Psychické zhroucení

reaktivní --- po nějakém velkém a masivním stresu třeba (úmrtí, ztráta práce, onemocnění v rodině, hádky, hrozný rozvod...)

nebo že má vážný problém -- sesype se s psychozou, to myslím nemívá konkrétní důvody.

Nejsem odborník, jenom občas čtu psychologické články.

Já si myslím, že psychické zhroucení může u každého, komu se to stane, vypadat jinak. Zažila jsem kamarádku, která byla i v normálním stavu přepečlivá, úzkostná, stále měla z něčeho obavu. Jednou se stalo, že začala chodit kolem jídelního stolu ve velkém obýváku a jen kouřila. Vůbec nevnímala okolí, jen chodila a hulila. Pokoušel se ji zastavit manžel a malý syn. Nešlo to. Jindy jsem slyšela o muži, který si sedl, houpal se dopředu a dozadu, měl skelný pohled a nevnjímal okolí. Myslím si, že zhroucení může probíhat i tak, že člověk dělá všechny činnosti na které je zvyklý, ale jako automat. Hlava vypne.

Wasube, vím jak vypadá grand mal i jak vypadá petit mal. Grand mal jsem viděla dvakrát a dítě, které mívalo petit mal jsem měla ve školce, dokud mu to neurčil, nediagnostikoval lékař. Také z vyprávění lékaře tohle vím. Nechci se s vámi přít, nemusím mít vždy pravdu, ale tedy nechápu, proč mou kamarádku odvezli a dlouho ošetřovali v psychiatrické léčebně v Opavě a pak chodila na terapie. Vlastně dodnes chodí. Proč ji neodvezli na neurologii.

Převážná většina psychických zhroucení probíhá náhlou změnou osobnosti pacienta. Nereaguje na nic, nemá zájem o nic, nejí, někdy dokonce ani nepije. Pokud kouří, zapaluje jednu od druhé. Na základě těžké deprese nereaguje na zájem druhých, mlčí a kouká se "do zdi" jako skrze sklo, bez vnímání okolí. Pak nastane posun, kdy na něj někdo mluví pokud možno laskavě a s vysvětlením že ho chápe a že vždycky lze najít řešení - to se nehodí u umrtí...

Pacient bud reaguje po lécích ulevným spánkem, nebo ulevným pláčem. Ten je lepší. Většinou dlouhým, který přechází do spánku.

Nikdo psychické zhrucení nemůže napodobit. Má určité příznaky a odvíjí se z nějakého traumatu nebo posttraumatu.

Jsou ovšem také případy že trauma může vyvolat fyzickou agresi, je nutné podat podat včas léky, než pacient poškodí převážně sebe, málokdy někoho jiného. Sebeagrese je vůbec nejhorší, musí se léčit dlouho a ohrožuje život pacienta. Chut dál žít zde nastupuje velice pomalu.

Jsou také psychické šoky, třeba po sdělení závažné diagnozy a navíc někdy slabých vyhlídek na změnu. Většinou stačí chápávý rozhovor, lék na uklidnění a trochu naděje že nemusí být zase až tak zle. A hlavně po léku posilující spánek.

Lidský mozek je velmi neprobádanou oblastí a lékař dosud neví proč se to a to v lidském mozku děje. Psychiatři se učí stále nové a nové děje a léčby v mozku, které před X lety by někomu přišly velmi zvláštní. Sama se domnívám že hrozné bylo že psychiatrie léčila kdysi schizofrenii elektrickými šoky, bylo to nehumánní a podle mého názoru to pacientu poškodilo mozek. A navíc jste si nemohl zakázat a zvolit jinou léčbu. Doufám že tomu už tak dneska není. Jako ne všichni dobře snáší všechny druhy léků tak stejně jsou i pacienti, kteří je odnesou poškozeným mozkem. Psychiatr na to může mít jiný názor, neurologové také. Tak jenom tak v kostce.

Jednoduše, člověk se psychicky sesype, po nějaké těžké situaci, na kterou není připraven, kterou nedokáže, nebo nemůže změnit, akceptovat, řešit a která ho hluboce raní.

Dota, k dodatku ve vaší otázce, to jak se člověk zhroutí v dlouhodobém stresu, je také hodně různé. To nikdo nedovede odhadnout a vypovědět, jak se jeho chování změní a také, jak se mu dlouhodobý stres podepíše na zdraví. Velmi často se stane, že dlouhodobý stres vypne imunitu a tak se mohou projevit nemoci, které jsou třeba zakódované v DNA, ale imunita si je uhlídala. Každá hlubší změna v normálním chování by měla být varováním. Nemyslím, že třeba přestane pít mlíko nebo bude připalovat v hrnci při vaření, ale vzorce chování se podstatně změní, to může být signálem k tomu, že se něco velmi důležitého děje.

Takový člověk hledá cestu ven. Psychické totální zhroucení nelze popsat, nelze říci jak se bude takový člověk chovat, protože je to absolutně individuelní. Proč se na to ptáte?

může třeba začít "chlastat".

rodicka.cz/...

Tak u mě dlouhodobý stres z příšerné práce, úmrtí v rodině, strašný dluhy daně, příznaky začínajícího alkoholika.. stres, deprese, stres.. Jednou jsem se probudila a jen hodiny seděla, nemohla jsem vstát z postele, třásla jsem se, třást je slabý slovo, nemohla jsem nic udržet v ruce ani se napít vody, a jenom brečela. Za týden jdu dobrovolně na tři měsíce do klídku do léčebny.

Nemyslím si, že zhroucení je následkem nečekaného psychického vypětí. Velmi často k němu může dojít u člověka, který je dlouhodbě vystaven psychicky náročné situaci. A příznaky jsou u každého jiné. Dotyčný může začít být velmi apatický, celková neschopnost se prostě pohnout z místa, letargie, nezájem, nemožnost cokoliv udělat. Nezastavitelný pláč... A varovné signály? U každého opět jiné. Velmi nebezpečné to je u uzavřenějších jedinců, kteří neventilují své negativní myšlenky ven, leckdy okolí ani o potížích netuší právě až do chvíle kdy se dotyčný sesype...