Nejste přihlášen/a.
Zajímalo by mě kolik lidí by se rádo vrátilo do svého dětství, bylo zase s lidmi, které měli rádi a už dnes nejsou, prožívali to bezstarostné období a na které období nejraději vzpomínáte. Dětství a nebo dospívání?
Já bych čas vrátila hned, možná do dětství a možná raději do dospělosti, prostě do času kdy jsem byla štastná...alespon jeden den. Den kdy jsem měla přátele se kterými jsem jezdila po turnajích, kamarádku na pokec, práci která mě docela bavila, útulný byteček, rodinu nedaleko a hlavně svého milovaného psa.
Jeden štastný den za zbytek mého neštastného života...
Ani nevím, radši snad ne.
Samozřejmě bych se moc rád vrátil kvůli některým lidem a událostem, jenže bych se potřeboval vrátit se současnými zkušenostmi a spoustu bych toho udělal jinak. Kdybych se mohl vrátit a kdybych navíc věděl, že se odsud budu vracet pořád, vůbec by mi nevadilo, že by pak nikdy nedošlo k budoucnosti.
Ale kdybych se měl vrátit bez zkušeností a vědět jen, co tenkrát, to by nemělo žádnou cenu. A protože nastaly i chvíle, které bych rozhodně znovu prožívat nechtěl, tak je dobře, že vrátit čas nejde.
Kdyby to bylo možné ,chtěl bych se setkat s několika vzácnými lidmi mého života.Zastavit se ,popovídat ,říct jim ,jak pro mne byli okouzlující a zase se vrátit zpět,protože k tomu ,abych žil ještě jednou, by muselo být víc kouzel-zdraví,umět se vůbec zařadit do toho starého žití.S dnešními zkušenostmi bych asi proplouval životem snadněji dětstvím i dospíváním ,tenkrát jsem s toho byl dost utrápený.
Kdybych mohla vrátit čas do svého půl roku, bylo to 24.2.1948, možná by se ke mně mnozí přidali. Osobně bych zvažovala návrat do svých patnácti let, kdy jsem toužila vyučit se truhlařině a namísto toho mne rodiče strčili na střední školu i když stejného zaměření. Je mi teď 68 let a na mém tehdejším rozhodnutí bych nic neměnila, láska k truhlařině mne neopustila. Od toho by se celý můj život odvíjel úplně jiným směrem...
Já bych nechtěla vrátit čas, ale vrátit do přítomnosti svá zvířátka, kteří mne museli opusit. To bych chtěla strašně moc. A tuhle radost bych byla ochotna vykoupit i několika lety ze svého zbývajícího života. Jinak čas vrátit netoužím. Vím, že se sem bohužel budu muset zase vrátit. Moje duše je hříšná a pochybuji, že se mi za ta zbývající léta podaří ji úplně očistit, aby se sem už vracet nemusela. Snažím se o to seč mi síly stačí, ale selhávám a uvědomuji si to. A o to to mám horší. Ale pevně věřím, že příště už budu zase o něco moudřejší a silnější. Že příště se mi podaří odbourat další "lidské" nedostatky, které mne vzdalují od nirvány. No, ještě mi zbývá hezká řádka let. A záleží to jenom na mně. Ale je toho tolik co musím v sobě vymýtit, že to zřejmě za tohoto života nezvládnu.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.