Simulujete do školy nemoc?

Já nesimulovala. Já se snažila, aby rodiče pochopili, že mi je FAKT ZLE. Občas to dalo víc práce, než jiným simulovat.

Pamatuju si na obzvlášt těžký úkol - v 5. třídě jsem si namlela hubu a byla pár minut v bezvědomí (aspoň si to myslím, naposled si pamatuji, jak sestra odběhla domů pro mámu, a pak si už pamatuju jen, jak máma přišla - bylo to asi 3-4 minuty cesty domů, takže klidně 8 minut o jsem o sobě nevěděla). Bylo mi šíleně zle a druhý den mě máma chtěla poslat do školy. Jestli si dobře pamatuji, tak jsem to prohrála a do té školy šla.

Když už jsem si psala omluvenky sama, tak jsem občas "byla u lékaře" a "zaspala", ale přímo rodičům jsem myslím nikdy nesimulovala... ale to je asi pochopitelné, byl by to rovnou prohraný boj.

Ben mi připomněl případ, kdy jsem málem simulovala ve škole (= v zaměstnání).

Byla jsem nemocná tři dny, pondělí - středa, na nemocenské. Ve středu už mi bylo o dost líp, ale věděla jsem, že ve čtvrtek máme jarmark (= práce od 7 do 19) a v pátek chybí kolegyně, se kterou jsem půlila třídy, takže narušený rozvrh celých 5 hodin v kuse (je to náročné, třídy jsou rozjeté, přípravy musí být jiné a trvají déle apod.). Bylo tam k tomu v ten pátek ještě něco, buď jsem měla supla nebo dozory o přestávkách, prostě celé dva dny záhul jako blázen. Měla jsem tehdy vážně v úmyslu zůstat ještě ty dva dny na nemocenské, protože jsem se bála, že by se mi nemoc mohla vrátit. Ale neudělala jsem to.

Dobrý den, není to správné, protože tím stresujete rodiče. No, žák si to snad občas dovolit může, ale vyučující by neměl - není to fér ke kolegům (a pan ředitel musí hledat náhradu). Zdravím!

Dělávala jsem to jeden rok na základce půlrok, pak bylo po moji mamku dost obtížné mi uvěřit když mi bylo fakt zle. Takže jestli máš v plánu něco podobnýho tak to nedělej. Důvěra rodičů se totiž špatně získává zpátky

Nikdy jsem si netroufl za celou dobu školní docházky (tj. základní škola, učňák, pak studium při zaměstnání) nejít do školy (jít tzv. za školu) nebo něco simulovat - se zlou bych se potázal jak doma, tak ve škole. A když sem po vyučení studoval při práci, tak ještě v práci (protože jsem měl v práci úlevy 3 hod týdně a ty mi platila fabrika, kde jsem dělal). Jednou jedinkrát jsem odmítl nastoupit na vyučování a to už jako studující při práci, když sem byl trhat zub a rozsekali mi pusu tak, že jsem nemohl ani mluvit. Přesto jsem z nemocnice jel do školy se omluvit (bez omluvy bych v práci šel na kobereček a možná by se k tomu přidal i finanční postih, protože docházka do školy se sledovala), ale pan třídní, i když viděl, že mi z pusy teče krev a sotva stojím na nohách, mi řekl, že to nic není a poslal mne do třídy. Do třídy jsme teda nešel a jel jsem domů. Bylo mi 21. Jenže to bylo za socialismu ( v roce 1981), ne dnes.
Jinak za celé svoje studium od ZŠ po SŠ pamatuju několik záškoláků - jednu holku na ZŠ, po 100 neomluvených hodinách v 7. třídě u nás ve škole skončila a kam zmizela netuším, ale tipova bych na pasták či něco podobného, dřív se tohle hodně hlídalo. Na učňáku to s několika lidmi skončilo rychle - 40 neomluvených hodin (omluvených od lékaře, nic jiného se neuznávalo) a žák ve škole skončil, někdy si ho vzal jeho zaměstnavatel do fabriky a zaměstnal ho na nějaké pomocné práce, někdy ho prostě i zaměstnavatel vyhodil a dotyčný šel možná "zametat ulice" (nevím, nikdy jsem se po tom nepídil). Fabriky si to hlídaly proto, že i učeň už byl zaměstnanec a po vyučení (na náklady fabriky) měl v té fabrice zajištěné pracovní místo odpovídající jeho kvalifikaci (ne, že seš sice vyučený, ale budeš zametat dílnu) a samozřejmě té kvalifikaci i odpovídající plat.

Tak to já klidně přiznám, že jsem na ZŠ, na učňáku a SŠ za školu chodila ale mohla jsem si to dovolit jelikož jsem i tak patřila k těm lepším studentům, hodně mi bylo prominuto, reprezentovala jsem školu na všemožných akcích (olympiády zeměpis, přírodopis, recitační soutěže). Na VŠ jsem za školu nechodila. S dcerou jsem měla, pokud studovala, domluvu, za školní rok si mohla vybrat 5 dnů volna, nikdy toho nezneužila, nikdy nezůstala doma když se psala písemka. L

Zdravím,

na škole jsem nesimuloval, když jsem měl ráno teplotu a bylo mně špatně-rodiče mě nechali doma a když to druhý den nepřešlo šli jsme k doktorovi..

simuloval jsem ale, když jsem měl jít na 4. lekci tanečních (bolest zad atp.) - vůbec mě to nebavilo ! ale tady o nic nešlo a vstupenku jsem dal tancechtivému kamarádovi.. a docelase mi ulevilo..neb tančím asi jako Pavlásek ve Stardance

Asi 4x do roka mé děti prosily, aby do školy nemusely. Nakonec jsme tomu doma říkali "čína". Napsala jsem omluvenku. Učily se dobře, problém nebyl. Tak co?!