Moznost volby

přání být zdravý vám připadá být skromný? Vždyt, kdyby jste oplýval jakoukoliv z vašich nabízených možností, tak by vás třeba nějaká těžká nemoc srazila na kolena a život by byl velmi těžký.

Jediná co bych si přál, být v těch 25ti a mít současný rozum a informace.

To bys koukal jaké jsem prožívala euforie. A dokonce ještě prožívám. Domýšlivá? Možná. Já bych to ale definovala jinak. Znám svou cenu. Vím kdo jsem, vím jak vypadám a vůbec to nepotřebuji nikomu dokazovat. Teda aby bylo jasno, ne tímto způsobem na internetových stránkách. Tvou otázku si pochopitelně musím přizpůsobit pouze svému naturelu, jelikož pak bych neodpovídala za sebe, ale jenom v souladu s Tvým smýšlením. A to se mi vůbec nechce. (nerada se přizpůsobuji a proto jsem si to zařídila tak, abych byla nezávislá a nemusela dělat něco, co nepovažuji za nutné.)

Chtěl jsi upřímně, tak to máš upřímně.

A proč bych si MUSELA vybírat něco zrovna k tomu "zdraví"? Zdraví je podstatné a celý život se intuitivně chovám tak, abych si ho udržela v pohodě. Zatím se mi to daří. Takže ten Tvůj čert bude asi ještě dlouho kolem mne rejdit a na vidle mne nenapíchne.

Tím pádem trvám na svém. Dokonce mohu prohlásit, že kdyby se mne někdo zeptal, jestli bych chtěla svůj život prožít jinak, tak bych odpověděla že ne. A to si piš, že jsem to jednoduché vůbec neměla. Ale v tom je moje největší bohatsví. Je to moje vědomí.

To máš svatou pravdu. Podle zadaných podmínek je to jenom taková hra. Původně jsem si myslela, že za tím vězí hlubší úvaha. Protože vím, že nad tím někteří lidé opravdu uvažují. A přemýšlí co by bylo, kdyby nebylo to co je a někdy skutečně mohou najít i důvody proč tomu je tak a mohou se alespoň pokusit něco změnit. Když ovšem přijdou opravdu na to v čem to vězí a dokáží si to přiznat. Ale to by se ten dotyčný musel držet nějaké reality a ne jenom snů a představ které se uskutečnit nedají. Třeba zrovna zdraví ovlivnit jde. Zrovna tak je to se vzděláním, (chytrost). Krása, to už je horší. Ale zrovna ta není vůbec podstatná, protože ta je ze všeho nejvíc pomíjivá. A když má člověk smůlu a narodí se opravdu nehezký, tak nemá smysl uvažovat o tom jaký by byl jeho život, kdyby se narodil krásný. Uvedla bych příklad pana Klause mladšího. Myslím si, že to také neměl jednoduché a že to nebylo lehké se vyrovnat s tím jak vypadá. Ale zvládl to skvěle. Ten je bohatý, populární a velmi inteligentní. A vůbec na něm není vidět, že by mu vadilo že není krásný. Takže na tomto příkladě vidíš, že mít pouze jednu "výhodu", opravdu nestačí.

Takže pardon, já jsem otázku pochopila špatně.

Angel, nemám ve zvyku řezat bez měření. A nevím z čeho tak usuzuješ. Předpokládám že jsi ještě hodně mladý, nemáš zkušenosti. A kdybys mi třeba tuto otázku položil když mi bylo 25 let, tak bych ti řekla že chci být bohatá, protože to ostaní jsem měla, ale ještě jsem netušila co mne čeká, jak naložím s tím co mi bylo do vínku dáno přírodou a tím co jsem mohla sama zdokonalovat a jak to všechno mohu zúročit. Dnes mi dávno 25 let není, proto uvažuji úplně jinak. A nejsem sama. Dostal jsi tady odpovědí docela dost. A jestli je dokážeš správně vyhodnotit, tak pak pochopíš že mnozí na tvou otázku nemohou odpovědět výběrem pouze jedné možnosti. Postupem věku se totiž mění priority. Však to poznáš sám. A věř mi, že v pětadvaceti letech ještě vůbec nic nevíš a můžeš mít jen ty představy. Ale to vůbec nic neznamená.

Angel, ale já ti tentokrát odpověď dala. Kdybych měla možnost výběru ve dvaceti letech, přála bych si být bohatá. To ostatní jsem měla. Ale v tom případě by se můj život určitě odvíjel jinak a vůbec si nejsem jistá, že by byl kvůli tomu lepší. Takže jsem zase zpátky u své první odpovědi. Neměnila bych. Nerada bych žila nudný snadný život, ve kterém bych měla všechno bez žádného přičinění. Ale mám dojem, že nemluvíme o tom samém. Ty si pořád myslíš, že pouze jedna z těch Tvých možností by dokázala změnit něčí život a dokázala ho udělat štastným. A to je nemožné. Štastný můžeš být několikrát za den a vůbec k tomu nemusíš být ani krásný, ani bohatý, ani nijak moc chytrý. A právě tak to funguje i opačně. Nemusíš se vůbec cítit štastný a to můžeš být sebekrásnější, bohatý hodně chytrý a pořád ti bude něco k obyčejnému pocitu štěstí chybět. Tzakže jedna možnost na výběr nestačí a nakonec ani všechny dohromady jsou někdy k ničemu.

Napsala jsem to nesrozumitelně, tak opravuji. I všechny jmenované možnosti dohromady, jsou někdy k ničemu.

- ale snění je krásné, ne? (když už nic jiného)

Suzy

- sny o mamince mívám často taky, taky jsem ji moc měla ráda - a vlastně to byla moje jediná kamarádka, jinou jsem nepotřebovala. Vždycky se na ty sny moc těším - dá se v nich vlastně prožít "kus života" . Tak ahoj.

Suzy

- no, ono maminky bylo taky "dost" - hodně se prosazovala - ale nakonec jsme se vždycky dohodly.

Culdo, sním každou noc. A mám krásné sny. Nikdy jsem si v opravdovém životě nerozuměla tak dobře se svou matkou, která už bohužel zemřela, jako si s ní rozumím ve snech. Zrovna dneska jsem jí ukazovala na zahrádce takové nádherné zákoutí s rozkvetlýma kytičkama a moc hezky jsme si povídaly. Zdá se mi o ní skoro každou noc. A vždycky je to moc hezké. V mých snech si velmi rozumíme a pokaždé když se probudím, tak mám takový zvláštní pocit. Je to takový smíšený pocit smutku ale i spokojenosti, že jsem maminku zase viděla a že nám bylo spolu dobře. Když byla živá, nebylo to ideální vůbec. A zajímavé je, že se mi o ní ani nezdálo.

Ale abych snila když bdím, tak na to nemám čas. To využívám kapacitu svého mozku k užitečnějším úkolům.

Culdo, tak to jsi měla opravdu štěstí. Já jsem po tom co tady píšeš jenom toužila. Moje celoživotní přání se mi splnilo až po její smrti a v mých snech. Teď jsme si konečně hodně blízké, rozumíme si, vídáme se hodně často a máme se rády. Tak zatím ahoj, také jdu něco dělat...

Jak se to říká, lepší být nemocný a bohatý, než nemocný a chudý. Myslím že i to zdraví se dá za peníze koupit, nebo alespoň částečně. Bohatý člověk má víc peněz na dobré lékaře, nadstandartní péči, může si dovolit kvalitní potraviny, osobní trenéry, maséry, welness pobyty... Chudák je rád, když povečeří čínskou polévku. Třeba už to jezte ryby alespoň 2x v týdnu. Já bych je strašně ráda jedla i častěji, ale už ryba 1x v týdnu pro celou rodinu vyjde na 1000Kč měsíčně. A ne, za rybu nepovažuju cosi zmraženého nebo obaleného, ale čerstvou ideálně mořskou z volného rybolovu.

S rybami to nevidím tak černě. Chce to jen hledat. třeba v makru si si občas kupuji čerstvou tresku (208 kč s daní). To je dobré. A v mrazáku mám hejka ( kg za 80 kč v Makru). To je úplně nejlepší ryba. Dám mírně rozmrazit - dva dny v boxu - pak udělám na čínský způsob kari a sojovka (kikoman). to je žrádlo. A o rybolovu si múžete jen zdát.

Umírání se dá jistě zpříjemnit. A s těma blbcema bych bych byl opatrný. S tím už operoval už Jan Werich. Třeba já osobně považuji za blbce Babiše, Sobotku, Zemana, Okamurku, Schultze, Mogneriniovou, mladého Stropnického, všechny aktivisty, a všechny, kdo chtějí pomáhat na druhém koutě světa, zatím co nevidí ani za roh.

- mezi blbce jste zařadil dost protichůdné osobnosti - pokud ovšem nemáte nějaké "tajné" informace. Osobně bych inteligenci "blbce" Zemana docela brala !

strašidlo komunismu minulého století je dávno přežité - dnes nám poroučejí jiní páni !

Je fakt, že Zeman je trochu na hraně, jak to býval chytrý člověk, moje teta s ním pracovala v 70tých letech a může si ho jen vynachválit. Osobnost to je bezesporu. Sám jsem ho uznával (když jsem si teda odmyslel, že je to kovaný komunista (jinak charakteriska komunisty podle mně - prostě mám právo nařizovat ostatním, co mají dělat). Dnes je to starý člověk.

ivzez. Culdá má pravdu. Jak píše, že se dá i zdraví koupit. Jasně, né naprosto VŠECHNO zdraví. Ale hodně moc. Když se mi tenkrát vybourala dcera, tak to stálo hodně moc peněz. Ale díky tomu měla dcera tu nejlepší možnou péči. A díky tomu a její silné vůli žít, je dnes živá a má všechny končetiny. Nebýt peněz, tak je dnes na vozíku. Je to smutné, že peníze rozhodují, ale je to tak.

tak tomu doplňku: Důchod = sci-fi.

Jinak bych volil stejně. A kromě zdraví bych si dal nádavkem něco, co bych nazval jako dravost. Chytrej jsem snad dostatečně, ale jak jde o prachy, vždycky se najde někdo rychlejší s ostřejšími lokty. Jako kluk jsem nechápal, proč si otec v práci nedupne, aby ho líp platili, když hlavou dává práci půlce firmy. A dneska? Historie se opakuje

- v 25 letech krásu, kdybych se měla rozhodovat později, tak bohatství. Jak zdraví, tak inteligence by mi stačily výchozí.

- jo a udělal jste si z dosavadních odpovědí nějakej psychologickej závěr, anebo co Vám tato debata přinesla?

Jabraka to napsal přesně, náš úkol je se rozmnožovat, pokud budem kvalitní, tak přežijeme.