Ponaučení z pohádek

Je opravdu nutné neustále poukazovat na hrubky tazatelů? Také mi to trhá oči, ale že něco umím já, ještě neznamená, že jiný s tím nebojuje. Já zase neumím matiku. Tak proč stále někoho shazovat?

já s tím nemám problém a tím , že mě někdo upozorní na chyby ,mě vlastně učí

Castecne souhlasim, castecne ne. Srovnavat cesky jazyk(matersky jazyk) s vedou jako matematika je blabol.

Je to příklad toho, že žádný člověk neumí všechno. A i když se jedná o jazyk, který se učíme odmalinka, někdo prostě buňky nemá, je dyslektik, dysgrafik a prostě to "necítí". Příteli opravuji seminárky i dopisy a přitom je v životě umí orientovat daleko lépe, než já, ani není "ten horší", nad koho bych se mohla povyšovat.

Navíc Císařovi nové šaty by mohlo být správně, ale v jiném významu (např. Cisařovi nové šaty, kohoutovi zrní,...)

Tak, zrovna tuhle pohádku si pamatuji z doby asi před třinácti lety, kdy k nám do práce jakýsi podomní prodejce přitáhnul několik knížek k prodeji a nechal nám je tam k prohlédnutí. Já nakoukla právě do pohádek a jedna z nich byla též "Císařovi nové šaty". Zjednodušená četba pro začínající školáky, takže písmenka opravdu velká, na stránce to přímo bilo do očí. Knihu jsem prolistovala, kromě této chyby tam docela často bylo popletené i "mně X mě" a čárky ve větách. Já na základce docela ráda četla, a proto jsem s gramatikou nemívala problémy, když jsem v rychlosti napsala hrubku, obvykle mě pak praštila do očí a opravila jsem ji po sobě. Bohužel, obávám se, že dneska už bych asi gramatiku nenačetla, když ani v knihách pro děti pořádně nefunguje korektor, který by chyby opravoval. Četbou si pak dítě akorát do hlavy fixuje gramatické nesprávnosti

Milá Lesi, dneska jsou hrubky v knížkách naprosto běžné. Půjčuji si knihy v knihovně, čtu je s červenou propiskou při ruce a zaškrtávám hrubky. V některých knihách je jich docela dost. Nedávno jsem četla celkem pěkně zpracované krimipovídky a nebýt toho, že každou z nich zdobily 3-4 hrubky, líbilo by se mi to.

Také mi vadí, když čtu třeba o hrdince jménem Lída, v polovině knihy je z ní Líza a na konci Lada. Vydavatelé si prostě čtenářů příliš neváží, komerční zájem převdádá.

Nejhorší je to v knížkách pro děti. Ty snadno chyby přejímají.

Mám schovanou knížku z manželova dětství. Klasické české krátké pohádky /Kůzlátka, Karkulka, Smolíček, Perníková chaloupka.../. Vydáno někdy okolo roku 1950, s perokresbami Mikoláše Alše. Nádhera. A na oslední stránce cena: 0,45 Kč!

Dneska stojí knížky běžně okolo 200-300 Kč a o jejich kvalitě raději nemluvím. Už to zdaleka není to, co za našeho mládí, ty pohádky, které dovedly pohladit i poučit. Jaga.