Nejste přihlášen/a.
Tak jsem si udělal mňam čajíček - a zapoměl na něj. Ale pak je to radostné zjištění, když jdu do kuchyně pro něco jiného, případně přemýšlím, co bych si tak dal - a vida, je tu čajíček Je tedy fakt, že je to pořádný "vejluh", ale tak to mám rád.
Taky zapomínáte na vaše kávy a čaje a pak je radostně nalézáte?
Dobrý den. No jo, s tímto problémem se potýkám skoro denně. Ale ještě jsem ho zdokonalila. Dám vařit vodu na čaj. Konvici postavím na sporák, načež jdu dělat něco o hodně důležitějšího. Na čaj tím pádem zapomenu a vzpomenu si, až když konvice kolem sebe vodu prská, jako vzteklá kočka. Na "vejluhy" jsem taky odbornice. Ale je fakt, že je lepší nalézt pořádně vymáčený čaj v hrnku, než hrnek zející prázdnotou...
Dobrý den, no, s čajíkem zkušenost nemám, ale občas jsem mile překvapen hotovostí v peněžence - to, když si přesně nepamatuji, kolik tam bylo naposledy a ono je tam více, než jsem očekával. Bohužel, děje se to i naopak (což nepotěší). A kdo zapomíná na čajík nebo kávu, tak si ji má dávat na mrazák . Zdravím!
Zapomínám kávy a také je radostně nalézám. Radost je tak velká, že mi pak káva chutná i studená... (–:
No, má matka -je to již stařena- tak ta si ráno uvaří opravdu velký hrnek kafe, a pak to popíjí celý den, přičemž ten hrnek s kafem jí všude následuje. Dá se říct, že kde je hrnek, tam je matka. Jestli si kafe přihřívá, to nevím, ale podezírám jí, že ne.
Neřekla bych,že to je radostné zjištění.Černý přeluh
Pokud mám chut na čaj,či kávu,uvařím si ji a snažím se ji vypít horkou /horký/.
Jinak to pro mne nemá ten pravý smysl,rituál klidu a pohody.
Zdravím. Junkers, tak to vám závidím to krásné zapomenutí a milé nalezení. Já to mám jinak. Když se mi podaří náhodou a nečekaně mít třeba hodinu sama pro sebe, kdy není nikdo doma, jdu si nadšeně udělat kávičku. Dám do rychlovarky vodu a rozradostněná čekám, až bude vřít. Koukám z okna a v tom si všimnu, že klerodendron má sucho. Vezmu konvičku a jdu ho zalít, voda nevře, zaleju i na 2. kuchyňském okně. Ale tam má murraya několik puklic. Vezmu ji do koupelny umýt. Ale tam někdo pocákal zrcadlo, vyleštím ho, když už mám v ruce ten zázračný leštící a antiprachový prostředek, jdu vyleštit i do ložnice. Manžel na posteli ponožky a slipy, nesu je do koše. Tam je toho už dost, dám to prát. Pak ještě jdu vyleštit zrcadlo do zádveří. Boty rozházené a toho písku... Zametu ho, pak i schodiště. Zrcadla mám naleštěná, tak přejedu i skla ve dveřích. Dveře máme bílé, ale nějak ochmatané, dám si do kyblíčku vodu a saponát a jdu je umýt. Je to hned a pak už budu jen lelkovat. Jen jedny umýt nemá cenu, přejedu všechny. Vtom vidím... A najednou slyším -> tak jsme doma. A je to. Ida
Idanova: to mi připomíná rozsudky soudce Ooky. Vždy, když si moudrý soudce Ooka začal připravovat svůj oblíbený nápoj, musel řešit soudní případ. Ale nakonec to dobře dopadlo, a soudce si svůj nápoj vychutnal, protože mu ho připravil jeho věrný sluha, který se nápoj naučil připravovat přesně během řešení mnoha případů a neúspěšných pokusů si nápoj uvařit.
Spíše neradostně. Bílý čaj se má louhova max. 3 minuty, jinak zhořkne a zelený sice o něco dýl, ale taky je pak hořký. U ovocného nebo černého to nevadí. Nebo u capuccina.
Záleží jaký čaj zaléváte. Mám zrovna dva drahé čaje, tak si dávám pozor, aby se 3 minuty louhovaly místo 2 hodin.
Jejda kapučíno.Tak jsem si dneska uvařila kapučíno a čekala až se rozpustí špenát.Kapučíno bylo horké,tak jsem šla a míchala tím špenátem.Potom jsem ho ochucovala a zahuštovala.No a když byl již dle mé chuti jdu zkontrolovat rybičky v akvárku ,protože mi jich za tři dny umřelo sedm.No a cestou kolem kuch.stolu objevím to studené kapučínko se smetánkou,kterou jsem si tam cvrkla při ochucování toho špenátu.
Čaj většinou nezapomínám, ale většinou ho nemůžu dopít ráno. Nasnídám se a vypiju třetinu nebo půlku hrnku. V práci pak už piju jako o závod, ale ráno to prostě nejde. A tak, když přijdou domů, slavnostně dopíjím tu dobrotu, studenou a pořádně sladkou
Já když sladím u babičky, tak se k ní otáčím zády. Protože jinak bude přednáška o škodlivosti cukru babi je takový člověk, který... no, popíšu příklad. Byly jsme s asi roční neteří u vody jednou odpoledne, neteř měla oběd, asi ve 3 malou svačinu (přesnídávku) a teď už bylo asi 5. Dala jsem holce dva piškoty. Dva. "Nedávej jí to, zaděláváš jí na obezitu v dospělosti!" Celá ona...
Jenom k tomu cukru: Před sto lety (cca) prý byla spotřeba 2,5 kg/rok. Teď 75 kg /osoba / rok. Takže té babičce a jejím názorům se nelze divit.
Stává se mi to také, bylinky, které se mají luhovat 15 minut se po hodině změní v nechutnou jíchu, takže tyto čaje jedině s nataženou "minutkou", jinak to musím vylít.
Ano, také ji kupujeme v akci, zjistila jsem, že mi na všechno dobře zabírá jak ta plzeň, tak víno, ale i ty bylinky.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.