Přidej sem dobrý vtip

Vtípky pěkné.

Přidám nikoliv vtip, ale co mne potěšilo.

Volal mi táta a něco potřeboval - nakrájet pdf dokument na jpg, nečekala jsem, že najdu tolik krásy a srandy v pozvánkách maturantů na třídní srazy po 50-62 letech. Úžasné. Myslím, že tohle už dneska nikdo ani neumí a pořád je z toho cítit, jak skvělá parta byli a stále jsou. Jednu sem přidávám. Válečná generace, co se sejde po 60 letech od maturity, to je něco!

A tohle mne pobavilo zvedavec.org/...

Setkaly se dvě sousedky v jedné vesnici a ta jedna se ptá druhé. A hele Mařko, co ta tvoje vnučka, posledně jsi říkala, že od toho bohatýho Itala dostane nějaký pěkný velký auto. Tak co, už ho dostala a jakou značku? No včera mi povídala, že to bude asi Syfilis. A nepovídej, a jak je to velký? No to nevím, ale asi pořádně velký, protože holka říkala, že jestli to je pravda, tak se v tom poveze celá vesnice.

nevím teda jestli jsem to nějak nezkomolila.

Přijde Roubíček do restaurace a povídá: "Já bych chtěl kousek támhleté ryby".
"Ale pane, to není ryba, to je vepřové".
"Já se vás neptám, jak se ta ryba jmenuje, já chci kousek té ryby".

Dobrodružství na veřejném záchodě
(Kronika sepsaná ženou)

Moje máma byla horlivou navštěvovatelkou veřejných záchodků. Od malička mě brala s sebou na záchod, učila mě očistit prkénko toaletním papírem a potom ho po obvodu pečlivě poklást kousky papíru. A nakonec mi kladla na srdce: “Nikdy, NIKDY si nesedej na mísu veřejného záchodu!” Pak mi ukázala záchodovou “pozici”, která spočívá v balancování nad mísou v polosedu, aniž by se tělo jakýmkoliv způsobem dotklo prkénka.

To bylo před mnoha lety. Ale ještě dnes, i když už jsem dospělá, je pro mě bolestně obtížné tuto “pozici” vydržet, když je můj močák těsně před explozí.

Když „musíš jít“ na veřejný záchod, narazíš na frontu žen, která působí dojmem, že zde lze koupit trenky Brada Pitta za poloviční cenu. Tak trpělivě čekáš a mile se usmíváš na ostatní, které mají taktéž diskrétně nohy křížem a konečně se ocitly ve skupině, kde lze mluvit o všech těch blbostech, o kterých normálně mluví jen ženy ve frontě na čůrání.

Konečně jsi na řadě. Zkontroluješ pod dveřmi všechny kabinky, jestli uvidíš nohy. Všechny jsou obsazené. Konečně se jedna otevře a ty téměř vystrčíš z kabinky osobu, která ji až dosud okupovala. Vstoupíš a zjistíš, že zamykání dveří nefunguje. Nevadí..., podržím je rukou. Chceš si pověsit kabelku na háček, který by měl na dveřích být, ale… žádný tu není, tak si ji pověsíš kolem krku a sleduješ, jak se pod tebou houpe, a snažíš se nevnímat, jak ti ucho od kabelky „stíná“ hlavu, jelikož máš kabelku plnou bordelu, který sis tam po dlouhou dobu „střádala“ a z něhož většinu věcí vlastně nepoužíváš, ale je důležité je nosit, co kdyby náhodou…

Ale vratme se ke dveřím… jelikož neměly funkční zámek, máš jedinou možnost – podržet je rukou, zatímco tou druhou si bleskově sudnaváš kalhotky a zaujímáš „pozici“…

Úleva… Ááááááh… Ještě větší úleva… A najednou ti zazvoní mobil – který je samozřejmě v kabelce. To je ta chvíle, kdy ti svaly začínají vypovídat službu… Strašně ráda by sis sedla, ale neměla jsi čas očistit prkénko ani ho pokrýt papírem, takže stále udržuješ „pozici“, nohy se ti klepou tak silně, že by dosáhly 8. stupně Richterovy škály, snažíš se nevšímat si toho tenkého praménku, který se lepí na míse a od kterého sis ušpinila silónky – což bude určitě vidět! Ale mobil už naštěstí přestal zvonit. Abys odpoutala mysl od tohoto neštěstí, začneš hledat ruličku toaletního papíru, aaaaale… haha! Role je prázdná…! Nohy se ti klepou pořád víc. Vzpomeneš si, že máš ještě kousek papírového kapesníku, kterým sis před chvílí vyčistila nos. Bude muset stačit. Zmačkáš ho tak, aby sál co nejvíc. Ale je opravdu malý a navíc je pořád ještě vlhký od toho, jak ses vysmrkala. Vtom někdo vezme za kliku tvé kabinky, a jelikož zámek na dveřích stále nefunguje, dostaneš obrovskou ránu dveřmi do hlavy. Zostra a jako šílenec zařveš: „OBSAZENOOOOO“! Zatímco pořád ještě přidržuješ dveře volnou rukou, zazvoní znova telefon. Jak se snažíš ho definitivně vypnout, onen kousek kapesníku ti vypadne z ruky přímo do loužičky na podlaze, o které si nejseš jistá, jestli je voda nebo hmmmm… che! Nohy už nezvládají vypětí, podlomí se ti a ty letíš naznak, až dosedneš na záchodovou mísu. V mžiku jsi opět na nohách, se štítivým odporem, ale už je příliš pozdě, tvůj zadek už přišel do kontaktu s těmi všemi původci a formami života z prkénka, které jsi TY, i když jsi měla čas to udělat, předtím neobložila toaletním papírem, který tu v každém případě nebyl. Když pomineme tu ránu do hlavy, uříznutou hlavu od ucha kabelky, ušpiněné nohy a silónky a tu ještě stále vlhkou věc i vzpomínku na to, jak ti máma říká: „To je nechutné… nedokážeš si představit, jaké všechny nemoci bys tu mohla chytnout…“, tahle katastrofa tím ještě nekončí… Automatický senzor záchodu je teď tak zmatený, že nechá vodu spláchnout do odpadu všechno tak vehementně, že se musíš chytit držáku, na kterém visí toaletní papír (pokud tu je) ze strachu, že tě spláchne s sebou a ty vypluješ někde v Číně. Až teď konečně rezignuješ. Jsi zlitá vodou, která vystříkla ze záchodové mísy jako fontána. Jsi vyčerpaná. Snažíš se utřít celofánem ze žvýkaček Winterfresh a pak vyjdeš z kabinky k umývadlu. Nejsi schopna zjistit, jak funguje automatický senzor na kohoutku, tak si umyješ ruce slinami a utřeš je do papírového ručníku. Procházíš kolem fronty žen, které ještě stále čekají se zkříženýma nohama, a nejsi schopna se ani zdvořile usmát. Vtom tě jakási dobrá duše na konci řady upozorní, že za sebou táhneš na botě přilepený toaletní papír dlouhý jak Mississippi…! Sundáš ho z podrážky boty, tupě ho vložíš do ruky ženě, která ti to sdělila, jemně řekneš: „Vemte si ho…, možná ho budete potřebovat!“ a vyjdeš ven.

Tam koukneš na svého manžela, který vešel na pánský záchod, použil ho a vyšel zas ven, a který měl dostatek času si přečíst Vojnu a mír, zatímco na tebe čekal. „Proč ti to tak dlouho trvalo?“ zeptá se tě naštvaně… „Bál jsem se o tebe… dokonce jsem ti volal, jestli se ti něco nestalo…, ale nezvedalas to!“. A tohle je přesně ta chvíle, kdy ho pošleš do „hajzlu!“.

Tento příběh je věnován VŠEM ŽENÁM NA CELÉM SVĚTĚ, které kdy musely použít veřejný záchod. A konečně vysvětluje vám, naši mužové, proč nám to tak dlouho trvá.

Otázky na svého času slavné Rádio Jerevan:

Otázka na Rádio Jerevan: „Existuje v Sovětském svazu kontrola pošty?”
Odpověď: „V principu ne, ale dopisy s protisovětským obsahem se nepřepravují.”

Otázka na Rádio Jerevan: „Co bylo dříve, vejce nebo slepice?”
Odpověď: „Dříve? Dříve bylo všechno - vejce, slepice, maso, cukr ...”

Otázka na Rádio Jerevan: „Je pravda, že ruské hodinky chodí jako švýcarské?”
Odpověď: „Ano, dokonce ještě rychleji.”

Otázka na Rádio Jerevan: „Pelichá mi čumajzna, co mám dělat?”
Odpověď: „Nevíme sice, co je čumajzna, ale jestli je to to, co si myslíme, pak přestaňte s cyklistikou.”
Odpověď Rádiu Jerevan: „Nevím sice, co je cyklistika, ale jestli je to to, co si myslím, tak to at mi radši vypelichá ...”

Lidé volají do rádia Jerevan: „Je to pravda, že v Moskvě bylo maso?”
Odpověď: „Ano, je to pravda!”
Lidé se ptají dál: „A je pravda, že v Kyjevě bylo maso?”
Odpověď: „Ano!”
„A je pravda, že i ve Volgogradě bylo maso?”
„Ano,” přisvědčí komentátor, „výstava je pojízdná!”

Otázka na Rádio Jerevan: „Je pravda, že se Bill Clinton a Boris Jelcin zúčastnili závodu kolem Kremlu a Clinton vyhrál?”
Odpověď: „V principu ne. Je ale pravda, že se oba zúčastnili mezinárodního závodu kolem Kremlu. Jelcin obsadil krásné druhé místo, Clinton byl předposlední.”

Otázka na Rádio Jerevan: „Je pravda, že pověsili Husáka v Košicích?“

Odpověď: „Vlastně ano, ale nepověsili ho, ale upálili, nebylo to v Košicích, ale v Kostnici a nebyl to Husák ale Hus.“

Otázka na Rádio Jerevan: „Je pravda, že Juriji Gagarinovi bylo na Rudém náměstí darováno auto?“

Odpověď: „V zásadě ano. Pouze nešlo o Jurije Garagina nýbrž Ivana Ivanoviče, nebylo to auto ale jízdní kolo a nebylo mu darováno, ale ukradeno.“

Rádio Jerevan se posluchačům omlouvá: Původně jsme uvedli, že bude promítnut švédský pornografický film "Dala baba vojákovi". Po tiskové korektuře bylo zjištěno, že snímek není švédský, ale sovětský, není pornografický, ale panoramatický a nese titul "Balada o vojákovi".

Přijde jelen k místu na bungee jumping a říká: "Slyšel jsem, že se tady skáče na laně..."

Tak mě pobavil nápis na dveřích do jakési kanceláře:

PŘED VSTUPEM PROSÍM ODEJDĚTE.

V baru přistoupí mladík k pěkné slečně, která sedí u pultu sama, a zeptá se jí, jestli jí může pozvat na skleničku.
Na hotel?! vykřikne ta slečna.
Ostatni hosté zpozorněli. Mladík vysvětluje:
Vy jste me, slečno, nepochopila. Chci vás jen pozvat na malý drink.
Chcete mě pozvat na hotel? vyřvává ta slečna.
Lidé se otáčejí. Mladík, červený až za ušima, zmateně odchází. Slečna ho rychle dohoní a šeptá:
Promiňte, že jsem vyvolala rozruch, ale jsem studentka psychologie a zajíma mě chování lidí v nečekaných situacích.
Cože?! zařve mladík na celý lokál, Pětset euro?!

Dobrovolné příspěvky do církevní pokladny poslední dobou výrazně poklesly a tak se kněz rozhodl k radikálnímu opatření a na mši povídá:
"Bratři a sestry, dělám to velice nerad, ale nemám jiného řešení. Je mezi námi muž, který má poměr se ženou jiného člena naší kongregace, a pokud se v pokladničce neobjeví alespoň pět dolarů, zveřejním jeho jméno."
Když po mši počítal peníze v kasičce, našel tam dvacet pětidolarovek a jednu dvoudolarovku s poznámkou:
"Pro lásku boží, otče, posečkejte mi, zbylé tři dolary seženu do večera!"

Před několika lety jsem pracovala jako redaktorka v jednom okresním deníku. Kromě jiného jsem měla na starosti taky černou kroniku. Každý den jsem zašla na policii, kde mi tiskový mluvčí - říkejme mu třeba kapitán Novák - předal svodku a já jsem odešla děsit čtenáře.
Jednou několik dní před Silvestrem mu říkám: "Pane kapitáne, blíží se silvestr, neměl byste tam něco pro pobavení?"
Dal mi pár případů, ale ty byly absolutně k nepoužití, tak jsem se vrátila do redakce a v lehce povznesené náladě jsem si ony kuriózní příběhy vymyslela.
Jeden z nich měl toto jádro: "Včera v nočních hodinách havaroval poblíž televizního vysílače (vybavujete si takový to červený světýlko na vrcholu?) u města X vrtulník, když mu došel benzín při čekání na zelenou."
Silvestr přešel a na Nový rok jsem zase šla na policii a povídám: "Dobrý den, pane kapitáne, tak všechno nejlepší..."
Kapitán Novák mi ani neodpověděl na pozdrav, zatvářil se jak pitbul s kuřím okem a povídá: "Teda, že mi kvůli vašemu vrtulníku volalo sto dalších novinářů, to ještě skousnu. ALE SEŘVÁVAT SE KRAJSKÝM ŘEDITELEM, PROČ JSEM NEHODU NEHLÁSIL, SE NENECHÁM!"

Dva vesničtí faráři se potkávají každou neděli, když jedou na kole každý do svého kostela sloužit ranní mši.
Jednoho rána ale, takhle někdy v květnu jde jeden z farářů pěšky.
Ten druhý se ho ptá:"Copak se stalo s tvým kolem?"
A ten první odpoví: "No, obávám se, že mi ho někdo z mých farníků ukradl...!"
"To je neuvěřitelné! Ale počkej, něco mě napadlo. Jestli chceš poznat toho nečestného farníka, tak až budeš za chvíli sloužit mši, udělej jim pořádně přísné kázání, v němž probereš podrobně desatero přikázání. A když budeš u kapitoly "Nepokradeš", tak se odmlč a upřeně se dívej na celé shromáždění a viníka určitě poznáš."
Příští týden se oba faráři opět setkají a tentokrát jedou na kolech oba dva. "Aaaha, vidím, že moje rada se neminula účinkem", zvolá radostně ten rádce.
Druhý farář odpoví:
"Nnnoo... jak se to vezme. Udělal jsem sice, jak jsi mi poradil, kázání o desateru přikázání, ale když jsem došel k "Nesesmilníš", tak jsem si najednou vzpomněl, kde jsem ho nechal!"

Večerní představení vrcholí, přichází jedinečné číslo drezúry s krokodýlem. Krotitel rozepíná kalhoty a vkládá své mužství do otevřené tlamy krokodýla. Krotitel začne mlátit krokodýla do hlavy a za obrovského jásotu diváků vytahuje své přirození z tlamy a skrývá ho do bezpečí kalhot.
Když se publikum částečně utiší, ptá se: "Troufne si někdo z přítomných to také zkusit?"
Přihlásí se jedna žena: "Já, ale nesmíte mě tak mlátit do hlavy!"

Stavební inženýr vstane od oběda a zamyšleně povídá ženě:
"Tak se mi zdá, že brzy způsobím úplnou revoluci v betonářství! Napiš mi, prosím tě, recept na ty tvoje knedlíky.”

Včera na tiskové konferenci představil Calvin Rickson, inženýr a výzkumník z Oxfordské University, svůj nejnovější vynález: Calvin navrhl podprsenku, která zamezuje, aby se ženská prsa houpala ze strany na stranu, nebo nahoru a dolů a dokonce zamezí, aby byly bradavky vidět skrz blůzu, když se ochladí, nebo když je tkanina mokrá.
Po tiskové konferenci mu přítomní muži rozbili držku.

"Maminko, my jsme dnes ve škole s klukama soutěžili, kdo má největšího pindíka. A představ si, maminko, že já jsem to vyhrál!"
"No to víš, Jaroušku, bodejt by si nevyhrál. vždyt jsi přece učitel!"

Zajíček Ušáček slavil se zajíčkem Hopsálkem Silvestra a strašlivě se opili a když zajíček Ušáček šel domů, sotva pletl packami, motal se a úplně opilý padl pod strom před svou norou, usnul a hlasitě chrápal.

Šel kolem starý lišák a zaradoval se, že bude mít zajíčka k novoročnímu obědu a už ho chtěl sežrat, když se objevila další liška, která si také na zajíčka dělala chutě a chtěl ho taky sežrat, ale ani jedna liška se nechtěla dělit. Tak se o zajíčka lišky začaly prát, kousaly se, válely se po zemi, rvaly se, chlupy létaly kolem, krev tekla, až obě padly mrtvé na zem.

Ráno se zajíček probudil, ouška mu zplihle visela a ještě v opilosti kalným zrakem kouká na tu spoušt. Všude krev, chlupy, kusy kůže, jedna liška roztrhaná, zamordovaná a druhá taky příšerně pokousaná, potrhaná, mrtvá, tráva všude kolem zválená, keře polámané.

Zajíček si narovnal ouška a povzdechl si "to jsem zase včera řádil".

Manžel přišel domů a v předsíni se mu vrhla okolo krku jeho vzlykající žena.
„Co se ti stalo, miláčku? Co ti kdo udělal?”
„Lékárník, já jsem mu volala a on mě hrozně urazil.”
Muž neváhal, oblékl se a šel do lékárny: „Vy jste urazil mou ženu. Žádám vaši omluvu, nebo vám rozbiju hubu,” zařval na lékárníka.
A ten odpověděl: „Počkejte, počkejte, než uděláte nějakou hloupost, vyslechněte mě!”
„No, poslouchám!”
„Podívejte se, pane, já jsem lékárník. Já jsem dneska ráno zaspal. Bez snídaně jsem spěchal k autu a u auta jsem si vzpomněl, že jsem doma nechal klíče. Ovšem jak jsem spěchal, tak ty klíče od domu jsem si zabouchl v bytě. Vzpomněl jsem si, že ještě jedny náhradní mám v autě. Rozbil jsem okénko u auta. Začal hledat klíče. V tom okamžiku mě sbalili policajti, protože si mysleli, že to auto chci vykrást. Musel jsem je dlouho přesvědčovat, že to je moje auto a teprve když jsem jim ukázal doklady, pustili mě. Pak jsem si došel pro klíče, jel jsem do práce. Ovšem chytili mě další policajti a dostal jsem pokutu, že jsem jel rychle. Pak mi praskla pneumatika, neměl jsem rezervu. Prostě, zkrátím to, pane, unavený, špinavý, naštvaný, jsem přišel pozdě do lékárny, tam mě šéf seřval, strhl mi prémie. Pak mě nechal za trest vytírat lékárnu a tu náhle zazvonil telefon. Já jsem si nevšiml zásuvky nad svou hlavou a ještě jsem se šeredně praštil, když jsem ten telefon zvedal. Na druhém konci byla vaše žena a měla dotaz. Chtěla vědět, jak se používá rektální teploměr. A věřte mně, pane, Bůh je můj svědek, jenom jsem jí poradil, co s ním!”

Nedávno mi byla diagnostikována následující choroba, VPDSP - Věkem Podmíněný Deficit Soustředění Pozornosti. Projevuje se například takto:
Rozhodnu se zalít zahradu.
Když jdu k hadici na zdi garáže, všimnu si, že i auto potřebuje opláchnout.
Jdu si pro klíč od auta, abych ho vyvezla na prostor před garáží. Ovšem přitom uvidím na stolku v předsíni neotevřenou poštu. Asi bude rozumné se podívat, jestli tam nejsou nějaké složenky k zaplacení. Položím klíče od auta na stolek a začnu probírat poštu.
Přitom vidím řadu reklamních letáků a jdu je hodit do odpadkového koše v kuchyni. Vidím, že je plný, takže letáky položím na kredenc a jdu vyhodit odpadky z koše do kontejneru na ulici. Přitom si uvědomím, že vedle kontejnerů je schránka na dopisy, takže by bylo dobré hned dát do schránky i ten dopis, co jsem večer psala. Jdu si tedy pro něj do pokoje.
Na stole u dopisu leží hrnek s kávou, kterou jsem před chvílí pila. Vezmu ho do ruky a cítím, že káva už vychladla. Nevadí, uvařím si nový hrnek kávy. Vezmu hrnek a jdu do kuchyně. Cestou vidím, že kytka ve váze začíná uvadat.
Tak položím hrnek na parapet a chci vzít vázu a napustit do ní čerstvou vodu. Přitom uvidím na parapetu své brýle , které jsem hledala ráno. Musím si je dát na svůj pracovní stůl, abych o nich věděla. Ale nejdříve přece jen doleju vodu do vázy.
Položím brýle, vezmu vázu do ruky a vidím, že za vázou leží dálkové ovládání od televize. Proboha, zase ho budeme večer hledat. Musím ovladač položit k televizi v obýváku.
No, ale to počká, napřed je přece nutno dolít vodu do vázy. Jdu do kuchyně a napouštím vodu. Přitom mi vyšplouchne na kuchyňskou linku. A trochu i na podlahu. Jdu do koupelny pro hadr, abych to utřela. Pak se vracím do předsíně a přemítám, co jsem chtěla udělat.
K večeru:
zahrada není zalitá, auto není umyté (a nemůžu k němu najít klíče) na okně je hrnek se studenou kávou, kytky ve váze jsou už úplně zvadlé, dopis není vhozený do schránky (a taky ho nemůžu najít), ztratily se mi brýle a televizi musíme ovládat ručně, ovladač je bůhví kde. Divím se, že nic není hotovo, když jsem se celý den nezastavila a jsem docela utahaná. No nic, jdu zkontrolovat došlé maily.

Takhle se to dělá!
‎-Otec: Chci aby sis vzal za ženu dívku kterou ti vyberu!
-Syn: Ne.
-Otec: Je to dcera Billa Gatese.
-Syn: V tom případě ano!
Otec přijde za Billem Gatesem
-Otec: Chci aby si vaše dcera vzala mého syna!
-Bill: Ne
-Otec: Syn je viceprezident světové banky!
-Bill: V tom případě ano!
Otec přijde za prezidentem světové banky
-Otec: Chci abyste zaměstnali mého syna jako viceprezidenta!
-Prezident: Ne
-Otec: Je to zet Billa Gatese!
-Prezident: V tom případě ano!
A takto se vážení dělá Business!

Český ministr dopravy se zastavil na návštěvě u svého německého kolegy.
Vidí, že má v garáži Ferrari a Lamborginhi, má velkou vilu, všude luxus...
Čech se diví jak může takto žít, odkud má tolik peněz. Německý ministr říká:
"No to máš tak, vidíš tam tu dálnici?"
"Vidím."
"Tak měla být široká 20 metrů, ale stáhl jsem ji na 19 m. No a z toho, co jsem ušetřil, si takto žiji."
Po roce přijede německý ministr do Čech a vidí zámek místo vily, kolem rozlehlý park, helikoptéru. Udiveně se ho ptá, jak vydělal tolik peněz.
"No, to máš tak, vidíš tu dálnici?"
"Nevidím."
"No vidíš!"

Ženy - dvě přítelkyně - si vyprávějí:
1: Tak jaký byl včera večer Valentýn?
2: Katastrofa. Manžel přišel domů, za čtyři minuty zhltnul
jídlo, které jsem vařila celé odpoledne, tři minuty jsme se milovali,
pak se otočil na bok a za dvě minuty usnul.
A co u vás?
1: Bylo to úžasné. Když jsem přišla domů, manžel na mě
čekal a pozval mě na romantickou večeři. Po večeři jsme se
ještě hodinu procházeli. Když jsme přišli domů, zapálil všechny svíčky
a milostná předehra trvala hodinu. Další hodinu jsme se milovali
a pak jsme si ještě další hodinu povídali.
Prostě nádhera!

Muži : manželé těchto dam diskutují ve stejnou dobu:
1: Tak co včera večer, dobrý?
2: Senzace! Přišel jsem domů, bylo uvařeno, najedli jsme se,
zašukali si a usnul jsem. Co ty?
1: Hotový peklo ! Vrátil jsem se brzy, abych spravil poličku
kuchyni. Když jsem zapnul vrtačku, vypadl proud a nešel
nahodit.
Když se žena vrátila domů, jediná možnost, aby mě neseřvala,
bylo vzít jí do restaurace. Večeře byla drahá jak svině a už
mi nezbylo na taxík. Tak jsme se domů vlekli hodinu pěšky.
Doma samozřejmě nesvítilo světlo, tak jsem musel zapálit
svíčky, aby bylo v baráku aspoň trochu vidět. To mě tak
zdrblo, že mi trvalo hodinu, než se mi postavil a další
hodinu, než jsem se udělal a přitom ženská ne a ne zavřít hubu.

Jirka Kuřátko, již starší pán, ze Zdic, si šel večer lehnout, když mu jeho manželka povídá, Jirko, v kůlně se svítí. Asi jsi tam nechal světlo!
Jirka z ložnice vidí, že má pravdu a chce jít zhasnout. Vidí ale, že jsou tam vlastně zloději a že mu kradou věci.
Zavolal na policii, kde se zeptali, zda má někoho i v baráku.
Jirka řekl, že ne, že ale někdo vykrádá jeho kůlnu.
Policista na druhé straně řekl, nemáme teď momentálně nikoho, kdo by k vám teď mohl přijet. Zamkněte si barák, a někdo přijede, až ho budeme mít.
Jirka řekl - dobře. Sedl si a napočítal do třiceti. A pak znovu zavolal na policii. "Dobrý večer, před chvilkou jsem volal, že mám v kůlně zloděje. Už se o to nestarejte, já jsem je oba zastřelil" a zavěsil.
Během tří minut smykem přijela tři auta plná policistů, nad hlavou se zastavila helikoptéra, v závěsu jela sanitka.
Zloděje chytli při činu a hned je zatkli! Náčelník říká Jirkovi:
"Já jsem myslel, že jste říkal, že jste je zastřelil?!"
Jirka říká náčelníkovi:
"Já jsem zas myslel, že jste říkali, že nikoho nemáte!"
Prý se skutečně stalo.
Závěr? Nevyplácí se naštvat staré lidi.

Povídají si přítelkyně, obě novomanželky.
"Je tvůj muž také tak zvědavý jako můj?"
"A jak! At uvařím, co uvařím, vždycky se ptá, co to je."

***

Sedí takhle rodinka u stolu a otec povídá:
"Koupím prase, bude zabijačka, uděláme klobásky, jitrničky."
V zápětí se napřáhne a vrazí synovi takovou facku, až spadne ze židle.
Manželka na to: "Co to proboha děláš? Proč ho biješ?"
Otec odpoví: "Už ho vidím debila, jak to žere bez chleba."

***

Nové mezilidské vztahy v naší společnosti si vyžádaly nové pády, takže český jazyk má v současné době 17 pádů:

1. - 7. pád jsou obsazeny v základní gramatice
8. pád kdo z koho - korytativ
9. pád koho, jak - buzerativ
10. pád koho, kam - delimitativ
11. pád kdo, koho - likvidativ
12. pád jak na koho - intrikativ
13. pád komu, co - podmazativ
14. pád co za co - korupcionál
15. pád jak komu - protekcionál
16. pád koho s kým - konkubinativ (sexuál)
17. pád co na co - prezervativ

***

Princ ke královi: "Pane králi, splnil jsem své slovo, zde v pytli jsou tři dračí hlavy."
"Děkuji princi, i já plním slovo své. Zde v pytli je ruka a srdce princezny!"

***

Pepíček se svěřuje mamince:
- "Mně se dneska zdálo o Mařence."
- "To nevadí, já to vyperu."

***

Pepíček přijde ze školy a v žákovské knížce má napsáno od pani učitelky:
"Vypadá to, že váš syn má velké problémy s pochopením rozdílu mezi chlapci a děvčaty, mohla byste s nim o tom promluvit?"
Maminka vezme Pepíčka za ruku, odvede jej po schodech do ložnice, zavře dveře a povídá:

"Pepíčku, tak nejdřív sundej moji blůzu."
Pepíček rozepne její blůzu a sundá ji.

"Teď sundej moji sukni."
Pepíček sundá její sukni.

"Teď sundej moji podprsenku."
Pepíček sundá její podprsenku.

"Teď sundej moje kalhotky."
Pepíček sundá její kalhotky.

"Pepíčku, prosím tě, už nikdy nechoď do školy v mém oblečení."

***

.

Tři podnikatelé se přihlásí na opravu plotu kolem ministerstva financí…

Slovák vezme pásmo, změří délku plotu všechno načrtne na papír, něco spočítá a praví:

"Spravím to za 350.000Kč, to je 200.000,- materiál, 100.000,- pro zaměstnance a 50.000,- je marže firmy"...

Ukrajinec vezme palici, něco poměří, něco nakreslí, něco vypočítá...

"My to spravíme za 250.000,-Kč to je 150.000,- za materiál, 50.000,- za práci a 50.000,- marže firmy...

Čech se neobtěžuje žádným měřením, žádný nákres ani výpočty, přistoupí

k úředníkovi a pošeptá mu: "Za 2.250.000Kč to udělám..."

Ministerský úředník na to: "Jak jste došel k tak vysoké sumě?"

Čech: "Milion tobě, milion mně a za 250.000,- to objednáme u toho Ukrajince!"

alileta: máte fantastický styl vyprávění a vtip, výborně se to čte a směje se při tom.

Vtip snad Jiřího Suchého někdy ze 60. let minulého století:

Potkal potkan potkana a ptá se ho: "kam jdeš potkane?"

"Jdu si koupit televizor".

"A jaký to má bejt typ?"

"To je jedno. Hlavně aby měl hodně kanálů".

Lezou dva horolezci na skálu a najednou ten víc nahoře povídá:

"Ty, Pepo, mně se chce na malou."

- "Ne, nechce."

"Jo, chce."

- "Nechce!"

"Já už to nevydržím. Co mám dělat?"

- "Zkus autosugesci."

"Co to je?"

- "To si říkej ´nechce se mi, nechce se mi´."

Tak ten nahoře si říká "nechce se mi, nechce se mi"

a ten dole "neteče to na mě, neteče to na mě."

DIVOKÝ ZÁPAD

Dáma zůstane trčet v poušti. Asi hodinu čeká, když tu kolem jede Indián na koni. Poprosí ho, jestli by ji nesvezl do města. Indián souhlasí. Dáma se vyhoupne na koně a vyrazí. Asi po třech minutách klusu Indián ze sebe vyrazí hlasité: "Juchů!" Pár minut na to zavýskne zas a takhle to trvá celou cestu do města. Když tam přijedou, zajuchá Indián z plných plic. Dáma sleze z koně a prodavač, který sedí před svým krámkem, se jí ptá, co tomu Indiánovi udělala. Dáma povídá: "Nic, jenom jsem seděla vzadu na koni a držela se za špici u sedla."

"Hm, tím se to vysvětluje," povídá prodavač, "Indiáni jezdí totiž bez sedel."

dobrej nápad tohle vlákno ! - lidi, kam na ty úžasný vtipy chodíte ! - já nejsem schopna si zapamatovat ani jednoduchej vtípek, ale tím větší je tu to pro mne "pošušňáníčko". Děkuju za vaše příspěvky.!

- babkazov - zkuste vložit odkaz - Vaše obrázky bývají podle mého gusta. Děkuji. Marcela.

Jak podat kočce prášek

1) Vezměte kočku do levé ruky do polohy, jako byste drželi dítě. Umístěte pravý ukazováček a palec do skusu kočičí tlamy. Vezměte prášek, a jak kočka otevře tlamu, vložte do ní prášek a nechejte kočku, aby zavřela tlamu a polkla.

2) Vytáhněte kočku zpoza pohovky a prášek z podlahy. Vezměte kočku do levé ruky a opakujte proces.

3) Přitáhněte kočku z ložnice a vlhký prášek zahoďte.

4) Vezměte si nový prášek z balení, pevně uchopte kočku za přední packy. Silou otevřete čelisti a vtlačte prášek do tlamy pravým ukazováčkem. Držte tlamu zavřenou, než napočítáte do deseti.

5) Vytáhněte prášek z akvária a kočku ze skříně. Zavolejte si na pomoc manželku ze zahrady.

6) Klekněte si na podlahu s kočkou zaklíněnou mezi koleny. Pevně uchopte přední a zadní packy kočky. Ignorujte její hluboké vrčení. Požádejte manželku, aby kočce jednou rukou podržela hlavu a druhou rukou kočce vsunula dřevěné pravítko do tlamy. Nechejte prášek sklouznout po pravítku při rázném tření hrdla kočky.

7) Vyjměte kočku ze zmuchlaných záclon. Vezměte si nový prášek z balení. Poznamenejte si, že máte koupit nové pravítko a záclony. Opatrně zamette rozbitý porcelán z krbu a uložte ho stranou pro pozdější slepení.

8) Zabalte kočku do velkého ručníku a poproste manželku, aby kočku chytla tak, aby jí hlava koukala z podpaží. Vložte prášek na konec brčka. Tužkou otevřete kočce tlamu a foukněte do brčka.

9) Ověřte si, zdali prášek není člověku škodlivý. Vypijte sklenici vody, abyste zahnali pachut z úst. Ošetřete obinadlem manželčino podpaží a odstraňte krev z koberce mýdlem a vodou.

10) Přivlečte kočku ze sousedovy kůlny. Vezměte si nový prášek. Položte kočku do skříně a zavřete dveře tak, aby jí koukala jen hlava. Lžící otevřete kočce tlamu. Pomocí gumičky vystřelte kočce do krku prášek.

11) Z garáže si přineste šroubovák a přišroubujte dveře zpět k pantům skříně. Přiložte si na tvář studený obklad a zkontrolujte si, kdy jste byli naposledy očkováni proti tetanu. Vyhoďte své tričko a přineste si z ložnice nové.

12) Zavolejte hasiče, aby vám přinesli kočku ze stromu přes ulici. Omluvte se sousedovi, který naboural do plotu, když se vyhýbal kočce, a vezměte si poslední prášek z balení.

13) Šňůrou na prádlo svažte kočce přední nohy se zadními a pořádně ji připevněte k noze jídelního stolu. V garáži najděte odolné rukavice, otevřete kočce tlamu malým francouzským klíčem. Strčte prášek do tlamy spolu s velkým kusem masa. Podržte hlavu ve svislé poloze a spláchněte prášek půl litrem vody.

14) Nechejte se manželkou odvézt do nemocnice. Seďte potichu, než vám doktor zašije prsty, předloktí a vyndá zbytky prášku z pravého oka. Cestou domů se zastavte v obchodě s nábytkem a objednejte si nový stůl.

15) Počkejte, až Spolek pro ochranu zvířat odveze kočku a zavolejte do místního zverimexu, jestli nemají nějaké křečky.

Pan učitel diskutuje s dětmi o tom, zda existuje nebo neexistuje Bůh. Přihlásí se Pepíček a říká, "Bůh určitě existuje, protože já jsem ho dnes v noci viděl." "Skutečně, a jak ten Bůh vypadal?" "Stál u tatínkovy postele, měl bílé oblečení až k zemi, a tatínek říká - panebože, co zas chceš."

Vzala si takhle jedna skoro sedmdesátiletá vdova o pět let staršího pána. Asi po půl roce šla k doktorovi, protože se cítila nějak divně. Doktor ji prohlédl, udělal různá vyšetření a druhý den jí v ordinaci říká: "Paní Kovářová, mám tady zprávu z laboratoře. Možná vás to překvapí, ale budete maminka." - "Pane doktor, nedělaj si legraci. Vždyt mně je skoro sedmdesát." - "Já vím, paní, ještě ráno bych přísahal, že něco takového je nemožné, ale jste lékařský zázrak." - "No teda, to je pěknej problém…“ a vyrazila z ordinace. V hale našla telefonní automat a volá domů manželovi. Ozval se jeho známý hlas: "Kovář, prosím." - Manželka zařvala: "Ty mizero! Přivedl jsi mne do jiného stavu!" Chvilku bylo ticho a pak se z druhé strany ozvalo: "Kdo volá, prosím?"

Přijde pán.

Přijde pán k doktorovi s tím, že se v noci pomočuje. Doktor mu dá léky pozve ho za měsíc na kontrolu. Nic. Je to stejné. Dá mu jiné speciální léky a při příští kontrole pán říká, že se stále pomočuje. Dá mu tedy meprobamat (pro pamětníky: lék na uklidnění) a znovu ho pozve za měsíc na kontrolu. "Tak co, ještě se pomočujete?" ptá se doktor.

Pán kliďánko povídá "Ano, ale už mi to nevadí".

Moderní varianta:

Přijde pán k doktorovi s tím, že se v noci pomočuje. Doktor mu dá léky pozve ho za měsíc na kontrolu. Nic. Je to stejné. Dá mu jiné speciální léky a při příští kontrole pán říká, že se stále pomočuje. Dá mu tedy doporučení k psychoanalytikovi a znovu ho pozve za měsíc na kontrolu. "Tak co, ještě se pomočujete?" ptá se doktor.

Pán sebejistě odpoví: "Ano! A jsem na to hrdý"!

Letištní kontrola:

Celník na letišti se ptá cestujího:

„name?“

„Abu Dallah Sarafi“

„sex?“

„four times a week“

„no no no… male or female?“

„male, female, sometimes camel…“

Jedou dědeček s vnoučkem autobusem a po chvilce si k nim přisedne starší, silně namalovaná paní. Vnouček na ni chvilku zaujatě kouká, nakonec to nevydrží a pěkně od plic se dědečka zeptá, proč je ta paní tak pomalovaná. Dědeček se k němu nakloní a něco mu dlouze vysvětluje, chlapec jen vážně pokyvuje hlavičkou a vypadá velmi zamyšleně. A když děda dokončí svůj výklad, tak se zvědavě zeptá: "A dědo, co je to stará ochechule?"

Finále mistrovství světa ve volným stylu...

Nastupujou proti sobě Franta Voháňka, 180 na 85 a Rus Saša Medveděv,

2 metry 20, 130 kilo, neporaženej šampión...

Trenér si k sobě naposledy zavolá našeho borce: "Hele, Franto,

proti němu stejně nemáš moc šanci, ale hlavně tě nesmí dostat do toho svýho

preclíku. To je jeho speciální chvat, ze kterýho se ještě nikdy nikdo

nedostal. Pamatuj si to, hlavně ne do preclíku... A drž se!" Borci naběhnou

do ringu, chvíli se tak jako okopávaj, oplácávaj, tahaj za rukávy, až

najednou Franta letí vzduchem, švác ho na zem a už je v preclíku. Zkroucenej,

jak vánočka, chytá dech a sleduje po očku rozhodčího, kterej se chystá

odpískat konec. Když tu si všimne těsně u svý hlavy trenek, kterým koukaj z

nohavice koule. Tak s obrovskou námahou natáhne krk a vší silou se do nich

zakousne. Ozve se hroznej řev a najednou letí vzduchem pro změnu Saša,

práskne sebou na zem, na něj náš Franta, až Rusovi vyrazí dech. Za pár vteřin

je po zápase a ohromenej trenér nadšeně plácá vítěznýho Frantu po zádech:

"Člověče, to bylo něco naprosto fantastickýho! To ještě nikdy nikdo

nedokázal! Jak se ti to, prosím tě, podařilo? Já myslel, že už je hotovo…"

"To já v jednu chvíli taky," oddechuje Franta, "ale to byste,

trenére, nevěřil, jakou v sobě člověk najde sílu, když si kousne do svejch

vlastních koulí…"

Profesor chemie chtěl v osmičce žákům demonstrovat negativní vlivy alkoholu. Přinesl sklenici vody, sklenici whisky a dva červíky. "Teď pozorně sledujte ty červíky." Do sklenice s vodou vložil jednoho červa. Ten se čile pohyboval, spokojený, jak jen může červ ve vodě být. Do druhé sklenice vložil druhého červa. Ten se začal zuřivě kroutit a po pár vteřinách klesl na dno nehybný. "Tak, co nám z tohoto pokusu vyplývá?" Přihlásí se Pepíček a povídá: "Pijte whisky, nebudete mít červíky."

Rusák si jde koupit pilu, protože chce pokácet pár stromů v lese. Navštíví obchod a ptá se na různé druhy pil. Prodavač mu ukazuje: "Podívejte, máme tu spoustu modelů, ale vám bych doporučoval tento špičkový model. Tato motorová pila vám nařeže stovky sáhů dřeva denně."

Rusák si ji koupí a jde ji hned zkusit do lesa. Po celodenní práci se mu však podaří pokácet jen jeden strom. Druhý den proto vezme pilu a nese ji zpátky do obchodu. Prodavač je zaskočený stížností, vytáhne pilu z futrálu a povídá: "Hm, vypadá v pořádku." Nastartuje ji, načež se Rusák podiví: "Co to je za zvuk?"

Katolický kněz byl poctěn večeří na počest 25 let působení na farnosti. Přední politik a člen církevního shromáždění byl pověřen, aby pronesl malý projev. Opozdil se, a tak se kněz rozhodl, že také řekne pár slov: "Názor o této farnosti jsem si udělal na základě první zpovědi, kterou jsem zde slyšel. Myslel jsem, že mě poslali na strašné místo. Můj první kajícník mi řekl, že ukradl televizi, a když ho navštívila policie, vylhal se z toho. Ukradl peníze svým rodičům, podvedl svého zaměstnavatele, spal se ženou svého šéfa, užíval nelegální drogy a nakazil svou sestru pohlavní nemocí. Byl jsem v šoku. S postupem času jsem ale zjistil, že ne všichni jsou tak špatní a dokonce je tato farnost plná skvělých a milujících lidí." Právě v momentě, kdy kněz dokončoval svou řeč, přišel politik se spoustou omluv, proč jde pozdě, a ihned začal se svou řečí: "Nikdy nezapomenu na den, kdy sem dorazil náš kněz. Vlastně jsem měl tu čest být prvním, koho zde zpovídal..."

Žena říká lékaři: "Pane doktore, s mým manželem něco je. Já mu celou hodinu něco povídám a on na konci vůbec neví, co jsem mu říkala. Co to má prosím za nemoc?" "Vážená paní, to není nemoc, to je DAR!"

Manžel se vrátí hladový domů, otevře ledničku a tam nahý chlap.

"Kdo jsi?"

"Váňa."

"A co tu děláš?"

"Jím klobásu."

Manžel se tím pochlubí v práci a kolega mu říká: "Ty jsi ale blbec, to byl milenec a měl jsi mu rozbít hubu!"

Manžel se vrátí domů, otevře ledničku a tam zase chlap.

"Kdo jsi?"

"Karel"

"A co tu děláš?"

"Jím klobásu."

"Tak poslyš, až uvidíš Váňu, vyřiď mu, že mu rozbiju hubu!"

Vtip s ponaučením:

Dva krupiéři líně sedí v kasinu, když náhle do sálu vtrhne nádherná, vysoká blondýna v minisukni, která vsadí 200.000 korun na jediný hod kostkou.

"Doufám, že vám nebude vadit, když u toho budu nahá, protože cítím, že mi to přinese štěstí," řekne dívka zkoprnělým mužům. Začne si stahovat zip, sundávat šaty a spodní prádlo i punčochy, svíjí se přitom jako had, a pak hodí kostkou.

Chvíli se napjatě kouká a pak začne jásat: "Jóóó, vyhrála jsem!"

Obejme krupiéry, sebere výhru a šaty a zmizí. Oba muži se na sebe chvíli koukají a jeden pak řekne:

"Viděls vlastně, co padlo za číslo?"

"Ne, myslel jsem, že se díváš ty!"

Ponaučení:

Ne všechny blondýny jsou hloupé, zato všichni muži jsou stejní!

Přijde pán.

Přijde pán k doktorovi, s tím, že když se poškrábe na zadku, že se mu hýbe zub.

"To není možné", povídá doktor, "ukažte!" a důkladně pána prohlédne ze zadu, i do pusy se mu podívá.

"No jo, máte pravdu", povídá doktor. "Až budete příště jíst španělský ptáček, tak si nezapomeňte odmotat nit".

Na veterinární fakultě probíhá přednáška o rozmnožování krav. Přednášející povídá:

"… a tento akt vykoná býk až třicetkrát za den…"

V přední řadě se zvedne studentka a prohlásí:

"Pane profesore, mohl byste to zopakovat, aby to slyšeli i pánové studenti v zadních řadách?"

Přednášející větu zopakuje a vtom se zvedne student v zadní řadě a ptá se:

"A pane profesore, ten býk to dělá pokaždé s tou stejnou krávou?"

"Samozřejmě, že ne,… " odvětí profesor.

"A mohl byste to zopakovat i pro studentky v předních řadách?"

„Prosím tě, co to bylo včera za kluka, s kterým si se tak vášnivě milovala v parku?” ptá se dívka kamarádky.

Ta se zamyslí a uculí: „Záleží na tom, v kolik hodin jsi mě tam viděla?”

vtip,zabírající více jak tři řádky v editoru,za moc nestojí.

Dvě blondýny se pohybují po louce.Jedna vykope díru,druhá s lopatou ji zasype a naleje půl konve vody.tak postupně pokračují po louce.Kolemjdoucí kroutí hlavou,"Co to prosím vás,provádíte?"Jedna z blondýn odpoví:"Pane,sázíme stromky.Původně jsme měly být tři,ale kamarádka onemocněla.Ta měla do děr vkládat stromky."

JABRAKA

Žádné vlákno tu "nežije" navěky, ale stejně mě trošku mrzí, že tohle tak brzo skončilo.

Osobně si po předchozí poznámce moc netroufám přidávat další vtipy...

safeshare.tv/... 5 v jednom.

Tak pokračuji jedním stručným - pro milovníky vtipů na tři řádky

"Haló, policie? Jel jsem autem a srazil jsem dvě slepice."

"No, tak je položte na krajnici. At je další auta nerozmažou po vozovce."

"Rozumím. A co mám udělat s jejich motorkou?"

a teď jeden extrémně dlouhý, zato ze života:

"Co to bylo za záblesk?" zeptala se nervózním hlasem moje právoplatná manželka.

"Ty demente, to byl určitě radar! Radar!"

Čímž ale její lamentování neskončilo. "Panáček smrdí korunou, nemá ani na zimní gumy, ale na pokuty v eurech, to určitě dá dohromady. Uvědom si, že nemáme už ani cent, na hranice dojedeme nejspíš na výpary a ty si klidně jedeš, jak kdyby pro tebe žádný předpisy neplatily. Seš nezodpovědnej, až to bolí! Bože, za co jsem se to provdala? Matka měla pravdu, když říkala, že s tebou se místo do ráje dostanu leda tak do prdele!"

"Co furt máš, lásko? Jedu padesát, svítím, nevím, co to bylo. Třeba jen někdo na ulici něco fotil?" zkoušel jsem navrhnout.

"A co by jako kdo na týhle ulici fotil?" Kateřina se zavrtěla na sedačce spolujezdce, potáhla z cigarety a pokračovala:

"Našeho vomlácenýho favouše? To si děláš prdel, ne? Říkám, že si jel víc jak padesát a radar nás vyfotil," stála si na svém.

" Kecy, prdy, beďary, jel jsem padesát, nejsem blbej, abych riskoval německou pokutu ne?" snažil jsem se Katce oponovat.

"Času máme dost, otočím to a projedem tuhle ulici znova padesátkou, abys viděla, že nekecám," uzavřel jsem.

Trošku mě hryzalo svědomí, jel jsem opravdu padesátkou? Vraceli jsme se z Drážďan z předvánočních nákupů, oba dva utahaní z celodenního prolejzání krámů a obchoďáků a tak bych se ani nedivil, kdybych po tý štrece neměl už takovej cit v noze. Nebo že by únava? Však uvidíme.

Zabočil jsem do první vedlejší ulice, bravurně otočil favouše a vrátil jsem se zhruba dva kilometry, kde jsem opakoval týž manévr. Manželka vedle mě ostřížím zrakem sledovala ručičku tachometru, která se držela za čtyřicetipěti kilometrech v hodině. I já jsem se snažil jet touto rychlostí. Ale bylo to marné, najednou to blesklo a na ulici ani noha.

To byla samozřejmě voda na manželčin mlýn. Hned spustila: "A je to tady, určitě jsme v nějaký čtyřicítkový zóně! Sereš na značky, čumíš, co kde lítá a bude z toho akorát mastná pokuta! Proboha, za co mě trestáš?!"

Strašně jsem litoval, že neexistuje nějaký dálkový vypínání na ženský. To by byla paráda, jen by otevřela hubu, já bych zmáčknul čudlík, ona by zhasla a zapnul bych jí na chvilku až na hranicích, aby se mohla usmívat na celníky. Pak zas vypnout a zapnout až doma, aby mohla otevřít vrata na zahradu...

Po pár vteřinách scifi představ jsem se zase vrátil nohama na zem. Vrhnul jsem na ní dost nevraživej pohled a navrhnul jsem, že zajedem až na začátek Pirny a schválně, jestli tam bude nějaká čtyřicítka.

"Jo!" vyštekla na mě. "Máme prachů na rozdávání a budem si vozit prdel po Německu sem a tam, aby se ukázalo, že mám pravdu. To zrovna!"

To mě ale dožralo tak, že jsem se otočil skoro na místě, s výrazem šílence v očích a ručičkou tachometru na čtyřicítce jsem dojel až za město, kde jsem se otočil a vyrazil zpět. Jel jsem jak šnek třicítkou! Nikde samozřejmě žádná značka, která by upravovala rychlost. I němčouři, kteří ve své vlasti opravdu dodržují povětšinou rychlost, mě problikávali a předjížděním mi dávali jasně najevo, že se seru jak hlemýžď.

Bahnhofstrasse. Tuhle ulici si asi budu nadosmrti pamatovat. Za nervózního blikání aut v koloně za mnou jsem jí pomalu projížděl.

Blik!

Zase ten blesk! ZASE nás něco vyfotilo!

To už bylo i na mou ženu Kateřinu dost. Rezolutně se natočila zády ke mně a celou cestu až na hranice a posléze i domů do Děčína se koukala z okénka a nepromluvila ani slovo. Její mlčenlivost trvala ještě skoro týden. Čas od času jsme spolu sice prohodili pár frází, nutných k přežití, ale bylo na ní vidět, že vina je zcela na mé straně.

Pak se vše vrátilo téměř do normálu. Den před štědrým dnem jsem spěchal domů z práce, vystresovanej tím, že ještě nemám pro manželku dárek pod stromeček. Mám ji rád a chtěl jsem jí koupit něco hezkého. Něco, co by jí mě stále připomínalo. Na příhodu z Německa jsem už dávno zapomněl, a tak mi otevření poštovní schránky doma doslova vyrazilo dech. Nejsem většinou škodolibej, ale to, co bylo v dopise na úředním papíře, s německou poštovní známkou a německou zpáteční adresou, mě rozesmálo jako nikdy před tím.

Moje němčina stačila přesně na to, abych z dopisu vyčetl, že nám byla vyměřena třikrát pokuta ve výši dvacet euro – při průjezdu Nádražní ulicí v Pirně totiž zdejší policejní radar třikrát dokumentoval, že spolujezdec nebyl připoutanej bezpečnostním pásem!

Pak už stačilo jen vzít novou obálku, lejstro do ní vložit, zabalit do vánočního papíru, šoupnout to pod stromeček a jen čekat, až zazvoní ježíšek a má milá Kateřina se posere....

Na gynekologické klinice sedí pán mezi pacientkami.Jde kolem sestra a ptá se ho:"S čím tu pane jste?""se žaludečními vředy,prosím."."Ale to musíte do třetího patra na chirurgii!" "Ne.řekli mi,abych počkal tady"Sestra mávla ruko a odešla.

V ordinaci se otevřely dveře a doktorka volá:"Je tu ten pán s těmi vředy na žaludu?"

JABRAKA

Franta a Pepík se chtějí pořádně ožrat a zjistí, že mají posledních 30 Kč. Pepa je vezme a koupí za ně kus kabanosu. Franta je na něj naštvanej: To se ti povedlo, za co se teď půjdeme chlastat... Pepa na to: mám super nápad... uvidíš! Půjdem do hospody, objednáme 2 vodky, já si strčím ten kabanos do poklopce a ty si klekneš na kolena a strčíš ho do huby... Domluveno uděláno. šli do hospody, objednali 2 vodky, Pepa si strčil kabanos do poklopce, Franta si kleknul a začal mu "HO" kouřit. Hospodský se vytočil, že takové prasárny ve své hospodě neakceptuje a vyrazil je... bez placení.

Situace se opakuje... ve druhé hospodě, ve třetí hospodě... atd. atd. Před desátou hospodou běduje úplně ožralej Franta, že ho bolí kolena a huba, že už má naprosto dost! Na to Pepa: a co mám říkat já? U páté hospody jsem ztratil ten zasranej kabanos!

Po počítačové pamětníky:

Pustím si Nortona a koukám, vlevo disk C:, vpravo disk C:, říkám si: "Kurva, k čemu jsou mi dva disky C:?" Tak jsem jeden zformátoval.

Advokát Hohenstein pořádal na svém zámečku zahradní slavnost. Účastní se celá řada známých osobností a celebrit. Známý psychiatr je představen paní domu a rozhovor se brzy stočí na jeho povolání:

"Můžete mi říci, doktore, jak zjistíte duševní poruchu u člověka, který navenek vypadá úplně normálně?" táže se paní advokátová Hohensteinová.

"To je jednoduché," odpoví psychiatr. "Položím mu nějakou velmi jednoduchou otázku, kterou normální člověk bez obtíží zodpoví. Když zaváhá, je to určitá známka duševní nerovnováhy."

"Jakou otázku například?"

"No, můžete se ho třeba zeptat takto: Kapitán Cook podnikl tři cesty kolem světa a při jedné z nich zemřel. Při které?"

Paní advokátová Hohensteinová přemýšlí a pak řekne nervózně: "Neměl byste jiný příklad, víte, musím přiznat, že historie není mou silnou stránkou."

Aliteta: vaše příběhy a anekdoty jsou úžasné a čtivé.

Jeho lordstvo a lejdy mají už desetiletého syna, který je hodný, šikovný, pohledný, milý, jezdí skvěle na koni, ale ... od narození němý, nikdy nepromluvil. Jeho lordstvo i lejdy to mrzí, ale protože mladý budoucí lord má skvělé chování mladého lorda, smířili se s tím. Jednoho rána při snídani, kdy byla celá rodina pohromadě se mladý lord nadechl, narovnal, položil lžičku a zcela jasným hlasem prohlásil: "Vejce jsou málo solena."

U stolu vypukla bouře jásotu a nadšení, lordovi vhrkly slzy nadšení do očí, lady zvedala oči k nebi a děkovala osudu, že syn promluvil i lokajové a služky se překvapeně radovali, že mladý lord promluvil, že není němý. Až konečně lord otec oslovil syna: "Synu, jak to, že umíte mluvi, vžyt jste za celý život neřekl ani slovíčko".

Mladý lord se nadechl a vážně jako skutečný budoucí lord odpověděl "dosud bylo vše v nejlepším pořádku".

Kalousek psal dopis matce:

Mami, představ si, že jsem dostal AIDS!

Matka odepisuje: Synku, já jsem už stará a v těch medailích se tolik nevyznám, ale povídala jsem to lidem v okolí a všichni Ti to moc přejou!!!

příběh ze života:

Parta elektrikářů na stavbě dokončuje rozvody, někde se už svítí na provizorák, až najednou krátké zapraskání, bleskne jiskra a v celém baráku najednou ticho a tma. Starý mistr se klidně podívá na polekaného mladého elektrikáře s rudýma ušima s ohořelým kouskem šroubováku v ruce, čekajícímu hrozné seřvání a nadávky, ale starý zkušený fachman mu jen řekne: "To byl zkrat, že to určitě vyrazilo i topiči v elektrárně lopatu z ruky".

Manželka celníka je v posteli s milencem, v tom zarachotí zámek a manžel se nečekaně vrací z práce. Tak milenec zaleze pod postel. Celník pojme podezření a začne prohledávat byt. Otevře skříň, vysypou se kartóny cigaret.
"Tady je to v pořádku," brumlá si.
Nakoukne do peřiňáku, tam je pár lahví whisky.
"Peřiňák je taky v pořádku, kde by tak mohl být?"
Z pod postele se vystrčí ruka s tisícovkou. Celník ji shrábne do kapsy a brumlá si:
"Pod postel už jsem se taky díval..."

tohle je spíš k pláči:

Jak v přírodě poznáte kde je jih?

Podle orientace solárních elektráren.

Při snídaní

"děkuji ti mami"

"neříkej mi mami"

"proč?"

"to že spím s tvým tátou neznamená že mi musíš říkat mami"

" a jak?"

" normálně Miloši"

Chlap chytil zlatou rybku.

Ta mu slíbila splnění tří přání, pokud ji pustí.

Chlap ji pustil a přeje si:

"Chci být bohatý, chci být zdravý a chci, abych dosahoval orgasmu zároveň s manželkou."

Zlatá rybka všechna přání splnila.

Po několika týdnech přijde chlap zpátky k onomu rybníku, zavolá si zlatou rybku a povídá:

"Hele, s tím třetím přáním musíme něco udělat."

Rybka se diví:

"Copak, ono to nefunguje?"

"Ale funguje, jenže představ si tu situaci, kolikrát se stane, že sedím s chlapama v hospodě - a najednou orgasmus!"

Manželka volá s pláčem domů manželovi, že její maminka umírá v nemocnici, možná se nedožije zítřka a proto by bylo vhodné, kdyby se s ní přišel do nemocnice rozloučit. Manžel na to odpovídá:

“Drahá, večer je ale důležitý fotbalový zápas…. liga mistrů!”

“No tak si to nahraješ a podíváš se na to později.”

Za pár minut se manžel objevil v nemocnici s kamerou a stativem.

PO AMERICKU, aneb bitva skvělých právníků:

Muž z města Charlotte v Severní Karolíně si koupil balíček vzácného a velmi drahého druhu doutníků, který následně nechal pojistit, mezi jiným i proti zničení ohněm. Do měsíce všechny doutníky vykouřil a poté od pojištovny požadoval vyplacení pojistky s tvrzením, že o doutníky přišel při "několika drobných požárech".

Pojištovna pochopitelně odmítla peníze vyplatit, odvolávajíc se na fakt, že dotyčný muž "zkonzumoval" doutníky přirozeným způsobem – tj. kouřením. Muž pojištovnu zažaloval… a vyhrál!

V rozsudku sice soudce přiznal, že žádost klienta pojištovny byla poněkud neobvyklá, nicméně dal muži za pravdu v tom, že nebyla porušena smluvní pravidla. Pojištovna souhlasila s pojištěním doutníků proti ohni a nestanovila ve smlouvě přesně, jaký je "akceptovatelný způsob" zničení doutníků ohněm. Pojištovna byla nucena pojistku vyplatit. Místo dlouhých soudních průtahů s odvolacím procesem se proto pojištovna rozhodla podřídit se rozsudku a svému klientovi vyplatit částku 15 tisíc amerických dolarů. Po proplacení šeku však celý případ nabral nečekaný průběh.

Pojištovna podala na muže trestní oznámení s podezřením ze žhářství, na základě kterého byl uvězněn. S použitím jeho vlastní výpovědi v předešlém procesu pojištovna u soudu prokázala, že muž úmyslně spálil svůj pojištěný majetek, čímž se dopustil trestného činu a byl odsouzen k 24 měsícům vězení a pokutě 24 tisíc dolarů…

V hotelu na recepci:

Host: "Poslal jsem vám postel."

Recepční: "My jich máme dost, ale přesto moc děkujeme."

Host: "Plosím, ládo se stalo."

Takhle vypadá strach

Časopis Květy vytiskl kvíz "Jak známe ženy?".

Zvítězil Jirka Nový, stáří 10 let.

Rozčilený čtenář napsal redakci. Je to směšné, je mi 65 let, poprvé jsem ženu poznal ve 12 letech a vy jste dali hlavní cenu nějakému klukovi!!!

Redakce odpověděla: První otázku našeho kvízu - Kde jsou ženy nejkudrnatější? - Jirka zodpověděl správně – v centrální Africe.

Co jste odpověděl Vy? A ještě nakreslil!!!

Na druhou otázku našeho kvízu – název nejdůležitějšího orgánu žen?

Jirka odpověděl také správně – Celosvětová federace žen.

Co jste odpověděl Vy? A ještě nakreslil?!!!

I poslední, třetí otázku – co ženy netrpělivě očekávají každý měsíc?

Jirka zodpověděl správně – nové číslo časopisu Květy.

Co jste odpověděl Vy? A díky bohu, že jste nic nenakreslil.

Rozvedený muž na zábavě uvidí bývalku s novým milencem.

Přijde k nim a pohrdavě se ptá: „Tak co, jak se jezdí na ojeté mašině?"

Milenec s úsměvem: „V pohodě. Až na prvních 5 cm je netknutá.“

O POLICAJTECH:

Náčelník městských policajtů koupil trezor. Svolal své podřízené a říká:

"Toto je nejbezpečnější trezor u nás. Má 8místný kód. Jsou to sice samé čtyřky, ale neřeknu vám, v jakém pořadí!"

 *

Policajt se ptá úřednice, jestli ten tiskopis vyplnil správně.

"No v podstatě je to dobře, ale kolonku POHLAVÍ jste měl vyplnit hůlkovým písmem, ne kresbou."

*

Policajt říká kolegovi:

"Pojď k nám, ukážu ti, jakého mám blbého syna."

Přijdou domů a policajt říká synovi:

"Běž se podívat na služebnu, jestli tam nejsem!"

Syn se oblékl a odešel. Kolega nechápavě povídá:

"A to’s tam nemohl zavolat?"

 *

Policajt říká druhému:

"Člověče, od té doby, co se rozmohl AIDS, tak stále nosím kondom."

"Opravdu?"

"No stále ne, když čůrám anebo se miluju, dám si ho dolů."

*

Ptají se dětí ve škole:

"Jak se jmenuješ?"    

"Péta."   

"A čím chceš být?"   

"Nevím."

"A ty se jak jmenuješ?"   

"Nevím." 

"A čím chceš být?" 

"Policajtem."

*

Policajt zastaví dva podezřelé chlapy a žádá si od nich občanské průkazy.

"I-den-ti-fi-kač-ní kar-ta," čte s vynaložením všech sil.

"I-den-ti-fi-kač-ní kar-ta," čte druhou kartu. 

Podívá se na chlapy a ptá se: "Vy jste bratři?"

 *

Náčelník policie přijímá nováčky:

"Tak vy se chcete přihlásit k policii?"

"Ano."

"A umíte číst a psát?"

"Ano." 

"A naučíte mě to?"

*

Policejní komise testuje nováčky.

Otázka: kolik je 2 + 3?

Odpověď: 7

Předseda komise: rozmyslete si to ještě jednou.

Znova odpověď: 7!

Předseda komise: uspěl – je zásadový, a nakonec – spletl se jen o jednu.

*

"Pane policajt, je tato ulice bezpečná?"

"Samozřejmě, jinak bych tu nebyl."

*

Na policii přijde občan: "Já jsem vám včera ohlásil, že mi ukradli peněženku. Přišel jsem odvolat udání, protože peněženku jsem našel doma."

"Pozdě! Zloděje jsme už chytili."

*

Policistu Josefa K. (23) napadla ve včerejších ranních hodinách myšlenka. Prokurátor celou záležitost označil jako útok na veřejného činitele.

Táta, máma a synek jdou po břehu jezera. Najdou rybku, jak se plácá na břehu, a hodí ji zpátky do jezera. Rybka vykoukne z vody, poděkuje za záchranu a říká, at si něco přejí, že jim splní tři přání.
- "Já chci ježka", volá hned synek.
- "Ále, do pí*i s ježkem ...", zabručí zamyšleně táta.
- "!Ježka z pí*i ven!", vykřikne máma.

Dva pacienti, dvě různé ordinace:

Dva pacienti odkulhají současně na dvě lékařské kliniky se stejným zdravotním

problémem. Oba mají těžkou poruchu chůze a zdá se, že potřebují náhradu kyčelního kloubu.

PRVNÍ pacient je vyšetřen během hodiny, stejný den je zrentgenován je vyzván k nástupu na operaci příští týden.

DRUHÝ pacient navštíví obvodního doktora. Ten jej pošle ke specialistovi, kde je objednán na vyšetření za 8 týdnů. Posléze je zrentgenován a jeho snímek prozkoumán až následující týden. Konečně je mu naplánována operace, na kterou má nastoupit za dalšího čtvrt roku.

Proč jsou takové rozdíly v zacházení se dvěma pacienty?

PRVNÍ z nich je zlatý retrívr

DRUHÝ je důchodce

Přišel za multimilionářem mladý Žid: "Mám pro Vás návrh, jak bychom mohli oba vydělat 3,000.000 USD"

"No, to nejsou malé peníze, co navrhujete?"

"Slyšel jsem, že jste svojí dceři slíbil věno 6,000.000 USD. No, a já jsem ochoten si ji vzít za tři miliony!"

To se nedá vymyslet, to se musí zažít!

Snad všichni jsme zažili špatné rande, ale tohle je něco…!

V Anglii vyhlásili soutěž o nejtrapnější první schůzku. Vítězka popsala svůj zážitek. A bezkonkurenčně vyhrála!

Řekla, že to bylo uprostřed zimy… Sněžilo a byl pěkný mráz a kluk ji vzal na lyžování do hor.

Byl to denní výlet (ne přes noc). Neznali se – koneckonců.

Byla to zábava, ale nic se celkem nedělo do chvíle, kdy se pozdě odpoledne vydali na cestu domů.

Sjížděli autem z kopců, když si postupně začala uvědomovat, že si neměla dávat to extra kafe. Byli asi hodinu daleko od nejbližšího záchodu a v úplné pustině!

S rozpaky se mu svěřila. Společník jí navrhoval, at to zkusí vydržet, což na chvíli fungovalo.

Naneštěstí, kvůli těžkému sněhu a následné pomalé jízdě, se dostala do bodu, kdy už se to nedalo vydržet – a tak buď ke krajnici... a nebo u jeho auta…

Zastavili a ona se rychle odplížila za auto, strhla si kalhoty – a začala.

V hlubokém sněhu se jí špatně držela rovnováha, tak se opřela půlkou zadku o nárazník, aby sebou nepraštila.

Společník stál na druhé straně auta a dával pozor na silnici – byl to opravdový gentleman a ani ho nenapadlo se juknout.

Jediné, na co myslela, byla ta úleva v této poněkud ostudné situaci.

Nicméně hned jak skončila, začala si být vědoma jiného pocitu.

Ohnula se, aby si natáhla kalhoty a zjistila, že je pevně přilepena k tomu nárazníku.

Myšlenky na jazyk mrazem přilepený k zábradlí jí vstoupily do hlavy, jak se marně pokoušela oddělit svou kůži od ledového kovu.

Rychle začínalo být jasné, že díky extrémní zimě má na krku úplně nový problém.

Zděšena trapností situace a přesto si vědoma i humornosti té chvíle, odpověděla na otázku společníka, proč jí to tak dlouho trvá, že jí bohužel přimrzla jedna půlka k autu a že potřebuje pomoc!

Jak obcházel auto, tak se pokoušela zakrýt svetrem a jak se tak dívala úpěnlivě do jeho očí, on se začal hrozně smát.

Ona se také začala hihňat, a když se konečně uklidnili, začali to dilema řešit. Čelili v této hystericko-komické situaci opravdovému problému.

Oba souhlasili, že potřebují asi něco horkého, aby osvobodili její chladnoucí pozadí ze zajetí ledového kovu!

Mluvíce o tom, co ji původně dostalo do tohoto problému, pochopili, že tímto způsobem jej také musí řešit.

Takže, jak se dívala odvráceným směrem, její nový nápadník jí na prvním rande "odčůral" půlku zadku od nárazníku.

A jak jejich první "trapné" rande skončilo?!? -

Stal se jejím manželem a seděl vedle ní při soutěži, kde bezkonkurenčně vyhrála!

Výměna oleje – návod pro ženy:

1) Zajet do servisu, nejpozději po 15.000 km od poslední výměny oleje!

2) Dát si šálek kávy

3) Po 15 minutách vyplnit šek a s odborně ošetřeným vozidlem opustit dílnu.

Výdaje:

Výměna oleje: Kč 1000,-

Káva: Kč 30,-

Dohromady: Kč 1030,-

===

Výměna oleje – návod pro muže:

1) Zajet do mototechny (nebo podobně), zaplatit 1500,- za olej, filtr, čistící pastu a vonný stromeček.

2) Zjistit, že nádoba na vyjetý olej je plná. Namísto odvozu do patřičné sběrny, vylít olej do jámy na zahradě.

3) Otevřít plechovku piva. Vypít.

4) Zdvihnout vozidlo na hever... půl hodiny předtím hledat klíny!

5) Klíny nalézt pod synovou tříkolkou.

6) Z naštvání otevřít plechovku piva... vypít!

7) Vypouštěcí vanu zasunout pod vozidlo.

8) Hledat šestnáctku klíč.

9) Vykašlat se na hledání, použít sika-kleště.

10) Povolit výpušták.

11) Výpouštěcí šroub upustit do vany s horkým olejem, přitom se horkým olejem umazat.

12) Uklidit bordel.

13) U dalšího piva pozorovat, jak olej vytéká.

14) Hledat kleště na filtr.

15) Vykašlat se na to. Šroubovákem prorazit a odšroubovat.

16) Pivo.

17) Přišel kámoš... zbytek piva vypít s ním! Výměnu oleje dokončit zítra.

18) Další den: vytáhnout vanu s vyjetým olejem zpod auta.

19) Posypat pískem olej, který se při 18) vylil vedle.

20) Pivo – vlastně ne, včera dopito.

21) Dojít do obchodu, koupit pivo.

22) Přidělat nový filtr.

23) Nalít první litr oleje do motoru.

24) Vzpomenout si na šroub z kroku 11)

25) Hledat šroub ve vaně s olejem.

26) Vzpomenout si, že šroub i vyjetý olej byly ekologicky odstraněny na zahradě.

27) Vypít pivo.

28) Jámu vykopat, hledat šroub.

29) První litr nového oleje najít na podlaze garáže.

30) Vypít pivo.

31) Při utahování výpuštáku sikama sjet rukou z kleští a hrozně si sedřít kůži o kastli.

32) Uhodit hlavou na zem... jako reakci na 31)

33) Začít nadávat.

34) Zahodit kleště.

35) Nadávat dalších 10 min, protože odhozené kleště roztrhly oblíbený plakát na stěně.

36) PIVO.

37) Očistit ruce o čelo a předpisově obvázat kvůli zastavení krvácení.

38) PIVO.

39) PIVO.

40) Doplnit 4 litry oleje.

41) PIVO.

42) Spustit auto z heveru.

43) Rozbít u toho jeden klín.

44) Vycouvat s autem a na olej z kroku 23) nasypat písek.

45) PIVO.

46) Zkušební jízda.

47) Zastaven dopravní hlídkou, odvezen na odběr krve a pokutován za řízení pod vlivem alkoholu.

48) Vůz je odtažen.

49) Zaplatit odtah.

Výdaje:

Díly: Kč 1500,-

Pokuta za řízení pod vlivem alkoholu: Kč 15000, -

Odtah: Kč 1400,-

Pivo: Kč 600,-

Celkem: Kč 18500,-

Víte, že:

- než se jídlo dostane z pusy do žaludku, trvá to 7 vteřin

- lidský vlas udrží 3 kg

- penis muže je 3x delší než jeho palec

- ženské srdce bije rychleji než mužské

- na jednom chodidle máme víc než tisíc miliard bakterií

- používáme 300 svalů, jen abychom udrželi balanc

- stehenní kost je tvrdá jako cement

- každá žena si už text přečetla, muži si ještě prohlížejí svůj palec…   

Muž se vrací z práce a už od dveří volá:

"Miláčku, mám pro tebe překvapení!" a vytasí se s kyticí.

"Ale já nemám svátek..." vece jeho překvapená drahá polovička.

"To nevadí, byla to výhodná koupě, jen pár stovek, a dlouho vydrží!" usmívá se muž radostně mávaje pugétem.

******************

Vážení přátelé, tento příběh je ze života. Ta kytice opravdu dlouho vydržela - byla totiž z umělé hmoty, a navíc... pohřební. Měli ji ve vietnamské prodejně hned vedle piva...

Ještě že mám smysl pro suché víno a velmi suchý černý humor. On to totiž myslel naprosto vážně a upřímně, a vůbec nechápal, z čeho pochází můj hurónský záchvat smíchu.

S odstupem času jsem jen děkovala pánubohu, že ten den zrovna nešel navštívit svou osmdesátiletou babičku. Mám ji totiž velmi ráda...

Studenti medicíny mají první lekci, stojí kolem operačního stolu s mrtvolou a doktor jim vykládá: „Jsou dvě kvality, kterých se doktorům musí dostávat:

1. nemít odpor“ – stáhne plachtu z mrtvoly a strčí svůj prst do prdele mrtvoly a olízne ho. Tak studenti, teď dokažte, že nemáte odpor a udělejte to samé. Po chvíli to opravdu všichni udělají.

2. „Tak a druhá kvalita je pozornost a bystrost. Do mrtvoly jsem strčil ukazováček a olízl si prostředníček a co vy?“

Teď mi přišel mailem jeden kameňák, musím se podělit:

Náš pes pokusal cizí dítě, tak jsme ho nechali zabít.
Museli jsme, jinak by to řeklo rodičům...

taky jeden kameňák - už hodně starý:

Baví se evropský a čínský chirurg. Evropský povídá:

„Slyšel jsem, že prý u vás v Číně děláte kastrace dvěma cihlami…?“

„Jo, to je pravda. Takhle vezmete dvě cihly – do každé ruky jednu – prásk k sobě a je to!“

„A – proboha – nebolí to?“

„No,“ připustí Číňan, „nesmíte tam nechat palec…“

- pane doktore, trpím plynatostí. Sice to nejde slyšet ani nemá výrazné aroma, ale nadýmání mne obtěžuje

- paní, tyto prášky máte na 2 dny, pak se přijďte ukázat...

po dvou dnech

- pane doktore, co jste mi to dal? Vždyt já prdím stále a ten puch, to je strašné, to se nedá vydržet!

- tak nos už máte v pořádku, teď se zaměříme na uši

Sedí chlápek smutně na baru a zírá na sklenici s drinkem. Vtom vejde dovnitř typický ramenatý kříženec rockera a řidiče kamiónu, kterým Američané říkají troublemaker, vyhlídne si právě našeho chlápka jako obět, přijde k němu a beze slova mu vypije jedním mocným lokem sklenici.

Chlápek si chytne hlavu do dlaní a začne plakat. Hromotluka to chytne za srdce, tak ho poplácá po rameni a povídá:

"Hele, neber si to tak. Byla to jen legrace. Zaplatím ti další drink, ale hlavně nebreč, to je hroznej pohled, když chlap brečí."

"Ale ne, to je jinak. Víte, tohle je nejhorší den v mým životě. Nejdřív jsem zaspal, přišel pozdě do práce a dostal padáka. Když jsem vylezl z úřadu, zjistil jsem, že mi ukradli auto. Na policii mi řekli, že mi nemůžou pomoct. Tak jsem jel domů taxíkem, ve kterém jsem zapomněl peněženku a doklady a ten mizera řidič ujel. Doma jsem načapal manželku v posteli se zahradníkem a ještě mě seřvala, že jsem neschopnej v posteli. Tak jdu do baru, zpiju se tady a zrovna když přemýšlím, že s tím životem už seknu, tak přijdete vy a vypijete mi jed…!“

@praivo: Tak odtud bral kreslíř inspiraci

Co je to úspěch?

Úspěch ve 4 letech je .…..že pleny zůstanou suché.

Úspěch ve 12 letech je ...že máš přátele vrstevníky.

Úspěch v 18 letech je ..….že máš řidičský průkaz.

Úspěch ve 20 letech je ...že žiješ pohlavním životem.

Úspěch ve 30 letech je ...že máš peníze.

Úspěch ve 40 letech je ...že máš peníze.

Úspěch v 50 letech je ..….že máš peníze.

Úspěch v 60 letech je ..….že žiješ pohlavním životem.

Úspěch v 70 letech je ..….že máš řidičský průkaz.

Úspěch v 80 letech je ..….že máš přátele vrstevníky.

Úspěch v 90 letech je ..….že pleny zůstanou suché.

Jak se pozná ideální manžel?

Najde milence u ženy v posteli a řekne:

"Klidně pokračujte, já jdu zatím uvařit kávu."

A jak se pozná ideální milenec?

Když i potom dokáže pokračovat…

Chlapa sužují obrovské bolesti hlavy. Podle lékaře je jedinou možností kastrace. Muž nejprve nesouhlasí, ale po čase se bolesti opravdu nedají snést, a tak svolí. Po operaci mu lékař radí, aby začal nový život, úplně znova. Tak muž jde do obchodu s oblečením, že začne nový život v úplně novém oblečení.

Vejde do obchodu a vyřkne přání, že chce kompletně nové oblečení. Prodavač říká: "Dobře, řekl bych, že potřebujete košili velikost 45 okolo krku, sako velikost 56 a boty tak 10." Chlap se diví, jak to prodavač pozná, a ten mu vysvětlí, že po těch letech v obchodu... Prodavač pokračuje: "No a slipy potřebujete velikost 36." Chlap na to: "Tak to jste se poprvé zmýlil, mám velikost 34." "Ne ne, opravdu, dejte na mne, vaše velikost je 36." "No nevím, ale celý život nosím 34, tak teď si koupím zase 34." "Jak chcete, ale když je budete nosit, budete mít přiskřípnutý koule a z toho vás bude pekelně bolet hlava."

Tohle me rozesmalo dnes:

Pondělí. Začal třetí týden školky. Musel jsem v sedm ráno přesvědčovat tříletou dceru, že si nemůže vzít do školky meč, který zrovna vyhrála, i když je roztomile dívčí a růžový. Už moje maminka zastávala názor, že když se děti mají vzájemně pozabíjet, tak at je to potichu a bez bordelu a takový meč toho nadělá, kdo to pak má uklízet? Úspěch je, že se oblékla sama a včas. Drobná skvrna na kráse byla, že si vzala tričko na mikinku, ale pořád lepší než bombarďáky na kalhoty, abych zase nemusel vysvětlovat, že dneska jde za Madonnu. Jako posledně u doktorky. Nechal jsem to tak, nakonec jí to slušelo, to je výhoda holek. Můžou si na hlavu narazit kýbl pomejí a stejně pořád vypadají krásně.
Pro Viki jsme přišli tentokrát i s babičkou, což učitelku vyděsilo, až se zeptala, kolik dětí chceme. Obvykle je povoleno jedno dítě na osobu a den. Ale babička jen zamávala a frčela dál. My jsme vyrazili do prodejny luxusního nábytku, kde jsme se původně chtěli jen podívat na jednu skvělou pračku. Možná znáte takové prodejny, které jsou tak luxusní, až máte pocit, že se tam nehodíte. Zde byl pocit umocněn paní v drahém kostýmku a vlasech v pevném drdolu se zlatými jehlicemi s neuvěřitelnou vrstvou make-upu, které zmrzl úsměv na rtech, jak viděla dítě. A nás. Neustále Viki sledovala, sykala, přivírala oči při každém jejím pohybu, až to nevydržela a sdělila Kátě, že toto místo není vhodné pro tak malé děti, že je tu mnoho velmi drahých věcí... Manželka se zeptala, jestli tu mají nějaký dětský koutek, ale paní odtušila zavrtěním hlavy. "No, co se dá dělat.” - řekla Káta a vzala malou do náruče, což paní trochu uklidnilo. Náruč nebo vodítko. Vážně tam byly drahé věci, jen gauč tam stál přes 800 000;-. Ale některé kuchyně a ložnice byly úchvatné. Naprosto úchvatné. A ty koupelny! Masážní designové sprchy a vany s magickým osvětlením, ze kterých bych se ani nehnul. Úplně jsme se v nich ztratili. Bloudil jsem místnostmi, když jsem narazil na manželku, ke která přiběhla Viki. Byli jsme v patře, na galerii, kde nikdo nebyl, tak jsme si ji dovolili pustit. Viděl jsem, jak tříletá Viki přiběhla k mamince, něco jí řekla, Káta úplně zbledla, rychle nakoukla do koupelny, pak popadla dítě, prohnala se kolem mně a jen sykla: "ZDRHEJ!”
Seběhli jsme po točitém schodišti a ukryli se v chodbičce za jednou z kuchyní, když zrovna po druhém schodišti šla nahoru ona paní.
" Rozbila něco?” - zeptal jsem se nervózně. Tady cokoli budeme splácet do konce života.
Káta zavrtěla hlavou. Byla bledá. "Přiběhla, že jí to nejde spláchnout. Ona se jim tam vykadila! No fakt! Normálně jim tam hodila čokoládovou anakondu, takovouhle!” A roztáhla ruce jak prolhaný rybář. Jenže doplnila: "Víš, že včera nebyla.” Viki vypadala spokojeně. Co teď? Dilema rodičů. Přiznat se? Nenápadně to uklidit? Než jsme se stačili rozhodnout, ozval se z galerie výkřik oné paní na celou prodejnu:
" PROBOHA, NĚKDO NÁM NASRAL DO SWAROVSKIHO!”
Pak zvuk dusajících nohou běžících nahoru. Pohledem jsme se s mou drahou polovičkou dohodli, že se nepřiznáme, ale zkusíme zmizet.
Znovu ječení: "Kdo tohle mohl udělat? Vždyt to ani není lidské, to je jak od gorily!”
Zase jsme se na sebe podívali a pokrčili rameny. Ano, také nás to vždy překvapí. Ono se řekne "dětátko”, ale než jsme měli dítě, netušili jsme, co takoví prckové dokážou. Paní zjevně žádnou zkušenost neměla. Pak se ozval mužský hlas:
" Byla tu taková malá holčička...”
Ale ten ječák ho hned přerušil: "Tohle není od malé holčičky, vždyt se na to podívejte! To je hovno jak cep!” Ticho, zřejmě se všichni dívali. Ani očima obsáhnout nemohli... Potom mrmlání: "Chm, holčička. Holčička. Tohle je veliký jak holčička!”
Nesmáli jsme se, byli jsme úplně zkamenělí, přesto nám nějak začaly slzet oči. Měl jsem deja-vu. Naposledy jsem hledání původce hovna zažil s mým psem. To byla tak neštastná náhoda! Venčil jsem těsně před bouří, pes se snažil, jak mohl, aby to měl za sebou a dostal ze sebe všechno, i to, co si schovával až na zítřek. A když jsem to sbíral, tak mi pytlík i s hovnem vzala vichřice a vynesla obé až do druhého patra protějšího domu, kde s tím vítr flákl o jedno okno. Ten vítr měl sílu 90km/h. Pytlík to kamsi odválo, ale hovno zůstalo. I tehdá jsem se stačil schovat a byl tak neviděným svědkem pátrání jednoho starého páru, kdo jim umístil exkerment na okení taulku. Pokud se nad tím zamyslíte, působí to jako opravdová záhada, protože vykálet se na parapetu v druhém patře, není nic snadného. Díky tomu vznikla divoká teorie o mužích na lanech, kterým se nechtělo slaňovat až dolů nebo nepřejících sousedech, co se vytento do ruky a hodili nim to do okna. Ještě dnes mne budí ve strašlivých snech podobné ječení: "PROBOHA RUDOLFE TO JE HOVNO! JAK SE SEM PROBOHA DOSTALO?!"Něco je špatně s mou karmou, přece něco takového se nemůže stát člověku v životě dvakrát.
Ječák prořízl prodejnu: "Proč koukáte nahoru? Myslíte, že něco takového udělá pták?!”
" Já hledám ventilaci.” - odpověděl mužský hlas a pak se ozval i další.
" Možná pštros, myslím, že v tom vidím ještěrku.”
Znovu jsme se s manželkou setkali očima a pak se podívali na dceru. Byla spokojená, coby ne, když se nám tak krásně vykakinkala.
" Já mám hlad.” - zakňučela Viki. Maminka jí ucpala ústa a zašeptala: "Právě jsme se přesvědčili, že jíš až moc.”
Že by Viki zbaštila ještěrku? Nebo si dělal legraci. Nejhorší je, že u tříletého dítěte to nemůžete nikdy vyloučit, at ho hlídáte jak chcete.
" Já vám řeknu, co to je!” - slyšeli jsme ten ženský hlas, už tolik neječel, zněl spíš nasupeně. "Konkurenční boj! To je to!” - vyštěkla.
" Ale Agnes.” - ozval se mužský hlas, chlácholivý. "Kdo by sem nosil hovno...” - chvíle ticha, cítili jsme, že si to stále všichni prohlíží. "...z mastodonta.” - dokončil mdle, jako by se mu dělalo nevolno.
Sevřeli jsme s manželkou rty. Teď nemsíme vyprsknout. Nesmíme se smát! NE!
" A kdo myslíte, že nám na výstavě rozbil to umyvadlo?”
" Co s tím budeme dělat?” - zazněl mužský hlas.
A druhý hned odpověděl: "Musí se to vyčistit, samo to asi neodejde. I když... Jestli ta ještěrka žije...”
Ženský hlas: "Kdepak, to nestačí vyčistit, to se musí vyměnit.”
" Proč vyměnit, vždyt to zařízení je určené právě na tohle.”
Zase chvíle ticha. Prohlížení. Národní muzeum muselo pukat závistí, protože žádnému exponátu se nevěnovala taková pozornost, jako tady... Tomu.
Vyplížili jsme se ven a podařilo se nám nenápadně vypadnout bočním vchodem. Běželi jsme až za roh a pak ještě dál. Až o dvě ulice jsme se vydýchali.
" Já mám hlad.” - zakňučela Viki znovu.
" Ty máš s jídlem utrum, mastodonte.” - prohlásila maminka.
Šli jsme dál. "Vědělas, že Swarovski dělá záchody?” - zeptal jsem se konverzačně.
" Ne. A už si od něj nic nekoupím, když teď vím, na co to je.”
Ano. To už víme. V hlavě mi zněla jedna věta:
" PROBOHA, NĚKDO NÁM NASRAL DO SWAROVSKIHO!”

ZDROJ: facebook.com/...

Take me to rozesmalo, sice je to o hov*e, ale nevadi

Tvoříme z modelíny. Manželka připravuje oběd, takže jsem byl k modelování s tříletou dcerou odsouzen já. I přesto, že neumím kreslit a pro ruční práce nemám už vůbec žádné nadání. Jako správný ajták jsem si nejdříve vygooglil, co jednoduchého se tak dá z modelíny vytvořit a okamžitě jsem zjistil, že svět je plný vysoce kreativních umělců. A já jsem evidentně debil. Viděl jsem dokonalého kocoura Garfielda, víly a princezny, draky, žirafy v plných barvách nebo tygra z Medvídka Pú. Já sáhl na dno svých kreativních schopností a podařilo se mi vymodelovat makarón. Ale po zralé úvaze jsem se rozhodl, že zkusím ještě chobotnici. Jakmile jsem přidělal první chapadlo, stavila se u nás maminka a tiše se mne zeptala, proč dělám spermii. Jen jsem zavrčel, že taky nemá nadání a nepozná můj výtvor. Znovu přišla, když jsem vymodeloval další chapadlo a připatlal ho.
" Jé, hele Viki, hlava mravence, ten má ale dlouhé tykadla!"
Řekl jsem, že to není mravenec. Toho bych totiž nesvedl. Tedy, jedou jsem ho zkoušel, ale nevěděl jsem, kolik částí těla vlastně má a vyšla mi z toho housenka.
Káta přišla při dalším chapadle a vyjekla: "Hele, Viki, Sputnik jedna!"Prohlásil jsem, že to není Sputnik, protože ten měl dva páry dipólových antén.
Při dalším chapadle se ke mně opět manželka nakolnila a prosebně se zeptala, že to určitě není chlamydie nebo bakterie E. coli. Řekl jsem, že to je chobotnice a udělal jí oči a pusu. Vypadala štastně. Hodně štastně, myslím, že jsem měl moc modelíny na pusu, takže se usmívala od ucha k uchu, evidentně měla pod vodou dobré hulení. Bohužel, když si s ní Viki hrála, tak jí upadlo jedno oko a manželka se o něj opřela. Takže pak měla jedno oko a lívanec. Ale vůbec jí to nevadilo a pořád se chechtala. "A vono se uvidíííí, he héééé!"
Viki vedle se pořád hňahňala s valounem hnědé modelíny a podařilo se jí úplně rozplácnout kus zelené, kterou tu hnědou přikryla. Nevím, co tvořila, protože to nechce prozradit. Ale vypadá to jako hovno pod lupenem. Asi bude po mně.

,,Volá jedna dívka své kamarádce-blondýně:- Jsem celá rozlámaná,všechno mě bolí,mám 38,5. Odpověď: Tak si najdi někoho s kratším! p.s. Blondýnám se omlouvám!

fČASOPIS DIKOBRAZ.pdf (101 kB) Zobrazit | Stáhnout

"Dežo, pojď pracovat!"

"Nemóžem, nemám topánky!"

"Dežo, pojď pracovat!"

"Nemóžem. Povedám, topánky nemám!"

"Dežo, pojď krást!"

"Počkaj, enem sa obujem."

Přijde chlap k doktorovi, že mu modrá varle. Doktor varle prohlédne a říká:
"To vypadá špatně, jako nebezpečný zánět, asi infikovaný hematom, budeme vám ho muset amputovat."
Tak se i stane. Po propuštění z nemocnice je tam chlápek za týden znovu s tím, že mu zmodralo i levé varle a přirození. To taky museli amputovat s vysvětlením, že se nebezpečná infekce rozšiřuje. Po týdnu znovu chlápek přijde s tím, že mu modrá zadek. Doktor dlouze přemýšlí, listuje v odborných knihách a pak povídá:
"Hmmmmmmm, člověče, a nebarvěj vám džíny?"

Muž si koupí cigarety u stánku a čte: "Kouření způsobuje impotenci."
Chvíli přemýšlí a říká: "Prosím vás, nemáte radši ty s tou rakovinou?"

Den po svatební noci se novomanžel nemohl dočkat, až si vyrazí se svými starými kamarády. Večer říká své manželce: "Jdu do baru, lásko, dám si pivo."
"Chceš pivo, miláčku?"
Žena otevřela chladničku a ukázala mu 25 různých druhů piva z 12 zemí. České, německé, holandské, japonské, slovenské, dánské, belgické... Manžel se trochu zarazil:
"Ano, lásko, ale v baru, víš, mají chlazené sklenice."
"Chceš chlazenou sklenici, miláčku?"
Sáhla do mrazničky a vyndala dokonale vychlazenou pivní sklenici, zmrzlou tak, až ji začala přimrzat k ruce, když ji držela. Manžel, trochu pobledlý, říká:
"Ano, moje nejmilejší, ale v baru mají chutovky, ty jsou opravdu výborné! Nebudu tam dlouho, hned se vrátím. Slibuji. Dobře?"
"Chceš chutovky, cukroušku můj?" snesla žena postupně na stůl nakládaný hermelín, utopence, zelí, kuřecí křidélka, prasátka v županu, kyselé kloboučky z hub, vepřové řezy...
"Ale, nejmilejší, ... v baru, ...víš, ... s kamarády, ... ty nadávky, hrubé výrazy, a to všechno..."
"Chceš hrubé výrazy, čumáčku? ...Tak si vypij to zas*aný pivo v tom tvým zku*veným půllitru a sežer si ty podělaný chutovky, protože nepudeš nikam! Už ti to došlo, ty debi*e?!"

Zvoní mobil v posilovně, zvedne jej funící muž: "Prosím." "Ahoj miláčku, jsi v posilovně? "ptá se žena. "Ano jsem, co potřebuješ" odpoví muž otráveným hlasem. "Tak to je fajn. Já jsem ti jen chtěla říct, že ten kožich jak stál 150 tisíc, tak ho zlevnili na 80. Že si ho můžu koupit?" Škemrá žena. "Ale jo." "Ty jsi hodný. A víš, jak jsme chtěli jet na ty Seychely a zdálo se nám to za půl milionu drahé? Tak oni to zlevnili jen na 400 tisíc. Co říkáš, nemám to vzít?" "Dobře, ale jen s plnou penzí," zamumlá muž. "Jo to já zařídím. A když máš takovou dobrou náladu, tak stojím zrovna před autosalonem Mercedesu a víš, jak jsme se dívali na to S-klasse za 3 miliony, tak si představ, že oni ho zlevnili na dva miliony. Nemám ho zrovna zaplatit?" "Ale jo, ale jen stříbrnou metalízu," řekne muž docela otráveně. "Jo, jo, oni to zrovna ve stříbrné mají. Tak to je super, ty jsi dnes tak zlatý! Tak čau," zaševelí sladkým hláskem žena a položí mobil. Muž v posilovně také a se zvednutým telefonem nad hlavou zakřičí: "Chlapi, nevíte, čí je to mobil?"

Jeli rabín, pastor a kněz kolem jezera, a protože bylo teplo, řekli si, že se osvěží. Sice neměli plavky, ale nikdo v okolí nebyl a tak šli do vody "na Adama". Jenže pak přišli lidé a našim milým začalo být po chvíli ve vodě zima. Jak ale vylézt z vody, když na sobě nic nemají? Nakonec vylezli: kněz a pastor se drželi mezi nohama a rabín si přikrýval obličej. A oni se ho ptají: Proč si prosím tě zakrýváš tvář, když jsi nahý? A rabín na to: Nevím jak vás, pánové, ale mne lidé poznávají podle obličeje…

Sedí pán v restauraci, před sebou má diplomatku, občas ji otevře, nahlédne do ní, povzdechne si, objedná si koňak. Když už si takhle objedná koňak potřetí, číšníkovi to nedá a zeptá se: "Co to tam máte?"
Pán otevře diplomatku a v ní je malinkatý tenisový kurt, na něm hrají malinkatí panáčci tenis, malinkatý rozhodčí na empajru to řídí.
"To je hezký," říká číšník, "jak jste k tomu přišel?"
"Ále, našel jsem nějakou flašku, přetřu ji, a vyleze džin, že prý mi splní každé přání."
"Ale to je bezvadný! Máte tu flašku? Můžu si ji na chvíli půjčit? Za tři koňaky!"
Pán přikývne, číšník donese tři koňaky, dostane flašku, přetře ji a objeví se džin:
"Co si přejete, pane?"
"Chtěl bych mít lokál plnej doláčů," řekne číšník.
Lup! Zableskne, džin zmizí a lokál je plný koláčů.
"Jak to?" obrátí se nechápavě číšník na pána. "Já chtěl dolary - doláče."
Pán smutně přikývne: "A tak je to se vším, s tím troubou nedoslýchavým. Copak si myslíte, že jsem chtěl třicet centimetrů dlouhý tenis?"

To se nedá vymyslet, to se musí zažít!

Snad všichni jsme zažili špatné rande, ale tohle je něco…!

V Anglii vyhlásili soutěž o nejtrapnější první schůzku. Vítězka popsala svůj zážitek. A bezkonkurenčně vyhrála!

Řekla, že to bylo uprostřed zimy… Sněžilo a byl pěkný mráz a kluk ji vzal na lyžování do hor.

Byl to denní výlet (ne přes noc). Neznali se – koneckonců.

Byla to zábava, ale nic se celkem nedělo do chvíle, kdy se pozdě odpoledne vydali na cestu domů.

Sjížděli autem z kopců, když si postupně začala uvědomovat, že si neměla dávat to extra kafe. Byli asi hodinu daleko od nejbližšího záchodu a v úplné pustině!

S rozpaky se mu svěřila. Společník jí navrhoval, at to zkusí vydržet, což na chvíli fungovalo.

Naneštěstí, kvůli těžkému sněhu a následné pomalé jízdě, se dostala do bodu, kdy už se to nedalo vydržet – a tak buď ke krajnici… nebo u jeho auta…

Zastavili a ona se rychle odplížila za auto, strhla si kalhoty – a začala.

V hlubokém sněhu se jí špatně držela rovnováha, tak se opřela půlkou zadku o nárazník, aby sebou nepraštila.

Společník stál na druhé straně auta a dával pozor na silnici – byl to opravdový gentleman a ani ho nenapadlo se juknout.

Jediné, na co myslela, byla ta úleva v této poněkud ostudné situaci.

Nicméně hned jak skončila, začala si být vědoma jiného pocitu.

Ohnula se, aby si natáhla kalhoty a zjistila, že je pevně přilepena k tomu nárazníku.

Myšlenky na jazyk mrazem přilepený k zábradlí jí vstoupily do hlavy, jak se marně pokoušela oddělit svou kůži od ledového kovu.

Rychle začínalo být jasné, že díky extrémní zimě má na krku úplně nový problém.

Zděšena trapností situace a přesto si vědoma i humornosti té chvíle, odpověděla na otázku společníka, proč jí to tak dlouho trvá, že jí bohužel přimrzla jedna půlka k autu a že potřebuje pomoc!

Jak obcházel auto, tak se pokoušela zakrýt svetrem a jak se tak dívala úpěnlivě do jeho očí, on se začal hrozně smát.

Ona se také začala hihňat, a když se konečně uklidnili, začali to dilema řešit. Čelili v této hystericko-komické situaci opravdovému problému.

Oba souhlasili, že potřebují asi něco horkého, aby osvobodili její chladnoucí pozadí ze zajetí ledového kovu!

Mluvíce o tom, co ji původně dostalo do tohoto problému, pochopili, že tímto způsobem jej také musí řešit.

Takže, jak se dívala odvráceným směrem, její nový nápadník jí na prvním rande "odčůral" půlku zadku od nárazníku.

A jak jejich první "trapné" rande skončilo?!?

Stal se jejím manželem a seděl vedle ní při soutěži, kde bezkonkurenčně vyhrála!

Jeden mladý muž, dokonalého těla, ale nezaměstnaný a bez peněz, vymyslel způsob, jak něco vydělat. Na dveře svého bytu připevnil ceduli:
V posteli: $100.00
Na pohovce: $50.00
Na zemi: $25.00
Vzápětí kolem projde stařenka a se zájmem si přečte ceduli. Běží domů, rozbije prasátko, spočítá peníze a vyrazí zpět. Když přijde k mladíkovi do pokoje, odevzdá mu peníze.
Mladík vidí seschlou stařenku, zarazí se, ale pak si řekne, že peníze opravdu moc potřebuje. Spočítá je... $100.00. Zeptá se: "Tak, babičko, chceme do postýlky, že?"
Stařenka s úsměvem odpoví: "Nebuď naivní chlapče... já chci čtyřikrát na zemi!"

Potkají se dva kamarádi.
"Tak co dovolená?"
"Paráda! Čtrnáct dní Itálie, sluníčko, pláž, moře, perfektní ubytování, prostě nádhera. Co ty?"
"Já byl s manželkou v Pelhřimově ..."
"No a?"
"Ani mi nemluv! Zima jak v Charkově na nádraží, celý nám to propršelo, manželku mi tam znásilnili..."
Za rok:
"Tak co dovolená?"
"Řecko. Prostě paráda! Moře, slunce, Metaxa tekla proudem ... Co ty?"
"Já byl zase v tom Pelhřimově. Co ti mám vykládat. Zima jako vloni, celý nám to propršelo, manželku mi tam zase znásilnili ..."
Za další rok:
"Tak co dovolená?"
"Španělsko! To byl prostě sen! Co ty?"
"Zase Pelhřimov. Jako obvykle, zima, déšt, znásilněná manželka ..."
"Ty vole, co tam pořád jezdíš? Neříkej mi, že bys neměl aspoň na to Chorvatsko!"
"Já jsem chtěl někam do ciziny, ale když manželka pořád jen Pelhřimov! Pelhřimov!"

Spí dva chlapi ve stanu. Jeden žďuchne do to ho druhého a povídá:

"Hele, ty si honíš pinďoura, viď?"

" ...No honím..."

" A moc ti to nejde, viď?"

"...no, nejde..."

" Tak si zkus honit svýho."

Děkuji všem kdo zde přispěli..

.. po celodenním spěchu a učení jsem z NUDY nakoukl na poradnu, abych koukl na pár duchaplných otázek ( jakou lampičku ke čtení) ( jaký odstín se mi bude líbit na verandě) a vidím tuhle diskuzi ..

no jo ... třeba tu bude aspoň jeden dobrý ...

..

přečetl jsem s manželkou asi čtvrtinu, tak dobře jsme se dlouho nezasmáli, až jsme slzeli..

..

... děkuji ... děkuji ! ...

smazat obnovila se mi stranka

Při jízdách v autoškole se učitel autoškoly diví, jak divně to žák jede, vjíždí na chodník, vráží do popelnic, nevnímá stav na křižovatkách, nevšímá si dopravních značek a pak mu to dojde a zeptá se žáka za volantem: "Vy asi nějak špatně vidíte, přečtěte mi jakou státní poznávací značku má auto před námi?". Žák přimnouří oči, přitiskne hlavu skoro až ke sklu a klidně se zeptá: "které auto?"

Staršího, na kole jedoucího pána, zastaví v noci policejní hlídka:
"Kam jedete tak pozdě v noci?"
"Na přednášku o škodlivém vlivu alkoholu, tabáku a nočního života na lidský organizmus."
Policajt se nedůvěřivě ptá:
"Prosím vás a kdo organizuje takovou přednášku ve dvě v noci?"
"Jako obyčejně - moje žena..."

Inspektor přijde do třídy na inspekci, sedne si do poslední lavice za Pepíčka a sleduje cvrkot.
Mladá, ztrémovaná učitelka píše na tabuli anglickou větu, přitlačí, křída se zlomí, a tak se pro ni ohne. Když dopíše, vyzve žáky, aby text přeložili.
Hlásí se jenom Pepíček a řekne:
"To je ale krásná prdelka!"
Učitelka se rozhořčí a posadí Pepíčka s pětkou a poznámkou.
Pepíček se otočí na inspektora a povídá mu:
"Když to neumíš, tak nenapovídej, kreténe!"

Google: "Já najdu všechno!"

Wikipedie: "Já vím všechno."

Facebook: "Já znám všechny."

Internet: "Beze mě jste v prdeli."

Elektřina: "Tak se všichni uklidníme..."

Pán v ordinaci u psychologa:

"Kdy jste měl naposledy pohlavní styk?"

"Mohl bych si zavolat manželce?"

"Samozřejmě."

"Haló, Růženo, kdy jsme měli naposledy pohlavní styk?"

"Cože?"

"Kdy jsme měli naposledy pohlavní styk?"

"A kdo volá?"

o poslancích:

Krása češtiny:

Jak se rodí kotě? Kotěním.

Jak se rodí tele? Telením.

Jak se rodí vůl? …

*

Seznamka:

INZERÁT: Je mi 38 let, hledám ženu k vážnému seznámení.

Profese: jsem 9 let člen parlamentu ČR.

Vlastnosti: usilovnost, ochota těžce pracovat, spravedlivost,

pravdomluvnost, neúplatnost, boj za práva chudých.

ODPOVĚĎ: Je mi 30 let.

Profese: 15 let prostitutka.

Vlastnosti: Jsem panna.

*

Poslanec přijde pozdě do parlamentu a tak se ptá vedle sedícího kolegy: „Jak dlouho už ministr mluví?“

„Asi třicet minut,“ odpoví jeho kolega.

„A o čem?“

„Nevím, to ještě neřekl.“

*

Přijde poslanec s výplatou domů a začne bankovky vytahovat z tašky. Žena se na to zděšeně kouká a říká: Prosím tě, co s nimi mám furt dělat? Máme toho plné skříně, není to kam dávat! A manžel jen smutně odvětí: A to si představ, že v jiných rodinách pracují oba!

*

Psychopat napustil jedem peníze, které daroval dětským domovům. Zemřelo 20 poslanců, 2 starostové a 1 ministr. Žádné dítě zatím nebylo ohroženo.

Dva žáci slavného rabína, Bernstein a Selinger, přišli rabína navštívit. Zatímco čekají, až si na ně rabín udělá čas, rabínova žena jim přinese čaj a talířek s dvěma koláčky, jedním malým a druhým velkým. Oba žáci dlouho dávají navzájem přednost tomu druhému, aby si vzal jako první, až se nakonec Selinger uvolní a vezme si ten větší koláček.

Bernstein vybuchne:

"Cože! Vzal sis první a ještě k tomu ten větší koláček?!"

"No a co", brání se Selinger, "kdyby sis bral jako první ty, jaký koláček by sis vzal?"

"Ten menší samozřejmě", odpoví Bernstein.

"Tak proč si stěžuješ?"

Kouří dva nepřizpůsobiví ve výkopu a jde kolem nich učitelka z mateřské školky s celou třídou.

Laco si odplivne a říká: „Dežo, to by bylo, co?“

Dežo: „Myslíš ta učitelka?“

Laco: „Hovno učitelka, ale těch přídavků…!“

Policajt leží s manželkou v posteli a počítá nohy, co trčí zpod peřiny: "Jedna, dva, tři, čtyři, pět, šest… ŠEST?!?!"

Tak rozčíleně vyskočí z postele a počítá znovu: "Jedna, dva, tři, čtyři… Uf, to jsem se lekl." A jde spát.

Moje thajská přítelkyně tvrdí, že malý penis při sexu vůbec nevadí.

Já si ale stejně myslím, že by ho mít neměla...

Mimořádná moudra:

Když piješ, musíš znát míru! Jinak bys toho mohl vypít málo.

Láska, která nikdy nebývá vzájemnou, je láska k vlasti.

Pokud se chceš oženit s moudrou, pěknou a bohatou – musíš se oženit natřikrát.

Je zajímavé, jak jsou na vás lidé milí, když vědí, že odcházíte.

Sponzor je člověk, pro kterého je jednodušší rozloučit se s penězi, než vysvětlovat, kde je vzal.

Černé pivo je podstatně lepší, než světlá budoucnost.

Ze svých chyb se učíme, z cizích děláme byznys.

O korupci ve vládě se zásadně vždy hovoří v minulém čase.

Genetický paradox: většina žen má geniální děti a manžely idioty.

Žena je jako reflektor na autě. Vlastnímu poslouží, cizí oslní.

Tajemství úspěchu je upřímnost. Umíte-li ji předstírat, máte vyhráno.

Lépe se spolupracuje s opilým profesionálem, než se střízlivým idiotem.

Není možné dát všem všechno, protože všech je hodně a všeho je málo.

Mlčení je jediné zlato, které ženy nemají rády.

Život nás nutí dělat některé věci dobrovolně.

Pohádat se se ženou je totéž, jako navštívit zubaře. Buď je to velmi bolestivé, nebo velmi drahé…

Některé moderní léky jsou tak účinné, že je může užívat jen zcela zdravý člověk!

Jeden dobrý vtip, to je dodatečných 5 minut života (ukradených z pracovního času).

Jakkoliv hodně bys pracoval, vždy se najde debil, který pracuje méně a vydělává víc.

Jakmile někdo dělá práci za vás, znamená to jediné – jste šéfem.

Neodkládej na zítřek to, co je možné vypít dnes!

Mozek není prs. Silikónem ho nevylepšíš.

Ona není ošklivá! Ona jednoduše dobře vypadá ve všem, kromě zrcadla.

Rychle jezdíš – pomalu tě ponesou.

Ženy obvykle nechápou, že pomocí kosmetiky je možné krásu zvýraznit, ale je nemožné ji vytvořit.

Středního věku dosáhneš tehdy, když už chápeš, že nedokážeš změnit tento svět, ale ještě tě to trochu rozčiluje.

Naše závist trvá vždy déle, než štěstí těch, kterým závidíme.

Pokud vás po nocích trápí svědomí, spěte přes den.

A zase něco pro zlepšení nálady: Nejlepším způsobem jak přinutit ženu, aby vás pozorně poslouchala, je mluvit ze snu.

Babí léto je výsledkem neopodstatněného feminismu.

Žena je jako košile. Až když ji máš na krku, víš, co je to za číslo!

Z muže udělá opici alkohol, ze ženy móda.

Dnes může člověk s diplomatkou ukradnout mnohem víc, než s pistolí.

Hloupí lidé mlčí, protože nic neznají. Já mlčím proto, že vím svoje.

Jaký je rozdíl mezi ministerstvem vnitra a mafií?

Mafie na policistech nešetří.

Dva policajti vyjdou pozdě v noci z restaurace a vidí, jak jim v dálce mizí poslední autobus.

"Co budeme dělat, tady taxíky nejezdí, jak se teď dostaneme domů?", běduje jeden.

"Víš co, tady jsou garáže dopravních podniků, vlezeme tam a jeden autobus si vypůjčíme."

"Tak dobrá", souhlasí první policajt, "tak běž pro autobus, já budu hlídat."

Druhý policajt tam vleze, a když se půl hodiny nic neděje, vydá se ten první za ním.

"Co se děje?"

"Ale, nemůžu najít dvaadvacítku. Budeme muset ukrást čtyřiatřicítku a vystoupit u kostela."

Vejde teplous do kostela ,sedne si do lavice uplne na kraj a posloucha kazani farare,ten prochazi tou chodbickou kolem lavic a mava tou kadidelnici a jak jde kolem toho teplouse tak ten se k nemu nakloni a posepta-HOSO-hori ti kabelka!

Borec si koupí nového Harley a dostane k němu jako bonus i vazelínu, aby si v případě mokra natřel chrom. Chrom mu pak prý déle vydrží."Paráda," řekl si onen borec a vyrazil na tom pěkném novém Harleyovi ke své dívce představit se rodičům. Přišel tam, dali mu výtečný oběd, všechno dobře probíhá, rodičům se nadějný zet líbí. Po dezertu mu jeho holka říká: "Víš, u nás máme takový zvyk hrát po velkém obědě hru, kdo první promluví, ten musí umýt všechno nádobí. No tak se borec zatne a je ticho. Uběhne 5 minut, 10 minut, po čtvrt hodině už se nudí, tak začne před rodičema dívku líbat. Nic, ticho. Tak ji hodí na stůl a pořádně ji vojede. Nic, ticho. Tak popadne i tchýni a taky ji pořádně vojede. Zase nic, stále ticho. Tak jde znuděný k oknu, koukne se ven a vidí, že bude pršet. Tak ho napadne, že by si mohl natřít tu motorku. Jde tedy k židli, vytáhne z bundy vazelínu a v tom sa ozve otec: "Dobře, dobře, já to umyju!"

Přijde pán k doktorovi, že prý ho při pití čaje píchá pod okem. Doktor ho vyšetří, nechá mu udělat laboratoře, rentgen, a nic nezjistí, pošle ho na oční, tam mu vyšetří nitrooční tlak, vizus, dioptrie, barvocit a tam také nic nenajdou, tak ho pošle na neurologii, tam ho vyšetří neurolog a také nic patologického nezjistí, tak ho pošle na psychiatrii. Tam se ho doktor šibalsky ptá "tak vás při pití čaje píchá pod okem?"

"Ano."

"A kolik sladíte?"

"Dvě lžičky cukru."

"No jooooo, tak až si budete příště dělat čaj, tak si nezapomeňte vyndat z hrnku lžičku".

Co si ženy vyprávěly o svých mužích:

Měla k nám včera nečekaně přijít návštěva, v ledničce vymeteno, a tak jsem poslala svého muže do Tesca nakoupit. Povídám: "Drahý, v kuchyni máš lísteček, co máš koupit." A šla jsem si po svém. Sedl do auta, odjel a za 15 minut telefon: "Prosím tě, jak mám koupit 250 gramů hladké mouky?" Místo lístku s nákupem velkého jako kráva mi sebral recept na buchtu, který jsem měla položený u počítače, a jel podle toho nakupovat!

*

Můj syn byl na podzim se svým tátou na víkendu v horách. Přijeli a já se ptám, co to má syn na sobě? Tatínek, že prý jsem mu asi koupila nový tepláky, ne? Synek běhal celý víkend venku v pyžamových kalhotách. V čem spal, to netuším.

*

Je to už dávno, dcera byla v jeslích. Tatínek ji šel konečně poprvé vyzvednout. Řekla jsem mu "Jitka má kyblíček". Pro nás ženský je samozřejmé, že se jedná o značku na šatničce. Co myslíte, že hledal? Ano, samozřejmě hledal kýbl, ve kterém má dcera oblečení. Není to poklad?

*

On je pečlivý, přesný matematik, ale je třeba naprosto přesně nazvat položku, kterou chcete koupit, protože jinak nepřinese nic. Tak třeba: "šlehačku neměli". A já na to: "Neměli? A koukal ses tam vedle jogurtu?" On: "Jo, koukal, ale neměli. Měli tam 12% a 18% smetanu ke šlehání, ale šlehačku NE! A nedělej ze mě blbce!"

*

Vrcholným kouskem bylo "Kup mi vložky". Napsala jsem mu na lístek "Libresse, oranžový obal, na kterém mají vpravo dole 5 hvězdiček a z toho 3 jsou plné a 2 vpravo jen obrysy".

Jenže! V té době zrovna u těchto vložek měnili obal: byl skoro stejný, jen ty hvězdičky tam najednou udělali místo 5 jen 4. No a byl v pr...!

Volal mi z Delvity, vztekal se u regálu do telefonu na celé kolo, at mu řeknu "přesný název těch vložek“ – ale ten já si samozřejmě nepamatuju, tak jsem ho požádala, at mi PŘEČTE ty názvy, a tak začal nahlas do telefonu slabikovat "Libresse, Ultra Fit and Slim, Libresse…“ Já už ani nevím, co přinesl, ale myslím, že zákazníci i prodavačky v Delvitě měli tehdy docela veselé odpoledne. A můj muž mi řekl, že už mi nikdy vložky kupovat nepůjde.

*

Byla jsem v porodnici a chtěla jsem po manželovi koupit balení neperlivé vody, prsní vložky a toaletní papír. Dostala jsem balení minerálky, odličovací tampóny a papírové kuchyňské utěrky…

*

Mě pobavil, když mi "ukradl" ve sprše peelingový sprchový gel (byl líný si dojít pro svůj) a povídá: "Prosím tě, jak to tady máš dlouho? Dyt je v tom nějakej písek nebo co, to je zkažený, ne?"

*

Uvařila jsem hrachovou polévku, dojedli jsme ji a já jsem napustila vodu do hrnce, aby se odmočil. Druhý den jsem přišla z práce později než manžel a ptala jsem se, jestli má hlad. Odpověděl, že dojedl tu polívku…

*

Muž jel výjimečně do práce autem. Stál u semaforu a chtěl využít čas tak, že si koupí noviny. Rychle vystoupil z auta, šel ke stánku s novinami a najednou vidí, jak kolem jede tramvaj, kterou běžně jezdí. Tak se za ní rozběhl a dojel s ní do práce… Když šel z práce, vzpomněl si, že jel autem a auto nikde! Tak volal na policii, že mu ukradli auto… A policajti říkali: "Tak to jste byl vy, kdo nechal to auto na křižovatce?"

*

Manžel jel na služebku do Francie. Ptal se mě, co bych chtěla přivézt jako dárek. A protože si radši oblečení, parfémy a šminky kupuju sama, tak povídám: "Třeba nějakou masku na obličej." Ráno před odjezdem mě budí: "Prosím tě, jaký máš číslo obličeje?"

*

Včera jsem koupila chlebové placky Pita. Dala jsem je do zásobníku na chleba, a když můj muž opět prolézal kde co, aby něco zbaštil, přišel za mnou s těmi plackami a ptá se: "Je tohle k jídlu?" No a já, právě v dobré náladě mu říkám: "Ne, to je nový toaletní papír." A on zcela vážně odpověděl: "Tak proč to je mezi chlebem?"

*

Já jsem včera pekla rebarborový koláč, ruce upatlané od těsta a zapomněla jsem si vystříkat plech takovým tím sprejem místo vymazání. No a s těma zapatlanýma rukama říkám manželovi: "Mohl bys mi, prosím Tě, vystříkat pekáč?" Jeho překvapený výraz vidím ještě teď, když se mě zeptal s mrknutím oka: "Teď, když děti ještě nespí?"

Johny volá na Sibiř:"Aljošo,slyšel jsem,že u vás jsou hrozné mrazy?Jak to snášíš?"

"Ale není to tak strašné,nejvíc tak -12"

"Ale u nás píší noviny,že až -48"

"No jo,to naměřili venku.

JB

Přišel Krakonoš do pekárny:" Můžete mi prosím,dár půlku Šumavy?"

JB

Mladý muž se uchází o místo advokátního koncipienta ve velké advokátní firmě, mluví s personalistou:

Personalista: "Víte všechno je v pořádku, ale je tu zásadní problém – to vaše neustálé mrkání levým okem. Budete jednat s lidmi a musíte vypadat dokonale, takhle vás nemůžeme přijmout."

Mladý muž: "Ale to není problém, stačí, abych si vzal aspirin, a na dvě hodiny od toho mám úplně pokoj, schválně vám to předvedu." Začne se přehrabávat v kapsách a hledá aspirin. Má toho po kapsách hodně, tak si začne věci odkládat před sebe na stůl a udivený personalista vidí, jak před sebe dává plné hrsti prezervativů.

"Člověče, vy po kapsách nosíte takováhle kvanta kondomů? Tak to vás určitě nepřijmeme, potřebujeme morálně bezúhonného člověka."

"Já je na nic nepotřebuji, ale zkuste si zajít do lékárny, říct si o aspirin a mrkat u toho levým okem."

Vztahy a manželství

Alfonsi, kdy jsi vlastně poznal svoji ženu?

- "Hmm, asi rok po svatbě!"

*

Drahý, jsem ideální žena?

Ne, milá, ty ideální ženu výrazně překonáváš.

Opravdu?

Opravdu. Tak o 50 kg.

*

"Jaképak jsme si fifty fifty?!

Já podvádím plešatého, ničemného darmošlapa a ty krásnou a inteligentní dámu!"

*

Hádka manželů:

On: - "Prosím tě, neštvi mě, nebo ve mně probudíš zvíře!"

Ona: "…si myslíš, že se bojím osla?!"

*

Jak se Vaše žena dostala do blázince?

Šli jsme na výlet do hor, kde byla nádherná ozvěna. A ona vždy musí mít poslední slovo…

*

"Je tvoje manželka hodně užvaněná?"

"Aby ne. Když jsme byli na dovolené u moře, tak se jí dokonce opálil jazyk."

*

"Kolik bys dal za moji ženu"?

"Ani halíř."

"Platí, je tvoje".

*

Manželé na koncertu.

Ona: "Franto, tady někdo spí!"

On: "A kvůli tomu mě budíš?"

*

Manželka povídá: "Já jsem ti tak roztržitá. Chtěla jsem ti koupit kravatu a koupila jsem si kabelku!"

*

Manželská hádka vrcholí, ona zuří a vykřikuje:

"Raději jsem si měla vzít ďábla, než tebe, tyrane jeden!"

"Ale drahoušku, sama přece dobře víš, že sňatky mezi blízkými příbuznými nejsou dovoleny!"

*

"Miláčku, chtěla bych pod stromeček miminko."

"Ty ses zbláznila, vždyt mu napadá do očí jehličí!"

*

"Miláčku, jsi dostatečně snášenlivý?"

"Ano, samozřejmě."

"Tak prosím snes dolů do popelnic odpadky."

*

"Miláčku, kdybych spadla do řeky, skočil bys pro mě?"

"A když řeknu, že jo, spadneš?"

*

"Můj muž zemřel tři dny po svatbě."

"To tedy dlouho netrpěl."

*

Muž ženě: "Vyčistila jsi mi sako a kabát?"

"Ano."

"A kalhoty?"

"Ano."

"A boty?"

"Copak tam jsou taky kapsy?"

*

"Odpustila byste nevěru?"

"Sobě ano, ale jemu ne!"

*

Pokud se dosud domníváte, že Vás žena miluje více, než svého psa, zkuste se jí vymočit do lodiček!

*

Povídá žena manželovi:

"Já si skočím na pět minut k sousedce a ty mezitím nezapomeň každou půlhodinu podlít maso…“

*

"Proč jsi takový smutný?"

"Ale… moje žena mi odjíždí na tři týdny k moři."

"To tě teda nechápu?!"

"Proč? Kdybych nebyl smutný, mohla by si to rozmyslet!"

*

Proč jsou muži s náušnicí vhodnější pro manželství?

Už vytrpěli bolest a kupovali šperky!

*

První zákon manželství:

vždy je to vina toho druhého.

Druhý zákon manželství:

Za chybu vždy můžou obě strany, tchýně a manželka.

*

Ptá se muž manželky: "Proč jsi v noci tak křičela ze spaní?"

"Měla jsem hrozný sen, znovu jsem se v noci vdávala!"

"A koho sis brala?"

"Zase tebe!"

*

Ptá se muž ženy: "Nemohla bys mi něco vysvětlit? Včera jsem měl v peněžence tři stovky a dneska v ní mám už jenom stovku!"

"Kruci, jak je to možné, že jsem ji přehlídla?"

*

Ptá se Pepíček maminky: "Mami, a co dělá čáp, když obstará miminko?"

"Co by, otočí se na bok a chrápe!"

*

Ptá se žena manžela: "Kdybych ti utekla s jiným, budeš smutný?"

"A proč by mi mělo být líto cizího chlapa?"

*

Rozhádaní manželé se ubytovali v hotelu. Vejdou do pokoje.

Ona říká: "Hele, z okna vidím srnku!"

On: "To není srnka, ale kráva a není to okno, ale zrcadlo!"

*

Soudce k vězni: "A jaký máte hlavní důvod ke své žádosti o podmíněné propuštění z výkonu trestu?"

"Chci se oženit."

"Hm, to máte dost divné představy o svobodě!"

*

"Tati, proč ses oženil s maminkou?"

"Vidíš," obrací se muž k ženě, "ani to dítě to nedokáže pochopit!"

*

"Tati, kolik potřebuji peněz, abych se mohl oženit?"

"Nevím synku, já za to platím dodnes!"

*

"Vaše žena k Vám přišla na návštěvu“ – oznamuje dozorce vězni.

"Protestuji, o takovém zpřísnění trestu v rozsudku nic nebylo!"

*

„Venku je tak krásně,“ povídá muž manželce, „a ty se dřeš s parketama!

Měla bys jít raději na vzduch a umýt mi auto.“

*

Základní otázka:

Existuje život po svatbě?

*

Zvoní mobil: "Miláčku, kde jsi?"

"Na honu."

"A co tam tak funí do telefonu?"

"Medvěd!"

*

Žena: "Tady čtu, že muži po svatbě zmoudří."

Muž: "To už jsem zjistil. Ale je pozdě!"

*

Ženy mění železnou mužskou logiku na bezcenný šrot.

Stoletého starce se ptají: „Dědo, jak je možné, že na vás stále letí mladá děvčata?“

Děda nic neodpoví, jen si lišácky olízne čelo.

Co musí udělat Čech, aby měl dvě promile?

Vypít dvě slivovice.

Co musí udělat Moravák, aby měl dvě promile?

Dva dny nepít!

Miláčku jsi to ty?

Jak – kdo volá? Já! Přece tvoje prdelka.

Miláčku, stal se problém.

Ne, nejsem v tom. Miláčku, s tím tvým novým stříbrným Mičubiči bude něco v nepořádku.

Neee, cédéčko už nepřeskakuje. Tos opravil moc pěkně. Víš, trochu se odřelo.

Ne cédéčko. Autíčko.

Ne, rám i elektrony jsou v pořádku. Ale Mičubiči je jako ohnutej. Jen trošku. Ze strany.

Jak z který strany? Z obou stran přece.

Promáčknutý? A ty se ani nezeptáš, jestli se mi něco nestalo? Ty už mě nemiluješ?

Ne, nic se mi nestalo. Jsi tak pozorný, že se ptáš. Miluju tě.

Já vůbec nevím, jak se to stalo. To oni. Oni se na mně domluvili a schválně na mě začali najíždět. Viděli ženskou za volantem. Prasáci.

No jako řidiči. Jako řidiči od tramvají. Jsou tak bezohlední. No já ji chtěla předjet a v tom se v protisměru objevila druhá. Oni jezdí jak prasata.

Jako u Karláku víš. Kousek před tím butikem. Já myslela, že někam uhne.

Jasně že vím, že tramvaj jezdí po kolejích.

Neříkej mi krávo. Včera večer jsi mi říkal úplně jinak, když jsem ti ho...

Jakto, že tramvaj neuhne? Vždyt si mi říkal, že když je vpředu ten ochranný rám, tak že každej ještě rád uhne. Tys mi to špatně vysvětlil.

Já nevím, jestli je to prohnuté. Určitě asi ano, ne?

Nemluv tak nahlas, já tě slyším dobře. Bohužel se nemohu dojít podívat. Já nemůžu ven.

Ani přes centrál.

Ano zavolala jsem policajty.

Nic neříkají. Jen se blbě smějou, devianti. Budeš si na ně stěžovat? Miláčku dostaň mě odsud. Prosím. K tobě do pelíšku.

Jasně že vím, kolik stojí třívrstvá metla.

Já vím, že je Mičubiču na lízink. Lízink ty rád, ne, chichi...

Ty to s tou pojištovnou nějak uděláš. Jsi nejlepší.

Jasně že se těším, až mě dostaneš do ruky.

Papa, zlato. Pa. :o)

Polovina mládeže z EU vidí svou budoucnost krásně. Ta druhá nemá peníze na drogy...

Idů dva ogaři dědinů a vidí farářa.

Ten jeden praví...

"Pozdrav Pánbůů, Pane farář. Stařík mi poudal, že prý mluvíte sprostě..?!"

Farář:

Ale synci, tož to bude ňáká kokotina, né..?

V letadle se ocitnou v jedné řadě dva Arabové a jeden Žid. Arabové sedí vedle sebe u okénka, Žid má sedadlo do uličky. Protože očekával dlouhý let, sundal si boty a pěkně se uvelebil. Najednou se začal zvedat Arab u okénka a říká:
"Asi si skočím pro pivo."
A Žid říká:
"To není problém, já vám pro to pivo dojdu."
Zatím co byl pryč, Arab vzal jeho botu a pěkně mu do ní naplival. A když se Žid vrátil, tak ten druhý Arab najednou řekl:
"Hm, tak to vypadá dobře tohle pivo. Asi si dám také jedno."
A Žid se opět nabídl, že mu pro něj dojde. Mezitím vzal druhý Arab druhou botu a také mu do ní hodně naplival. A když se Žid vrátil, všichni si sedli a užívali let. A když měli přistávat, Žid vklouzl do bot a hned věděl, co se stalo.
Obrátil se na Araby a řekl jim:
"Proč? Prosím vás, proč to musí být takhle? Jak dlouho to ještě bude trvat? Proč ostatní pasažéři můžou cestovat bez úhony, a proč si ale zrovna my musíme plivat do bot, a chcát si do piva?"

Bača dojde za svou oblíbenou ovečkou do ohrady a povídá jí, tak moje milá jak to dneska chceš?

za A/ s políbením

nebo za B/ bez políbení

ovce se otočí a říká Bééééééééééé

Na hodine matematiky rika pani ucitelka priklad: "Na strome sedi tri ptacci, mate pusku, jednoho toho ptacka zastrelite, kolikpak jich zustane?"
"Tak treba ty, Pepicku!"
"Prosim, zadny!"
"Jak to, Pepicku? Proc zadny, Pepicku, vysvetli mi to?"
"Noooo, jednoho zastrelim a ostatni uletej!"
"Pepicku, tady jsme na hodine matematiky, mel bys rict, ze jednoho zastrelis a dva zustanou, ale libi se mi tvuj zpusob mysleni."
"A pani ucitelko, muzu vam dat ted priklad ja?"
"Jiste, Pepicku"
"Jdou tri zeny, kazda ma v ruce zmrzlinu, jedna ji kouse, druha ji lize a ta treti ji ji s malou lzickou, ktera z nich je vdana?"
Ucitelka premysli a pak zkusi: "Ta co ji lize?"
"Ne, ta co ma prstynek, ale libi se mi vas zpusob mysleni..."

Zahraniční investor se při exkurzi v továrně na gumové výrobky zastaví u automatu na výrobu dudlíků. "Tss-pop! Tss-pop! Tss-pop!" dělá automat.
"Ten syčivý zvuk Tss! vzniká, když dávkovač napouští formu latexovou hmotou," vysvětluje ředitel gumárenského závodu, "a to Pop! to je zvuk pocházející od speciální jehly, která vždy ve špičce dudlíku prorazí dírku."
Investor chápavě kýve hlavou. Později exkurze dorazí ke stroji na výrobu kondomů. Automat vydává zvuk: "Tss! Tss! Tss! Tss-pop! Tss! Tss! Tss! Tss- pop!"
Investor se nechápavě podívá na ředitele závodu: "Tak moment, je mi jasné, co znamená to syčení Tss!, ale co má znamenat to občasné Pop!?"
"To je podobné jako u automatu na dudlíky," odpoví ředitel, "v každém čtvrtém kondomu prorazí speciální jehla otvor."
"Tím ale přece část své výroby kondomů znehodnocujete!"
"Jistě, ale nevěřil byste, jak to pomáhá odbytu našich dudlíků."

PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA

V kupé vlaku nás sedělo pět a na další zastávce k nám přistoupila mladistvě vypadající dáma s chlapcem, který, jak se později ukázalo, nebyl syn, ale vnouček. Spořádaně jsme oba dva pustili na místa, která i navzdory špinavým oknům umožňovala hezký výhled na ubíhající, takřka jarní krajinu. Chlapec chvíli pozoroval okolní svět. Ten ho ale omrzel, a tak začal očima těkat po kupé, až ho na stěně zaujala sprejem vyvedená kresba, které jsme si my dospělí ani nevšimli. Na umakartovém podkladu se skvěl červený kosočtverec s čárkou uprostřed. K dokonalému provedení měl daleko, ale malba svůj účel splnila, protože každý bezpečně poznal, o co se jedná. Až na malého chlapce.

„Babí, co je to tam namalovaný?“ Pro něj neznámý druh „smajlíka“ ho zřejmě zaujal.

„Kde myslíš, Kubíku?“

„No přece naproti nám, na stěně.“ Ukázal chlapec na nestydatou malůvku. Na čele jí vyskočila ustaraná vráska. I my ostatní zpozorněli a se špatně skrývanou škodolibostí vyčkávali, jak se ta dobrá žena se zapeklitou situací popere. Prala se statečně.

„To je… to je…“ přemýšlela usilovně, čím ukojit vnoučkovu zvědavost, až ji osvítil duch svatý. „To je přece dráček!“ zašvitořila s líbezným úsměvem a nás, škodolibce, obdařila vítězoslavným pohledem. Zdálo se, že trapas je zažehnán, atmosféra v kupé se opět uvolnila a všichni přítomní se vrátili ke svým myšlenkám. Ne však chlapec.

„Jakej dráček, babi? Myslíš jako ten na pouštění?“ Babička, čelíc další zvídavé otázce, neštastně vzdychla a očima k nám vyslala signál SOS. Nikdo jí však záchranné lano nehodil.

„No ano, Kubíku, takovej, co ti udělal táta na podzim, pamatuješ?“ Improvizovala statečně. Chlapec se zamyslel. Tak dráček, hmmm.

„Hele, babi, a nepotřebuje ten dráček vocas?“ Dvěma spolucestujícím už cukaly koutky úst a paní začala rudnout.

„Tenhle dráček asi ne“, hlesla babička.

„To je divný, každej správnej dráček by si vocas zasloužil,“ mudroval vnouček.

„Tak tenhle ho nemá!“ odsekla mu babička. Očividně jí docházela trpělivost i fantazie. Mladý se ale nedal a bezděčně utahoval šrouby.

„Babi, a ty máš dráčka?“ Babi polil pot a polovina kupé se odebrala na chodbu, odkud se ozývaly salvy dosud zadržovaného smíchu.

„Já už dráčky nepouštím,“ odpověděla ta dobrá žena žalostně.

„Protože už dráčka nepotřebuješ!“ triumfoval chlapeček a zbylé osazenstvo propuklo v řehot. Babička se blížila infarktu a vnouček dál bezelstně rozvíjel svou ďábelskou teorii:

„Ale když jsi ještě dráčka mívala, tak jsi vocas chtěla, ne?“ To už smíchy slzelo celé kupé i chodba před ním. Na nebohou ženu to ale bylo příliš a bouchly saze.

„Chováte se jako primitivové!“ rozječela se na nás. „Čemu se smějete? Jak asi vypadám před tím klukem?!“ Nenápadná studentka v brýlích, která seděla naproti, poprvé zvedla hlavu od své učebnice, a do nastalého ticha ke všeobecnému zděšení pravila: „Jako dráček?“

Žena sklapla čelist a chvíli na dívku konsternovaně hleděla. Pak ale pochopila význam sdělení i trapnost svého výstupu a začala se smát. Postupně se k ní přidali i ostatní cestující i s kloučkem, který sice nevěděl, čemu se směje, ale smál se o to upřímněji.

„Máte pravdu, chovala jsem se jako dráček,“ soukala ze sebe ta žena, co jí bránice dovolila. Vlak zabrzdil v konečné stanici a lidé začali vystupovat. Loučili se slovy, tak se mějte paní, a ty taky, draku…

Dědečkovi povolily nervy nad studijními výsledky vnuka: „Když já jsem byl v tvém věku, Amundsen dosáhl jižního pólu. Čeho jsi dosáhl ty?!“

Blondýna kupuje nové auto a ptá se prodavače:

prosím Vás, je to rychlé auto?

samozřejmě, 240 km za hodinu,

nekecejte, hodina přece tolik km nemá !

Na urologii se vše chystá k operaci.
Lékař je připravený, nástroje dezinfikované,
mladá blonďatá sestřička po ruce a pacient na stole.
"Sestro, upravte prosím polohu penisu."
Sestřička ho poslechne.
Lékař se na chvíli zamyslí a pak řekne:
"Mhm, a teď pacientovi, prosím."

Stáj Formule 1 – Ferrari při své návštěvě České republiky zjistila, že zdejší mladí romští chlapci dokáží v extrémě krátké době odmontovat všechna čtyři kola automobilu, a to bez použití specielního nářadí. Jelikož závody se dnes víc než na trati vyhrávají v depu, dostal současný tým mechaniků vyhazov a Ferrari angažovalo partu romských mladíků. Při první zastávce proběhlo vše dokonale. Chlapci během 3,5 vteřiny vyměnili všechna kola. Problém nastal poté, když během dalších deseti vteřin stihli auto přestříkat, přepsat startovní číslo a prodat ho stáji Mc Laren.

Píše chlap z hospody smsku manželce:

„Dám si ještě jedno a za 20 minut jsem doma. Kdybych nepřišel, tak si to přečti ještě jednou.“

Žena manželovi do telefonu: „Říkala jsem, že tam za pět minut budu! Nechápu, proč mi co půlhodiny voláš!“

Špatná zpráva :
Díky našim vládám budeme pracovat do konce života.
A ta dobrá :
Díky našemu zdravotnictví to nebude zas tak dlouho...

Tři manželské páry mají zájem vstoupit do ortodoxní sekty, kde je podmínkou pro iniciaci čtrnáctidenní sexuální abstinence.
Přijdou na přijímací pohovor a hlavní sektář se jich ptá, jestli dodrželi tuto podmínku.
První manžel odpovídá: "Jistě, bez problémů, naše víra je silnější než pudy."
Druhy manžel odpovídá: "No druhý týden jsem si musel jít lehnout na gauč v obýváku, ale vydrželi jsme."
Třetí manžel v rozpacích říká: "Ze začátku to šlo, ale před dvěma dny se manželka sehnula na polici pro plechovku s fazolemi, ta jí spadla a jak se pro ni ohnula, tak jsem se neovládnul..."
"No ale to k nám nemůžete."
"Já jsem to tušil. My ostatně od té doby nesmíme ani do Kauflandu..."

Těsně po půlnoci vnikli po překonání bezpečnostního systému do banky dva zloději, kteří očekávali, že naleznou jeden nebo dva velké trezory zaplněné hotovostí a cennostmi. Byli překvapeni, když našli mnoho malých trezorků rozmístěných po celé bance. Rozluštili kombinaci prvního trezoru a uvnitř nalezli pouze misku vanilkového pudinku. Podle zvukových záznamů jeden ze zlodějů pronesl: "Aspoň se teda trochu najíme."

Pak zloději otevřeli další trezor, ale obsahoval také pouze misku vanilkového pudinku místo zlata, diamantů, šperků nebo peněz. Pokračovali tak dlouho, dokud neotevřeli všechny trezory. Nenašli vůbec nic jiného, než misky s pudinkem. Zklamaní rychle a potichu opustili banku, přejedení vanilkovým pudinkem.

Druhý den o loupeži informovaly všechny deníky. Titulek zněl: Dnes časně ráno byla vyloupena největší irská spermobanka...

Týden slaměného vdovce:

Pondělí – JSEM SÁM DOMA!

Žena na týden odjela. Je to skvělý pocit. Velmi příjemná změna. Myslím si,

že tu prožijeme se psem nezapomenutelný týden. Udělal jsem přesný plán a

rozvrhl jsem si čas. Vím přesně, kdy vstanu, kolik času strávím v koupelně

a kolik přípravou snídaně. Propočítal jsem také čas na mytí nádobí, úklid,

psí procházky, nákupy a vaření. Když jsem odhadl celkový čas, velmi příjemně mne překvapilo, že budu mít spoustu volna. Nechápu, proč ženy tolik mluví o domácnosti a dělají z toho takovou vědu, když je to činnost, která vyžaduje tak málo času. Jde jen o to, jak si ho zorganizovat. Večeříme každý kotletu.

Já i pes. Na stole mám svíčku, protože to dělá pěknou atmosféru, také sváteční prostírání a ve vázičce růži. Pes měl paštiku – paté de canard – jako předkrm, pak maso s jemnou zeleninou a keks jako dezert. Piju víno a kouřím doutník. Už dlouho jsem se necítil tak dobře.

Úterý – MUSÍM PŘEHODNOTIT SVŮJ ČASOVÝ ROZVRH!

Zdá se mi, že bude vyžadovat malé změny. Psovi jsem vysvětlil, že každý den není ovšem svátek a nemůže tedy mít vždy předkrm a hlavně tři misky, které

pak musím umývat. Při snídani jsem si všiml, že výroba pomerančové štávy má

jednu nevýhodu. Ovoce znečistí celý přístroj, Jiná možnost – udělat štávu

rovnou na dva dny. Pak bych nemusel stroj mýt denně. Objev: Zjistil jsem,

že párky mohu ohřát v polévce a ušetřit tak jednu nádobu, kterou nemusím mýt.

Rozhodně nemíním denně luxovat, jak si to přála žena. Úplně postačí jednou za dva dny. Důležité je přezout se a otřít psovi packy – to je vše. Jinak se cítím skvěle.

Středa – NENÍ NUTNÉ DĚLAT POŘÁD STEJNÉ VĚCI!

Mám pocit, jako by mi domácnost zabírala více času, než jsem odhadoval.

Budu muset svou činnost zracionalizovat. První kroky: Koupil jsem jídlo v

sáčku. Nemusím přece ztrácet čas neustálým vařením. Jídlo se nemá připravovat déle, než se jí. Také stlaní je problém. Nejdřív rozhazovat přikrývky, pak větrat a pak složitě stlát. Myslím si, že není nutné stlát každý den, když zase půjdu večer spát. Mám při stlaní pocit marnosti. Také psovi už nepřipravuji složité jídlo. Koupil jsem už hotové jídlo pro psy. Tvářil se divně, ale nedá se nic dělat. Když mohu já jíst už hotové jídlo, musí se

přizpůsobit i on.

Čtvrtek – UŽ ŽÁDNÉ POMERANČOVÉ ŠÁVY!

Jak takový nenápadný pomeranč dovede zašpinit přístroj, to je neuvěřitelné. Kupuju hotovou štávu v lahvích. Objev: Podařilo se mi vylézt z postele tak, že jsem skoro vůbec nenarušil přikrývky. Pak stačilo jen trochu uhladit deku. Ovšem chce to cvik a je nutné, aby se člověk během spánku v posteli moc nevrtěl. To znamená nestřídat často polohy. Bolí mě kvůli tomu trochu záda, ale to lze odstranit horkou sprchou. Přestal jsem se každý den holit. To je opravdu zbytečná ztráta času. Navíc získám čas, který mi chyběl a kterým disponuje žena, která se neholí. Zjištění: Je zbytečné jíst pokaždé z jiného talíře. Přidělává se tím nádobí, to je hotové mrhání. Mýt neustále nádobí mi začalo jít na nervy. Také pes jí z jedné misky. Je to koneckonců jen zvíře. Poznámka: Dospěl jsem k závěru, že luxovat stačí minimálně jednou týdně. K obědu i k večeři jsem měl párky.

Pátek – KONČÍM S PIVEM A OHŘÁTÝMI PÁRKY!

Láhve i konzervy jsou moc těžké. Zjištuji následující: Ráno párek chutná

dobře. V poledne méně. Večer vůbec. Když člověk jí párky déle než dva dny, může to způsobit i lehkou nevolnost. Pes dostal sušené jídlo. Je stejně výživné a hlavně nemaže to misku. Jinak bych si už připadal jako automatická myčka nádobí. Přišel jsem na to, že polévku lze jíst rovnou z hrnce. Chutná stejně. Žádné talíře, žádnou naběračku! Přestal jsem vytírat podlahu v kuchyni. Tato činnost mi už šla na nervy jako předtím stlaní. Mám dojem, že mám moc odpadků. Nevím, odkud se berou. Musím s nimi běhat ven.

Poznámka: Konzervy nepadají v úvahu, protože se umaže otvírák.

Sobota – NAČ SE VEČER SVLÉKAT, KDYŽ SE RÁNO ZAS MUSÍM OBLÉKAT!

Raději si déle poležím v posteli. Navíc se nemusím vůbec přikrývat, takže

postel zůstane perfektně ustlaná. Pes nadělal drobečky. Vynadal jsem mu.

Nejsem jeho služka! Zvláštní, uvědomil jsem si, že takhle se mnou občas mluví žena… Dnes je den holení, ale vůbec do toho nemám chut. Můj nervový stav není dobrý. Snídat budu jen to, co se nemusí rozbalovat, otvírat, krájet, mazat, vařit nebo míchat. Všechny tyhle činnosti mne rozčilují.

Plán: Oběd sním přímo ze sáčku, rovnou nad sporákem. Žádné talíře, žádné

příbory, žádné prostírání a jiné nesmysly. Trochu mě bolí dásně. Možná je

to nedostatkem ovoce, které je moc těžké na dopravu. Třeba je to začátek

kurdějí? Myslím na Amundsena. Odpoledne telefonovala žena a ptala se, zda jsem umyl okna a vypral prádlo. Hystericky jsem se rozesmál. Řekl jsem jí, že na takové věci nemám vůbec čas. Mám problém s vanou. Ucpala se špagetami. Moc mi to ale nevadí, protože už se stejně nesprchuji. Poznámka: Jíme-li se psem rovnou z ledničky, je zapotřebí to udělat rychle, aby nezůstala dlouho otevřená.

Neděle – SLINTÁM UŽ JAKO PES!

Pozorovali jsme se psem z postele, jak v televizi jedli lidé nejrůznější

pokrmy a lahůdky. Oba jsme měli plné pusy slin. Jsme oba zesláblí, vyčerpaní a mrzutí. Ráno jsme snídali něco ze psí misky. Ani jednomu to nechutnalo.

Měl bych se umýt, oholit, učesat, udělat psovi jídlo, jít s ním ven, umýt

nádobí, uklidit, nakoupit a udělat celou řadu dalších věcí, ale už se mi

nedostává sil. Mám pocit, že se neudržím na nohou a že mi slábne zrak.

Pes přestal vrtět ocasem. V posledním pudu sebezáchovy jsme se odplížili do restaurace. Jedli jsme skvělá jídla na různých talířích víc než hodinu.

Pak jsme odešli do hotelu. Pokoj je čistý, uklizený, útulný. Rozházel jsem

postel a opět spal jako na začátku expedice. Myslím si, že je to ideální

řešení, protože takhle skutečně ušetřím spoustu času. Až se zotavím, budu

přemýšlet, k čemu ho využiju

První den po letních prázdninách, v páté třídě jedné berlínské základní školy učitel kontroluje přítomnost žáků:
"Mustafa El Ekh Zeri."
"Zde."
"Achmed El Cabul."
"Zde."
Kadir Sel Ohlmi."
"Zde."
"Mohammed End Ahrha."
"Zde."
"Mi Cha Elma Yer."
Ticho ...
"Mi Cha Elma Yer."
Nikdo se nehlásí ...
"Ješte jednou – Mi Cha Elma Yer!"
V zadní lavici vstane chlapeček:
"To bych mohl bejt asi já, ale čte se to Michael Mayer."

Ředitel firmy přijímá do práce čtyři kanibaly.
"Pánové, v rámci antidiskriminačního programu naší společnosti jsme vám poskytli tuto pracovní příležitost a věřím, že naše spolupráce bude probíhat bez problémů. Především vás musím upozornit, že pokud byste kohokoli sežrali, bylo by to důvodem k okamžitému zrušení pracovního poměru. Rozumíte?"
Kanibalové všechno odkývou a slíbí, že nikoho nesežerou.
Za dva měsíce za nimi přijde ředitel a ptá se:
"Poslyšte, už druhý den postrádáme uklízečku a nemáme o ní žádné zprávy. Nevíte o tom něco?"
Kanibalové se zapřísahají, že o ničem nevědí. Když ředitel odejde, náčelník kanibalů zařve:
"Kdo z vás sežral tu uklízečku?!"
Jeden z kanibalů se nesměle přihlásí.
"Ty idiote! Jsme tu dva měsíce, mezitím jsme stihli sežrat vedoucího oddělení marketingu, předsedu kontrolní komise a dva členy dozorčí rady, nikdo si ničeho nevšiml a ty musíš sežrat zrovna uklízečku!"

Přijde čas a otec se ptá synka, jestli ví jak je to s děláním miminek a s čápem…

"Nechci to vědět!" rozbrečí se synáček, "slib mi, že mi nic neřekneš!"

Rozpačitý otec se ptá synka, v čem je problém.

Chlapec vzlyká: "když mi bylo šest, dal jsi mi přednášku: -není žádný Mikuláš-, v sedmi to bylo: -není žádný Ježíšek-, jestli mi teď chceš říct, že dospělí spolu neš*kají, tak nevím jaký smysl by mělo dál žít?!?"

Chlápek poprosí souseda, jestli by mu pomohl protlačit dveřmi pohovku.

Po dvou hodinách namáhavé práce se nikam nepohnuli.

"Kašlem na to, dovnitř ji nedostanem."

"Dovnitř?"

Sexuolog se ptá kolegy: „Mám syna, je mu dvanáct let, co myslíš, neměl už bych si s ním promluvit o takových těch choulostivých věcech mezi mužem a ženou?“

Na to kolega: „No já nevím jestli to není zbytečné. Vždyt jsi vlastně od fochu, tak co nového by ses chtěl dozvědět?“

James Bond

Sebejistý James Bond se vrátí do Anglie, na letišti vejde do baru a sedne si vedle velmi atraktivní ženy. Rychle si ji prohlédne a tradičně se podívá na hodinky na ruce. Žena to zpozoruje a zeptá se: "Vaše přítelkyně má zpoždění?"

"Ne," odpovídá Bond," agent Q mi dal tyhle nové hodinky, tak jsem je jen testoval."

Ženu to zaujalo a ptá se: "A co je na nich tak speciálního?"

Bond vysvětluje: "Používají alfa vlny a telepaticky se mnou hovoří."

Žena se zeptá: "A copak vám říkají?"

"Víte, říkají mi, že na sobě nemáte kalhotky."

Žena se zachichotá a pak povídá: "Tak ty musí být rozbité, protože já kalhotky mám!"

Bond se pousměje, poklepe na hodinky a povídá: "To musí být tím časovým posunem, jdou o hodinu napřed…!“

také ze života - před minutkou v práci:

Blondýna (vedoucí): Evi?

Eva: Ano?

Blondýna: Seš ještě v práci?

Dohadují se Američan, Francouz a Rus, co je podle nich největší slast.

"Největší slast je otevřít si pivo, k tomu stejk a koukat na americký fotbal," říká Američan.

"Ale ne," povídá Francouz. "Největší slast je láhev dobrého vína a ohnivá milenka k tomu."

"Vy vůbec nevíte, o čem mluvíte," povídá Rus. "Největší slast je, když mi zazvoní u dveří dva chlapi v dlouhých černých kožených kabátech a řeknou: ˝Vladimír Michajlovič?˝ a já můžu říct: ˝Ne. O patro vejš.˝"

Důstojník zastaví vojína: „Vojíne, nemáte drobné za stovku?“

„Jasně, kámo.“

„Takhle se oslovuje důstojník? Zkuste to znovu!“

„Nemám, pane majore!“

V jednom malém městě povolal právník k soudu jako svědka jednu starou paní. Po poučení se jí ptá: "Paní Čermáková, znáte mne?"

"Ale ano, samozřejmě. Znám vás od plenek. A abych pravdu řekla, jste pro mne velikým zklamáním. Lžete, zahýbáte své ženě, manipulujete lidmi, pomlouváte je. Myslíte si, že jste velké zvíře, a přitom jste tak pitomý, že vám nedojde, že z vás nikdy nebude nic než mizerný maloměstský právník."

Právník vytřeštil oči. Když se vzpamatoval z prvního šoku, rychle se ptá: "Paní Čermáková, znáte právníka žalovaného?"

"Ano, znám pana Vorlíčka ještě z doby, kdy neuměl chodit. Občas jsem ho jeho rodičům hlídala. A i v něm jsem se zklamala. Je to lenoch, udavač a piják. Nedokáže s nikým slušně vycházet a jeho právnické znalosti jsou tak mizerné, že bez uplácení ještě nikdy nic nedokázal."

V tu chvíli soudce zabušil kladívkem a vyžádal si ticho v soudní síni. Zavolal si oba právníky k sobě a povídá jim tiše: "Pánové, jestli se jeden z vás zeptá té paní, jestli zná mě, dám vás okamžitě zavřít pro pohrdání soudem!"

Přijde blondýna do emailového centra a chce poslat matce zprávu.

Zaměstnanec toho centra ji sdělí, že to stojí 3.000,- Kč.

A ona na to, že tolik peněz s sebou nemá, ale že je ochotna udělat vše,

Jen aby mohla matce poslat zprávu.

Muž zvedne obočí a řekne: VŠECHNO?

Ona na to: ano, ano.

No tak pojďte se mnou, říká jí a jde směrem k další kanceláři.

Blondýna jde pokorně za ním.

Pojďte dál, říká jí a zavírá při tom dveře. Pak nařídí, aby si klekla.

Ona to poslušně udělá.

Pokyne, aby mu rozepnula poklopec a vyndala ho. To taky udělá.

Chytne ho do obou rukou a čeká.

Muž zavírá oči a říká jí: no, prosím, pokračujte.

Ona přibližuje pomalu ústa a tiše říká:

Ahoj mami, slyšíš mě?

uff ..diky všem ..dost dobrý...

a moje trocha do mlýna:

jeden hooodně starý:

Už jste se někdy zadívali na druhé lidi stejného věku s tím divným pocitem:

„Snad nevypadám tak staře?“ Jestli ano, tak tenhle se vám bude určitě líbit:

Seděla jsem v čekárně svého nového zubaře a prohlížela si to tam.

Zahlédla jsem i diplom, který uváděl celé jméno svého majitele.

Najednou jsem si vzpomněla – vysoký, hezký, tmavovlasý kluk stejného jména se mnou chodil na gympl, už je to nějakých 40 let.

Že by to byl tentýž chlapík, na kterého jsem tehdy měla tajný zálusk?

Když jsem ho však uviděla, rychle jsem podobné myšlenky zahodila.

Tento téměř plešatý, prošedivělý muž s vrásčitým obličejem, ten byl příliš starý, než aby mohl tehdy být mým spolužákem.

Nebo – že by? Poté, co mi prohlédl zuby, jsem se ho zeptala, jestli nechodil na gymnázium Klementa Gottwalda.

„Ano. Ano, chodil jsem tam. Byl jsem jedním z nejlepších,“ zapýřil se.

„A kdy jste maturoval?“ zeptala jsem se.

Odpověděl: „V šedesátém šestém. Proč se ptáte?“

„Tak to jste byl v mé třídě!“ Prohlásila jsem nadšeně.

Pozorně si mě začal prohlížet.

A pak se ten hnusný, starý, vrásčitý chlap zeptal:

„A co jste učila?“

Jistá manažerka, pobývající delší dobu pracovně ve Francii, jednoho dne obdrží dopis od svého snoubence, žijícího po tu dobu v jiné zemi:

"Milovaná, již dlouho jsme se neviděli, naše vzájemné odloučení se nedá skrývat a přiznám se, že jsem Ti byl již desetkrát nevěrný. Vzhledem k této skutečnosti myslím, že by oboustranně nebylo vhodné, abychom dále udržovali náš svazek, který by byl v tuto chvíli spíše už jen formální, a proto Tě prosím, abys mi poslala zpět moji fotografii. Líbá Robert.

Raněná žena tedy požádala všechny své známé, aby jí přinesly fotografie mužů, které jí mohou věnovat. Následujícího dne vložila padesát sedm fotografií do obálky s dopisem:

"Milý Roberte, vůbec si nemůžu vzpomenout, kterej ty to seš, vyber z fotografií tu svou a zbylé mi pošli zpátky. S láskou…

Manželé Smithovi nemohli mít spolu dětátko, a tak se rozhodli využít služeb náhradního otce, s nímž by počali potomka. Toho dne, kdy měl zastupující otec dorazit, políbil pan Smith svou ženu a pravil: "Odcházím. Ten člověk by tu měl být každou chvíli."
Po půlhodině náhodou zazvonil u dveří podomní dětský fotograf, který doufal, že se mu podaří udělat nějaký obchod. "Dobrý den, paní, já jsem přišel, abych..."
"Ne, ne, nic nevysvětlujte. Už jsem vás očekávala," přerušila ho paní Smithová.
"Opravdu?" podivil se fotograf. "Výborně! Dělám překrásné dětičky."
"To je přesně to, v co s manželem doufáme. Pojďte prosím dál posaďte se." Po chvíli se s uzarděním zeptala: "Tak čím začneme?"
"Všechno nechejte na mně. Obvykle to zkusím dvakrát ve vaně, třikrát na pohovce a párkrát v posteli. Někdy je to docela zábavné i na podlaze v obýváku... můžete se tam více roztáhnout!"
"Vana? Podlaha v obýváku? Není divu, že nám to s Harrym nefungovalo."
"No, víte, paninko, nikdo vám nemůže zaručit, že se to povede pokaždé. Ale pokud vyzkoušíme několik různých poloh a já to vezmu ze šesti nebo sedmi úhlů, jsem si jist, že budete s výsledkem spokojena."
"To, to, to je snad trochu moc..." zalapala paní Smithová po dechu.
"Paninko, při takovéhle práci je třeba si dát na čas. To víte, že bych to nejraději sfouknul za pět minut, ale jsem si jist, že byste s tím nebyla spokojena."
"To tedy asi ne," zamumlala paní Smithová. Fotograf otevřel kufřík a vytáhl album s obrázky dětiček.
"Tohle se dělalo na střeše autobusu."
"Prokristapána!" vykřikla paní Smithová, mačkajíc v ruce kapesníček.
"A tahle dvojčata vyšla výborně, ale s jejich matkou byla potíž."
"Byla s ní potíž?" otázala se paní Smithová.
"Hrozná. Nakonec jsem ji musel vzít do parku, abych mohl odvést svou práci pořádně. Lidé se tam kolem nás shlukli ve čtyřech nebo pěti řadách, jen aby pořádně viděli."
"Ve čtyřech nebo pěti řadách?" zeptala se paní Smithová, oči doširoka otevřené v údivu.
"Ano," řekl fotograf, "však to také trvalo více než tři hodiny. Matka pořád ječela a vřískala - vůbec jsem se nemohl soustředit! Pak se začalo stmívat a já jsem s tím začal pospíchat. A když mi pak veverky začaly ohryzávat to moje nádobíčko, tak jsem to všechno zabalil."
"Vaše...ehm... nádobíčko?"
"No ano. Tak, paninko, pokud jste připravena, tak já si postavím trojnožku, abychom se mohli dát do díla."
"Trojnožku?"
"No jistě, musím používat trojnožku a položit si na ni ten svůj Canon. Je příliš velký na to, abych ho udržel dlouho v ruce. Paní? Paní! Proboha, ona omdlela!"

Deník Pražáka na Moravě:

Pondělí – piju s Moravákama

Úterý – málem jsem umřel

Středa – znovu piju s Moraváka

Čtvrtek – mrzí mě, že jsem neumřel v úterý

Při obědě v jedné restauraci si jeden z hostů všiml, že všichni

číšníci mají v náprsní kapsičce polévkovou lžíci. Nedalo mu to, a toho, který jej

obsluhoval, se na tuto zvláštnost zeptal.

„Víte pane,“ odpověděl mu číšník, „majitel najal manažerskou firmu, aby

zjistila, jak urychlit a zefektivnit naši práci. Firma po půlročním

zkoumání zjistila, že nejčastěji hostovi upadne na zem polévková lžíce a

pokud ji obsluhující číšník má po ruce, ušetří 10% času, který věnuje na

cestu do kuchyně a zpět ke stolu hosta.“

Host se s vysvětlením spokojí, ale po další době si všimne, že každému

číšníkovi visí z rozkroku kalhot malý provázek. Nedá mu to a opět se číšníka zeptá.

„Víte pane, jste velmi všímavý,“ ztiší číšník hlas, „jste v podstatě první,

kdo si toho všimnul. Ona totiž ta firma dále vyzkoumala, že pokud si při

příchodu do práce uvážeme na penis provázek, při návštěvě WC jej lehce za

provázek vytáhneme, takže se ho nedotýkáme rukama a nemusíme si tedy mýt

ruce a ušetříme 40% času, který trávíme na záchodě.“

„No ale jak ho bez pomoci rukou dáte zpět do kalhot?“ nedá to hostovi.

Číšník ztiší hlas ještě víc a dodá:

„Nevím jak ostatní, ale já si pomáhám tou lžící…“

V obrovském hypermarketu přijali nového prodavače.

Šéf jej vezme na den na zkušební dobu, aby viděl, jak se osvědčí. Po zavírací hodině si jej zavolá do kanceláře:

"Tak kolik jste dnes udělal obchodů?"

"Jeden, šéfe."

"Cože!? Jeden? Naši prodavači udělají průměrně šedesát až sedmdesát obchodů denně! Co jste celý den dělal!? A kolik jste vlastně utržil?"

"Sto osmdesát tisíc dolarů"

Šéfovi došla řeč. "Sto osmdesát tisíc? Proboha, co jste prodal?"

"No, první jsem prodal malý háček na ryby…“

"Háček na ryby? Za sto osmdesát tisíc?"

"pak jsem zákazníka přesvědčil, že by si mohl vzít ještě střední a velký háček. Pak jsem ho přesvědčil, že by si měl vzít i nějaký vlasec, prodal jsem mu tři pruty – malý, střední a veliký. Dal jsem se s ním do řeči, zeptal jsem se, kde bude rybařit. Povídal, že na mysu dvacet mil na sever. Tak jsem mu prodal ještě pořádnou větrovku, nepromokavé kalhoty a gumáky, protože tam dost fouká. Přesvědčil jsem ho, že na pobřeží neberou, tak jsme šli vybrat motorový člun. Pak jsem se ho zeptal, co má za auto – vylezlo z něj, že dost malé, člun by s ním nemohl odvézt. Tak jsem mu prodal ještě přívěs a auto…“

"No to je úžasné. A tohle všechno jste prodal člověku, který si přišel koupit jediný háček na ryby!?"

"Ne. On původně přišel koupit vložky pro svoji ženu. Tak jsem mu navrhl, že když si teda o víkendu neužije, že by si mohl zajít aspoň na ryby…“

Chlápek si se zájmem prohlíží mladou ženu, ta si toho všimne, usměje se na něj, on se na ní také usměje a jak je zvyklý jí říká "Neznáme se odněkud?"

Paní se také usměje a odpoví "Asi ano. Jste otec jednoho z mých dětí".

Chlap se nedůvěřivě zeptá "Víte to jistě?"¨

Paní mu radostně vysvětluje "No jste to vy. Ta podoba se nedá zapřít".

Chlap se zděsí "Takže budu platit?"

Paní ho upokojí "Nemusíte, SRPŠ už máte zaplacené od začátku roku. Jsem třídní učitelka vašeho syna".

Mladá dívka stojí na Nuselském mostě připravená skočit a tím spáchat sebevraždu. Najednou k ní přijde bezdomovec a poklepá jí na rameno:

"Hele, vždyt za chvíli stejně umřeš, nechceš mi ještě předtím dát?"

"Vypadněte, jste nechutnej..." odpoví dívka s odporem. Bezdomovec se jen ušklíbne.

"Tak já si na tebe počkám dole..."

Manželský pár se připravoval na oficiální změnu víry. Jsou na posledním sezení u ortodoxního rabína. Dávají mu poslední otázky:

"Rabí, je pravda, že muž a žena spolu nemohou tancovat?"

"Ano. Z důvodu skromnosti a cudnosti tancují každý zvlášt."

"Takže nemohu tancovat se svojí ženou?"

"Ne."

"No, dobrá. A co sex?"

"Nic zvláštního. V manželství je to normální."

"Co různé polohy?"

"Bez problémů."

"Žena nahoře?"

"Bez problémů."

"A co zezadu?"

"Bez problémů."

"A co ve stoje?"

"Ne! V žádném případě!"

"Cože? A proč?"

"Mohlo by to svádět k tanci!"

Jeden takový starší sušinka sedí v motorestu, do kterého zapadnou tři

motorkáři. Mají rozvernou náladu. První típne své cigáro v chlápkově koláči.

Druhý mu plivne do kafe a třetí mu obrátí tác vzhůru nohama.

Bez náznaku odporu se chlápek zvedne a opustí motorest. Chvilku potom

povídá jeden motorkář servírce:

"Heh, nic moc chlap, co?"

A servírka se usměje:

"No, a řidič je taky mizernej. Zrovna při couvání rozmačkal svým kamiónem

tři motorky."

Co ti dala manželka k narozeninám?

Krásně se se mnou pomilovala.

A to ti po tolika společných letech stačí?

Jo, ty mluvíš o mojí ženě? Já měl na mysli tvoji.

Nejlepší jsou ty, co zde vypráví vlastními slov rádkyně a rádci, ale přesto přidám jeden překopírovaný odněkud z webu:

V letadle: Let letadla, kapitán hlásí: "Dámy a pánové, vítám vás na palubě. Náš let probíhá právě nad Tichým oceánem,
ve výšce 10000 metrů, rychlost je 900 km/h, teplota vzduchu a ... a do prdele! Mě šlehne! Ježišmarjá, Ježišikriste!"

Odmlčí se, pasažéři blednou, panika, křik ...
Po chvíli se kapitán ohlásí: " Dámy a pánové, omluvte mě! Letuška mě polila kávou. Kdybyste viděli moje kalhoty zepředu ... ."

Vtom jeden cestující zařve: "Ty hovado! Kdybys viděl moje kalhoty zezadu!"

Když jsem byl ženatý 25 let, podíval jsem se pozorně na svou ženu a řekl jí:

"Drahá, před 25 lety jsme měli malý, laciný byteček, laciné auto, spali jsme na laciné pohovce a dívali se na malou černobílou televizi, ale zato jsem spal s krásnou pětadvacetiletou vášnivou blondýnkou. Teď máme drahou, třiapůlmilionovou vilu, auto za osmset tisíc, krásnou, velikou ložnici a plazmovou televizi, ale každou noc musím spát s padesátiletou ženskou. Tak se mi zdá, že ty teď do toho scénáře jaksi nepasuješ."

Moje manželka je velice rozumná ženská. Řekla mi, at si tedy najdu vášnivou pětadvacetiletou blondýnku a ona už se postará, abych znova bydlel v laciném bytě, jezdil v laciném autě, spal na laciné pohovce a díval se na malou černobílou televizi.

Nejsou starší ženy fantastické? Ty opravdu vědí, jak vyřešit krizi středního věku.

Patnáctiletý chlapec se ptá svého dědečka :" Dědo, já měl v kuchyni na lednici takový malý prášky, byl na nich prolisovaný nápis LSD, neviděl jsi je někde? "

" Ne, to určitě ne,ale viděls toho draka v kuchyni?"