Neumím se bavit s lidmi ve fabrice, poradíte?

Jsi tam nový, nikoho neznáš a proto se nemáš o čem bavit. Za chvíli si najdeš někoho, s kým se budeš moct bavit. I mluvit dostatečně nahlas přes hluk strojů se naučíš, až tě přestane bavit se pořád opakovat.

Budou tam lidi, se kterými si ani po letech nebudeš mít co říct, protože jsou úplně jiní. Tak to prostě je.

Ahoj, u nas v praci obcas chodi 2 bratri..kazdy v jiny den a taky se vubec s nikym nebavi(delaji ale jen brigadne). Jeden kolega jich nazval "drztlamy". No ale zas jak se to veme..kdyz tam je s nimi nejaka dalsi brigadnice treba a maji si co rict, docela jim to mluvi..kdyz je o cem. Zalezi vetsinou, jaci lide se v tom kolektivu sejdou. U nas je treba jedna smena defakto "normalnich" pohodovych lidi (co se tyce z meho pohledu) a druha smena to jsou vesmes frajirci a chytrolini..vcetne zenskych. Jestli tam mate vice smen, zkus pozadat o prelozeni na jinou smenu..tam by snad mohla byt pro tebe lepsi sorta lidi. To mi jeste pripomelo jednu holku, ktera byla na jedne smene totalne nestastna, mely tam s zenskyma neustale neshody, obcas i brecela a poprosila mistra, at ji da na jinou smenu. Od te doby co ji prelozili, je naprosto spokojena a nemusela si tak treba hledat novou praci. Ono s jednim clovekem, at uz skoro jakykoliv, se nejak vyjit da, ale kdyz je blby kolektiv, je to proste pruser.

Znám jednoho muzikanta v kapele a ten si mezi hraním čte, ostatní švitoří a baví se. On si čte, sám v koutku, ale když hraje, je výborný a pro muziku zapálený. Neutíkej, ostatní si přivyknou a začnou tě brát, asi žertíkúm neunikneš, ale to je úděl všech záčátků. Ono, stačí, když jen kývneš hlavou a usměješ se, tím dáš, najevo že o těch lidech víš.

Souhlasím s předchozím rádcem. Vy se s nimi bavit nechcete, tedy se s nimi nebavte. Ovšem nic Vám nebrání se občas usmát atd., když k tomu bude vhodná příležitost.

Jinak třeba já jsem hodně komunikativní (dobrá, jsem ukecaná až běda), nemám problém se s kýmkoliv seznámit i sama udržovat následný rozhovor (není-li ten člověk proti a máme-li si zjevně co říct). Ovšem pokud se ocitnu mezi lidmi, jaké popisujete (libující si v sprostých řečech a nejapných vtipech, s hrubým chováním), zalezu si někam do koutka a něco si čtu. Komunikaci omezím na naprosté minimum, s tím, že se na ně občas usměju. Je tedy pravda, že mám také (nehledě na výše napsané) určitě introvertní sklony, ale myslím, že ani čistě extravertní člověk si nemusí "sednout" s každým.

Něco jste mně připomněl. Očividně v tom nejste sám.

Nech to být a oni si zvyknou

Jak já Vám rozumím.. na druhém stupni šikana - a já přestala naprosto komunikovat se spolužáky a učiteli, strašně jsem se styděla cokoliv říct, abych nedala další podnět pro další posměch, huhňala jsem, bylo to pro mě opravdu strašné, na střední se to zlepšilo, na vysoký se to opět zhoršilo.. Asi až teď konečně mohu říct, že mi příjde, že se toho bloku zbavuji.. Opravdu díky terapeutovi a celkově změnou myšlení.. Ona je jedna věc být, stydlivý, introvert, cítit se trapně, ale druhá to, že člověku strašně záleží na tom, co si o něm druzí myslí.. Pořád vnitřní sebemrskačství, že by se mělo nějak odpověďět, na druhou stranu jak, odpovědět, co říct. Výborná rada je od Lidky, opravdu reagovat jen úsměvem - přinejmenším budete působit pozitivně, můžete si říct, že je vlastně jedno, jestli s někým budete mluvit, nebo nebudete, svět se nezboří.. Obě varianty jsou dobře. Já pokud příjdu do nového kolektivu, hned na začátku při seznamování říkám, že se omlouvám, že mi bude chvíli trvat, než se rozkoukám - prostě moc nekomunikuji a spíš poslouchám.. Obvykle to přijmou všichni dobře. Pokud se umíte ozvat, kdy je potřeba, tak je vlastně vše vpořádku, každé slovo navíc berte jako bonus a úspěch a klidně se za něj nějak odměňte.. Můžu jen povzbudit, že tyto pocity ménenosti, chtít se lidem zalíbit, časem slábnou až najednou zjistíte,, že Vám je vlastně jedno, jestli mluvíte, mlčíte, nebo děláte cokoliv jiného..

Tak to tě chápu, mě by se taky nechtělo mluvit přes stroje. No, napadá mě změnit práci, kde to bude klidnější, nějaká kancelář, back office, cokoliv jiného než fabrika. Mám známého ve fabrice, který je schopen napsat, že "objedval řýzek a nechápe, proč ho holki furt nechtěj" Když se kouknu na tvůj písemný projev, je jasné, že tam nezapadneš...Máš na víc. Vážně, zkus změnu.

Tak to u nás chodí skoro všude.Místo toho,aby ostatní vzali nového mezi sebe,pomohli mu, tak dělají,že ho nevidí.Jenom mluvka,vtipálek to má jednoduché. Možná zkraje nemusíte nic říkat,jenom nestůjte mimo nich,poslouchejte, usmějte se tomu,co oni říkají. Jestli máte přítelkyni,at na vás čeká po práci,aby viděli,že nejste sám,to bude taky vaše plus.

5 dní je krátká doba a možná máte i smůlu,že jste přišel mezi oprsklouše.Odejít můžete vždycky.Třeba dělat hlídače na vrátnici,tam budete sám.

To, co popisujete jsem také zažila. Když je člověk slušný, nepije, nekouří, jsou mu nepříjemné vulgární narážky, tak se v kolektivu necítí dobře. Zřejmě máte na víc, jste inteligentní, sečtělý. Není to Vaše skupina na úrovni. Záleží, jestli jsou hrubí, ale přitom za hrubostí skrývají dobré srdce, nebo jsou opravdu tak zkažení.

To prostě vycítíte, jestli Vám tam bude dobře, jestli tam patříte. Pokud ne, tak tam stejně dlouho nevydržíte. Říká se, kdo chce s vlky býti, musí s nimi výti. Tedy se přizpůsobit smečce.

Věřte mi, že je plno kolektivů, kde najdete inteligentní, klidné, slušné lidi. Dopručovat odchod Vám nemohu, nevím, jestli nejste z kraje, kde neseženete práci a jste rád, že jste tuto na tři směny sehnal, vzal ji vlastně z nouze. Probrat se nabídkami a zvolit jinou práci musíte sám, podle svého výběru, možností a uvážení. Nenajdete tam někoho, kdo se nezapojuje, je někde odstrčený? S tím navažte kontakt a budete se moci spolu doplňovat a spolupracovat.

Souhlas téměř se všemi výše. Jen doplním, že vy s tím nesjpíš nic nenaděláte (pokud tedy nechcete zobat pilulky, což nedoporučuji). Je to o štěstí na kolektiv. Někde vás budou respektovat takového, jaký jste, jinde ne. Záleží, jestli jsou v kolektivu jedinci, kteří si vlastní mindráky potřebují léčit šikanováním někoho jiného. Asi bych vám doporučil doplnit si vzdělání či odbornost a mít tak větší šanci dostat se ideálně do menšího kolektivu inteligentních lidí, kde máte větší šanci, že budete respektován takový, jaký jste, nebo pracovat úplně samostatně. Inteligentí lidé si zpravidla více váží sami sebe i ostatních (nepaltí to samozřejmě 100% ) .

Další možností je, že se vám podaří si v kolektivu najít podobně introvertního kámoše. Vytvoíte jakýsi "minikolektiv", posílí vás to, zbytek kolektivu to vycítí a nebudete pak tak snadno terčem šikany.

Pokud si vás dobírají "dobrácky" a nestupňuje se to, je to v pohodě. Pokud to přeroste v nějakou šikanu, kdy se tím začnete třeba trápit a mít špatné spaní, tak už to nemá smysl natahovat. A věřte si respektujte víc sám sebe. Buďte v něšem dobrý. Síla ducha je to, co ostatní vycítí a případnou slabost snadno zneužijí. Na to, aby ve vás agresor rozpoznal potencionální obět (shrbená záda, uhýbavý pohled, zvýšený tón nejsitého hlasu) mu stačí jen pár sekund.

To je fakt škoda,jste inteligentní,studovaný,slušný a musíte dělat u nějakého pásu.Nevím,odkud jste,co dostat se do Prahy,tam byste možná něco našel v oboru,že by jste dělal něco lepšího,dostal se mezi lepší kolektiv. No ozvěte se někdy,jak vám to vše dopadlo.

Taky jsem musela kdysi pracovat 2 roky v podobné práci a společnosti. Vyřešila jsem to po svém, vytypovala jsem si postupně asi 3 nejinteligentnější lidi, na které jsem se obracela a se kterými jsem pak přirozeně udržovala i přátelský kontakt (vždycky se najde mezi voly někdo, kdo je na tom líp). Další lidi jsem už k ničemu nepotřebovala. Ale neměla jsem Váš problém s komunikací. Snažte se je nedráždit, časem si zvyknou, že toho moc nenamluvíte, jen se snažte občas usmát, někomu něco podat atp., aby pochopili, že z Vaší strany nejde o přezíravost a aroganci, jen jste introvert.

Já se taky bavit s hodně lidmi neumím a málokomu sedím. Neumím si představit, že bych dělala v malém kolektivu. A to jsem v minulosti dělala. Naštěstí jsme smíšený kolektiv. Mít samé baby v kolektivu, to by byl konec. 6 nočních za sebou je síla. To máte snad výjimečně, ne?

A lidé se mění, tak jako kolektiv. Kdo se choval přátelsky a mile před měsícem, chová se teď agresivně a povýšeně. Povýšení lidi mění. Pozoruju to v práci. A bohužel ne k lepšímu. Vztahy se mění. I když sympatie nebo nesympatie moc ne. Třeba tam přijde kolega, se kterým si budete rozumět nebo se začnete bavit s někým, se kterým dříve ne.

Velký kolektiv taky není žádná výhra. Lepší je malý kolektiv, ale dobrý. Ve velkém kolektivu se s přáteli málo vidíte a dochází k nedorozumění a nemožnost si to vyříkat. V malém to jde.

Zkus si povídat s Bohem, ne nahlas, stačí v duchu. Říkej mu, jak se cítíš, z čeho máš obavy a popros ho, aby se ti dal poznat a dal ti vnitřní klid a pohodu. Mnoha lidem to funguje!