Nejen pro muže. Žena +2 děti, co vy?

Od mojí kamarádky si 30 ti letý syn vzal za ženu 38 letou s 2 dětmi. Pořídili si ještě jeno dítě a klape jim to velimi dobře.Postavili si dům, jezdí na výlety, sportují.Ale nesupluje prvním dětem tatínka, ten funguje také..

Zatím. Ale zázraky seč někdy dějí.

To právě podle mě děláte chybu, že se snažíte pojmenovat správné vlastnosti svého budoucího zetě (přesně vidím mojí milou matku, která včera měla svůj svátek matek (na který jsem málem zapoměl, naštěstí jsem to na poslední chvíli napravil). Kolik lidí, tolik povah. Samozřejmě se vyplatí trochu generalizovat, ale život nám stejně obyčejně přinese nečekaná rozuzlení. Kdo vidí nahodilost a relativitu života, se nediví. Kdo to má naplánované, ten více pak trpí. A ješte k přijmutí "cizích" dětí. Toto slovo osobně strašně nesnáším. Pro mě je třeba cizí možná nějaká neznámá galaxie. Pro někoho už třeba jenom jeho soused. Takže tam hledejte odpověď na to, jestli bude mít budoucí partner dobrý vztah k jiným - ne vlastním - dětem.

To bych zase neřekl, děti mohou být i pěkní parchanti (ha, ha). A asi dokáží narušit nový vztah své matky, kterou samozřejmě chtějí jen samy pro sebe. A máte pravdu - láska je asi nejpodstatnější.

Kecy. V 1. řadě je zamilovaný do ženy a děti bere jako nutnost a doufá, že si na ně zvykne. Snaží se, většinou se v té snaze přetvařuje, aby si je získal a když se to podaří, tak za nějaký čas přijde běžný život s běžnými starostmi a pak se teprve ukáže. Dobrým otcem se většinou muži nestávají přes noc, ale tím, že dítě jim roste před očima. Pokud přijdou už k větším dětem, může to být těžké, obětovat pohodlí, dávat lásku, myslet na ně víc než na sebe, nebýt naštvaný, když nechápou, že chce být se ženou chvíli sám,vychovávat, učit se s nimi, je toho hodně. Jsou dobráci, kterým to není zatěžko, ale moc jich není. Řekla bych, že většina mužů se stím statečně pere. Vždyt často unikají i před vlastními dětmi do klidu, ke sportu, nebo na pivko, či do garáže.

Ano, jsem ten případ, co popisujete. Máma se rozvedla, když mi bylo jen pár měsíců, a když mi byly asi 2, tak se znovu vdala a s novým manželem měla mého bratra. Vždy jsem byla "ta druhá", a "táta" (ano, říkala jsem mu tak, i když nevím, jestli se mu to líbilo) o mě nejevil prakticky žádný zájem. Byla jsem někdo, koho v domácnosti toleruje. Pamatuju si, že když mi bylo asi 10, tak jsem se ptala mamky, proč mám jiné příjmení než brácha, táta a ona. Prý si táta nepřeje, abych měla jeho jméno. Takže jsem měla jméno svého biologického otce, kterého jsem nikdy nepoznala a výživné se z něj soudilo mnoho let. Po nějaké době se taky rozvedli, ale relativně v dobrém. Táta si bral bráchu každý druhý víkend domů a podnikali různé výlety, jezdili do zahraničí atd., a já pak musela poslouchat, jak si strašně užili dovolenou tam a tamhle atd. Mamka zase trvala na tom, abychom měli s bráchou "oba stejně", bohužel ale nebrala v potaz ty jeho výlety s tátou, takže neexistovalo, že by jela někam máma jen se mnou (protože jak by k tomu přišel chudák brácha). Osobně nechápu, jak si může žena přivést do domu někoho, kdo nepřijme i její děti. Proč ze strachu, že zůstane na ocet, obětuje (riskuje) psychické zdraví svých dětí?

Liduš, nemalujte si tak černý scénář. Bude nutné přijmout a smířit se s tím, že život není jenom procházka růžovou zahradou. Nový partner by měl být směřován k tomu, že o záležitostech dětí rozhoduje matka (když otec nefunguje, jinak oba) a že on může mít poradní hlas (případně i víc, když to neuslyší děti), ale konečné slovo má matka. Děti musí pochopit, že jim zůstal jeden rodič, a musí si být jisté, že ten "cizí" jim nebude rozkazovat, ale bude jim oporou a pomocníkem, když o to budou stát. Jinak ne. Toto se osvědčilo podle mých zkušeností nejvíc. Muži bývají ovšem ješitní a mají tendenci (vidím to u syna a jeho partnerky a je mi smutno) velet, rozkazovat, rozhodovat, protože mají pocit, že žena se nedokáže k ničemu rozhoupat. Vůbec si nedovedou představit, jaká fyzická i psychická zátěž jsou dvě malé děti. Když nejsou jejich, nedokážou muži pochopit, že s dětmi moc nepořídí příkazy a rozkazy, že to nejsou malí dospělí, ale úplně jiné bytosti, spjaté s matkou nepředstavitelným citovým poutem (proto by měla zakazovat a přikazovat matka, od ní to vezmou, ale jsou pozoruhodně citlivé na to, když se rozhoduje ve prospěch "vetřelce", to neomylně poznají). Je to velká zátěž i pro muže, proto klobouk dolů před všemi, kteří to zvládli. U nás doma se situace vyhrotila, když měl starší syn asi 15 let a prožíval ošklivou a těžkou pubertu. Jednou prostě praštil dveřmi a odešel, protože jsme "omezovali jeho svobodu". Podařilo se nám zařídit, že se uhnízdil u mé bývalé tchyně - otec by ho rozhodně nepřijal, byl znovu ženatý a jeho žena našeho syna nesnášela. Nepříjemná situace trvala asi 6 let, pak se všechno začalo pomalu konsolidovat a dnes jsou můj syn a můj manžel přátelé v pravém slova smyslu. Dělají spolu spoustu věcí a když potřebují pomoc, zavolají tomu druhému. Syn už dávno pochopil, kde byl problém. Se svým vlastním otcem se vůbec nestýká. I takový je život.

Mé dceří bylo 7 let, když jsem jí přivedla budoucího tatínka. Fakt nebylo roky z čeho vybírat, a pak se objevil a oba jsme byli úžasně zamilovaní. Byl sportovec, slušný, milý, zodpovědný, prostě solidní a pohledný chlap, ve 40ti téměř zázrak. Měla jsem jinou teorii ve výchově. Přála jsem si naopak, aby se na výchově podílel, získal si respekt a fungoval, jako pravý otec, se všemi pravomocemi, aby k němu dcera měla také respekt. To se mi po letech i osvědčilo. Když byla v pubertě a přestávala mne v určitou dobu respektovat, tak tam byl ještě další výchovný levl. Já už nevěděla kudy kam a protože dcera byla vedená k respektu k otci, tak se nestavěla na zadní /co jí má co říkat, když není její táta/, ale bojovala s námi oběma ,rovnocenně, jenomže on měl , na rozdíl ode mne, více nadhledu a rozvahy. Nicméně, nebyl ideální táta, trpěl pocitem viny, že vychovává dítě, které není jeho, zatímco jeho vlastní děti vychovávat nemůže. A tím jsem trpěla moc. Nemohl strávit, že se s ním žena rozvedla a děti vídal jen občas. Na dceru nebyl zlý, ale udržoval odstup. Cítila jsem, že to není lehké, hravé -od srdce. Ale asi těžko bych už v těch letech našla lepšího muže. Dcera vyrostla, odešla z domu a dnes mají naprosto pohodový vztah. Někdy musí člověk volit kompromis, pokjud není dítěti nějak extrémně ubližováno.

Kolikokoli - to je mi líto,to je vážně drsný.Ten "táta" Vás zná od dvou let, nechápu takové sobectví.A maminka na to přišla pozdě.Taky to asi neměla jednoduché.Zajímalo by mě,jaký máte vztah s maminkou teď.Mluvíte o tom,vše odpuštěno?Nebo to skřípe, nebo je to téma tabu? Omlouvám se Vám za dotěrnost.Ale nechcete-li,tak nepište.Mějte krásný den

Rozhodně nebyl důvod k rozvodu to, že se o mě prakticky nezajímal. To určitě ne. S mamkou... já jí to nikdy nevyčítala nebo tak, o tátovi se nebavíme, protože to prostě není můj táta, ale táta mého bratra (takže max. "pojede brácha tento víkend k tatkovi?" "ne" "aha"). Když potkám jeho, když si přijede pro bráchu, tak se pozdravíme, to je asi tak vše. Jinak s mámou máme vztah dobrý, ale určitě ne vřelý, že bychom si říkaly všechno atd. On když člověk vyrůstá s jiným příjmením než ostatní členové rodiny, tak si připadá jako vetřelec, a vetřelec si nikdy nevytvoří opravdu vřelý vztah s nikým.

Kolikokoli - děkuji za odpověď.Opět drsné.Vetřelec snad ne.Možná mezi bratrem a náhradním"tátou",ale maminka je Vaše vlastní,Vaše krev.Vím z vlastní zkušenosti,že si máma s dcerou neříkají všechno,ale asi by bylo dobré mluvit o Vašich pocitech o této záležitosti,aby jste si to trauma z dětství nějakým způsobem ukončila a nenesla dál do života.Třeba ani Vaše maminka neví,čím se vnitřně trápíte/trápila.A pohlazení,obejmutí,podpora od vlastní maminky je k nezaplacení (i když si vybrala ne moc dobrého partnera a Vám náhradního tátu).Kdo nedělá chyby.Přeji Vám všechno dobré, ne- výborné.Zasloužíte si to.

My se s mámou nikdy neobjímaly ani tak. Prostě ten vztah není tak kamarádský jako vidím jinde (kde si třeba bývalá spolubydlící volala každý den s mámou, to jsem prostě nechápala, my si nevoláme prakticky nikdy). Tady byl problém, že prostě mamka tyhle věci řešit nechtěla. Ono to bylo i složitější, protože se do toho pletla i babička (mamka mamky), která se řídí heslem, že děti nemají právo na názor nebo nějaké pocity. Prostě a jednoduše - je jen dobře, když si (rozvedená/ovdovělá) ženská s dětma chce najít lásku. Ale prosím... prosím... at to nikdy nedělá jenom kvůli tomu, aby se ona sama necítila sama. Děti jsou v tomhle případě na prvním místě. Vidím to u sebe, kde absolutně neznám koncept rodiny atd. Ty děcka to vnímají víc, než si ta matka myslí. A každé dítě si bude připadat jako vetřelec, pokud přibude nový tatínek a nové dítě. Proto je potřeba se tomu dítěti věnovat maximálně úplně od začátku, aby si jako vetřelec nepřipadalo. Protože taktika "oběma stejně" je blbost. Vždycky má "jeden víc", a pokaždé když to "víc" bude mít to mladší dítě (vlastní obou rodičů), tak to to starší ("vetřelec") bude vnímat stokrát víc než kdyby to bylo vlastní dítě. A představovat potom děti někomu jako "Tohle je můj syn, a tohle nevlastní dcera" tomu taky nepřidá :P

Kolikokoli - Moc dobře se mi to nečte.Co na to říct.Takže maminka,spíš bych napsala jen máma,a babička Vás v tom nechaly samotnou se plácat.Je to smutné.Taktika "oběma stejně je blbost" jak píšete,ve Vašem případě je pravda.Když bratr má dva vlastní rodiče a Vy jednoho, mělo se Vám od matky dostat dvojnásob lásky a všeho kolem toho.Si myslím.Slovo maminka není asi namístě.Věřím,že jste silná,že se s tím vypořádáte a svým dětem budete dobrou maminkou.Poučení z chyb Vaší matky Vás nasměruje na tu správnou cestu jak se chovat ke svým dětem,nebudete jim dělat to,co samotné Vám bylo nepříjemné.Takhle to cítím já z Vašich ostatních příspěvků v tomto vlákně.A taky najít vhodného partnera a budoucího tatku svým dětem.Není to ten ve Vašem pěkném vtipném nicku ? Ani nevím,jestli už máte děti nebo ještě ne.Nečtu tady zdaleka všechno,tak nevím.Tipuju Váš věk tak + - 25let?

Díky, za podporu . Věk jste trefila, je mi 25. Děti nemám a ani neplánuju z mnoha sobeckých (ztráta svobody atd.) i nesobeckých (vím, že bych nebyla dobrá máma) důvodů. Takže aspoň takhle. Mamku mám nadevše ráda, vím, že to neměla lehké, bohužel jsem doplatila na její mnohá (špatná) rozhodnutí, který teď už ale nevrátíme (a určitě je nedělala se zlým úmyslem). Akorát těmi slovy a činy si tu náklonnost prostě nedáváme moc najevo. Teď po letech už je to prostě příliš těžké.

Kolili - to nejsou sobecké důvody, to je mládí. Těď rodinu ne, je brzy, užívejte života, sebevzdělávejte se, poznávejte víc samu sebe a jiné věci kolem vás, koníčky atd. Ono to časem přijde, nic se nesmí uspěchat A přesto všechno - hezky píšete o mamce . Hezký den Vám přeju

Kolikoli, tak hezky si povídáte, že musím taky trochu přispět.Máte bolavou duši a všechno není tak a nebo z toho, jak se Vám to možná zdá. Já pocházím z nerozvedeného manželství, které nebylo přímo ideální, tatík trochu despota a máma , pro kterou byl uklizený byt a nové šaty důležitější, než si pohrát s dítětem. Moje největší přání bylo vypadnout co nejdřív z baráku a žít si vlastní život, což se mi podařilo. Do dneška jsou to podivné vztahy, kde nechybí láska, ale je zde neporozumění, celoživotní výčitky, ubližování po psych, stránce . Otci ani ve svém pokročilém věku nesmím říct svůj názor, který se neslučuje s tím jeho, jinak je zle a s mámou nemáme nic společného. Zaplat Pánbůh. Zůstala tou sebestřednou ženskou, která má zájem o druhého, až když jsou uspokojeny její vlastní potřeby, nedozrála, nezmoudřela, spíš je to s ní čímdál nesnesitelnější. Trpí tím, že necítí dostatečnou moji blízkost a vynucuje si ji způsobem, který mne odpuzuje. Stojí to celý život mezi námi, ale ona vidí jenom moje chyby a já jí nikdy neřekla, kde byly chyby její. Do života jsem si z toho vzala jen to dobré. Své dítě jsem vychovávala úplně jinak, všechno, co mi doma vadilo, jsem dělala lépe, i když mi bylo vyčítáno, že jsem se "odrodila", jako bych nebyla jejich. Ale mne to v podstatě hodně posunulo v mnoha směrech. Mějte děti a dejte jim vše, čeho se Vám nedostalo. To je vývoj.

Ale ne, nemá zku...nej celej život. I když se to zdá, je to pár let trápení a to hezké určitě přijde. Víte co se říká, když nejde o život, jde o hovno. Je zdravá, má zdravé krásné děti? Má, tak má to nejlepší na světě. Má rodiče, co jí podrží? Má, takže další velké plus. Holt to bude nějakou dobu trvat, než najde vhodného partnera. Opravdu to chce hledat někoho, kdo bude k jejím dětem hodně tolerantní. Znám ze svého okolí několik případů, kdy žena měla dítě a našla si jiného partnera a on to její dítě bere za vlastní a problém s tím nemá a celá rodina funguje velice dobře. A že někdy pubertáci začnou vytahovat, ty nejsi můj táta atd., na to musí být nový partner připraven, to se zkrátka stane asi vždy. Musí to očekávat a musí to bez hádek a mrknutí oka přejít, však ono se to srovná. Víte proč existují pubertální nálady? Je to dar rodičům, aby dokázali unést, že potomek odchází z rodného hnízda. Protože kdyby odcházelo milé dítě, neunesli by to. Když odejde pubertální fracek, co se jen hádá, rodiče se s tím smíří.

Liduš, já bych to neviděla tak černě. Co je na životě vaší dcery zkurven...ého? Jakože nemá chlapa? Achjo. Copak to je to nejdůležitější na tomto světě? Já si to tedy nemyslím. Nejsem feministka, ale někdy je opravdu lepší nechat život plynout, a ne jen za každou cenu se s nějakým novým partenerem seznamovat. Pro vaše vnuky to totiž vždycky bude cizí člověk... Jo, dobře. Může se podařit, že si vaše dcera najde opravdu fajn chlapa, který její děti bude mít rád. Ale z toho, co vidím okolo sebe, usuzuji, že se to stává jen velmi málokrát... Ale proto, že je vaše dcera sama s dětmi, ještě život nekončí,ne? Je zdravá, má děti, má finace... tak at si tohoto váží.

Já myslím, že je to hlavně její život a jak si ho udělá tak ho bude mít - nesnesla bych, aby matka něco řešila za mne , kdybych byla na jejím místě ...

Vše chce čas a nechte ho plynout a nazasahujte do toho... možná svou přehnanou snahou pomoci jí škodíte.

Omlouvám se za upřimnost- připomíná mi to- když rodiče umetají svým dětem cestičky ,aby náhodou se nevydali trochu mimo...

Normální rodiče svým dětem pomáhají a cestičky umetají, nemyslím si, že by jinak zpousta herců, zpěváků, sportovců a i politiků byla tam kde je. Já ji přece chlapa nehledám, docela ráda bych se i nestarala ono mě to totiž stojí dost peněz které bych uměla využít i jinak.

Liduš, prosím, nikdy nikdy před vnoučaty neříkejte tyhle věci o jejich otci. To samé jsem slýchávala doma. Odnesla jsem si z toho jediné: ten chlap zku*vil tvé matce život => ten chlap je můj biologický otec, díky němu jsem se narodila => já jsem zku*vila své matce život

Kolikokoli , dítě má a musí vědět, že otec je nezodpovědný parchant, který mu zkazil živo (JISTĚ, ŽE POUŽIJU JINÁ SLOVA) Příklad-pozvete otce na narozeniny dítěte, od vás dostane dítě dárky a otec drze řekne, že je to i od něj. Druhá babička a děda pošle dětem peníze a on s klidem ten měsíc nepošle alimenty, že už dostaly dost. Tak to prrrr, dítě musí pochopit kdo se stará. Poslední perlička je, to jsem se dozvěděla asi před hodinou, prodal byt za 2 500 000 a jupííí už to má protočené. Ne, ne tatínek není ten hodný pán co se u něj nemusím česat a můžu jíst hranolky a čokoládu, spát můžu jít až chci a klidně do noci pařit na PC, tatínek je hajzl k vůli kterému nemůžu do spousty kroužků, nemůžu na dovču k moři...A HLAVNĚ TATÍNEK JE TEN CO SVÝM DĚTEM VYKRADL POKLADNIČKY.

Ano jsem tak hamižná a zlá baba, že sama sobě utrhnu od huby a celých 10 000 dám dceři aby měla z čeho děti uživit, aby měly to co všechny ostatní děti a nebyla ta starší v MŠ za socku. Ano jsem taková stará čůza a jak vidno jejich tata co mi dluží půl milionu je ten nej, nej a nejlepší. Tak to jste asi šlápnul na hrábě.

Liduš, co může dcera kromě dvou dárečků a hamižné rozeštvávající matky chlapovi nabídnout?

Když dítěti řeknete, že jeho otec zkazil matce život, nepřímo tím tomu dítěti říkáte, že to dítě zkazilo matce život. Protože přece "lepší, kdyby ten parchant nikdy nepřekočil práh našeho domova" hned v dítěti vyvolá otázku "ale to bych se nanarodil(a), takže asi by bylo lepší, kdybych se nenarodil(a) a maminka by pak byla štastná". Opravdu to nedělejte, pro to dítě je to strašlivě bolestivé. A je jedno jak moc velký hajzl to byl. Nakonec vy budete ta špatná v očích těch dětí, až se jim to v hlavě uleží, protože otec možná neplatí atd., ale vy si "přejete, aby se nikdy nenarodily".

Naprosto Vás chápu a souhlasím.

Moulo vy jste moula. Já se zde pouze zeptala jelikož už přítele měla (buďte bez obav, viděl mě jednou asi 10 minut) vydržel pár měsíců a pak zjistil, že potřebuje partnerku co má na vše čas jezdit po horách, chodit po zábavách), k dětem se chovat přímo ukázkově.

dabel. Nechceš se trošku víc naklonovat

Já se domnívám, že on často není ten problém v tom, že to jsou "cizí" děti. Problémy, kvůli výchově jsou i v rodinách biologických rodičů. Leckdy tyto problémy vedou k tomu, že se rodiče rozvedou. No a pochopitelně, když dochází k neshodách k rodinám, kde je jeden z rodičů "nevlastní". tak hned je tady argument : No, nejsou Tvoje... Přitom by se hádali třeba i v případě, kdy by děti byly vlastní...

Kde je vás víc?

Vy mi nerozumíte, já přece dceři do života nezasahuji. Pouze jsem položila otázku a chtěla vědět jak se na takový vztah dívají muži (ženy) a zda se najde muž co by do toho šel, nic míň a nic víc. Dozvěděla jsem se, že dětem máme lhát a snad jim říkat jak je jejich zploditel úžasný a co jsem to za čůzu, hm díky. V mé rodině nikdy! nikdo nebyl rozvedený, nikdo nemá hrant tak vysoko jak díky kreténovi moje vnučky, které to zatím nepocitují, jelikož ta zlá babka zatím ještě má a dá.

Myslím, že víc už ani vědět nepotřebuju a těm co napsali svůj názor bez zbytečného napadání mé osoby děkuji. L

Kolikokoli, že zrovna vy se toho chytíte, zrovna vás řadím do té skupiny, která má můj dík a to i když jste napsala to co jste napsala.

Nikde jsem nepsala nic o lhaní nebo dokonce tvrzení, že ten otec byl úžasný. Musíte si uvědomit, že pořád je to jejich otec, ne váš. Takže když jim naznačíte, že si přejete jeho smrt, tak si z toho vytáhnou, že možná si přejete i jejich smrt, protože přece všechno, co jejich otec udělal, je špatné (a je udělal). Jde vidět, že jste z rodiny, kde nikdo nebyl rozvedený. Já jsem z rodiny, kde se nerozvedla jen prababička, i když už to (asi) měla v plánu (nebo by k tomu brzo došlo), ale praděda zemřel dřív, než to udělali. Rozvod není tragédie. Rozvod je odproštění se od svazujícího nebo nesnesitelného života/člověka. V případě, že jeden z partnerů začne takhle "řádit", je rozvod požehnání.

Já to opravdu myslím dobře, protože vím, jaké je to vyrůstat s tím, že babička "soptí" kdykoli přijde na otce řeč. Pro ty děti to prostě dobré není. I když by to bylo na stokrát pravda. Kolikrát jsem byla vděčná, když mi pak někdo z rodiny občas řekl něco ve smyslu, že sice dělal to či tohle, ale jsou rádi, že byl, protože jinak bych nebyla já. Té dětské psychice to hodně pomůže.

"hm" no právě, podle mě děti vzor otec potřebují a navíc vím, že většina dětí po něm touží (dědeček i ten nejlepší, tátu nenahradí), za 20-25 let je z vás "stará" baba, chtěla bych viděl ženskou mezi 55-60 co si najde partnera (v podstatě celý život byla sama jen s prací a výchovou dětí) a začne si užívat to co zameškala (ano, mluvím i o sexu). Rodina přece není máma, NIKDO + děti.

Liduš, asi nemáte dobrý den, omlouvám se, ale najdou se i takové polorodiny kde je vše na matce, která nemá rozhýčkávající předky, matky splácí půjčky nemájí evidentní dotace od prarodičů. Vše musí pořádně zvážit sama se svou osobou. A finanční polštáře se také nekonají.také by rády dětem dopřály větší luxus a více zálib a koníčků.

Jen tím chci naznačit, buďte ráda, že jsou zdravé, znám případ, kde vlivem tlaku a stresu to holčina odskákala složitým zdravotním problémem. Takže nikdo asi nemá všechno... A jak říká mám kamarádka ,, Každý člověk má být rád za to co má,, a klidně to řekne i svému synovi, když měl velké oči.

Nechápu co vás víc obtěžuje dotovat nebo absence sexuálního života Vaší jediné dcery,.trošku Hardcore. je to přece jen její osobní věc.

Pokud jsou to dotace tak to nedělejte uleví se Vám.

Nebo příště až budete lustrovat potencionální partnery vyhlašte jako kriterium splnění úkolů pro princeznu jako v pohádkách.

Nechápu jak Vám u původního partnera vývojové vady unikly. Možná neunesl finančními nároky rodiny...

Ještě drobnost kolegyně říkala, titul nepoznamenává.

babincak - docela dobré postřehy. Snad Liduš alepoň trochu pomůžeme. Tady bych se zaměřil na sex. Pro někoho důležitý, pro někoho méně. Představte si frigidní ženu (nebo muže). Ti mají tak velký manévrovací prostor, na rozdíl od těch, kteří trochu té něhy přece jen občas potřebují. Tam bývá taky někdy zakopaný pes.

mp děkuji, byla snaha o pohled z více stran. Nepředpokládám kladný ohlas. Představu FM nebo FŽ brrrrrrr naštěstí řešit nemusím.

Já osobně jsem něžnák

No ze by zrovna děti tak nutné potřebovaly vzor otce. Vždyt i v minulosti často děti žily s matkami, jelikož otcové sli za prací, nebo ony byly vdovy. Dítě potřebuje hlavně dobré zázemí, a to klidně může zvládnout i matka, když se o děti dobře stará. Nejhorší je to střídání tatinku. Pro ty děti jsou to cizí chlapi... Já už bych se nikdy podruhé nevdavala...

Samozřejmě, že děti potřebují otce, mužský princip, a také se učí odezíráním řešit, podle obou rodičů, v životě partnerské problémy. Ale hold někdy to nejde, tak třeba se poučí u jiného muže v rodině, švagra, dědy a pod., ale to už není ono.

Ukulele když on ten člověk jako debil nejedná před svatbou ale třeba až pět let po svatbě. Matka s dětmi je odsouzená k samotě, zjistila jsem, kolik je tu v okolí mamin s děckem a chlapa nemá žádná. Proč? Sobci, nic než sobci co vidí jen to, jak je děti a ještě k tomu cizí omezují. Seznámit se není problém, chlapi jsou docela hrrr ale po půlroce vycouvají jelikož oni musí jezdit na kole, hrát fotbal, tenis, golf a nevím co ještě, jezdit lyžovat na ledovec, v létě k moři...Bože a ony ty děti bývají dokonce i nemocné a dokonce se i budí v noci...

Liduš, vidím, že jste získala jakési přesvědčení a toho se nepustíte. Ale vězte, že nemáte tak úplně a univerzálně pravdu (sobci, nic než sobci ...).

Souhlasím s hm . Nemá cenu vyvracet názory a když ženy chtěj sportovce, tak se musej smířit s tím, že ten dotyčný prostě bude sportovat...

Jsem rozvedený chlap a moje téměř pětiletá dcera žije se mnou.

Asi budu taky sobec, protože po předchozí zkušenosti se do nového vztahu nehrnu. Soustředím se na sebe a svou dceru.

Tím netvrdím, že bych do vztahu s rozvedenou ženou s dětmi nešel. Jen jsem momentálně v takovém rozpoložení, že si nedovedu představit žádný vztah, bez ohledu na to zda by se jednalo o dívku svobodnou, ženu rozvedenou či vdovu, s dětmi nebo bez...

A co by tam v tomto konkrétním případě potřebného našel?!

Moulo my dva mluvíme každý jinou řečí a nerozumíme si. Vy jste mě odsoudil jako starou satorii, nesnesitelnou tchýni...ano máte pravdu, rozvod jsem dceři doporučila a sama přišla na to , že to bylo jediné možné řešení (její ex hraje ruletu dál v práci už ho přeřadili na podřadné místo, dluhy jsou astronomická částka...). Nikdy bych si nedovolila jít na neohlášenou návštěvu a td. a td.

Co by našel potřebného?, myslím, že velmi slušné rodinné zázemí a velmi tolerantní přítelkyni a tchýni. Jeden víkend s "rodinou" druhý své sportovní aktivity ale pokud je tak trochu sobec a chce jen ty své aktivity, po čase vadí, že děti jsou "zase" nemocné, zase se v noci k vůli nim nevyspal... Sice je mu po "rodině" smutno, příjde jako kamarád na hodinu na kafe ale společný život je na něj moc.

Snad to konečně pochopíte.

V tomto případě je k mání žena s dvěma dětmi se spekulující kořistnickou vůdčí starou matkou a s vyhnaným otcem dětí v plné síle ! Čili nic potřebného nebo přitažlivého pro nezadaného běžného chlapa ! Na rozdíl třeba od vdovy s dvěma dětmi a bez šmírující kibicující staré matky, což je pro chlapa zajímavá situace ! Cítíte ten zásadní rozdíl?!

Já nechápu, Moulo, proč se navážíte do paní Liduš? Že má starost o svoji dceru, které de facto nyní velice pomáhá, jelikož bývalý dceřin manžel je gambler? Jinak vám povím toto, hodně nezadaných běžných chlapů jsou opravdoví sobci. Nevlastní děti berou jako tolerovanou přítěž, raději by byli, kdyby děcka skončila u prarodičů a oni měli ženu jen pro sebe. Maximálně jsou tak ještě ochotní se pak postarat o děti vlastní, ale ty z prvního manželství jsou velmi často na obtíž. Netvrdím, že je tomu tak vždycky, ale ve velkém procentu případů ano. Myslím si, že paní Liduš je velmi tolerantní žena, ono to vyplývá i z jejího psaní zde na poradně. Nakonec sám jste potvrdil moje slova - zrovna vám by dokonce vadila i tchýně, asi byste chtěl jen tu vdovu bez jakéhokoliv dalšího rodinného zázemí...

No, a moje dcera se teď rozvedla s manželem, VŠ, velmi dobře zajištěným a jde s 2ma dětmi do nejistoty, moc si nevydělá, ani práci zatím nená - ato vše proto, že manžel byl jejím třetím dítětem. Nikdy se neuměl obětovat dětem, hrát si s nimi, politovat je, jen hulákal, skoro všechny peníze utratil hlavně za sebe, pořád se litoval a hypochondricky se pozoroval, zatímco když se něco stalo dětem, tak ho to nechalo chladným. Prostě pupek světa. Takový malý, rozmazlený sobeček. A děti byly jeho vlastní!

Pomoci se snažil snad každý, domluvené sezení, zaplacené lichvářům, jeho rodiče (důchodci) zaplatili víc jak 1mil. dluhů (snad to do smrti splatí), díval se mi do očí a lhal jako když tiskne, dcera to nejdřív chtěla nějak vydržet k vůli dětem, pak jim vykradl pokladničky a byla to ta poslední kapka. Jeho rodina ho zavrhla, nesměl domů a já blbá ho ještě i pozvala na oběd (říkala si, je to otec tvých vnuček). Podařilo se nám jeho rodiče přesvědčit, že je to stále jejich syn (už může domů). Choval a chová se stále naprosto stejně, nepoznáte vůbec nic. Jsem zlá ale když on jeho otec používá ještě horší výrazy a rovněž mu doporučil at skočí a právnička po setkání s ním protočila oči a pak řekla "si děláte srandu, že má víc jak pomocnou školu,že?" Nebojím se říct, že posral život několika lidem a nejvíc mé dceři a vnučkám.

Moulo k vám prostě nemám slušných slov, docela by mě zajímalo co vy jste za člověka.

Je fakt, že asi nejlepší je děti vychovat, vypustit je do světa, a pak už jenom pozorovat. Nezasahovat. Nejenže nemůže někdo zasahovat do vztahu dvou lidí (vždyt jenom sex je soukromý, a nikdo, zejména tchýně do toho nevidí) , ale ani na to nemá právo. A to jsou další věci. Prostě beru to tak - splnil jsem biologickou povinnost - zplodil jsem děti -a pak je to na nich. Někdy je to nedostatkem vlastních zájmů. Zabavte svoje rodiče, pokud nemají vlastní rozum, a máte vyhráno.

Po následujícím textu jsem přesvědčen o správnosti Vašeho ráznějšího rozhodnutí. Jinde by to ani nevedlo. Akorát se divím, že jste to nechali zajít tak daleko. Dle mého názoru (tak od stolu se to říci nedá, potřeboval bych s ním mluvit osobně a znát více podrobností o jeho osobě) je tento člověk nemocen a potřeboval by odbornou pomoc. Neměl před tím, než jste ho poznala nějaké problémy v životě, které před ostatními tají? To by byla spíše dobrá otázka pro jeho rodiče (proto ta nenávist i z jejich strany). Zkoušeli jste ho poslat k nějakému lékaři na vyšetření?

Omlouvám se, že rozhovor trochu vybočil z tématu a položené otázky.

Lidus, vykašlete se na něj. Já vím, že je Vám to blbé nezaplatit, když podnájem je od kamarádky Vaší dcery. Ale to je jeho problém. Naprosto souhlasím, že kdyby se oběsil udělá nejlépe, ale v to asi doufat nelze. Děti by dostaly sirotčí důchod a aspoň tahle starost by odpadla. Vím, že to někomu připadá kruté co píšu, ale mám zkušenost s kamarádkou, která už několik let nedostala na dceru ani korunu alimentů. Jejího ex nezajímá, že dcera musí jíst, jezdit do školy, oblékat se atd. Ta je štastná, když jsou houby, borůvky, maliny v lese, jak ona žije, to si umí představit jen málokdo. Bohužel již nemá rodiče, kteří by pomohli.

Najít k dětem někoho nového je vždycky těžké. Já jsem byla také dlouho sama s dcerou a dnes jsem za to ráda. Co jsem viděla v okolí, nikde to neklapalo. Zaměřila jsem se na dceru, jezdila s ni po sportovních soutežích, naučila jsem se s ní hrát na hudební nástroj, můžu říci, že jsme si spolu to jeji dětství fakt užily. Partnera jsem si našla až když šla na střední.

No vidíte, vy taky nevíte jak dál, ale věšet se radíte mladýmu otci vašich vnuček !

Vy nejste Moula, ale kus vola.

Vypadá to, že moula je ještě naivní a nezkušený moula. Já Vaší bolesti, bezmocnosti i vzteku rozumím.

Naprostý souhlas a ještě bych doporučila, NIKDY si nepořizovat s novým partnerem další ditě. Ty první děti jsou vždy na druhé koleji, odstrčené, protože táta vždy bude preferovat to svoje a ty děti z předchozího vztahu jsou chudáci. Z okolí znám dva případy, kdy si starší ženy pořídily další dítě ( ne z toho důvodu, že by po nich po čtyřicítce toužili, ale noví partneři je chtěli ) a tím vlastně přišly o ty své děti z předchozího vztahu. Jak to šlo, děti odešli z domu a bohužel se tam nevrací, protože nechtějí, dobře si pamatují, jak se s nimi zacházelo po narození nejmladšího sourozence. Ta jedna matka je z toho zralá na psychiatra.