Mám mu ještě dát šanci?

Ahoj,

v létě mi v práci začal nadbíhat o dva roky starší kolega. Jelikož jsem v té době měla vztah (byt nefungující) dlouhou dobu jsem mu odolávala. Ale nakonec jsem se prostě zamilovala jako 15-ti letej puberták a všechno bylo jinak. Byla jsem s ním moc štastná, dělali jsme spolu všechno, co jsem s žádným z mých bývalých přítelů nedělala. Věděla jsem i otom, že se mu v lednu narodil synek. Dokonce jsme plánovali, že si ho vezmeme do péče, protože jeho "matka" je s prominutím bílá cikánka, která v životě nepracovala a ve dvaceti letech byl Sebik jejím třetím mimčem.

Nevímco se zlomilo, ani kdy, ale ona mi začala psát, že se k ní nastěhoval zpět a že u něj našla lístek od bezínu, kterej mi tankoval, a že to znamená, že má v práci jinou. Byla jsem se ho na to ptát a do očí mi řekl, že to není pravda, že s ní nebydlí. Tak jsem jí řekla, že to je prostě kolegyně a tankoval jí ze to, že ho vozila do práce. O začal být najednou odtažitej, nepsal, nevolali jsme si, když jsme si něco domluvili, vždycky se na něco vymluvil. Pak jsem se od koleů dozvěděla, že s ní opravdu je. Poslala jsem ho tedy do háje. Pár týdnů jsem se trápila, ale pak jsem dokázala s ním i komunikovat jako jeho nadřízená docela v pohodě.

Pak jednu odpolední se mnou chtěl mluvit. Tehdy mi řekl, že s ní je a že je mu líto, že mi lhal a taky že mi ublížil. Pak mi ještě řekl, že s ní není štastnej, protože mu pořád dělá ze života peklo, kontroluje ho a ještě ho udala k soudu, protože z něj htěla dostat další peníze na malýho. Nakonec chtěl, abych se na něj přestala vázat, že to pro nás bude jednodušší. Poslechla jsem, i když jsem se trápila.

A minulý víkend mi zase začal psát jako dřív. Zase jsme si spolu rozuměli, řekl mi, že se jí už nadobro zbavil, že bydlí sám a chtěl by to mezi námi napravit. Dala jsem mu ještě jednu šanci a vypadalo to docela dobře, než ona se k němu nacpala zase zpátky do bytu pod záminkou, že si jde pro svoje věci. Už tam je přes týden se všemi třemi dětmi, nechává mu je celý dny na krku, on kvůli tomu nechodí do práce, aby mohl její děti hlídat, zatímco ona je bůhví kde. Ještě jjsem zapomněla říct, že kvůli ní začal hodně pít. Snažím se ho z toho dostat, nějak mu pmoct alespoň psychicky, aby se jí konečně nějak dokázal zbavit, ale on se mnou opět přestává komunikovat. Nevím, jestli si myslí, že to tentokrát bude lepší, nebo jestli mně má jenom jako záplatu, ve chvílích když není s ní. Každopádně mi tím hodně ubližuje. Myslela jsem si, že mně to přebolelo a zapomněla jsem, ale ne, pořád to tam je. Mohl a měl by mi bejt jedno, ale já se nemůžu dívat, jak se kvůli ní upíjí! V rodině už jsme jednoho alkoholika, co se upil, měli a vím, jak vypadal a nechci, aby tak dopadl i on. I za cenu, že už bychom nebyli spolu, ale chci ho od ní dostat!

Možná, že ani nechci pomoc ani radu, jenom se potřebuju vypovídat. Mezi kolegy a přáteli se zmínit nemůžu, protože si všichni myslí, že s ním neudržuju žádný kontakt a taky jsme si řekli, že nechceme, aby o nás zatím někdo věděl. Omlouvám se za slohovou práci, ale potřebovala jsem to ze sebe nějakým způsobem konečně dostat!