Jak zajistit odchod emailu po mé smrti?

Existuje služba Dead Mans Switch. Umožňuje napsat sérii e-mailů, které poté zašifruje a čeká. V určeném intervalu (řekněme 2 měsíce) vám pošle do e-mailu odkaz, na který musíte kliknout, abyste potvrdili, že žijete. Když na tři v řadě nekliknete, Dead Mans Switch pozná, že již nejste mezi živými (respektive že již nejste na e-mailu), a rozešle předpřipravené dopisy. Služba je poskytována zdarma.

Protože asi nejproblematičtější fází takovéto akce je "sdělení" nějakému technickému prostředku, že "nastal čas" pro akci, tak bych to řešil takto : K osobním věcem, po kterých se pátrá po umrtí, bych dal přístupová údaje k speciálně, pro tento účel vytvořenému, e-mailovému účtu, kde bych do Konceptů dal onen dokument a do příjemců zadal všechny "obmyšlené". Požádal bych tedy ještě o odeslání tohoto konceptu (konceptů). Jakékoliv technické spuštění vidím jako velmi nespolehlivé. Jako např, když se 2 dny nepřihlásím do nějakého komunikačního zařízení, tak... atd.

Dodatek, pokud by to mělo být něco taného, lze dokument uloýit s heslem, na které přijde jen příjemce. Nemá-li se vůbec vědět kdo je příjemce, tak by to takhle nešlo.

K odpovědím typu : uložit dopis ke spolehlivému člověku, do bankovní schránky, k notářovi, mezi cennosti, má jednu nevýhodu. Musíte někam jít, něco vytisknout, někomu se svěřit. S tím konceptem v e-mailové schránce je to o možnostech "aktualizovat" takový dokument. Zajímavé by bylo umístit takovou věc na cloudové úložiště podporující verzování. To by potom příjenci viděli, jak se dokument vyvijel

Ringo, copak byste chtěl dětem na rozloučenou říci? Přece po celý jejich život jsme s nimi byli nebo nebyli. Celý náš život s nimi, je jeden dlouhý dialog. A nějaké blabla na monitoru nebo na papíře, jakože "poslední slova", nemohou nic změnit. Byla by to pouze a jen slova. Každému, kdo po nás zůstane, se budou vybavovat vzpomínky na něco, co jsme udělali dobře nebo co jsme fakt pohnojili. A rozloučení slovy, na tom vůbec nic nezmění. Akorát nám ta "laskyplná slova" mohou nasadit čapku šaška. Jak vzpomínáte na své rodiče a prarodiče? Co se vám vybavuje, když na ně myslíte?

Promon, toto mě nenapadlo. Máte pravdu. Ale řekněte, co by Filipovi chtěl napsat dědeček? Myslím toho Filipa, který o svém dědovi tady občas napíše. A co by chtěl napsat chlap, který se ke svým kamarádům v hospodě choval lépe, než ke svým dětem, doma. A co by všem těmto dětem mohl vysvětlit dopis? Život je dost dlouhý na to, abychom se ke svým dětem a partnerům mohli chovat tak, aby se nic vysvětlovat nemuselo. Aby bylo všecno jasné.

Neznám Vaši situaci, ale napadají mě dvě možnosti. První je, co jste zavrhnul - dát toto sdělení příteli, který se o to postará. Druhá možnost je, zřídit si bankovní schránku, do které Vaše poselství umístíte, naznačíte dětem, že něco takového máte a po smrti se to stane součástí dědického řízení. Ale to bude stát peníze.Nemůžu se nezeptat, proč takové úvahy?

ringo, fakt nemáte důvěryhodného kamaráda, který by si to nepřečetl a odeslal? já bych si v životě nedovolila takový dopis otevřít... tahle varianta se mi zdá nejlepší... ten dead mans switch taky není špatný...

a k diskuzi babkazov x promon:

oba mí rodiče už jsou po smrti a velmi, velmi bych takový dopis uvítala... vždycky je co říct, moc ráda bych měla takovou zprávu určenou přímo mně, hodně by to pro mě znamenalo...

dead mans switch - čtu si pravidla: 2 adresáti jsou zdarma, 100 adresátů bude stát 20 doláčů, mně se to moc líbí, asi se taky zaregistruju - jethro, díky

Snažím se představit si, že někdo blízký a milovaný mi odejde ze života, já absolvuji pohřeb nebo nějaké rozloučení,bojuji s hlubokým źármutkem, chybí mi, stýská se mi a ted mi přijde od zesnulé osoby ještě email...a je to tu zpět velký smutek...nevím, asi bych byla na prášky

Ringo a všichni, kdo si myslíte, že je to dobrý nápad. Co byste napsali? Co byste si ještě přáli, aby vaši drazí měli vědět? Co byste napsali? Třebas zjistím, že je to skvělý nápad.

Prozatím ale vřelý souhlas s Maky

Ringo, já jsem asi hodně naivní = blbá, že jsem si myslelal, že napíšete. Přemýšlela jsem o tom, ale nepřišla jsem na to, co bych chtěla svým mladým ještě, až tu nebudu, říci. Co bych si přála, aby věděli. A uvědomila jsem si, že je, možná, něco, co nevím, co jsem zanedbala, že mám někde mezeru a že je to škoda. Ikdyž sama sebe přesvědčuji, že celým svým životem a vztahem s nimi, jsem řekla a vlastně stále říkám, vše. Myslím si, že nezůstane nic nevyřčeného. Ale co když to tak není! A vy víte, co já jsem přehlédla. Co když!

Po smrti už je pozdě říkat mám tě (měl jsem) rád...Ale máte pravdu, mám dopis uložený u svých dokladů a předpokládám, věřím, že po mé smrti je to místo kde bude nalezený. Email mi příjde neosobní a jak říká Maky, nejspíš by mě vyděsil.

souhlasím, že dopis psaný rukou je osobnější, také bych mu dala přednost - ale tazatel chtěl email, aby ho mohl průběžně měnit a dopisovat...

Dopis ze záhrobí? Nikdy! Rvalo by mi to po prvotním šoku srdce.Zastávám názor, že vše co máme na srdci, si máme vyznat a říct za života.A bude se nám to stále vracet i v živých vzpomínkách na zesnulého.Takový dopis jitří jen ještě víc nezhojené rány po nenadálém odchodu blízkého člověka.Víte, že může někomu způsobit příšerné psychické trauma? A nedej bože, pokud by obsahoval ještě něco, o čem neměl oslovený vůbec ponětí. Mám příbuznou, je 5let vdovou, dosud se s manželovou smrtí nevyrovnala,umřel nečekaně a poměrně mladý.Do dneška se léčí na psychiatrii.Neumím si vůbec představit, kdyby bezprostředně po jeho úmrtí obdržela ještě takový dopis, ač by byl psaný s láskou.Člověk má dušičku složitou a nikdy nemůžete vědět, co pozůstalému způsobí.To je můj názor.

Mě napadá toto nové řešení: Dá se k tomu přiblížit tak, že se budeš psát svý poselství, který bude šifrovaný (tajným klíčem) . Ten klíč rozdělíš na několik částí, například mě napadá dětem, neteřím, vnuk(č)ům apod,, ale správné množstí je nutné zvolit - ani málo ani moc - když bude moc lidí, tak roste šance, že se nedohodnou(nesejdou) - nedají dohromady klíč*, když jich bude málo, bude snažší "validaci" obejít. (prostě se domluví snáze). Představuji si to vtipně, že se rodina má instrukce, na pohřbu si dají všichni

Můj kamarád mi jednou řekl já mám nekrásnější dárek po mé ženě. Jeho žena před smrtí nafoukla balonek a tak říká ,že je to jeho nejcennější co má. Tak nevím,,Má ho již několik let,,její dech.