Nejste přihlášen/a.
Dobrý den,
dnes mě na Poradně překvapila formulace jedné otázky. Slečna říká, že bydlí NA BARÁKU. Proč ne v baráku? Přece také nebude říkat: bydlím na vile, na domě, na paneláku. Snad jenom spojení NA CHATĚ či NA CHALUPĚ vypadá normálně.
V soutěži v TV se soutěžící představovali. Nejednou jsem slyšela: bydlím NA PRAZE 4, NA PRAZE 6... Proč se říká na Praze? Kde se to vzalo? Přece nikdo normální neřekne: bydlím na Plzni, na Kolíně, na Pardubicích, na Liberci...
Proč se tedy čeština takto mrzačí? Dost jsem o tom přemýšlela, nepřišla jsem ale na nic. Děkuji všem, kdo mi to objasní. Jaga.
Ač mám český jazyk rád a něco o něm vím, netroufám si poskytnout fundovanou odpověď. Pohleďme tedy, co o dotazované problematice říká Ústav pro jazyk český: prirucka.ujc.cas.cz/... Podrobné pojednání o tomto jevu najdeme ve 2. kapitole.
Ono to někdy prostě pasuje lépe. Bydlím na Hradčenech, na Strahově, na Lužinách, na Chodově či na Jižním Městě... a teď tam zkuste dát véčko. BTW, zrovna u nás se říká jedu na Vsetín, ale jedu do Valmezu. A myslím, že se bydlí spíš na Kladně než v Kladně. A bydlí se na sídlišti nebo v sídlišti? Víme jak to je, ale zvyk je železná košile a proto vznikají tyto na první pohled nelogičnosti...
Na Ukrajině, ale v Hercegovině. Na chodbě, ale v koupelně. Něco jiného je, řekneme-li na záchodě nebo v záchodě. Jazykové zvyklosti se liší i regionálně - někde řeknou hadr, jinde hadra, okurek a okurka. Mě zase tahá za uši i oči, použije-li se zájmeno mi na začátku věty (Ostraváci prominou). Jazyk prostě není matematika, ve které platí-li něco jednou, tak to platí vždycky. A jazyk český je zvláště košatý strom, proto je tak hezký.
Když mi bylo 18, začala jsem pracovat ve večerce, taková stálá brigáda. Jednou šéfová povídá, je to na mrazáku (měla jsem něco doplnit). A já na ni, že to tam není. Šla ke mrazáku, otevřela ho a vyndala to. Čuměla jsem na ni, doslova. Nikdy jsem se s termínem "na mrazáku" ve smyslu "uvnitř" nesetkala
To je pravda, že v každém koutě naší vlasti se mluví kapánek jinak. A připadá jim to normální. Na Holicku se běžně říká: řekni to TÁTOJ, dám to PSOJ, jdu k DOKTOROJ, případně ke KAMARÁDOJ. Když jsem to slyšela poprvé z úst své vnučky, vůbec se mi to nelíbilo.
A pak? ...no, pak jsem si zvykla. Co jiného mi zbývalo? Jaga.
V Čapkovic pohádkách si ověříte, že se to týká celých východních Čech. Tam se prostě chodí dochtoroj.
Už jsem se lek, že zapomínám rodný jazyk. A ono ne, jen je třeba nasadit optiku nebo ctrl+. Důče mi nic neříkalo, ďůče je jiná. Akorát jsem si místo ďůčete pořídil holku z Posázaví, tak teď místo felícijej pro rohlíkí jezdím felícijý pro rohlíký.
I když ďůče je spíš než mateřština "jazyk našich sousedů" přeci jen jsem se narodil o něco níž a víc na východ...
A přitom to jsou vlastně dva zcela různé jevy (ty první dva výrazy). Ávijej je nestažený typ skloňování, čili vlastně skloňování starobylého, původního typu - a Pepoj, naopak, zjednodušený tvar, ze kterého vypadlo prostřední v : Pepovi →Pepoi → Pepoj.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.