Urazili by jste se?

Dobrý den, pokud to bude svatba v rodinném kruhu, tak už se tam nikdo další nevejde - respektujte to a neurážejte se. Já bych byl vděčný, že tam nemusím být . Zdravím!

Jinak si myslím, že opravdu dobří kamarádi se "používají" jako svědci, tak nejlepší kámošky asi nebudete.

Přinejmenším na svatbu Vás pozvat mohla, na hostinu se zvou pak v krajním případě jen příbuzní a dobří přátelé. Holt až budete mít svatbu či něco jiného Vy, tak ji také nepozvěte a pokud by se jí něco nezdálo, tak jí to vmette do tváře. Nebo to holt přejděte a pozvěte ji také. Jiné řešení asi není a vtírat se na svatbu, kam Vás nepozvali není vhodné.

Na svatbu se jako divák, může jít podívat každý. Tedy i Vy. Jinak je normální, když se dohodli, že jen rodina, tak rodina.

Jste vztahovačná... kamarádka není rodina a pokud je hostina jen v úzkém kruhu rodiny, tak se tam necpěte.

Na svatbu jako takovou se přeci podívat můžete. Když znáte termín a místo, tak si na obřad klidně zajděte, podívejte se, pogratulujte a jděte domů.

Před lety jsem měl také svatbu v kruhu rodiny. Nikoho z kamarádů jsme nezvali, přesto jich na obřad dorazila pěkná řada a nikdo nebyl uražen. Takže já bych se také neurazil.

rozhodně bych se neurazila, mám výborné kamarádky, ale vzájemně na svatby jsme se nezvaly, ono je dost lidí i jen z rodiny, nikdo se nikdy neurazi.

je škoda ztratit kamarádku kvůli takové malichernosti

Za prvé: Znáte-li se jen 10 let, není to zas tak moc, tak to nepřeceňuj.
Za druhé: Na svatbu (na obřad) se nezve. To se jen oznámí a kdo se chce podívat, ten přijde. Jestli jsi dostala oznámení, je to naprosto dostatečné.
Za třetí: Zve se na svatební hostinu. Koná-li se ale hostina jen v rodinném kruhu, je to prostě tak a není důvod se nějak pohoršovat. Možná by kamarádů bylo moc na to, pozvat je všechny (nezapomeň, že kamarády mají obě strany), takže než někoho zklamat a nepozvat, když jiného pozvou, tak radši nikoho. Není to řešení špatné, kvůli kterému by se někdo měl urážet.

Urazili byste se? Neurazila bych se. To je jejich věc. Chtějí mít malou svatbu, tak jim popřejte a upečte jim dorta . Já jsem svou druhou svatbu měla taky takhle. Každý pouze maminku / otcové už nežili/ a každý svého svědka. Jakmile bychom brali své dospělé děti, tak musíme i manžele, jakmile bych pozvala sestru, musela bych bráchu. Tak je to i s kamarádkami.. Se všemi jsme to zapili sólo dodatečně. Když nejní chut organizovat velkou svatbu a ani peněz není nazbyt, tak nebudu machrovat, přetvařovat se a půjčovat si. Stačily prstýnky z bižuterie za dvacku.

Proč by to nebyla kamarádka. O svatbě víte, datum znáte, tak se běžte podívat, jako divák, ale na hostinu už ne, ta bude v úzkém rodinném kruhu. Takto se domlivili s manželem, s rodinou. Není to jen její sólo akce, tam už respektuje i přání svého partnera.

Buď jste opravdu kamarádky, nebo je to jen oboustranně výhodný vztah...

Ani by mě nenapadlo, že by se kvůli něčemu takovému mohl někdo urážet

- pokud jste očekávala, že Vás na svatbu pozve, tak chápu, že jste zklamaná. Ale když se urazíte - co bude dál? - přestanete se stýkat? Mimochodem, ten dort jste pekla jako svatební dar, nebo Vám zaplatili? -

- taky záleží na tom, co Vám toto přátelství dává...

Mě, osobně, by to velmi mrzelo. Nejspíše bych si poplakala. Nevím jak vy, jestli se budete stýkat dále jokože nic se nestalo nebo se jí budet vyhýbat. Já bych byla asi hodně rozpačitá. Očekávala bych, že když to je dlouholetá kamarádka, že to nepozvání nějak vysvětlí. Spíš bych čekala, že řekne, at se příjdu podívat na radnici. A když by se o hostině nebo jak se tomu říká, nezmínila, pak bych to chápala jako jen obřad. Je možné, že ona vás jako velikou a důvěrnou kamarádku nevnímá.

Kdybych se měl urazit, tak se urazím hned a nebudu jí péct nějaký dort.

No, já když od někoho budu chtít upéct svatební dort jen za suroviny, tak ho automaticky pozvu na svatební hostinu, at je to příbuzný, kamarád, či kdokoli jiný. To je prostě taková slušnost a úcta k jeho práci. Pokud bych sama byla ve vaší situaci, tak bych dort normálně upekla, odevzdala, ale na tu kamarádku bych si dávala tak trochu pozor... Chce to pozorovat, jaký k vám má vlastně vztah.

Když jsem se já podruhé vdávala, byli jsme jen my dva a svědci a nikdo se neurazil. Je-li to podruhé, situace je jiná. To je můj názor.

Iveto,ted bych to nehrotila.Pockala bych si,az na ty svatebni fotky jestli to opravdu meli v rodinnem kruhu.Pokud ano nehrotila bych to.Ale pokud ne,hodne by to poznamenalo me kamaradstvi s kamaradkou.A jeste neco,kamaradce bych udelala dort zcela zdarma.Rozhodne bych si nevzala od ni penize za suroviny.

Kamarádka je tak trochu trapně vypočítavá. Místo, aby ze situace vytěžila něco příjemného, tak z ní vytvoří trapas pro Vás i pro sebe. Jako dobrá kamarádka by měla mít radost, že bude mít svatební dort zrovna od Vás, samozřejmě ho zaplatit ( slušný dort je docela pálka a ten čas a práce k tomu...) a s radostí Vás pozvat a nebo Vám rovnou říct, víš, nezveme nikoho mimo rodinu, bylo by to nekonečný, takhle to bude jednodušší, pak to spolu probereme. Místo toho kalkuluje jak ušetřit na dortu ! Takže tak. Klidně byste taky mohla na ten dort udělalat rozpočet a zavolat jí, vyjde to na 500, je to ok? Nebo jí ho dát jako dar, ale v tomto případě bych měla nepříjemný pocit, že mně tak trochu využívá... a pamatovala bych si to.

Dobrý den, já bych to nechala běžet, ale jak tu už bylo napsáno, dávala bych si na milou kamarádku pozor. Já jsem zažila něco podobného se svou bývalou nejlepší kamarádkou - vdávala jsem se mladá a chtěli jsme malou svatbu, tak jsem to všem řekla, když jsem se ovšem dozvěděla, že moje tehdejší nejlepší kamarádka všude vykládá, jak se těší na svatbu a jaké mi koupila krásné hrnky jako svatební dar, tak mi bylo trapné ji nepozvat, takže jsem ji pozvala, ačkoliv tam byla opravdu jen rodina. No za dva roky se vdávala a ačkoliv jsme spolu byly v kontaktu a já opravdu počítala, že půjdu na svatbu, nic. Strčila mi oznámení do ruky, jen jsem koukala. Brzy na to se odstěhovala, potkám ji tak jednou za 5 let ve městě a to se chová, jako bychom spolu mluvily včera. Takže tak, někteří lidi mají prostě svůj styl chování a vůbec jim nepřijde, že by snad mohli ostatním ublížit.

Myslím si, že nejlépe to vycítíte Vy sama. Jenom Vy víte jak se věci mají a jak moc jste kamarádky. Ale kdyby mi někdo řekl, že je moje nejlepší kamarádka a pak by to dopadlo jak popisujete, tak mne by se to teda dotklo. Já bych teda žádný dort určitě nepekla. Ono by se mi totiž ani nechtělo, leda že by si ho u mne objednali a zaplatili nejen za suroviny, ale i za práci. Jinak bych se zachovala, kdyby mne neoblbovala s tou "nejlepší" kamarádkou a rovnou mi řekla co ode mne potřebuje. V tom případě bych jí ten dort upekla z kamarádství za nižší cenu. Ale zadarmo také ne. Ale to je můj pohled na věc. Také něco ovládám a mám kamarádky, které ode mne potřebují mé služby. Já si to však pokaždé zaplatit nechám. Vůbec nevidím důvod, proč bych to měla dělat zdarma a nejlepší na tom je, že by to po mně ani nikdo z nich nechtěl. To bych pak tady mohla sedět a pořád něco dělat pro druhé a sama bych na své věci ani neměla čas. Prostě každá práce má být náležitě oceněna. Tam jde kamarádství stranou. A zrovna tak se pochopitelně chovám i já. Pokud něco od někoho potřebuji, tak mu to zaplatím. Když teda od Vás chce ten dort, a ví, že si za něj nic neřeknete, tak by od ní bylo slušné Vás na tu svatbu pozvat. Třeba byste tam ani nešla, ale jde tady o princip. Já bych k ní teda rozhodně velice ochladla a dort bych nepekla...

Drahá Iveto,

dort jí upečte a nechte si ho zaplatit. Pokud se bude cukat, že si myslela, že ho od Vás dostane zdarma jako dar, asi bych pojala podezření, že to s tím přátelstvím myslí jinak, než Vy.