Nejste přihlášen/a.
Zdravím! Zajímá mě Váš názor. Pokud byste o někom věděli, že dětství měl příšerné, byl mlácen ze strany všemožně střídajících se strejdů, jeho maminka pila, nestarala se, nedávala mu lásku a to všechno potřebné, v dětství kolikrát neměli, co jíst, už asi od 5 let se kašlalo na jeho narozeniny, vánoce, byl často velmi smutný, plakal, během dospívání byl v psychiatrické léčebně 3x kvůli pokusu o sebevraždu. Po dostudování střední školy se sebral a začal pracovat v bance, měl tedy problém se záznamy s psychiatrické léčebny, ale těch se zbavil. Nikdo to o něm neví. Teď je mu 32 let, je to manažer jedné pražské pobočky. Je to moc hodný člověk, plný citu a lásky, an to kolik si toho prožil. Taky na sobě začal pracovat, věnuje se osobnímu rozvoji a je štastný. Má tedy, ale tu nálepku citově deprivovaný, hraniční porucha, porucha přizpůsobení a ještě nevím, co všechno mu "diagnostikovali". My jsme se seznámili v lednu na jendom setkání banky. Přišlo mi neuvěřitelné, jak je citlivý a galantní, ještě jsem to nezažila. Postupem času mi přiznal, že se zamiloval, ale bohužel mu žádný vztah nevydržel kvůli tomu, že je občas přecitlivělý, hlavně na vánoce, kdy se mu vrací vzpomínky a potřebuje hodně pozornosti, má i sklony k sebepoškozování, jak se mu to vrací. Taky prý "miluje až příliš". v neděli jsme si vyšli a proběhlo pár polibků, nebrala jsem to nějak vážně, ale on příliš vážně, okamžitě si mě přidal na FB do vztahu a trval na fotkách, nechtěla jsem to uspěchat jsem chvilku po rozchodu, ale taky jsem mu nechtěla ublížit a když jsem viděla jakou z toho má skoro pubertáckou radost, tak jsem mu oplácela i dle mého názoru celkem infantilní komentáře, jak ho taky miluju a nemůžu bez něj žít. Již teď plánuje obrovskou budoucnost. Lidé, kteří se příliš upínají na své partnery, potřebují mraky pozornosti a rádi dávají svou lásku na odiv okolí, mají problém s přijetím sami sebe a jsou osamnělý. Taky jsem četla, že ač jsou to chudáci, kteří nezažili štatsné dětství, psychologové rádi, dát ruce pryč od takového vztahu. Na druhou stranu, jsem si jistá, že je to velmi laskavý člověk.
Nenazvala bych to psychicky nemocný. To by byl třeba schizofrenik. U tohoto člověka jde spíš o důsledky citové deprivace při křehké povaze. Mám obavy, že už teď je to špatně, že ačkoliv máte odhad, co si v jeho společnosti můžete dovolit, tak jste mu dala hodně falešné naděje. Už teď to s ním smýkne. Ustát roli jeho životní partnerky může jen zralá, obětavá, odolná, v oblasti psychologie vzdělaná altruistická osoba s citem a trpělivostí, která to vezme, jako jisté poslání. Je pravděpodobné, že i on při té nabyté citové jistotě bude časem schopen racionálního posouzení svého jednání. Že může uzrát. Nežije ve vakuu, a je snad schopen nějaké sebevýchovy. Myslíte, že je schopen pochopit, proč nespěcháte? A že on si to svým dětinským nadšením a spěchem vlastně kazí? Pochopí to, když s ním o tom budete mluvit?
On za to vlastně nemůže, ale po smutných zkušenostech z dětství teď běží za každým, kdo mu podá ruku, kdo mu projeví sympatie. Protože mnu to v životě chybělo. Bála bych se toho, že se na Vás velice silně zafixuje. /viz ta fotka na FB/ Že bude vyžadovat Vaši neustálou přítomnost, nebudete moci jít nikam sama, bude silně žárlit. Ne na muže, ale na všechny, na celou společnost. Budete muset pečlivě volit slova, aby jej něco neranilo. A to nelze věčně.
Myslím, že mu dáváte zbytečnou naději. Znáte se od ledna, přesto Vám o sobě tolik prozradil. To znamená, že se na Vás upnul. Ale Vy o něm pochybujete. Asi ho nemáte opravdu ráda, spíš Vám ho je líto, chtěla byste mu pomoci, ale máte obavy. Ani se Vám ale nedivím.
Pokud se necítíte na to, že vztah s ním zvládnete /a nebude to zřejmě vůbec lehké/, ukončila bych to s ním, dokud je čas. Až si zvykne, bude to horší. Jaga.
Přemýšlím, jestli si děláte legraci z nás, ze zmíněného moc hodného a laskavého člověka nebo ze všech. Víte-li, čím si prošel, a dokážete-li mu přesto dávat naději na vztah, který sama neberete vážně, ... (cenzurováno)
Nerozumím jenom tomu, proč s člověkem, jehož projevy považujete za "celkem infantilní" tyto projevy oplácíte a proč s ním ztrácíte čas.
Copak Vám nedochází, že mu ubližujete? Kdybyste jej brala vážně a záleželo Vám na něm, chovala byste se k němu zodpovědněji a nepotřebovala byste cizí názory...
Jednáním na rovinu nikomu neublížíte tolik, jako falešnými ohledy.
já vás chápu, tápete. Takových nevyrovnaných lidí a psychických labilních lidí běhá spousta a ani si nemuseli toho tolik prožít jako váš přítel. A hlavně na seznamkách je jich takových mraky. S jedním takovým se seznámila i má dcera, stejně jako u vás miloval až příliš, velmi ji miloval už od druhého dne, ale až příliš a to ji děsilo od počátku, byl pozorný, zahrnoval ji dary, byl empatický, vnímavý, byl strašně hodný,ale připadala si s ním jako v kleci,byl výbušný, nedal ji vůbec prostor na svoje zájmy, pak se ho i bála. Je velmi hodná, stejně jako on a pravděpodobně jako vy, nechtěla mu ublížit a nevěděla jak z toho ven, Ale čím dýl to trvá tak tím je to horší. Takoví lidé nejen, že milují až za hrob ale jsou i chorobně žárlivý. Dlouhé tři měsíce přemýšlela, jak mu to říct, aby si nic neudělal. Nakonec dostala odvahu a pak nastalo peklo, výčitky, slzy, scény, okamžitý zaplněný fb, probíral to s kamarády, byl i hospitalizovaný, pronásledoval ji u školy, naštěstí nevěděl, kde bydlí, takže to nakonec vyprchalo. Říkala, že pro něco to bylo dobré, že aspon konečně poznala co je to když má někdo někoho rád. Sama musíte vědět, jestli i vy byste s ním chtěla žít po zbytek života a jestli jen trochu váháte najděte si pohodového a vyrovnaného chlapa.
ješte jsem chtěla dodat, že to byla podle mě velká chyba co jste mu psala , pro vás infantilní komentáře jak píšete, ale pro něj " taky tě miluju a nemůžu bez tebe žít" pro něj to pravděpodobně velmi znamená. tak na to si dcera dala velký pozor a nikdy to neřekla a stejně ten rozchod byl dost děsivý. Vy jste asi vyrovnaný člověk, ale mu zlomíte srdce.
Když už to sem píše hned na začátku vztahu, tak to úplně dobrý není. Kdyby ano, tak by to sem veřejně nepsala, si myslím. Je pravda, že ze začátku se může jevit jako hodný a za nějakou dobu to může být jinak. Může své chování otočit. Nebudete se třeba chovat, jak on chce a bude Vám dělat zle. Pokud to cítí tazatelka jinak než on, tak bych mu to řekla upřímně, že to cítím jinak a beru. Ilko, proto už na seznamky ani nechodím. Máte pravdu. Jsou tam samozř. někteří i normální, ale i různí nevyrovnaní jedinci. To jsem si užila. Někdy se to pozná hned na začátku. Hlavně nedávat hned telefon nebo adresu.
A může mít třeba nějakou dobrou funkci, ten psychopat. Manažer nebo policista. Konkrétně si je vybavuji.
taky to pořád dceři říkám, je jí 20, ale pořád si s těma debilníma seznamkama nedá pokoj, je to pro ni pohodlnější, rychlejší, jednodušší. Navíc je introvet a nedokáže se normálně na ulici dát s někým do řeči, a má ted hodně učení na Vš, takže ani nikam nechodí. Ale myslím, že se na seznamkách už nejmín 8x spálila, a přesto si nedá pokoj. Pokaždé měli nějaký psychický problém a někdy hodně velkej. Říká, že když ona je normální tak přece se tam musí někdo najít takový jak ona. Mezi námi, asi taky v naprostém pořádku není, když se nedokáže v reálném světe seznámit. Vždycky říká,, fakt už naposledy a najednou ji zase nějaký inzerát zaujme. Už je o něco chytřejší, ale stejně mám strach, že jednou na to krutě doplatí. adresu tedy nedává, ale myslím že telefon jo, a to není dobré. Prostě mám o ni strach i když je už dospělá.
Ani telefon bych nedávala. Jeden policista chtěl hned telefonní číslo, abysme se slyšeli. Něco se mi nezdálo. Naštěstí jsem jedno číslo napsala špatně. Protože to pak bylo výčitek, sprostých slov a výhružek. Jen kvůli tomu, že jsem se spletla v čísle. Ani bloknout se na seznamce Štěstí nedal. Přitom jsem tu službu měla zaplacenou. Stále psal a nadával. Co by se s takovým člověkem hezkého dalo zažít?
Ilko, už tam nechodím. Po těch nezdarech. Někdy mi připadalo, že tam jsou chlapi z psychiatr. léčebny. Zkrátka chlapi, o které je zájem, už jsou zadaní. O vadné není zájem. Proto skončili v seznamkách. Ale když je vaší dceři teprve 20 let, tak jí to snad vyjde. Nakonec se seznámí někde v práci nebo ve škole. Ještě má život před sebou.
A ještě něco, jak o ně není zájem, mají vztek a vybíjí si to na těch ženách v seznamkách. Kor, když cítí odmítnutí.
Zamyslete se v čem Vás převyšuje, co na obdivujete. Zda to není jen o jeho pozornosti a galantnosti.
Přečetla jsem si Váš příspěvek: Jezdí každý rok do Thajska... Vždyt to musí být nesmírně schopný člověk. Že se
z toho všeho, co prožil v dětsví, dokázal takhkle vypracovat, značí nesmírnou vnitřní sílu. Nedejte taky na všechno, co vyčtete v odborných knihách. Moje zkušenost je, že většinou srdce má pravdu (!), ne rozum a vyčtené informace.
(Rozum nemusí vidět úplně vše a až později si člověk některé věci rozumově ujasní. Uvědomí si to, proč jedná nějakým způsobem, když to cítí a okolí třeba říká opak. Je to proto, že okolí neví absolutně všechno). Je asi třeba postupovat pomalu. Nedělat, at tak nebo tak, unáhlené závěry. Pokud cítím, že s tím člověkem chci být a jen rozumem jsem odvodila, že to není dobrý (a není to závažná věc jako alkohol, drogy apod...), zdržela bych se náhlých činů. Zkuste jen držet hranice (pokud to jde), jak je příjemný Vám...
Takže ty jsi věděla, že ten člověk měl problémové dětství a přesto jsi ho "využila" na nezávazný flirt a umocňovala v něm pocit, že ti na něm záleží? Mylsím, že ty sama potřebuješ psychiatra,protože nejsi vpořádku.
To se divím, že vám řekl o svém špatném dětství, když se znáte tak krátce. Zkuste to s ním a uvidíte. Psychologové taky radí, neříkat tak brzy svému protějšku o špatném dětství. Protože to může jeho protějšek odradit. Proč Vám říkal o své nepříjemné minulosti, dětství? Vy jste se ho ptala? Možná chtěl, abyste ho politovala a pochopila. Měl k vám důvěru. A teď záleží na vás. Já bych to s ním zkusila. Ukončit to můžete vždycky.
culdo, máte vlastně pravdu. Ne vždy se dá lehce zbavit partnera. Někdy je tak přisátý, že je problém se ho zbavit. A i kdyby se ho zbavila, tak pak může vyhrožovat a dělat problémy.. Čím dříve se ho zbaví, tím lépe.
Jelikož se ptáte nás, nejste si jista, že byste byla schopná v takovém vztahu žít. Láska není jen o tom brát, ale také dávat a to si nejsem u Vás zrovna jista. Nebylo by vhodné zahrávat si s city druhého člověka, pokud s ním nemyslíte vztah vážně, pak není vhodné mu dávat naději a psát mu o lásce. Jistě půjde ve vtahu někdy z Vaší strany o sebezapření. Myslím, že byste měli jít oba někam, kde se vám oběma dostane odborné rady, pokud ovsem opravdu dojdete k rozhodnutí, žít spolu...
Zdravím. S podobným individuem jsem měla vztah téměř rok. Otec alkoholik a lampasák, oba rodiče socky, děti bez zájmů, koníčků. Otec je často řezal, ex skončil jednou na policii, když se poprali, jednou na psychině s diagnózou agresivita.
Nejdřív to vypadalo fajn, byl hodně zamilovaný, pořád chtěl být se mnou atd. Vyžadoval velkou pozornost - kterou ale sám nedávál, a aby ho všichni chválili a měl hlavní slovo. Často jsem se za něj styděla, jak se všude snažil vstupovat do hovorů, jen aby byl on ten hlavní...brzo to začalo být obtěžující a navíc jsem zjistila, že ze svého života, kdy kašle na školu, nemá koníčky a nechce se mu na brigády, viní všechny okolo. Hlavně se neustále litoval a vyžadoval, aby to dělali i ostatní. A když pak nebylo po jeho, byl urážlivý jak fracek ve škole a i agresivní. O všem chtěl vědět, všude chtěl být, vyčítal mi i to, že jsem vyrazila na výlet nebo akci bez něj. Na akcích, pokud jsem si ho dostatečně nevšímala - tudíž neseděla celou dobu u něj a on neměl hlavní slovo, se urazil a byl schopný trapně odejít, aby všichni viděli, jak je teda nespokojený. Pak se strašně omlouval, plakal, jak on za to nemůže, že výchova a kdesi cosi...přitom žádná snaha, aby on cokoli sám změnil.
Vztah jsem ukočila poté, co jsem zjistila, na mě prostě visí jako parazit, po všechn všechno vyžaduje, ale sám pro to nic neudělá. Neustále si stěžoval, jak jeho máti vydělává málo a jak ji nemá rád, ale nebylo mu blbý si naporoučet oběd, přičemž doma nehnul ani prstem "však co, můj barák to není, proč bych to měl dělat", a nenapadlo ho ani koupit jídlo do ledničky. Po hádce mě taky fyzicky napadl, a pak se strašně divil, že jsem ho poslala kamsi. Nějakou dobu se snažil všude vysvětlovat, jaký on je chudák a já svině, dělal ostudy, pomlouval, sledoval.
S takto psychicky vyšinutým člověkem už nikdy! V současné době pracuje v jedné budově s mou mámou a většina zaměstnanců z něj má akorát srandu, jak se snaží být důležitý a pořád všem vykládá, jak to měl těžký.
Děkuji za názory. Nešlo mi o nějaké jeho využívání citů. Jen u mě ta zamilovanost asi trvá déle a není tak prudká. Taky mi šlo o to, že jsem hodně načetla o tom, že pokud lidé vyrůstali v rodině, kde byl na denním pořádku, alkohol, mají větší sklony k alkoholismu, pokud v rodině kde se nepracovalo jen se pobírali dávky, taky je větší šance, sociálního vyloučení, byl tyranizován, taky je pravděpodobnost, že bude tyran apod. Ovšem vidím, že se to nedá paušalizovat..Je to přísný abstinent, nepije alkohol ani příležitostně, nic ani víno, pivo, absolutně nic. Alkohol se mu hnusí právě kvůli vzpomínkám na dětství. Důvod, proč se mi svěřil byl ten, že když jsem se ho zeptala jak trávil vánoce, odpověděl, že už 10 let pravidelně jezdí do Thajska, že má tady deprese a musel by být asi na práškách z toho všeho. Potom se rozpovídal víc, bylo mi ho neskutečně líto, a jen jsem si říkala, proč si někdo jako jeho rodiče pořizují děti. Jinak on žádné prášky nebere, psychiatrům nevěří, sám říká, že jen ničí lidem životy, brání jim pracovat a tlumí je léky, ale zaskočil mě tím, že by podle nich měl brát 3x denně léky na úzkost 2x denně nějaký stabilizár nálad a 1x denně antidepresiva, což je dost prášků. Funguje bez nich, ale i tak je to celkem alarmující, že mu to kdy někdo tak to napsal.
Dobře Vám to napsala "ivzez" a "liska", s takovým mužem vydrží žít žena, která mu dá lásku a veme to spíš, jako své poslání. Tady všichni vidíme, jak je důležitá láska v životě od dětství malého dítěte, které mu mají dát jeho rodiče, aby z dítěte vyrostl vyrovnaný člověk, jinak se s tím musí vyrovnávat během života. Takový člověk má tak velkou absenci lásky, že je pak vděčný za jakýkoliv projev laskavosti a chce v blízkosti laskavého člověka žít, potřebuje to. Už ta pohádka říká, že "láska je kořením života" a bez lásky život nemá smysl. Hrozné jsou rozvody, kde jsou malé děti, hrozné je střídání partnerů, děti to velice citlivě vnímají. Děti potřebují oba milující rodiče. Jinak bude společnost plná citově postižených lidiček...
o různých vrazích, nebo i teroristech často čteme v tisku, že to byli hodní, nenápadní, zdvořilí a srdeční lidé !
Může to být pravda.. Ale můžou to psát taky proto, aby lidé věděli, že by to něj nikdo neřekl a nikdo to od něj nečekal. Tím pádem nikdo nechce převzít zodpovědnost za jeho chování. V poslední době to čteme často a budeme nadále číst. Už ty komentáře budeme i čekat. Zkrátka by to nikdo od něj nečekal. Stejně jako říká každý rok Gott při přebírání Zlatého slavíka. "To jsem nečekal."
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.