Nejste přihlášen/a.
Dobrý den, včera jsem se pohádala s mámou. Je mi 14. Chtěla vědět předpověď počasí, tak mi řekla at se jí podívám na svůj mobil. (mám chytrý telefon ona obyčejný tlačítkový, tak proto). Tak jsem jí tam dala počasí které mám v mobilu a ukázala jí počasí na to odpoledne, kdy chtěla (řekla jsem jí i přímo kolik má být stupňů). Místo poděkování mi řekla že chce jiné počasí (jinou stránku), tak jsem jí ho tam dala na čež na mě totálně vyjela že chtěla dlouhodobou předpověď a že mi to říkala (já to totiž neslyšela a to jsem na ní koukala a věnovala se jí, prostě jsem to přeslechla). Tak jsem řekla že když se rozhodla být taková a neříct mi to v klidu, že si to má sehnat jinde, např. u sestry která má stejný mobil jako já. Na to mi mobil vytrhla z ruky a dala ho do poličky a řekla mi že na to mám zapomenout (vzít si ho). Samozřejmě jsem se bránila (to je můj mobil, nemůžeš mi ho jentak vzít když seš naštvaná! -navíc mi ho nemůže vzít když jsem jí nic neprovedla, když si za to tentokrát mohla sama, ale to už jsem jí samozřejmě neřekla, to by mě buď pořádně profackovala nebo by můj mobil nejspíš roztřískala na cucky...) tak jsem odběhla k sobě do pokoje a celý zbytek dne jsme spolu téměř nic nepromluvili. Ani dnes, den po té se toho moc nezměnilo, jen se chová jako by se nic nestalo. Ale pochybuju že mi vrátí můj mobil. Občas mi máma takhle něco zabaví (většinou je to tablet, nebo mi zakáže televizi i třeba klidně na měsíc a jednou mi dokonce zabavila knížku!). Moje máma je totiž jak jste si určitě všimli naprostý blázen do zabavování věcí a místo toho abychom si spolu o tom promluvili čeká že se jí omluvím já (i když chyba obvykle bývá na obou stranách) a i tak mi zabavenou věc ještě minimálně týden nedá. Ovšem tentokrát si za to mohla podle mě jen máma a když jsem si od sestry vyslechla máminu verzi, tak se jí samozřejmě prý nelíbilo že jsem jí řekla že jí to už neukážu, protože si vymýšlela kde jaký nesmysly že chce jinou sránku, přitom na tý první to bylo úplně stejný a hlavně s tónem jakým mi to řekla jsem neměla chut se s ní dál dohadovat. Viděla počasí, takže jsem jí vyhověla ale s dalšími nesmysly spojené štěkáním jsem fakt nechtěla jí dále vyhovovat. Tak se vás ptám jestli mám právo na to, co jsem udělala. Je to přece jen moje věc a když se mi nelíbilo jak se mnou máma jedná, prostě jsem jí už dále nechtěla vyhovovat a je v mé moci jí svou věc už dál nepůjčit. Nemůže mne přeci vydírat tím že mi zabaví mojí vlastní věc navíc když jsem v tom nevinně, neudělala jsem nějaký hrozný prohřešek. Prostě semi nelíbilo to, jak se mnou máma jedná. To by to pak přeci nebyla moje věc, můj mobil... I když je dospělá a já ještě dítě, mám právo jí svůj mobil nepůjčovat za všech okolností. A dnes ještě ke všemu jedu až do Prahy autobusem sama, takže ten mobil bych celkem potřebovala, nepoužívám ho na hry ani na facebook a podobný aplikace, jen se s ním cítím v neznámém prostředí mnohem lépe, prostě se bez něj neobejdu...
Tvoje není nic pokud jsi si věc nekoupila z brigády.Je ti 14 tak na brigády ještě nemůžeš, tak co vyskakuješ. I když ti mobil koupili a třeba darovali k vánocům, tak kdykoliv mohou požadovat dar zpět.
Na cestu do Prahy ti máma může půjčit svůj tlačítkový telefon pro případ nouze. Pokud ovšem slušně mámu požádáš o zapůjčení.
Dítě není vězeň - souhlas, ve věznicích nemají telefony
Elementární slušnost ve vztazích je - že díte se k rodičům a rodiče k dětem chovájí slušně.
Vy jste asi pekna semetrika...
Dite neni vezen, a pokud mu je neco koupeno, tak musi byt respektovano jak jeho vlastnictvi, tak i jeho soukromi. To je elementarni slusnost ve vztazich.
uška
cituji - Elementární slušnost ve vztazích je - že díte se k rodičům a rodiče k dětem chovájí slušně.
Ale podle mě se to dítě chová přesně tak, jak se chovají rodiče. Rodiče totiž at chtějí či nechtějí, vychovávají svým příkladem. A tak matka by se měla chovat slušně a nebrat dceři to, co je dcery majetek, dcera nepíše, že jí byl telefon jen propůjčen, ale darován. Takže ten telefon není v majetku matky. Pletete si dojmy s pojmy, co je dar. Napsala to totiž dívka s pocitem křivdy, že ji berou něco, co je její. Držím se hesla, jsem rodič, ale nejsem uzurpátor.Není to dobrá výchova. Ta matka je hysterická podle mého názoru, raději si měla pořídit kočku než dítě.
Ahoj. Ej vy palice dubové, neustoupíte ani jedna o píď, ty místo abys mamce skočila kolem krku a řekla ji s láskou: " Mami a jak mám vědět, že zrovna chceš tuhle aplikaci a dát ji pusu, pak se jí kouknout do očí a říct, mělas asi těžký den, viď". Né, to se radši zabejčíte a budete čučet do zdi. No co už, stává se, umravňovat zřejmě není nutno, tak spíš bych tě poprosil o větší shovívavost a nadhled, než se rychleji durdit, v tvým věku jsem byl taky občas na odstřel, chvilku mazel, chvilku pitomec, ale tak to má být. Jen mamka si taky občas potřebuje oddychnout.
V tomto pripade by potrebovala lekci spravne vychovy matka, ktera ma kupodivu hrdou nepodlezavou dceru se zatim nezkazenym charakterem - snad se ji ho nepodari znehodnotit. Pripomina mi to chovani otce meho prvorozeneho syna, ktery mu take zabavoval veci s oduvodnenim, ze i kdyz mu neco koupil, tak si to muze kdykoliv vzit zpet, ze je to jako pujcka na dobu neurcitou. Taky jsem s nim brzy vybehla, byl nepoucitelny . Takovi rodice si neuvedomuji, jak podobne jednani dite psychicky poznamena a casto uplne pokazi vztah do budoucna, jako kdyz se dite fackuje kvuli prkotinam, jen aby si rodic ulevil nebo dokazal prevahu, je to urcity druh primitivismu a rozhodne spatna vychova !
Tklivý příběh, a zase podepsaný od "Je mi 14." Kdypak tě to přejde? Jen je mi líto, že tě tady někteří berou vážně. Podobně jako některé další spisovatele podobného žánru.
Mirex - proc by se ji nedalo verit? Takovych dospivajicich je spousta. I kdyby treba kamaradky/spoluzacky objevily poradnu zacaly ji pouzivat ke sverovani svych "nactiletych" problemu a i kdyby mel nektery prispevek nekomu jinemu poradit, porad to stoji za par slov, zvlast kdyz se tazatelka vyjadruje slusne a dokonce spisovne
Mirex - treba je to vzorna žačka a sloh je jeji konicek...
Jak jsem již naznačil. Je mi 14, ve stejném kontextu tady bylo vícekrát. Mimochodem, sama jste to napsala, že píše spisovně. Nejenom spisovně, ale jsem navíc přesvědčený, že to nepsala čtrnáctiletá "neštastná" holčina. Forma i obsah odpovídá poněkud staršímu jedinci se sklonem ke grafomanii nebo něčemu podobnému. Ale je to můj názor, nikomu jej nevnucuji.
ildika, máte naprostou pravdu, ve 14 letech se už odchází na střední a nechápu, proč by inteligentní jedinec v tomto věku neměl umět česky a správný slovosled. Také jsem s tím v tomto věku neměla problém, takže z tohoto je patrné, že jsem byla inteligentní jedinec jako Vy.
Pokud člověk neumí psát ve 14 letech, je velice pravděpodobné, že už se to nenaučí nikdy...protože v tomto věku se to zkrátka už musí projevit.
mirex - nemáte pravdu, at je příběh vymyšlený, což tu bývá hodně od mladých lidí co se nudí, tak je ale i dost lidí, pro které odpovědi tady můžou být velmi poučné a překvapující po zjištění, co dělají nebo dělali špatně. O to jde, ne o to, zda příběh se stal. On je takový, že by se stát mohl a často se v rodinách i stává.
Toto vrácení daru a rozhodování o daru má i oporu v našem zákoně, který neschvaluju. Jednou jsi něco daroval, tak obdarovaný podle mě má plné právo s darem zacházet jak on chce. I kdyby ho prodal, dál daroval, dárci do toho už nic není. Věta - obdarovaný se o mě nestará, nechová se ke mě slušně a proto chci vilu zpátky je pitomost na entou. Tak nic nedaruju, až po smrti v závěti a mám pokoj. Příbuzní si mě budou hledět, aby něco zdědili, než když už to mají předem darem.
Je jedno, jestli je tohle skutečný příběh.Ale ta matka je není v pořádku, tak at nic dětem nedává a nemusí devastovat dětem duši tím, že si děti myslí, že dárky od mámy jsou jen jejich. Protože dar se nepůjčuje, ale daruje. Někteří rodiče jsou prostě hlupáci a nikdo s tím nic nenadělá. Na všechno musíte mít papíry, na rodičovstí ne a to je kámen urazu. Podívejte se na chování dětí a hned poznáte zda má dítko rodiče dementní nebo inteligentní. O tom to je. Ne o vydírání.
Jinak samozřejmě zákon i rodiče by spíše měli hovořit o propůjčení věci než o daru. Být dětmi, tak se u takových rodičů o Vánocích ptám, je to moje, nebo vaše a já to mám jen půjčené? Aby v tom děti měly jasno.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.