Sebejistota a úsměv

Dobrý den, když se člověk občas usmívá na ostatní, tak je zřejmě v dobrém rozmaru a zdá se být vstřícný, ochotný, klidný a vyrovnaný. Také bych neřekl, že je to výraz sebejistoty - sebejistý je spíše člověk arogantní a podmračený. Ovšem, lidé si venku nasazují "masku", tak jistota není u nikoho, kdo se neprojeví až později a v soukromí. A možná se někdo trvale uculuje, protože si je nejistý a maskuje to (vypadá potom jako neinteligentní či naivní). Zdravím!

Obecně je lepší usmívat se na lidi, ale nesmí se to zase přehánět - záleží na situaci a náladě. Stále se jen mračit můžete do sluníčka, protože tomu to nevadí .

Docela paradox o sobě psát že máte poker face nebo se dokonce mračíte a pak si dát nick "slunickoo" :D

Každopádně jak již bylo napsáno, tak úsměv značí vyrovnanost. Samozřejmě nesmí být vysmáty až moc, ale takový dencetní občas neuškodí. Hlavně v komunikace s jinými lidmi.

Je to všeobecně věc neverbální komunikace, možná by bylo vhodné si o tom něco přečíst. Jde o to, že můžete takto i nechtěně vysílat negativní signály okolí a podle toho se pak k Vám mohou i někteří chovat.

Když budete mít vedle sebe dva lidi, z nichž jeden působí jako morous a druhý v pohodě, tak téměř každý si vybere pohodáře Je to prostě podvědomé jednání.

Přijdou mi srandovní modelky na molech. Tváří se jako nasr*ná bestie. Nevím, proč to tak je. Proč nemohou mít alespoň negatívní grimasu.

Sluníčko, víš čemu s říká emoční inteligence? A právě to, jak se lidé tváří, k tomu patří. Udělej si chviličku a přečti si TADY

Blešík, vím to, ale stejně nechápu. Ta jejich načuřenost a zmalované obličeje, odvádí pozornost víc, než mírný úsměv.

Když je člověk sebejistý, asi má bíže k úsměvu ale samozřejmě není možné se usmívat asi při každé situaci. Jen když je k tomu důvod. Úsměv je důležitý, sám člověk se lépe cítí když se usmívá a působí to dobře i na druhé. Samozřejmě nemělo by to být falešné a sobecké ten úsměv.

Preo mně je přirozený se na lidi usmívat, i třeba na prodavačku, kidyž chci salám. O to je to pak horší, když je protivná, nebo nevrlá, to si vždycky vzpomenuý na lidi s vážnou tváří a slibuju si, že už budu taky taková a nepůjdu "se srdcem na dlani", ale ono mi to nějak nejde a zase se spálím. Ale, řekla bych, že úsměv, až na vyjímky, otevírá dveře, je to přeci projev přízně. Svědčí spíš o povaze, naladění, než o sebejistotě. Ale, sebejistý člověk může být taky dobře naladěný, ne?