Nejste přihlášen/a.
Zdravím Vás přátelé a kolegové. Nastal čas prázdnin, a okurková sezóna. Tak mě napadlo, že bychom se navzájem mohli podělit o veselé příhody a trapasy, které nám v nedávné době život přinesl. Sám začnu a přispěji svojí troškou do klína...
Hexenšus
Byla sobota ráno, a já jsem po hezkém a vášnivém probuzení mojí krásnou ženou stlal postele. Jedna deka, polštář, druhý polštář a druhá deka... ...a prásk! Najednou jsem se nemohl narovnat. Normálně jsem zůstal štajf. Co teď? Manželka před chvílí odešla na nákup a já tu stál v nepřirozeném předklonu, jako puberták při erekci. Nemohl jsem stát, sedět, ani ležet. Zkusil jsem se pověsit, ale to mě zase škrtilo... Bylo deset hodin ráno a já měl ve čtvrt na jednu sraz s kapelou na zkušebně a měli jsme jet hrát na venkovní akci. To nedám!
Když se žena vrátila domů (telefon si samozřejmě sebou nevzala ) nejapně se mě ptala, co tady blbnu. V tu chvíli jsem se zabýval myšlenkou na tichou vraždu...Když viděla, že se mnou nepohne ani vášnivá nabídka vášnivého sexu včetně felace, fistingu a lehkého sado maso, pochopila, že jde do tuhého. Ovšem jinak, než by si přála.
Naštěstí je to diplomovaná zdravotní sestra, a tak obvolala známé a sehnala aspoň jednu buchnu s jehlou a Dolminu, a vpálila mi ji do pr...svalu.. Napral jsem do sebe ještě pár ibíků a s hekáním se složil do polohy ležícího střelce.
Z kuchyně se zatím linula božská vůně pečící se drůbeže, ale já byl rád, že vůbec dýchám. S tím, že budu mít k obědu kačenu, jsem počítal. Ale že před tím bude ke snídani houser, to jsem fakt netušil!
Ve dvanáct jsem se s obtížemi postavil, během oblékání jsem proklel celý svět, zahradník mi zavázal střevíček, já popadl kufr s nástrojem a vyrazil do akce. Šel jsem co krok, to kurva. Kolegové z kapely byli solidární, dělali mi bedňáky, takže já jsem si jako hvězda hověl na sedadle v autě a oni nakládali.
Jízda byla ve jménu kosočtverců v každé zatáčce, kterou jsme projeli. Potom jsem zase čekal, až mi to bedňáci postavili na podiu a já se tam vybelhal, opásal se kytarou a v nepřirozeném předklonu simulujícím mohutnou erekci jsem se snažil dělat hudbu. Hned v první sérii se mi to dokonale povedlo. V písničce od Jirky Schelingera, Jsem prý blázen jen, je jednoduché sólo, které zahraje i malé děcko. Kámen úrazu byl v tom, že jsem si musel přešlápnout kytarový efekt v pedalboardu před sebou. Ten pohyb mi způsobil takovou bolest, že jsem se málem vyvrhl a to sólo jsem totálně zmrvil. A ta sóla tam byla tři! A jedno jako druhé... Lidé sedící a stojící před pódiem na mě koukali, jako černoch na zamrzlý kýbl a já se marně snažil tvářit, že to, co jsem předvedl byl umělecký záměr...
Povolilo mi to asi po třech hodinách hraní, když jsem vypil skoro půl litru rumu s colou. Pak už to bylo lepší a já se mohl hýbat. Bolelo to, ale dalo se...Jen ta ostuda...Ještě týden jsem to cítil, ale na další akci už jsem byl fit
Jsem celkem nenáročná, ale ta příhoda mi nepřipadá ani zajímavá, natož veselá. Jiná by nebyla?
Už jsem to tady možná psala. Pokud ano, podruhé to nečtěte.
Když jsem chodila do práce, šířil se mezi ženskými recept - meloun s rumem. Meloun napíchat rumem, uplácat sádrou, aby se zatáhly dírky a v sítovce pověsit do studny, nad hladinu. Vydrží prý velice dlouho /stálá teplota/ a je to prý báječná pochoutka na Silvestra.
Ženské z městských paneláků to dělat nemohly, neměly studnu. Já, holka z venkova, se do toho pustila. Koupila jsem velký zralý meloun, půllitrovku rumu. U známé ze střediska jsem vymručela injekční jehlu a ten plastový váleček. A celý rum jsem pomalu nacpala do melouna, i když to šlo dost těžko. Přece nebudu troškařit, když už, tak už.
Moje práce skončila a nastoupil manžel. Na dvorku roztáhl štafle, mezi ně dal prkénko,na něj doprostřed pověsil sítovku s melounem. A šel si rozdělat sádru. Pak se vrátil,motal se kolem štaflí jako medvěd, dvorek dost nerovný, prostě se stalo, co se muselo stát. Štafle se s rachotem zřítily a pohřbily i meloun v sítovce. Zbyly z něj kusy a červená kaše.
Manžel se velice rozlítil. Popadl kusy melouna a všechno to přes plůtek naházel slepicím. Přitom nadával: Sežerte si to, potvory. To měla zase nápad. A já jí taky na všechno skočím.
Já se nenápadně za záclonou chechtala v okně.
Večer šla babča zavírat slepice. Najednou slyšíme ryk od kurníka: Mojééé slepicééé! Něcóó mi je všeckýýý zakousalóó!
Běželi jsme ke kurníku a opravdu. Slepice ležely porůznu jako hnědé balvany, prostě padly, kde to na ně přišlo. Nikde ani kapka krve. Co se jim stalo?
Vtom mi to docvaklo - meloun a půl litru rumu. Ty holky jsou prostě ožralé. Natahala jsem je do kurníku a přidala jim tam velký hrnec čisté vody. Babičce jsem se nepřiznala.
Druhý den už slípky chodily, ale asi jim hučelo v hlavě. Takový divoký mejdan se přece nekoná každý den. Jaga.
A meloun s rumem už jsem od té doby nikdy dělat nezkoušela.
U rodičů jsme se sešly dvě rodiny. Moje a bratrova. Brácha se na zahradě nahnul nad studnu a z kapsičky košile vypadly klíče od auta. Tiše zaklel, vyjel z kratasů a trička a vydal pokyn: Dávej bacha, kdyby šla Maruška, jeho žena, tak řekni a nepust ji do zahrady. Neuvěříte, ale v té hrůze, že si to od Marušky schytá, do té studny vlezl. Opřel se zády a ruce a nohy opřel naproti, o skruže a takhle slezl, co já vím, nějakých 6 m. Na dně měl vody po ramena. Chodidly klíče nahmatal, potopil se a sebral je a strčil do pusy. Ven mu to už moc nešlo. Voda byla ledová a už byl kapku unavený. Ale stačilo říct: "Dělej, Maruška je na chodbě" a on vyjel jak úhoř. Marušce tvrdil, že mu bylo horko, že se polil konvou. Ale malá dušička byla v nás obou. To teda jo!
doplněno 02.07.15 18:34:Vlastně to ani veselá historka není. Ale takhle funguje vzpomínkový optimizmus.
Synovec má malého kluka. Ten si strašně rád hraje a vystačí si sám.
Bylo horké léto, malý se motal po bytě celý nahatý. Přišel k tátovi a vážně mu povídá: PANE, JÁ VÁM POSLAL NOVINY!
Otec okamžitě přistoupil na hru: Jé, pane pošták, tak to vám děkuju, hned si je půjdu přečíst.
Skutečně odešel do obýváku a strnul. Na koberci ležely čerstvé noviny, potrhané, zmačkané a na nich 2 bobky!
Jedu z moravské metropole rychlíkem k večeru poloprázdno. Na druhé straně uličky sedí pán v čistém pracovním oděvu, přichází elegán okolo 30 let, bílá košile, kravata, luxusní oblek nezeptá se zda je volno, sedne zaujme pohodlnou pozici zuje super botky, vytáhne luxus tablet a jede jako fretka. Přichází průvodčí a pán v pracovním má dotaz, - paní průvodčí je zde ve vlaku pedikůra, zde přítomný pán by měl zájem, průvodčí bleskově odpoví zátín nikoliv, ale pane za jídelním vozem je lůžkový a tam pokud připlatíte můžete nabízet jakékoliv aroma svých unavených nožiček, tady to není vhodné. Elegán po kontrole jízdenky nazul botky sbalil technické vymoženosti a pomůcky při budování kapitálu a hrdě odkráčel k místnostce kde i ministr v takové místnosti je nejraději sám.
Čerstvý dnešní trapas:
Jsem brusič skla. Sedím v práci za mašinou a prořezávám velké zuby na vázách. V uších mám narvaná sluchátka a poslouchám záznam z naší nedávné akce s kapelou. V duchu promýšlím co a kde zahrát jinak a najednou mi někdo klepe na rameno. Otočím se, proti mě dva korejci. Jeden starší pán, zákazník a druhý průvodce, tlumočník se zrcadlovkou v ruce. A prý, jestli se se mnou ten pán může vyfotit. No a já zblblej tím, co poslouchám a nad čím přemýšlím vyhrknu jak jsem zvyklý z focení na akcích: "počkej vole, já si vemu kytaru!" Jeho úzké oči se rozšířily do evropských rozměrů a mě došlo, co jsem plácnul za kravinu. Ale on se začal nehorázně chechtat. Asi mi pomohla moje galerie tetování na těle, tak si myslel, že to byl fór. Hned začal překládat a pán se hnal na focení. Kolegové v práci padali pod stroje, jak se mi smáli. Tohle se bude asi dlouho tradovat. Jsem prostě pako
Předem se omlouvám, příhoda je stará cca 20 let a asi není pro každého. Byl jsem s partou kamarádů na vandru v Jižních Čechách. Přes den hezky, v noci lilo a nebylo kam hlavu složit. Skončili jsme v autobusové zastávce za vsí, místo dveří jsme natáhli igelit a byli v suchu. Jen místa bylo málo, ležet se tedy nedalo. Tak jsme klábosili, kolovala lahev rumu a bylo veselo. Uprostřed nejhoršího slejváku se igelit poodhrnul a dovnitř se protáhl úplně promočený cizí kluk. A jestli by se u nás nemohl na chvíli schovat. Udělali jsme mu místo, nabídli rum a když se po chvíli vzpamatoval, vypadla z něj věta:"Tam je, kurva, počasí, co?!" Na to zareagoval jeden kamarád slovy: "Bohumile, Bohumile, kurva se neříká!" Reakce byla naprosto nečekaná, kluk sebou trhnul, zmateně se rozhlížel kolem sebe a nakonec vykoktal větu: "Jak to víte, že se jmenuju Bohouš?" Odpovědí mu byla jen salva smíchu, takže odcházel s pořádným broukem v hlavě. No snad už se filmově dovzdělal.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.