Nejste přihlášen/a.
Jak se vyrovnáváte se zlými lidmi kolem vás? Zvlášt těmi, kteří vám ublíží? Já si do jisté míry mohu říct, že taky nejsem úplně svatá, jenže někteří lidé jsou schopni mnohem většího zla než já. Lidé mi dnes přijdou mnohem připravenější druhým ublížit, zvlášt když jsou v hlavní roli peníze.
Nevídám se s nimi, přerušuji veškeré kontakty. Naštěstí rodina je v pořádku, jak píše Krkovička, tam to bývá nejhorší.
NVětšinou se nemstím, už se mi hodněkrát osvědčilo, že zákeřný zlý člověk se odrovná sám, naposledy minulý pátek. Ono na každou "svini" se voda vaří.
Nezapomínám, protože to jaksi neumím, a odpouštím jen v případě, že se jedná o hloupost nebo neúmysl.
Duloežitým životním pravidlem je mstít se jen těm co jsou opravdový nepřátely , neotačét se zády k těm co ti hodně pomohli a neubližovat těm co jsou přátely a hlavně nezapomínat protože když zapomenem tak se budou opakovat chyby. Nikdy neodpouštět těm co hodně zradily! Dobré přátele si držet a na špatné nezapomínat .
doplněno 12.11.12 13:41:ale jak se říká na každou svini se najde řezník , na každého jednou dojde a nepřítel mého nepřítele je můj přítel .
Možné řešení by mohllo být: Nevšímat si špatností, jako by jse o nich nevědela a neslyšela je. Odůvodnění: Když se budete vztekat,budeli Ván to vadit, tak jste přesně splnila představy a úmysl škodiče. A to jej uspokojí. V opačném případě musí být sám zněklidněn, naštván, že se mu to nepodařilo.Ve zválšt závažných případech jsou k dispozici zákonné postupy. - miro
Mstivá nejsem, odpustit umím, zapomínat neumím. Naučím se ignorovat, nebo si držet odstup. Hlavně neplýtvám energií na to, abych se ráchala v nějakých křivdách. Když je někdo opravdu zlý a neurvalý, odkáži ho do patřičných mezí a dál se jím nezabývám. Když však takový člověk přijde a hledá u mne pomocnou ruku, neodmítnu. Sám se sebou at se každý vyrovná sám. Nejsem ničí soudce, ono na každého jednou dojde a každý nakonec dostane tolik, kolik si zaslouží. Když někdo ublíží a opravdu hodně zraní, mrzí to, ale spíš přemýšlím o tom, co ho k tomu vedlo a zda jsem opravdu zavdala příčinu...Vezmu si z takových situací ponaučení a podle toho se chovám. Nejvíc asi zamrzí, když člověk ztratí důvěru v druhého...S tím se srovnávám opravdu dlouho, protože někdy se důvěra u určitého typu lidí, obnovit prostě nedá...
Já se málokdy trápím. Ale vztekat, to se dovedu. Zuřím chviličku a pak už nevím. Život je příliš krátký na to, aby si člověk zaplácal hlavu a srdce utrpěnými křivdami a pomstou. Všecko se každému vrací, s větší razancí. Karma se tomu říká? Je však pravdou, že se mi spousta věcí v paměti vrací a já to vyprávím, jako by se to stalo někomu jinému. Ale už necítím bolest, křivdu. Je to jen příběh.
Nejlepší je bezevšeho odpustit, prominout, zapomenout a nevracet se zpátky k tomu. I když je to mnohdykrát nemyslitelné a nepředstavitelné rozhodnutí, přesto je to to nejlepší řešení, jaké můžeme udělat. Koneckonců jsme lidi a lidi dělaji chyby, ač vědomě nebo nevědomě.
Když to převedu na druhou stranu, tedy na Vás - představte si situaci, kdy jste vědomě nebo nevědomě ublížila nějaké Vaší dobré kamarádce. Prvně Vás to třeba ani nemrzí a myslíte si, že jste v absolutním právu (jak už to tak v běžném životě bývá ), a tak se pohádáte a nějakou dobu nejste v kontaktu. Po nějaké době, po pár týdnech, měsících, možná letech si po postupném přemýšlení nad tou událostí uvědomíte, že vlastně Vaše kamarádka měla pravdu, udělala danou věc správně, nebo zkrátka chyba byla na Vaší straně. V tu chvíli byste nejradši ihned zajela za kamarádkou, za vše se jí omluvila, řekla, jak jste si myslela, že vše bylo, a jak to vidíte teď, a poprosila ji, jestli by Vám mohla danou věc odpustit, že Vás to moc mrzí.
- A teď tu máme tu onu situaci - odpustit, nebo zůstat zahořklá? Zbytečně si nechat život provázet takovými nepříjemnosti, nebo raději odpustit, zapomenout a začít s kamarádkou nádherný vztah, třeba i lepší než doposud?
Nemusí se jednat o ten případ, kdy dotyčný prosí o odpuštění, ale není lepší mu odpustit i tak? Jak jinak v této situaci projevit lásku k druhému, ostatní si toho na Vás jistě budou vážit. Jen se nebojte a vzhůru do toho.
Nemstím se, nezapomínám. Někdy odpustím, někdy dotyčného člověka navždy vymažu ze svého života...
Četl jsem nádhernou definici odpuštění: "Odpustit znamená vzdát se veškeré naděje na lepší minulost." Ano, něco v naší minulosti nebylo, tak jak jsme si přáli, ale pokud to nedokážeme odpustit (sobě nebo někomu jinému), trápime se tou špatnou minulostí i dnes. Ale když překonáme sami sebe a rozhodneme se odpustit, tak říkáme: "Nezajímá mě, jak špatné to bylo. Jsem teď a tady a budu se snažit, aby budoucnost byla lepší." Nesouhlasíte se mnou?
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.