.J.!
doplněno 25.03.10 14:32:Maruška mi říkala, že ses jí ještě neozvala. Ve Flóře se schází moc prima parta, rozhodně se nebudeš cítit opuštěná ani zbytečná.
Vím co je to pocit, když člověk zůstane sám. Sedí a hledí do stěny, nemůže se soustředit na práci, je mu smutno. Je nás víc, co jsme se rozvedly. I já to zažila. Olomouc znám - je to úžasné město. Když však po něm kráčí člověk sám, tak ani nevnímá jak je krásné. Chce to se o to s někým podělit. Jezdit na kole je dobrá věc, ale když člověk šlape sám, tak to nebaví. Zkusila bych ty kontakty co vám daly kolegyně. Zkusila bych si normální seznamku, kde si napíšete, že hledáte někoho s kým jít na kafe k Mahlerovi. Pokud se opravdu cítíte nepotřebná a neužitečná, dělejte dobrovolnickou činnost třeba pomocí v domovech důchodců. Kdyby jste viděla, jak ty bábinky a dědové jsou vděční za každý úsměv. Můžete s nimi jít na procházku do parčíku a budou strašně vděční. Za někým nepřijede nikdo jak je rok dlouhý. Můžete ze své iniciativy dát přes net dohromady třeba harmonikáře a houslistu, kteří jim rádi zahrají. Viděla jsem tolik štastných očí když se hrály jejich staré písničky. Najděte si nějaký malý soukromý obchůdek ve vašem okolí, kde budete chodit nakupovat. Tam se dovíte věcí! Člověk musí něčím začít.
Také si začněte hledat mužský protějšek. Máte tam olomoucký profit - inzerce zdarma. Máte k dispozici internet. Zkoušejte, zkoušejte. Můžete získat prima kamaráda nebo i partnera. Hodně štěstí a nezapomeňte, že tady - žádné černé myšlenky!
doplněno 15.03.10 21:30:více - na vnitřní poště
Pocit nepotřebnosti?! Pokud máte pocit,že se musíte pořád o někoho starat a být potřebná,tak to nejspíš pořádně zanedbáváte samu sebe.Nemáte se ráda! Mimochodem,z čeho vycházíte,že si připadáte nepotřebná?! Jak můžete vědět k čemu Vás je vlastně tady na tom světě potřeba?! To neví nikdo. Toužíte po vnoučatech?! A co jim nabídnete,když se nemáte ráda?! Největší omyl lidí je ten,že děti potřebují pomoct. To není ale vůbec pravda!Pomoc potřebují dospělí!Děti se vždy "přeladí" na své vzory. Až Vaše dcera bude mít děti,tak musíte vědět "kde jste".Musíte vědět jak zvládnou,t.j. postarat se o sebe, své nálady,potřeby a rozumět jim,aby vnouče,které budete mít, Vás mohlo využívat.Rozumějte dobře! Děti potřebují své rodiče a své vzory využívat. To nemá nic společného s využíváním mezi dospělými.Děti jsou od své přirozenosti sobecké.Oni musí.Nemají jinou možnost,protože jejich psychika roste jako jejich tělo.Když řeknete ve zlosti neposlušnému malému dítěti např.: ...už tě nechci. atd...,nedokáže to vzít s nadsázkou jako dospělý.Pro dítě to je jako smrt.Nedokáže vyprodukpovat ve své mysli myšlenku,natož si jen představit,že by mohlo přežít bez Vás.To je ten rozdíl mezi dítětem a dospělým,kterého si není drtivá většina lidí vědoma.Máte nejčernější myšlenky? A to jako jaké? Myslíte na sebevraždu? Zkuste jí a uvidíte! V tu ránu jste zde zptátky s ještě těžším životem a navíc dojdete zase k tomuto problému,který teď řešíte.Nevěříte?! Věřte! Samota se vám zdá hrozná? Aby ne,když sama sebe neustále válcujete představami,že Vás nikdo nepotřebuje. K čertu s ostatními!Atˇse každý stará! Malé děti Vás potřebují /využívat Vás aby mohli psychicky vyrůst/,ale dospělí? Ti už musí samy.O Vás se taky nikdo nestará! Nebo ano?!Dělejte co Vás baví. Pokud nevíte co by Vás bavilo,snažte se to zjistit.Já vím jak je to těžké když na člověka přijdou deprese,ale není jiné cesty.Zkuste zaměřit více pozornosti na sebe než na potřeby druhých dospělých.Když na Vás přijde deprese,nesnažte ji potlačit.Prožijte ji naplno.Přežeňte to.Nikdo Vás u toho nemusí vidět.Zavřete se někde.Plačte jak dlouho chcete,buďte "sama na celém světě",buďte sama třeba "nekonečně zoufalá" ve své posteli,odezní to.Někdy dřív a někdy později.Až pocítíte úlevu,běžte něco dělat.Třeba na co máte chut. Pečte bábovku,koukejte na film,jen tak civte z okna,jeďte autobusem tam a zpět,háčkujte,cvičte,plavejte,upravte si třeba životosprávu,chovejte rybičky,sledujte výzkum Marsu,štourejte se v nose, já nevím ,prostě cokoliv. Co je komu po tom! Prostě dělejte něco pro sebe,aby vás to naplňovalo. Pamatujte,že vše co má začátek,má i konec. Pukud tedy chcete být potřebná,tak Vám mohu spolehlivě říci,že jedna z potřeb nás tady na světě je odžít to co přijde./Zjednodušeně řečeno/ Vyvarujte se alkoholu a návykovým látkám či aktivitám jako je hraní automatů,protože deprese spolehlivě prohlubují,nemluvě o jiných následcích.Život není boj! Všechno přijde včas.Vydržte.
Citát: "Jak můžete vědět k čemu Vás je vlastně tady na tom světě potřeba?! To neví nikdo." není pravdivý - aspoň v tom, že není možné to vědět. Rady o zaměření se na sebe místo na druhé ("prožijte si všechno") jsou blbost! NIC člověku nedá větší uspokojení, než vlastní užitečnost pro druhé. Ale to nejdůležitější, co může druhým dát, je to nejcennější, co sám MÁ. Jestli nezná vlastní skutečnou hodnotu a snaží se ji získat pomáháním ostaním, tak tím sobě i jim jen uškodí. Když člověk pozná pravdu (ne svoje nebo cizí názory) o sobě, může prožít plnohodnotný ŽIVOT a naprosto spontánně tím prospět i svému okolí. A výrok: " Pokud tedy chcete být potřebná,tak Vám mohu spolehlivě říci,že jedna z potřeb nás tady na světě je odžít to co přijde." je také naprosto scestný, zavání totiž pasivní odevzdaností všemu, co se v životě naskytne, To je ta největší hovadina! Člověk musí poznat svou skutečnou hodnotu a pravý účel života (ten navzdory různým názorům a filozofiím máme VŠICHNI STEJNÝ), aby mohl smysluplně a plnohodnotně ŽÍT - navzdory všem okolnostem!
střetly se dvě filosofie.
1/ michal - sám pro sebe
2/ apostol - pro druhé
a teď babo raď. PT /stařenka/
Vše musí být vyvážené - žádný extrém. Tuším kdo z nich to do toho extrému žene. Žít jak se mi to líbí, abych měla radost ze života a ještě měla čas , chut a upřímnou radost obdarovat svojí přítomností své blízké a lidi, na kterých mi záleží, a kteří si to zaslouží. Myslím si, že to je normální vlastnosti každého člověka.
´ˇCemu říkáš vyváženost: Respektuj zákony, ale může ši vybrat jen některé. Dopravní značky taky ber s rezervou, třeba podle nálady nebo počasí. TO je pitomost, že? Ale taky se to dá nazvat "vyvážeností". Extrém je ignorovat zákony (fyzikální, lidské i duchovní) a namlouvat si, že se nic nemůže stát. Extrém je popírat Boha a myslet si, že čemu nevěřím, to se mě netýká. Extrém je mít "svou víru" a naivně se domnívat, že s tím v životě - a hlavně před Bohem obstojíš. MOUDRÝ člověk hledá Boha, buduje s Ním osobní vztah a respektuje Jeho zákony. To je jediný zpúůsob, jak prožít plnohodnotný život bez mindráků, pocitů méněcennosti, nepotřebnost, .. - které stejně vznikají právě JEN tím, že člověk nezná svůj pravý původ a účel existence a pokouší se najít si něco jiného. Můžete se o tom přesvědčit. I vám jde o život, i když si teď třeba myslíte, že všechno zvládáte a jste "v pohodě". Život "jak se mi líbí" - po svém, bez Boha je prázdný. Když se odvážíte setkat se s Bohem a a budovat s Ním osobní vztah, zjistíte, že NIC jiného se tomu nevyrovná. TENTO život se mi líbí, protože naplňuje pravý účel a má správný směr.
Apoštole, nemám zájem o Vaše rady, mě neovlivníte. Uráží mě, když zrovna Vy mi tykáte.Nejsem s Vámi v žádné sektě ani a Vámi nechodím na bohoslužby.
apostol, někdy se prezentuješ, jako žena, ale to je jedno. Určitě ti tvoje přesvědčení pomáhá nějakým zbůsobem v životě a to je pro tebe dobře. Jenže, když si přečteš své příspěvky, tak zjistíš, že vystupuješ dost agresivně a vnucuješ svůj způsob života ostatním. Takto prezentuješ svého Boha? Myslím, že tak škodíš, jak jemu, tak sobě. Jsem přesvědčena, že to myslíš dobře a úpřímně, ale nemůžeš používat donucovací prostředky, jako je strach. Co myslíš, je Bůh laskavý, trpělivý, nebo zlý a nedočkavý? Asi tě to nepřesvědčí, abys to nevnucoval druhým, ale zkusila jsem tě jen upozornit. Každý má svůj rozum a sám se musí rozhodnout, co má v životě dělat a jak zodpovídat za svůj život. Možná bys mohl navštívit věznice, a tam mluvit lidem uvězněným. Jinak už se k tvým příspěvkům nebudu vyjadřovat. PT /stařenka/
doplněno 16.03.10 20:24:Tak to byla sprcha, Michale. A pořádná. Když se tak nad tím zamyslím, je tam moc moudra a životní zkušenosti. Nesouhlasím pouze s tím, že život není boj. Řekla bych, že život je boj a včechno přijde. Vždyt odmalička bojujeme s něčím a buď vyhrajeme nebo ne. Myslím, že po mých zkušenostech je nejlehčím bojem boj se samotou a s nepotřebností. Jsou jiné životní války, kde vyhrát nemůžeme...
Ahoj, nemám dost času, abych pročetla všechny reakce, tak jsem zvládla pouze dotaz, a pak jsem to jen přelítla... Každopádně chci povzbudit tím, že podobné pocity mají někdy všichni. Mladší, starší, sami, s přáteli, hezcí, oškliví... prostě všichni. Není mi ještě ani třicet a sama jsem ten pocit taky už několikrát měla a ani nechci počítat, kolik mám kolem sebe kamarádek, které o podobných pocitech mluvily také... Bude líp! Věřte!
Ahojky,naprosto čirou náhodou jsem se dostala na tenhle server a najednou jsem četla něco podobného,co tak nějak cítím i já.Já jsem také rozvedená,ale to mi už dávno vůbec nevadí a ani se tím nezabývam.Ty píšeš,že žiješ 3 roky někde jinde,než jsi byla zvyklá.Asi ses tam přestěhovala z donucení.Já žiju 6 měsíců někde úplně mimo své celoživotní bydliště,na rozdíl od tebe jsem ale utekla od lidí,které jsem znala,z míst,která jsem znala a bylo mi jedno,kde budu bydlet,hlavně,když budu bydlet.Já tě pro začátek odkážu na můj web,který jsem začala tvořit v době,kdy jsem se přestěhovala a je to můj téměř každodenní chlebíček,původně to mělo být jen o mně a psech,ale brzp se to zvrtlo někam jinam.Jesli můžeš,přečti si ho,je už dost rozsáhlý,určitě tam budou pasáže,které tě zajímat nebudou,je to o psech,ale je tam o mém životě,třeba ti to něco připomene.A až ho přečteš,budu moc ráda,když se mi ozveš na můj meil studanka55@seznam.cz,jmenuji se také Hana. A webovky jsou www.stepulka.websnadno.cz.Čauky Hanka
Milá Hanko,
zkuste chodit trošku více do společnosti - kavárny, nákupy ap. Jistě někoho fajn objevíte. Vím, že to lehce píše, ale je to tak. Pokud se budete snažit nikam nechodit tak nikoho nebudete mít. Chce to prostě více příležitostí. Čím více příležitostí, tím více možností. A pokud budou možnosti, tak budou i možná přátelství, láska ap.
Zajděte si na kávičku a zkuste třeba někoho sama oslovit. Hlavně se nesmíte bát a obávat.! To je nejhorší co můžete dělat - sedět doma
Další radu, kterou můžu poskytnout je si koupit nějakého pejska -. s tím můžete chodit ven a ani by jste nevěděla a netušila, kolik lidí se právě takto zamilovalo a získalo mnoho přátel.
¨Zkuste třeba také nějaké členství v nějaém spolku nebo sdruřžení - zde také jsou přátelé a lidi:ú.
Kdysi jsem říkal, že 50 roků, je strašné stáří. Dnes se sám blížím a necítím se starý. Takže 50 let, to jste celkem mladá . Hledejte nový smysl života. Rodina se vytratila, ale tím to nekončí. Koníčky nemáte? Co příroda? Pejsek? To jsou oblasti, kde se střetáváte s lidmi stejných zájmů a třeba stejného osudu jako vy. Třeba hnedle vedle v parku se prochází mladý pán okolo 52 let a říká si, že je sám, že ho nebaví život, že nemá smysl se už o nic snažit. Zkuste se s ním setkat .. smysl života bude hned na dosah ruky. Věřte, že všichni tohle známe. V 25 letech mě opustila dívka, kterou jsem dlouho miloval. Byl to konec světa, nic nemělo budoucnost a smysl. Čas uběhl a za 6 měsíců jsem našel smysl zcela zcela jiný, se kterým jsem štásten až doposud. Radujte se ze sluníčka, kupte si knížku o nějakém odvětví, které by vás mohlo zajímat : kytičky, ptáčci, ... jen se nenechte obalamutit různými sektami, které rady loví osamělé lidi a pak z nich tahají, jejich čas, majetek i peníze.
Dobrý den,
máte internet - mrkněte, co vše nabízí Olomouc za kulturu, spolky (pokud jste zdravá, třeba i klub českých turistů - střílím od boku, prostě sdružení lidí podle zájmu), určitě jsou někde i seznamky, osobně bych podle svého koníčku zcela nenásilně a nezávazně podala párkrát inzerát (typu Hledám doprovod - ženu či muže - občas do divadla), přátelení se ap. Ve Vašem věku je hodně lidí samo,děti odrostly ... a zvlášt větší město. Zkuste promyslet, co Vás baví, třeba bude někde výstava háčkované krajky a náhodou s někým seznámíte, nebo jsou různé kluby - zní to asi hloupě, ale máte nevýhodu, že jste vlastně mladá ) na spolky důchodců ... Lze i sama si jít zaplavat, pak na kafčo do cukrárny, člověk nikdy neví.
Pracujete? Rozhlédněte se kolem, zda nějaká žena taky nechce občas jen tak někam vyrazit. Pokud nepracujete, existují různé brigády a výpomoc, člověk nikdy neví.
Hodně štěstí, Olomouc je veliké město, to by v tom byl čert, kdybyste něco neobjevila!
ironie je, ze toho nejlepsiho kamarada/ku clovek najde vzdy kdyz ho vlastne nehleda! stejne plati pro partnerstvi.. toho praveho potkate vetsinou tehdy kdy by vas to ani ve snu nenapadlo. jedna se take vetsinou o ty nejzvlastnejsi zivotni situace :D
a tak je to vlastne skoro se vsim... kdyz potrebuju nove boty a vyrazim na nakup tak rozhodne nic nesezenu. ale kdyz absolutne nemam v planu cokoliv kupovat tak objevim vzdyckyyyyyyy ty nejuzasnejsi kousky z kterych se stavaji moje oblibene na cely zivot!
nebojte vsak ono vas stesti potka kdyz uz si budete myslet ze jste snad byla vyskrtnuta ze seznamu!
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.