Nejste přihlášen/a.
Hořčičák má už více než 50 let a stává se památkou. Na Wikipedii je článek hořčičák. Těžko ho však doplnit, když většina mladých už ani neví, co hořčičák byl. Tady pomozme my, pamětníci.Na tuto stránku s Vašimi vzpomínkami bude zřízen odkaz, a stane se tak i pramenem pro budoucí historiky. Jako kronikář vím, jak rychle plyne čas, pamětníci nás opouštějí, a za chvíli se už není koho se zeptat. Zajímá nás vše, také tyto otázky:Do kterého roku jste je používali? Z jakých let jsou recepty, kde jsou míry na hořčičáky, používáte je do dneška? Máte ještě doma hořčičák? Nevíte někdo o písemné zmínce o hořčičáku-např, novinový článek? Nevíte o muzeu-i soukromém-kde je zmíněn hořčičák? Za každou, i drobnou vzpomínku, předem díky!
Samozřejmě hořčičná sklenka byla a je účelná nádobka, jako mnohé obaly - třeba od zmrzliny.
Ukázka z knihyStará sklenice
Stará sklínka od hořčice, dobrá ovšem i na malinovku,
zmizela.
I s malinovkou.
Tklivá sklenice od hořčice
byla tak milá a příjemná do ruky jako hudební nástroj
na vypití dvou tří taktů touhy,
teď šumí v ostří podsvětních větrů
roztříštěna v kousky.
Stará malinovka v říhnutí sítnice,
které to pohřbilo do světlé tmy,
s vystříknutím rozumu
do dětské vášně-žíznivky,
starý vodovod, umlauf,
trubkový šuk,
lesk zapadající kuchyně!
Kde jsi, hořčičná sklenko?
V pasátech všednosti
do vějířů stále řvavější duhy
roztavena v olej chlapeckých snů
opět v ochlazení smrtí
vlétneš do dlaně v původním skupenství!
Doplnění: Takhle vypadá:
Že by to byla už starožitnost?Ty moje stále slouží...a že by nebyly hezké? Tak moment..., ani ta hořčice z nich nebyla špatná. V prvopočátcích byla možná jenom jedna, plnotučná. Kremžská asi nastoupila později, a možná už do plastu -?.
No, nevím jestli ta z Aukra je ten původní originál. Mrknu na chalupě do kredence, asi najdu.
Ale mám jednu vzpomínku, někdy v roce 80 se vdávala ségry kamarádka a pro štěstí s tou skleničkou švihla z prvního patra o beton. Sklenička to přežila naprosto bez úhony, bylo to neuvěřitelné...
Tahle z aukra je novější typ, pamatuji méně zaoblené.
Moje vzpomínky sahají tak do konce padesátých let, běžně jsme z nich doma pili. Také do školy se někdy nosily - do výtvarné výchovy. Oplácávali jsme je sádrou a dělali z nich vázy.
V maminčiných receptech bych jistě našla mnoho rukou psaných papírků, kde se množství mléka, oleje i cukru a mouky měřilo na sklenky od hořčice.
Někdy v devadesátých letech jsem tuhle sklenku z nostalgie hledala. Ve sklepě, na půdě, v kůlně mezi haraburdím. Už jsem ji nenašla...
Jsou tyhle ty "méně zaoblené"a tudíž nejstarší? Každopádně vydržely mnohé, i lehce znevažující zdekorování:
Já si také myslím, že starší vizáž je podobnější té aukrové, a robustní. Potom teprve mohly být ty kóničtější a pak další typ i lehce povzorované tenkostěnné, rovnou směrované na další servis-použití (ty už nemám, rozbily se) . Vypadá to, že ty první se vyráběly spíš na Moravě a na Slovensku (strýc Google):
1961- Dňa 1. mája v roku 1961 sa na ulici M. Pišúta v Liptovskom Mikuláši začala výroba tradičnej plnotučnej a kremžskej horčice, ktorá sa výrábala v 70g hliníkových tubách, v 80g plastových kelímkoch a v 200g sklennom pohári, takzvanej "ruskej Zuzana" a tento pohár sme ľudovo nazývali "horčičák". Na "horčičáku" bolo prvý krát použité zatláčacie viečko, ktoré používame dodnes.
Doplnění: Ten recept za pomoci hořčičného servisu, jak se hezčeji "hořčičákům" říkalo:
Tvarohový stříkaný koláč
4 vejce, l sklenička (od hořčice) cukru, ½ skleničky oleje, ½ skleničky vlažné vody, 2 skleničky polohrubé mouky, l prášek do pečiva, 2 tučné tvarohy, 1 šlehačka, ovoce, citronová kůra, vanilkový cukr
Žloutky utřít s cukrem, potom se přidá olej, vlažná voda, polohrubá mouka a prášek do pečiva. Těsto se vylije na vymazaný pekáč, příp. vyložený pečícím papírem, zvlášt se udělá tvarohová náplň z obou tvarohů, šlehačky, vanilkového cukru a citronové kůry. Těsto v pekáči se může poklást nakrájenými kompotovanými meruňkami nebo broskvemi i jiným ovocem, případně jinak vylepšit dle vlastní chuti rozinkami, malými hromádkami džemu apod. Tvarohovou náplň dáme do igelitového sáčku, kterému ustříhneme jeden roh a nastříkáme libovolným způsobem na koláč. Těsto se při pečení s tvarohem a ovocem různě promíchá a vznikne zajímavá struktura. Pečeme při 180 st. zhruba 30-35 minut.
Recept - Šlehačková bábovka:
Suroviny
Skvělé, díky. Mohl byste uvést i autora knihy , vydavatele a rok vydání?
doplněno 11.04.12 22:30:Fran-k básni. Mohl byste uvést autora, vydavatele, rok vydání? Díky!
Hopíku, víčka byla z průhledného plastu, ale bez toho srolovaného okraje a skleničky byly bez potisku. Alespoň tak to mám v paměti.
Skleničky určitě bez potisku, s tím víčkem si už tolik nepamatuji, jdu zavolat mámě!
doplněno 11.04.12 16:23:Tak máma si taky není jistá barvou víčka, prý nějaký průsvitný našedlý...
Tak jsem asi před třemi týdny přišla do Lidlu a měli tam v akci tiramisový nebo jahodový dezert v skleničce. A ta sklenička byla jako starý hořičák! Tak jsem si je koupila. Od každého hned 2. Desert nic moc, ale sklenice miluji nejen já, ale i moje děti, od té doby, co jsme je vyprázdnily nechtějí pít z žádné jiné a to je k nim ani neváže žádná nostalgie. Ještěže jsem koupila 4 a máme každý svou skleničku .o)
Myslím, že byla celá jedna kultura hořčičného servisu (jako je třeba kultura lidu popelnicových polí). Já totiž pamatuji na nástup také tohohle, že by 70-tá léta? účelnějších skleniček snad nebylo:
Ale ty se tedy rozbíjely už víc, alespoň asi žádnou ve vlastnictví nemám. Prostě fakt občas není nad obaly.
Ano, měli jsme a v ničem jiném se hořčice snad ani neprodávala. Ty sklenky byly takové rovné, nahoře byl asi půl cm okraj. Později už byly sklenky dole takové zaoblené, spíš dokulata.
Z ničeho jiného jsme nepili. Až o něco později začali vyrábět marmelády v tenkých skleničkách s obrázkem. Ty se nám na pití líbily ještě víc.
Na hořčičáky se měřilo při pečení - mouka, cukr, mléko...Babička v něm měla namačkanou jemně nastrouhanou citrónovou kůru s cukrem. Povázané celofánem. Citróny nebyly tehdy chemicky ošetřené, kůra s cukrem ve sklenici dlouho vydržela a přidávala se do těsta, tvarohu, povidel. Prostě dobrota.
Sklenky hořčičáky se také občas našly u studánek, pramínků. Nikoho ke krádeži nelákaly a každý se mohl napít.
I když to byla jen maličkost, která zmizela v propadlišti dějin, často si na ně vzpomenu. Nezůstala mi ani jedna. Jaga.
Pratele, jestli se mi ozvete na mail tomasnemec52@gmail.com, poslu vam kapitolu ze sve knihy kde je o horcicakach podstatna zminka.
Jinak horcicaky shanim, hlavne ty starsi, rovne, a moc rad bych se neco dozvedel o nejakych datech, od kdy do kdy byly ktere vyrabene a kde. Napriklad na tech zakulacenych co mam je na dne vzdy stejna znacka, lisi se jen cislem, zjevne cislem lici formy. Ty rovne maji velmi ruzna oznaceni na spodku, byly asi vyrabeny v ruznych sklarnach, patrne z odpadniho skla, proto ta uzasne desiva struktura.
Zdravim ze Salzburgu
Tomas
Víčko bylo z nažloutlého plastu zvaného novodur a z tohoto plastu se vyráběly kelímky v kterých se prodával "Pacholíček", velice vhodné na výrobu "provázkového telefonu" :D
Sklenička se používala doma nejen na pití kávy, ale také na pití čaje, štávy. Skleničky nepoužíváme, mám je uložené jen z nostalgie. Jsem skrblík na staré věci.
Viky, tohle je už ta modernější, zaoblená, ty první byly rovné a taky jsou dneska asi dost ceněné. Málokdo je ještě má. Jaga.
Priteli, pokud se mi ozvete na mail tomasnemec52@gmail.com tak s vami budu velice rad komunikovat. ja ale bytostne nesnasim tyhle fora a diskuse. jestli se ozvete, poslu vam kapitolu ze sve knihy, kde se o horcicakach jedna. mam jich malo, 4 starsi rovne a 6 novejsich zaoblenych a zoufale shanim dalsi. a moc rad bych vedel vic, napriklad vyrobce. ty novejsi jsou asi z jednech sklaren, nebo delal nekdo jednotne formy, na dne jsou stejne znacky a ruzna cisla formy. starsi rovne maji dna velmi ruzna, znacky naprosto rozdilne a variuje i jeich tvar.
je na case v tom udelat poradek!
tak se ozvete
Tomas
doplněno 28.04.12 21:29:Priteli, tim myslim pana KJANIKA112
Prohrabala jsem krabice, kde je uložené staré a nepoužívané nádobí a sklo. Našla jsem zase nějaké skleničky, od hořčice, tak tady jsou.
Doufám, že třeba jedna z nich bude ta správná ořechová.
Tyhle tenkostěné skleničky s potiskem jsou sice také od hořčice, ale s původním "hořčičákem" z 60. let minulého stoletíl mají jinak pramálo společného. Na obrázku je vlevo starší typ ze 60. let, vpravo pak modernější typ z let 70. Byly hrubě vylisovány z nepříliš kvalitního skla, bez jakékoliv další úpravy. ˇ6ádný dekor, ani potisk na nich nebyl. Víčka byla v obou případech z hědého, dost křehkého, průsvitného plastu. Pokud si pamatuju, hořčice byla v té době jen plnotučná, kremžská se objevila později. Žádná jiná neexistovala.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.