Jak přežít celé léto zavřený doma?

Kdyby to psala žena, tak by to znělo. Jsem po zlomenině nohy, špatně se pohybuji, takže, než uklidím a uvařím,vyperu pro manžela, než se vrátí z práce, tak jsem tak unavená, že nemám ani sílu si jít sednout ven a věnovat se svému oblíbenému háčkování( pletení, vyšívání. pokec se sousedkou atd.)

Chceš nějakou zábavnou a časově náročnou činnost? Na netu je celkem dost digitalizovaných archivních matrik, tak si udělej rodokmen do 18. století
Nebo počítačové hry - moji kluci jsou na tom schopní zabít neuvěřitelné množství času, kdyby je nikdo nehlídal.
ono se na takovou otázku těžko odpovídá, většinou to dopadá tak, že mrzutý tazatel odpoví, že ho nic z toho asi nebude bavit

počítačové hry, elektronické knihy ...

Manžel strašně rád hraje na PC šachy. Občas natrefí na spoluháče z Anglie, dokonce i Mexika, Argentiny. To se potom čepejří a volá ně mě:Pojď se podívat, s kým hraju!

Na to mám vždycky jedinou odpověď: A stejně prohraješ!

Bývá to tak fifty fifty, někdy vyhraje manžel, někdy soupeř.

Také hraje na počítači Prší, nebo Horolezce.

Já vím, nejde to hrát "furt pryč", ale na hodinu během půl dne se třeba zabavíte.

Pak si pustte staré filmy. S Voskovcem a Werichem, s Vlasou Burianem, Hugo Haasem, Janem Pivcem, Jindřichem Plachtou... Vím, že jste je už viděl 100 x, ale pro mě jsou pokaždé tyto filmy, jako když pohladí. Žádná dnešní agresivita a arogance, honba za penězi, ale čiší z toho takový milý člověčí humor a radost ze života.

Dcera s manželem mi dali k Vánocům tlustou bichli - 365 SUDOKU na celý rok. Je tam 5 stupňů obtížnosti. 1 a 2 vyřeším v pohodě. Nad trojkou se už potím, nad čtyřkou běsním. A pětka? Tu jsem ještě nevyluštila ani jednu. Je to prima věc na pocvičení paměti, úvahy, logičnosti. Pokud neluštíte, at Vám paní koupí ty jednoduché sešity pro začátečníky a uvidíte, že se chytnete.

A je léto, paní jistě bude mít aspoň 14 dní dovolené v kuse. Tak se Vám aspoň těch 14 dní ve dvou potáhne lépe. Jaga.

A jestli si ani z mé rady nic nevyberete, tak sním myš. Ne opravdickou, ale tu počítačovou.

elektronické knihy , hudba, a proč ne začat studovát nejaký cizý jázyk na neto je hodně takovýh nabídek, studovat online

Můžeš koupit barvy + štětec a malovat, lepit modýlky, vařit, šít oděvy, dělat fotoalba z rodinných fotek... Je tolik činností na doma že ti měsíc volna doma nebude stačit...

zkuste si představit, že sedíte rok na samotce, nebo ležíte v nějaké LDN-ce a čeká Vás ještě nejmíň půl rok života na posteli bez schopnosti pohybu - a hned se Vám zlomená noha nebude zdát tak strašný úděl - a věřte, že 2 měsíce nakonec utečou, ani nebudete vědět jak , protože Vám nic jiného nezbude, at už se nudíte, či nikoliv.

- ještě taky můžete "chlastat".

- ještě si zkuste představit, že byste byl slepý !

No, já bych asi pracoval. Mám v hlavě nějaké nápady a konečně bych je mohl realizovat, aniž by mě zdržovaly věci, které mě živí primárně. Ale to pochopitelně nejde u všech činností.

Muško, lituji vás. Kdysi jsem měla obě nohy v sádře. Bylo žhavé léto, počítače neexistovaly a vlastně byl jen rozhlas po drátě. Děs! S hrůzou na to, ještě po mnoha desetiletích, vzpomínám. Přečetla jsem i jízdní řády.

Ještě se musím vrátit a napsat vám, že at se děje cokoliv, at se cítíte sebehůře, nedovolte, sám sobě, být na svou ženu protivný. Je to jediný člověk, na kterého se můžete spolehnout. Nevylívejte si svou bolest a bezmoc a blbou náladu na ní. Viděla jsem to u kamarádů. Zlomená noha se postiženému nehojila a následovaly operace a on byl tak protivný, fakt hnusný, že ho žena i s dětmi po několika letech s pláčem opustila. Byl tak strašný, že se jí nikdo nedivil. Neudělejte takovou chybu! Nezažeňte ji z domu, do náruče chápavého a laskavého muže! Držte se a hodně štěstí.

P.S. přidejte se k nám. Zaregistrujte se a pobuďte s námi.

píšete: "zavřený v miniaturním bytě, mohu pouze na malý balkonek."

a) Podle nějakých práv osobnosti vám nikdo nemůže omezit svobodu pohybu, kromě vyjímečných případů, například při povinné karanténě, nebo doporučení lékaře šetřit se a dodržovat léčebný režim, ale to není zákaz, to je doporučení lékaře. Jistě máte vycházky, ve vašem případě by vám lékař místo domácího vězení měl spíš doporučit pohyb, cvičení, vycházky podle potřeby a ne jen v určenou hodinu, máme přeci svobodu, ne?

b) od sezení a zábavy budete mít brzo placatý zadek a ochablé svalstvo. Zkuste se přinutit cvičit podle možností vašeho stavu léčení í postupné rehabilitace. Třeba i jen silová cvičení - dát si starší napůl vyfouklý míč mezi kolena a stiskávat, nebo si míč hodit na zem pod nohy a postupně jednou a pak druhou nohou ho silou mačkat do podlahy, posilovat svaly. Jistě najdete i další vhodná cvičení, cvičte a posilujte celé tělo, i ruce, krk, nebude vás to bavit, pohodlnější je dívat se na televizi, nebo luštit křížovky, ale jste chlap, tak se vzmužte, cvičte, jestli můžete choďte, i s pomocí fracouzských holí se dá chodit po rovině i po schodech, možná i s vaší nechodicí ortézou.

Jestli máte vycházky, využívejte je naplno a ne jen pro noviny a zpátky. Aktivně se připravujte se na okamžik, kdy se zase budete naplno hýbat s plnou silou. Držím vám palce, hodně zdraví.

Dobrý den a o jaké obtížné období ve vašem životě se vlastně jedná? Že jste doma po úrazu a nudíte se? Ale jste DOMA, ve svém, ve své posteli... A na toto chcete prášky na uklidnění. Achjo. Fakt nemáte nějaký koníček, který by se dal provozovat v kuchyni u stolu? Třebas lepení letadýdek, skládání puzzle, luštění křížovek - to je dobrá zábava ty křížovky, u toho vám uběhne čas, ani nevíte jak. ANEBO - jak už tu nadhodila Babkazov, zaregistrujte a choďte radit sem na poradnu.

Hlavně, že nejste sám a těšíte se na manželku, až přijde. Před 12 lety jsem měla vyvrklý kotník a byla měsíc doma sama. Byla to hrůza. Internet jsem neměla. Od té doby si dávám bacha a nosím pevné boty, žádné pantofle. Jinak co dělat, koukat na TV, poslouchat rádio, luštit křížovky, koukat na internet. Když je člověk sám a platí nájem, tak si dává o to víc pozor. Protože kdo by ho živil. Ani běhat radši nechodím a bruslit.

Jestli jste aspoň trošku otevřenější člověk, zkuste astrální cestování, nebo meditaci. Vím, že to zní blbě a nemožně, ale já se právě takhle vždy "bavil". A dokonce mě to ukldiňovalo a uvloňovalo, takže ani ty prášky byste si nemusel předepisovat. Jinak mě nic nenapadá. Nebo jsem tvořil hudbu přes veškeré programy na PC, i tak mě to zabavilo na celý den

Udělejte si rozpis TV xhod, rádio xhod, internet xhod, malování xhod, úklid xhod, třídění věcí xhod, vaření xhod, luštění xhod, psaní xhod, myšlení xhod, relax xhod,... vždy zabere se psychicky utahat po xhod a pak usnete jak mimino

Dobrý den muska, docela vás chápu,že po dvou měsících stereotypu " lenošení " jste už ze všeho otrávený a nic vás nebaví. Ale člověče, zmužte se a nebuďte jak ufňukané děcko.Místo sebelítosti se radši zeptejte své ženy, když chodí domů až večer, s čím ji pomoci, v rámci vaší omezené pohyblivosti. Ze sedě se přece dá dělat spousta věcí,neříkejte,že doma nemáte nějaké domácí resty, v čem je potřeba udělat pořádek. Hlavně se neutápějte v nečinnosti.Nuda a nicnedělání na náladě nepřidá a zahánět to práškama, taky není zrovna rozumné řešení.Váš nynější zdravotní stav je přece pouze dočasný!

Kdysi se mi stal pracovní uraz. Spadl mi metrák na nohu zákeřně ze stroje ze zadu, takže mi na 3x zlomil kotník a vyhodil z pantu navíc. V nemocnici mi to srovnali pod rentgenem bez utišujících léků, dali do nechodícící sádry bez kopyta, tehdy nebyly ortézy a měla jsem zůstat v nemocnici. To ale nešlo, byla jsem vdova a měla jsem malé děti. Odmítla jsem návrh dát je do DD na dobu nezbytného léčení. Byla jsem na revers propuštěna a všechny práce doma jsem dělala sama, bez pomoci, jen děti 4 a 8 let mi podávaly věci k vaření a utíraly nádobí. Praktikovali jsme tak i nákupy, skákala jsem po jedné noze po ulici a navíc byla smůla, že se mi to stalo začátkem unora. Bylo to kruté období, ale nikdy ani po smrti manžela, který zemřel velmi mladý, ani při nemoci dítěte s dg zánět mozkových blan s pozdějšími následky jsem necítila potřebu se ládovat prášky, naopak jsem měla až moc práce a povinností. Nelze Vám tedy závidět uraz, to ne, ale skutečnost, že nejenže máte někoho, kdo se o Vás postará v případě nouze, ale Vy se dokonce nudíte. Pane, byl a je to můj sen se někdy nudit. Ted jsou děti velké a když to ted píšu tak nechápu, jak jsem celé dny mohla skákat po jedné noze s těžkou sádrou na druhé i když jsem byla velmi štíhlá a berle mi nikdo tehdy nedal a já jsem na ně neměla peníze. A bydleli jsme v maličkém bytě bez koupelny, bez balkonu, s topením na tuhá paliva. Děti každý den vynášely se mnou několik briget ze sklepa. Co nutí člověka překonat sám sebe a postarat se o druhé i když potřebuje sám pomoc? Neměla jsem ani v nemoci čas na zábavu, proto nějak Vaše rozladění nechápu, neumíráte přece, jen máte trochu víc času a to přechodně, proč se nudíte? Kolem Vás není nikdo, kdo by potřeboval Vaši pomoc? Třeba jste učitel, můžete pomoci žáku se špatným prospěchem, nikdy se nenudí ten, kdo pomáhá druhým.

Koukám cenzura pracuje na sto pocent.

Medvídek mýval.

Zdar a sílu, mě se líbí typy: rodokmen (také se na to chystám), sudoku a přidávám ORIGAMI. Na netu je toho spousta i s videem. Je moc fajn tvořit něco z papíru, někdy to jde lépe, někdy hůře. Měla jsem jednou půjčenou knížku, také dobré. A ještě mě napadla jedna věc, naučit se psát všema deseti. Já píšu jako blesk: sem tam udeřím . Kolikrát člověk potřebuje něco napsat a datluje, to by se hodilo umět psát rychle.

Já jsem si kdysi dávno, začátkem července, pořídil nechodící sádru na nohu na 6 týdnů. Tehdy jsem začal doma sám vařit a péct. Zkoušel jsem nové recepty, nové suroviny. Manželce jsem tím šel hrozně na nervy, že jsem se jí stále pletl v kuchyni, a musela nakupovat suroviny na to, co jsem si vymyslel. Myslím, že si po tom co mi sádru sundali docela oddechla. Ale vařím dodnes a rád.