Nejste přihlášen/a.
Já myslím, že není v pořádku. Na rehabilitaci jsem sice dlouho nečekala, ale nebylo mi vyhověno, aby mi někdo kloubní mobilizací srovnal vyskočený obratel. Mohl to udělat už ortopéd, jako jiným, ale poslal mně na rehabku. Tam mně 14 dní honili od jednoho k druhému, až se můj stav zhoršil a přibylo, co nebylo -rameno a kyčel. Tak přidali týden navíc. Co mám povídat, projezdila jsem spoustu času i benzínu, nakonec jsem si zaplatila rehab. sestru domů, která mi to všechno za 10 min. srovnala, ale samozřejmě jsem to musela zaplatit. Když jsem jí řekla to své martyrium, tak mi řekla, že to takto dělají, aby všichni měli práci a dozvěděla jsem se, že ona dělala jen o dveře vedle, jinak mně prohnali všemi dveřmi, hopsadly, klikami atd. Nezdá se mi ani v pořádku, že se doktoři pořád domáhají platů jako v Německu, bez ohledu na to kolik berou ostatní a kolik na to stát má. Přitom můj Dr. na cukrovku dělá denně do deseti, obvoďák do dvanácti, jednou do 17.30 a zubař do 12ti, jednou do 17.30 a jeden den vůbec. Dnes mi řekla paní u lékaře, že je štastná, že vůbec sehnala nějakou práci, i když dělá třísměnný provoz, 2 x za měsíc musí jít o víkendu na 1 den pracovat, montuje kovové součástky, dojíždí a má 8000 Kč čistého! Staří doktoři si drží teplá místečka, šetří se a už nic nového nestudují, vždyt už mají před důchodem, že? Pak mi nepřijde 12 let na cukrovku /to mi ji musí opakovaně po roce potvrdit gynekolog/, prošvihne těžký zápal plic a ještě se mi vysmívá, že musím taky něco vydržet, nechá si platit očkování proti chřipce, které mám jako diabetik zdarma a tak bych mohla pokračovat... Hlavně, že mají pořád málo.
Blešíku, ten váš problém, to bude trošku jinak. Když mladá ještě dělala školu, to bylo v době, kdy jsem mívala fakt šílená záda, jednou přišla ze školy a zakázala mi u lékaře žádat jakékoliv manipulace a to tak, že velmi přísně a ostře. Tehdy říkala, že v celé Ostravě jsou dva lidi, kteří mají oprávnění na to, aby manipulace dělali. Že v té době, kdy mi dokror "napravil" nedobrou plotýnku nebo obratel, zůstal někdo po této manipulaci na vozíku. Je na to teď nějaký předpis nebo co, už si to nepamatuji. Ale ledaskdo tyhle manipulace dělat nesmí. Právě v té době jsem se naučila pověsit se na dveře, aby se celá páteř uvolnila, váha vlastního těla páteř natáhla a posun v ní se mohl vrátit na správné místo. Zády ke dveřím, chytit se za horní hranu a skrčit nohy. Zůstat tak viset, pokud síly stačí. Když doma není hrazda.
Chcete si snad raději zaplatit za tu půlhodinu částku, z níž na Vás půjdou mrákoty? To naše zlaté zdravotnictví Vám totiž ty rehabilitace dá zadarmo, což v mnohých zemích nenajdete. A dokonce pochybuju, že britský nebo španělský doktor Vás bude léčit rehabilitacemi, nacpe Vás práškama a utíkejte si zaplatit chiropraktika.
Proč jste nezkusila jiné rehabilitační centrum? Nevím, jak je to na malých městech, ale tady v Liberci bych z fleku věděla o 5 místech, kam se dá jít, a strejda Google by poradil 5 dalších.
Ano, takové čekací lhůty jsou nepříjemné a není to úplně v pořádku, to tvrdit nechci. Ale ptát se, jestli je naše zdravotnictví v pořádku? To je moc. Fakt Vám na západ od nás nikdo zadarmo rehabilitace nedá. Mimochodem, já byla domluvená se sestřičkou, protože jsem měla flexibilní práci, že mi zavolá, kdykoliv jí někdo odpadne. To jste zkusila?
Přiznávám, v Německu to asi bude jinak, i když odtamtud zkušenost nemám. Ale věřím Vám, že je tam péče na úrovni. Jen tu Británii a Španělsko znám zase já a nechtěla bych se tam léčit. Ve Španělsku ještě možná (i když jsem tam taky viděla věci...), ale v Británii nikdy.
Zdravotnictví stůně. Já šla k lékaři s ukrutnou bolestí zápěstí, bolest vystřelovala do nártu ruky a do prstů,na ortopedii mě objednal lékař za 2 měsíce ušetřila jsem mu práci jelikož v tu dobu už dávno bylo po bolesti. Někdy žasnu nad termíny objednání na CT a td., to si říkám, zda lékaři (ti za to ovšem moc nemohou) nečekají, že pacient do té doby zemře a ušetří se za vyšetření.
Nyní máme v rodině případ-mladý chlap si zavolal záchranku, že má 40 horečky už dva dny a špatně se mu dýchá, dispečerka ho odkázala na paralen a vyčkat 3 dny, již další den ho jeho matka vezla na pohotovost a tam mu diagnostikoval lékař chřipku, další den horeček upadal do mdlob a tak znovu lékař a diagnoza zánět průdušek, antibiotika,za další tři dny horeček ho matka ovezla do nemocnice, diagnoza ARDS a postupné selhávání orgánů (ledviny, játra, plíce), dnes je už 2 týdny v umělém spánku, umělá ventilace, dialýza a čeká se na zázrak nebo spíš na MODS. A začalo to nevinně chřipkou A. Myslím si, že pokud by se mu lékaři více věnovali, nemuselo to tak dopadnout.
Naprosto s vámi cítím a ve všem souhlasím. Po srostlé zlomenině kotníku jsem se měl objednat do místní nemocnice na rehabilitaci. Měli volno až za 2,5 měsíce / bylo to v létě v době dovolených / ! Co teď? Objednal jsem si fyzioterapeutku domů za obrovské peníze, ale co by člověk neudělal pro to, aby co nejdříve mohl chodit? Po několika týdnech jsem sehnal rehabilitace v nejbližším okresním městě, ale jak se tam dostat, když jsem na nohu nemohl došlapovat? Auto nemám, proto jsem si musel platit řidiče, který měl zrovna mezi směnami v práci. Pojištovna mi proplatila pouze 6x rehabilitaci, ale bylo to málo. Takže si stále platím soukromou fyzioterapetku, je to už přes půl roku a konečně mohu říci, že je noha téměř v pořádku. Ještě jen tak pro zajímavost, berle, na které je prý po úrazu nárok od pojištovny dostat zdarma, jsem musel u doktorky vrátit ! Taková je situace v našem zdravotnictví! To vše člověk pozná teprve tehdy, až se něco přihodí. Zdravím a přeju rychlé uzdravení !
Nechci chválit kapitalismus, nebo v čem to nyní žijeme, protože moc věcí tady prostě nefunguje, jak by fungovat mělo..ale chci jen říci, že o moc lépe to nebylo ani za socíku.
Spadl mi před revolucí metrák na nohu, na kotník. Stalo se to v práci a tak to byl pracovní uraz. Zabránit jsem tomu nemohla, chlapovi povolila sajtna na nákladáku, metráky padaly, byla jsem ve finále štastná, že jich na mě nespadlo víc.
Několikanásobně polámaný kotník mi pod rentgenem jehlami dali do cajku a nechodící sádru na 3 neděle. Ve špitále jsem zůstat nemohla, doma malé děti a tak jsem skákala po bytě, nikdo mi neřekl, že by mi někde dali berle, ačkoliv jsem skákala i na kontrolu a pak do Motola aby mi dali chodící sádru, ani tam mi neřekli, že bych měla nárok na nějaké berle. Proskákala jsem 3 neděle tedy. Kdybych měla víc jak těch 42 kg, tak nevím co bych dělala.
Po sundání sádry to bylo hrozné, žádné rehabilitace, kolegyně říkala, že abych si zaplatila jednoho slepého maséra a tak ten mi 6 měsíců každý týden masíroval nohu a možná díky jemu a mé práci, kde jsem musela neustále chodit, nejsem kulhající mrzák. Odškodnění jen 3 500 kč, protože v regresním řízení mě obvinili, že jsem tam neměla co dělat, jen nevím kudy jsem tedy měla jít a měla jsem uhnout nebo co..
Takže si nevyberete...je to o lidech, ne o režimu...
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.