Nejste přihlášen/a.
Za pár týdnů mi bude 30, ale mám pocit, že už je vše za mnou. Prostě konečná. Každý den práce, sedět v kanclu 8 hodin, den co den... přijde mi to jako neuvěřitelné mrhání životem. Vstát, jít do práce, přijít unavenej domů, jít spát... co je tohle za život? Mám pocit, že mi život utíká mezi prsty a já jen sedím v kanclu a makám, abych se nějak doklepal do důchodu a zdechnul...
Dřív jsem si vysnil jak budu žít, budu cestovat, poznávat svět... jenže jako student jsem na to neměl prachy a když už je teď mám, zase není čas, protože musím sedět celý dny v práci, abych měl na bydlení a život... který životem ani vlastně není.
Co s tím?
Zase další dotaz který nemá vůbec žádnou opravdovou podstatu. Zbytečný výplod mozku člověka, nad kterým ani nemá smysl se pozastavovat. Je to smutné, že se někteří lidé baví zadáváním takových otázek. Nikdy nepochopím, co ty lidi na tom baví. Prázdnota duše, prázdnota životní, nikde nic, jen kecy, kecy a zase kecy...
klepna: dávám vám za pravdu, myslím si totéž. Každý nemá život nebo duši ustlánu na růžích.Tak se svěří, třeba i mladý člověk - co je na tom divného? Neznamená,že mladý člověk nemůže mít starost nebo sílu řešit problém.
Klepna, obr a tutor. Jsem ráda, že jste tak shodli v názorech na mne. Ale pokud vím, tak tazatel se neptal jaký máte názor na mne, ale jaký máte nápad, který by mu byl v jeho situaci nějak prospěšný. A to ani jeden z vás nedokázal nijak vyjádřit a na žádnou odpověď jste se ani jeden nezmohl. Tak pro příště, než začnete s kritikou někoho jiného, věnujte se spíše tazateli. Pokud vím, já se vás na nic neptala a na rozdíl od vás třech, jsem tazateli na jeho dotaz odpověděla.
suzymon: vaše reakce mi připadala hodně tvrdá, proto jsem se tázajícího zastala. Jinak moje rada byla zadána 16.5.18 v 18.38.hod.
Moje reakce nebyla vůbec tvrdá. Asi jste nepochopila jak jsem to myslela. Ale někteří ano. Jde o to, že když někdo zadá takovýto dotaz opravdu, tak se pak účastní debaty. A na to jsem narážela. Tohle byl dotaz osoby, která ten problém ve skutečnosti nemá. Je to vymyšlené téma jen tak, aby řeč nestála.
Ach jo, to je skuhrání...
Téměř vše jde, když se chce. Vy nemáte ani nárok na dovolenou? Za tu dobu lze procestovat hodně. A ano, po dovolené se znovu vrátíte do práce Všichni jsme měli mylné představy o budoucnosti. Jde spíš o naivitu mládí a pak náraz o realitu. Život se prostě skládá z povinností, s tím nic neuděláte. A práce je jednou z nich. A také to je jeden z nejúčinnějších způsobů, jak vydělat peníze
Víte, že existují lidé, kteří vyrazí bez peněz napříč světem? Víte, že existují lidé, kteří pracují tzv. na etapy? Nějaký čas vydělávají a poté skončí a cestují. A po návratu znova. To vy se držíte v kleci. Není to práce (závazek), která vás svazuje. Jestli čekáte na zásah shůry, že se něco zlomí...to se načekáte. Pokud neumíte smysluplně využít čas, který máte, nepomohl by vám ani život bez osmi hodin v kanclu.
Spousta lidí hledá smysl života, ale ten nelze nalézt, pokud se zaměříte jen sám na sebe... M.
Já to říkám pořád..čím víc volného času, čím více bezpečí a jistoty, tím hůř pro lidstvo a na tohle dojedeme.
Svou podstatu bytí už nemáme a patláme se v blbostech, vymýšlíme jak se mít ještě "líp", co s volným časem..z toho jsou pak deprese, neumíme se kolikrát vyrovnat s životem, který už s životem jako takovým nemá nic společného.
Ale jo, bylo tady kolem toho popsáno už hodně..vím..nebudu to zbytečně rozpytvávat
Dobrý den, tak třeba by pomohlo, kdybyste v práci dělal to, co vás baví. Nebo měl rodinu - děti - které by vás naplňovaly. Nebo nějaký koníček, kterému byste se usilovně věnoval. Život přeci není jen cestování, navíc to jde do peněz a bez nich cestovat a poznávat svět nelze. Ve skutečnosti se život skládá z droboučkých radostí, které doplňují pak spíše starosti všedních dnů. Jenže ty radosti musíte umět najít...
doklepal do důchodu a zdechnul...cestovat, poznavat svet...
nakonec "zdechnes" tak jako tak a pak uz to bude jedno. Jak Tobe, tak kazdemu jinemu.
no ale ta práce je taky život, ne? -
každej. kdo si stěžuje na blbej život by měl prožít nějakou situaci, nebo nemoc, kdy by se ocitl v ohrožení života - a hned by si ho začal více vážit ! - ne, že by život měl nějaký smysl, nežli jeho udržování a rozmnožování, ale to už je jiná otázka.
Ve třiceti se Vám zdá, že už končíte? Prosím Vás já ve třiceti vše nejhodnotnější (rodina) v životě, dá se říct začínal. A to nejlepší jsem si zrealizoval až po 50 a 60 roce. Teď jako 70 letý užívám všech koníčků , foto, hudba, zahrada, no pravda i povinosti o matku, která zabere nejvíce času. Nenaříkám a snažím se abych zbytek života prožil, nikoliv dožil.
Ano, tomu co popisujete se říka krize středního věku - pravda, u Vás poněkud časnější.
I když do určité míry Vám rozumím - manželka říká že jsem jakési vzdušné znamení, táta říká, že mám vrtuli u pr*ele. Taky jsem byl v kanclíku, sice jsem dělal práci, co mě celkem bavila, ale open space kanceláře, kde kolegyně řešily tak zásadní věci jako jsou recepty na kynuté knedle, či pomluvy na kolegyni, která zrovna nebyla přítomna, mě přišlo taky ubíjející. Navíc šéfa stále za zadkem - brrr. Tak jsem si našel jiný flek, dělám práci co je pro mě spíše koníčkem a scestovávám u toho půlku Evropy, což mě baví ještě víc.
Nyní je ideální doba pro změnu zaměstnání, zkuste se poohlédnout po něčem, co by Vás bavilo, naplňovalo a ne že to bude je 8 zabitých hodin.
A to buďte rád, že děláte denně 8 hodin a ne třeba 9. Najděte si o svém volnu nějaký koníček. Něco, na co byste se v práci těšil, až tam skončíte. Jaké máte zájmy? To jste ještě mladý. Co budete říkat za 20 let?
Bože, to nemáte z ničeho radost? Já se ráno vzbudím a mám radost když svítí slunce. Nebo mám radost, když se mi něco podaří udělat dobře. Nebo mám radost že padá sníh, protože je to takové sváteční. Nebo mám radost když začne jednoduše pršet po dlouhém suchu. Na světě je toho tolik, co je důvodem k radosti, jen je třeba to umět vidět. Když mi bylo 30 let, tak jsem byla plná očekávání co se bude dít dál, jak se bude můj život vyvíjet. Co všechno mne čeká. Ani ve snu by mne nenapadlo, že mrhám svým životem. A věřte mi, že jsem to lehké ani trochu neměla. Ale je teda fakt, že nějaké cestování nebyl můj životní sen. A jak to tak bývá, tak právě toho cestování jsem si užila nejvíc. Odříkaného chleba, největší krajíc. Tak teď už jsem štastná, že už nemusím cestovat a všechny kufry už jsem vyhodila. Ale už mi je o 40 let víc. Ale za tu dobu jsem stihla vytvořit spoustu věcí, které přetrvávají dodnes a lidé, kteří je mají, na mne vzpomínají, i když už se osobně nevídáme. Ale občas s nimi hovořím a říkají mi to a vzpomínáme. A to mi také dělá radost. Zkuste se nedívat na život jako na povinnost v tom smyslu, "když teda už tady jsem, tak to nějak vydržím".
Sportujete trošku? Běháte? Posilujete? Vyrobte si endorfiny, proti splínu super. Endorfiny, hormony štěstí. Jste na tom úplně stejně jako všichni - tedy co mají práci. Něčím kompenzujte ten kancl. Na výše uvedená moudra přijdete skutečně až časem - pak budete děkovat za každé pěkné ráno .
Zvyšte hladinu endorfinů tímto
Cvičte každý den
Každý den buďte chvíli o samotě
K druhým lidem přistupujte s láskou a úctou
Naučte se říkat "ne"
Nemrhejte časem, plánujte
Vybírejte si, čemu se budete věnovat
Smějte se
Zdroj: rehabilitace.info/...
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.