Nejste přihlášen/a.
Vidím to v restauraci čím dál častěji u stálých hostů,kteří chodí např.denně.Co vy?
Babko, ale tohle opravdu tak nefunguje. To by mne zajímalo, který český "nudista" , tohle zase vymyslel a proč. Odkládání příborů je jen dvojí a rozumí tomu celý svět. Tohle podivné manipulování příbory na obrázcích, je výplod mozku nějakého nudícího se "chytráka", který možná ani žádnou pořádnou restauraci nenavštívil...
Tohle, babčo, neznají ani číšníci, natož hosté.
Před lety jsem obědvala v pěkné restauraci s malým vnukem. Vychutnávala jsem si svůj oblíbený špenát. Vnuk najednou spustil uprostřed jídla: já chci kadit! Zkoušela jsem ho přemluvit, aby to vydržel, až dojíme. Nešlo to. A protože vím, jak by dítě na záchodě v restauraci kdeco osahalo, musela jsem holt jídlo nechat na stole rozjedené a vyrazit s ním. Příbor jsem dala na způsob: JEŠTĚ BUDU POKRAČOVAT.
Po návratu z oněch míst nebylo ale už možno pokračovat v ničem. Stůl prázdný, uklizený, talíře pryč. Dokonce i nedopité limonády. Zlobila jsem se, hodně. Číšník se omlouval, prý si myslel, že už jsme dojedli. Takže to školení výše je k ničemu. Nabízel, že přinese nové jídlo, naštvaně jsem odmítla, vysolila útratu na halíř přesně a už nikdy do této restaurace nezašla. Jaga.
No kdyz chodej casto tak si asi vsimli ze maj pribory spinavy a tak si nosej vlastni. Treba si casem budou nosit i vlastni talir
Jenže to byste nemohl téměř nikam, všude mají myčky a myslím si, že je to tím mytím. To by museli všude navíc příbory po umytí ještě utřít a leštit.
"Treba si casem budou nosit i vlastni talir"
Když to dotáhnem k dokonalosti, tak i vlastní jídlo. Personálu pak akorát zaplatíme.
"dam", no právě a to je ten důvod a věřím, že se to týká menšiny, co má takové zdr. problémy, takže se není čemu divit. - pt
, jo tak přesně tohle jsem viděla také. A já bych si ho sebou nenosila, protože bych doma za chvíli neměla čím jíst, protože bych ho tam pokaždé nechala. Ale chápu to v případě, že někam člověk chodí každý den a třeba mu příbory v té restauraci nevyhovují kvalitou. Já například nemám ráda víno v obyčejných skleničkách. Potřebuji křištál, jinak mi víno nechutná. A přímo nesnáším jíst na papírových talířích a těmi plastovými příbory na jedno použití. Vím, že se to takto dělá při některých rautech, kde je spousta lidí a je to v přírodě, ale nemám to ráda a vybírám si jídla která mohu jíst raději rukou. A stejně mi to nechutná a tak většinou skoro vůbec nejím.
Asi vidíte jak si hosté příbor z restaurace odnášejí a pak to vypadá, že si ho přinesli a jen servírka při počítání příborů po skončení služby má oči pro pláč, že jí zase chybí.
Běžně si lidé nosili příbory do závodní jídelny a pak si ho po jídle potupně myli v umyvadle na hajzlíku u jídelny nebo na záchodě blízko pracoviště. Kdo si příbor do závodky zapoměl, tak mu ho u okénka kde se myly tácy a talíře půjčili, ale musel dát do zástavy svou podnikovou průkazku.
V restauraci člověk zcela samozřejmě vlastní příbor nepotřebuje, ani trampové v hospodě nevyndají z vysoké boty svou vlastní lžíci, ale jedí tou, kterou jim ke guláši nebo polévce přinese číšník. Běda, kdyby si ji chtěl třeba i jen omylem odnést.
Mně se před léty stalo při návštěvě takového zařízení, kde jsme si dali jídlo, že jsem dostala silnou angínu. Nevím, zda to bylo, že jsem jedla jejich příborem, možná, že ne, ale od té doby si svůj příbor nosím, nahlásím to ochrance, nebo personálu a po jídle si jej zase odnesu domů.
Tak to by mě vážně nenapadlo, najíst se a šup, použitý, špinavý příbor strčit do kabelky, přiběhnout domů a umýt ho aby byl na zítra připravený. To si raděj v kvalitní restauraci připlatím.
Já také nechodím do hospody nižší kategorie. Mně se třeba hodně líbilo v hotelu Praha na Hanspalce, už je ale v demolici. Tím jsem chtěla říct, že o tom ten příbor není.
Představila jsem si to. Po jídle ten člověk olíže lžíci, vidličku i nůž, zabalí do igelitového pytlíku, šoupne do kufříku nebo do kabelky? Anebo s příborem odkráčí na wecko, příbor umyje a mokrý dá do igelitáku a kape všude, kudy projde? Totéž udělá pro svou přítelkyni? Na to všechno dohlíží vrchní, s motýlkem pod krkem a strašně se stydí? Tyyyjooo! Strašná představa! Také mi velice vadí, když někdo látkovým ubrouskem vyleští příbor a pak si ho zmuchlaný, položí vedle talíře.
Hoste, jojo, bylo to přesně takhle!
babkazov: přesně to bylo v závodní jídelně. Každý zaměstnanec, at v montérkách, pracovním plášti, obleku, nebo kostýmku administrativní pracovnice si po jídle voblíznul lžíci, vidličku a nůž, zabalil to do igelitového pytlíku, nebo s příborem v ruce odpochodoval na hajzlík, vystál frontu u umyvadla, opláchnul to, vyšel na chodbu, kde to máchnutím okapal a buď vložil do kapsy saka nebo montérek, ženy do utěrky a do kapsičky pracovního pláště. Některé kolegyně myli příbor svým kolegům, nebo naopak kolega umyl příbor pro svou kolegyni, která mezitím šla koupit do bufetu dvě laskonky pro spravení chuti po obědě.
Mytí příboru na záchodě po obědě a odnášení zpět na pracoviště je možné v závodní jídelně z minulého století, ale ne v restauraci. I v nejšpinavějším bufetu na nádraží dostali lidé ke guláši lžíci. Tam, kde se hodně kradly, byly provrtané dírkou, nebo přivázané na řetízku ke stolečku.
Obecně mi vadí dávat si do úst přibor, který přede mnou použily stovky lidí a pokud mohu, dám přednost příboru svému. Společný příbor používám jen v rodině a v příbuzenstvu, nebo v opravdu dobré restauraci. Naopak, když vidím v nějakém bufetu či lidové jídelně jaký nemytý šunt tam dojídá zbytky, tak nemám ani náhodou chut používat s nimi stejný příbor. Nebo když jsem viděl, jak jakýsi chlapík s vyplazeným jazykem poctivě olízal svůj použitý příborový nůž, tak se mi zvedl kufr při představě, že ten nůž příště náhodou vyfasuju já. Nebo když se tam chodí stravovat člověk, který mě nemá rád (nebo já jeho), apod. - pak mě netěší sdílet s ním společný příbor - to už ty anonymní davy jsou přijatelnější. Abych nevracel použitý talíř bez příboru a vystavoval se podezření, že jsem příbor ukradl, normálně si na začátku vezmu erární příbor, najím se se svým příborem a ten nepoužitý erární vrátím spolu s talířem. Problém je s umytím svého příboru, sice nemám pocit potupy, když si příbor pak opláchnu v umyvadle na WC, ale když není vodovod při ruce, tak to holt musí příbor, zabalený v ubrousku či v igelitovém pytlíku chvilku v tašce vydržet.
Taky si někdy říkám,když si skočím do cukrárny na dortík a paní mi dá jejich lžičku,čistou,ale stejně... Řeknu si,co když s ní jedl někdo,kdo měl žloutenku,nebo žaludeční bakterie HP,nebo co já vím,co ještě. Pak mi ten dortík až tak nějak moc nechutná. A přemýšlím,jestli příště si nevezmu svoji z domova.
Lžička "z domova" je vám k ničemu - ten dortík někde ležel, někdo se ho dotýkal, nějakým nožem byl krájen a tak dál. Nebylo by jednodušší si přestat říkat "co když..."?
Příbor, ani nádobí si do restaurace nenosím, ale o dovolených si v rekreačních zařízeních na snídani nosím vlastní plechový hrnek. Není to ale kvůli hygieně, je to proto, že jsem zvyklý pít po ránu minimálně 1/2 litru čaje a tak velké hrnky většinou nikde nemají. Nebaví mě připravovat si čaj několikrát po sobě. Je pravda, že tím vzbuzuju pozornost, ale zatím nikdo neprotestoval .
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.