Nejste přihlášen/a.
Ahoj, slyšeli ste už někdy tenhle názor? Že pozdravit je slušnost? A myslíte si že to je pravda?
Když o tom přemýšlím, tak vlastně pozdravit u mnoha lidí znamená vlastně lhát jim do očí. (říkat třeba Dobrý den i když mu přeju něco úplně jiného). Takže schválně lhát někomu do očí je slušnější, než mlčet a neříct nic... Máme skutečně divnou etiketu, nebo jak se to jmenuje.
Když sem potkával třeba ve škole učitelky, nebo když potkám sousedku kterou nemám rád, tak bych jí měl říct (abych nelhal) : Di do **** ty stará ****! a místo toho jí musím říct Dobrý den. což je lhaní protože nic dobrého jim třeba nepřeju.
Proč si každý nemůže vybrat, jestli pozdraví třeba Dobrý den, nebo Špatný den přeju? Myslíte že to je takhle lepší když musíme lhát?
Pozdrav je dost ošemetná záležitost. Je to takový kontakt s tím druhým, může být ovšem upřímný, ale i pokrytecký. Když mám přát dobrý den někomu, koho bych nejraději nakopala... Ale výraz "Špatný den přeju", bych opravdu nepoužila. Vzpomeň si na přísloví: CO NECHCEŠ, ABY TI JINÍ ČINILI, NEČIŇ TY JIM! Raději ty, co nemáš rád, nezdrav vůbec, než jim přát špatný den.
V mládí jsme s manželem prolezli Krkonoše křížem krážem. Na hřebenech nebyla o turisty nouze. Okamžitě jsme poznali národnosti. Němci zdravili bodře: "Guten Tag", Poláci "Dzieň dóbry". Češi si nás ani nevšimli a že jsou to Češi, poznali jsme jen podle jejich hovoru mezi sebou. Ti cizinci nás vůbec neznali, nikdy už jsme se nesetkali, ale přesto ty jejich pozdravy byly příjemné. Snad to za to stojí. Jaga.
Cyklisti tady na kopečkách k Dojčlandu se povětšinou zdravěj, i když to jsou Češi Někdy i na pár slov, ne jen pozdrav.
Miso28, ve škole a v práci to je tak trochu nutnost, ale na to určitě časem přijdete. I když to bude nějakej otravnej protivnej přednášející, kterýho pokáte na chodbě a kterej mezi těma stovkama lidí ani neví, jestli vás vidí poprvé v životě nebo jestli jste na jeho přednáškách pilně tři hodiny tejdně, není to důvod ho nepozdravit, protože vás neubyde. O kolegách, nadřízenejch a zákaznících ani nemluvě. Jinak na veřejnosti, v krámě nebo v paneláku můžete klidně počkat, jestli vás pozdraví ten druhej, pokud ho neznáte. Pokud jo a je protivnej, tak viz výše.
Chodím rád po kopcích i nekopcích a musím se zastat i čekých turistů. Většina jich zdraví (včetně dětí). Ono je ale nutné rozlišovat místo (a počet lidí na něm). Pokud půjdu po "dálnici" na Pravčickou bránu, těžko můžu každého zdravit. Naopak třeba v kokořínských roklích, kam zajdou jen opravdoví turisté, pozdraví skoro každý.
doplněno 29.02.12 09:04:A je úplně jedno, jak pozdravím. Většinou ahoj, občas dobrej, dobrý den, ale i třeba čus. Ten, kdo je ochotný odpovědět se určitě neurazí (a ostatní jsou mi ukradení)
Začíná to ráno, když se probudím. Dobré ráno, pozdravím manžela a dám mu pusu. Nebo je to obráceně, kdo dřív se probudí. Podívám se z okna a řeknu, Dobré ráno, sluníčko. Slunce sice paprsky jen tak vystrkuje, ale zdravím. Usmívám se, mám radost, ten den, začíná pěkně. Naše babička říkala, vstávat z postele, pravou nohou, vykročit do nového dne. Poděkovat za to, že mohu stát na vlastních nohách. To není lež, to je pravda.
Moje úvaha.tak toto je moc hezké počtečníčko))bubák si z něj nic nevezme)ale my ostatní se při pozdravu ještě více usmějeme))gratuluji a přeji hezký den .)) sépi
Pozdrav je nejjednodušší, nejelementárnější společenský kontakt, nejzákladnější projev zdvořilosti. Pozdravit je slušnost, odpovědět povinnost.
takto pěkně začíná jeden článek, který se dá najít na chovani.eu/...
pokud ho dočteš do konce a zamyslíš se nad obsahem, možná pochopíš a uděláš si svůj názor na to, o čem ve své otázce píšeš...
pro mne je pozdrav spojený s úsměvem a případně několika příjemnými slovy základem vztahu s lidmi... od malička mne to rodiče učili, učil jsem to i vlastní děti...a vnoučata.
jinak na mne kouká člověk, na kterého se usměji a slušně ho oslovím; jinak já koukám na lidi zamračené, nerudné, na lidi, s kterými se těžko navazuje kontakt... většinou pomůže úsměv...
můžeš si vybrat, zda pozdravíš Dobrý den nebo Špatný den... reakce okolí na tebe bude různá... tak různá, jako reakce na tento tvůj dotaz...
já osobně si myslím, že lhát nemusíme...
doplněno 29.02.12 06:47:dobře, že jsem se nerozpisoval... opakoval bych jen tu pravdu, co napsala výše naše děvčata... díky jim!
Podle mě je "dobrý den" ustálený výraz. Je jedno, jestli řekneš dobrý den, ahoj, čau, "helou" či cokoliv jiného. Prostě se tahle dvě slova ustálila jako pozdrav a o jejich významu už nikdo dávno nepřemýšlí. Pokud někomu řekneš "dobrý den", neznamená to, že mu ho přeješ, ale že bereš na vědomí jeho přítomnost.
"Ahoj (původně ahoy)" bylo taky jen pro vodáky a námořníky, teď si to říkáme všichni a nikdo nepřemýšlí ho tom, že by to neměl říkat, když zrovna nesedí v kánoi...
Každé prostředí má svá pravidla a díky jim může společnost fungovat alespoň tak, jak funguje. Pozdrav je vlastně gesto, které vyjadřuje úctu, dobrou vůli. Není to pokrytectví. Právě pozdrav je něco, co zháší motor "vystartování" a současně je to přátelské slovo, ktré ulamuje nepříjemné ostny setkání. Dvě slova Dobrý den, ještě nikomu pusu neroztrhl, ale důsledek je veliký. Stojí za to.
doufám, že tazatel pochopí i tu pravdu, co napsala děvčata níže, teda bábinky, sargo a další...
i když sargo bych tipoval do té věkové kategorie podstatně mladší, myslím, že i tak přesně trefila, tazatel zřejmě ještě stále tápe a hledá tu pravdu... držím(e) mu palce...
někdo říká, že ve stáří už je člověk rozumný... já tvrdím, že to jsou všechno jen zkušenosti...
Ahoj, na pozdravu nevidim nic pokryteckeho, jde pouze o slusnost. Ikdyz nemam nekoho rad, porad se snazim s nim slusne vyjit. Kdyz na pozdrav nereaguje, nebo neni slusny, je to jeho vec, ne ma a moji vnitrni integrity. Snazim se davat ven pozitivni emoce a asi by jste se divil, nekdy jsem timto zpusobem dosel i k obratu. Clovek, se kterym jsem se nemusel se obratil v celkem fajn chlapika, ktery na venek pusobyl jako deb..
Je to zajimavy postřeh v životě a občas se nad takovyma věcma zapřemýšlím i ja a proto sem po svem a jednoduše...pokud je člověka pro mě sympatickeho,zmaneho atd.tak jej pozdravim od srdce a rad,bez přetvařky a falešneho podůsměvu.Prostě tento člověk nema pro mě v mem zivotě misto(sou lidi s kteryma si rozumym a sou lidi kteri me nemaji radi)a neznažím někomu se předtvařovat že sem bajecny člověk.Sem pouze člověk,tečka. Sem takovy jaky sem se narodil.
Pozdrav musí byt opravdu upřímny a člověku musi dat pocit radosti,ktery upevni vaši vnitřni jednotu sam ze sebou.
Pokud tak pozdrav necítím k danemu člověku,tak prostě nezdravím,at si mysli o me o chce.
Pozdrav od srdce nikoliv pozdrav společensky vynucen,naučen s přetvařkou,ale to citi každy znas jinak
Žila jsem na vesnici a tam se zdravil každý, já spíš měla problém, po přestěhování do Brna, jít po ulici a míjet lidi bez pozdravu, neumím si představit, že bych mlčky prošla kolem lidí z baráku a nepozdravila ale jsou tu i tací co by vás klidně minuli a hubu neotevřeli. Zdravím s úsměvem i když zrovna nemám náladu.
Jo povídá se to, kdysik se lidi zdravili hodně. Hlavně na vesnici a j, i cizí. Nakonec zdraví se neznámí turisté a pod. ...
Říkej pochválen buď ježíš kristus nebo jinak když nehceš "lhát". Takže slušnost velí pozdrav a mysli si co chceš.
Nepřemýšlet nad obsahem, když jde o slušnost. Je to tvůj problém, vyber si co chceš, není to v Ústavě..
a ty co neumí odpovědět je třeba zvl. před jinými zdravit hóooodně hlasitě! At jiní "slyší".
Pro tazatele- ano, pozdravit je slušnost. Ale pokud s tím konkrétně Vy máte problém a domníváte se, že to od Vás není upřímné, zvolte pozdrav neutrální, neosobní. Říkejte na potkání pouze -zdravím, nebo zdravím Vás. Myslet si už můžete cokoliv dalšího a nikdo si nebude myslet o Vás , že jste neslušný. A máte to i vyřešeno. Je to určitě lepší, než někomu přát "špatný den" anebo nepozdravit vůbec. Mě osobně, když pozdraví někdo první a řekne - dobrý den, velmi často s úsměvem odpovídám -Vám též. Takže mně by nedělalo problém odpovědět Vám stejně, kdybyste mi popřál den špatný.
Dobrý den! Mě vždycky učili zdravit, a tak jsem zdravila jako divá. Když jsem byla ještě malá, skoro každý mi odpověděl: Ahoj, princezno. Nebo: Dobrý den i Vám, slečno. A to i ti, které jsme viděla prvně v životě. Mně přejde, že pozdravy malých dětí lidé berou spíše jako roztomilost, než jako slušnost. Čím jsem starší, tím méně lidí mne zdraví, a tak už taky nezdraví úplně každého. Nejvíce mne dokážou naštvat ty postarší tetky, které se tváří jako kakabus, když je člověk pozdraví, neodpoví nic, když ne, začnou hned na celou ulici brblat, jaká je to dneska mládež, ani pozdravit neumí... No jo, jenže přece když slušně a upřímně pozdravím, očekávám i nějakou reakci, ne? Proto už doslova - a nestydím se to říci - zdravím jen ty, kteřé vypadají, že by mohli odpovědět. Starší pány s pejsky, paní s nákupem či s pracovnéí brašnou, učitelky, maminky s dětmi... Ty brblající tetky, které se mračí a z očích jim srší blesky, přecházím, protože má to nějakou cenu je zdravit? Nemá. Ony si o mě po jednom pozdravu nepomyslí, že jsem slušně vychovaná, nýbrž že zdravím moc nahlas nebo potichu, koukám se jim do očí nebo naopak jen tak letmo pozdravím a spěchám dál, že mě měli naučit, že se nemám vybavovat s cizími lidmi, porč je obtěžuju, když ony toho mají samy až až... A toto platí i na muže, kteří se za celý den dobelhají jen do hospody a zpátky. Takže já zdravím, ale jen ty slušné lidi. Vím, že se nemá dát na první dojem, ale přát zamračenému člověku dobrý den, když vím, že tím mu ho neudělám, mi přijde zbytečné.
Můj názor.
D.
Těšilo mne
Ano, slušnost je pozdravit a povinnost je odpovědět. A slušnost je také říci "Dobrý den" nebo můžete říci "Zdravím Vás", není slušné říkat na pozdrav něco špatného.
Děkuju všem za názory... Abych pravdu řekl, tak jsem o tomhle začal přemýšlet z jednoho důvodu. Můj syn venku na ulici potkal učitelku, a nepozdravil ji. Což je podle mě vpořádku, protože to nebylo ani v pracovní době (nebo spíš v době vyučování), ani na území školy. Navíc se jednalo o učitelku která je nepříjemná, a která ho už dřív bezdůvodně buzerovala. Nepozdravil ji a ona ho zato začala buzerovat. Tak sem si za ní zašel a hezky sem jí zvednul mandle
Aspoň to už bude příště vědět že se nemá do mýho syna navážet když to není v pracovní době. Zeptal jsem se jí: Má vám radši úmyslně lhát (přát dobrý den), nebo byste byla radši kdyby vám řekl co vám doopravdy přeje? nic pěkného by to nebylo Pak už jí sklaplo.
A ještě jeden dozat: co myslíte : Je víc neslušné někoho známého nepozdravit, nebo si od někoho druhého pozdravení vymáhat?
Já myslím že to druhé, z čehož ta učitelka taky byla značně vytočená když sem jí to řekl. Myslíte že sem měl pravdu?
Je patrné, že z diskuse jste nic nepochopil. Vždyt zdravit je slušnost a ne povinnost daná školním nebo jiným řádem, jehož působnost končí se skončením pracovní doby nebo za hranicí pracoviště či školy. Jestli takhle vychováváte svého syna, vyroste z něho nejspíš hulvát.
No právě, není to povinnost tak si myslím, že učitelka to nemá po druhých vymáhat, a zvlášt ne když je to mimo vyučování.
To já vím, ale proč by můj syn měl být slušný k někomu, kdo k němu byl předtím sprostý a ještě k tomu nespravedlivě? On s tím neslušným chováním nezačal jako první.
Já myslím že v dnešní tvrdé konkurenci mají slušní mnohem menší šanci nato zbohatnout a prosadit se na trhu, aspoň mě se to osvědčilo, tak se tak snažím vychovávat i svého syna.
proč by můj syn měl být slušný k učitelce? Právě proto, že je to jeho učitelka. Měl by k ní mít přirozenou úctu. I v případě, že jí nemá zrovna v lásce. Nezdravením (s podporou rodičů) to začíná, končí to třeba nasazením odpadkového koše na učitelovu hlavu a uveřejněním příslušného "hrdinského činu" na internetu. To nemá s dnešním dravým světem nic společného. To je prostě hulvátství. Pokud takhle vychováváte syna, je mi ho líto.
tyjo dobrej nápad s tím košem díky
Ale proč přirozenou úctu? Když ho nutí učit se něco co stejně nikdy nebude potřebovat? a ještě si myslí kdovíjak je ten její předmět důležitý.
To mi příjde stejné jako když vojáci musí mít přirozenou úctu ke svým velitelům. Ti co ji neměli za komunistů tak byli zavření, a dneska jsou to hrdinové.
Třeba to tak bude jenou i u žáků a učitelů (doufejme).
Svou nevychovanost a pocit nadřazenosti nad pouhou učitelkou se snažíte halit do rádoby mravných úvah o pravdomluvnosti a přetvářce. Nad vaším prvním příspěvkem jsem přemýšlela, druhý ze ten čas nestojí. Vy nejste pravdomluvný, ale hulvát. Vy se nebojíte, že by se z vás stal pokrytec při neupřímném pozdravu, vám jde o to. dokázat si svou převahu. Synovi svou výchovou neprospějete, neúcta k druhým, kterou v něm podporujete, se vám jednou vrátí. Nebude mít důvod, proč si vás vážit a určitě si to dokáže, jako vy, dobře zdůvodnit. Když vás jednou místo pozdravu pošle do h...u, zajásáte, že nelže a říká vám, co si skutečně myslí?
B.
Toto je velmi dobrá odpověď. Misa28 vůbec nechápe rozdíl mezi upřímností a slušností. Patrně už jeho rodiče někde udělali závažnou chybu ve výchově. Lze jen doufat, že s léty se to ještě trochu usadí.
já myslím že chápu rozdíl. Já spíš uvažuju o tom, co je horší: Nepozdravit, nebo si od druhého pozdrav vynucovat?
Já samozřejmě zdravím všechny na kterých mi záleží, nebo s kým chci něco mít atd. Ale proč bych měl já (nebo můj syn) zdravit ty které nesnáší? A extra když by mi někdo nařizoval at ho zdravím, tak to ho tuplem nepozdravím schválně. Vy byste to tak neudělali?
Nejlepší zkušenost, kterou jsem udělala: když denně příjemně pozdravím nerudného pitomce, po pár měsících se na mě už z dálky usmívá a zdraví sám. To není vynucování. Jenom jsem mu důsledně připomněla základní pravidla slušnosti.
Možná jste zatím příliš mladý, nebo nemáte žádný pud sebezáchovy (spíš ale opravdu nedostatečnou výchovu), ale budete se časem divit, kolik lidí, kterým jste "upřímně" dával najevo, co si o nich myslíte, ještě potkáte v nejméně vhodnou dobu a na nejméně vhodném místě. Většinou od nich budete něco zoufale nutně potřebovat (zákon schválnosti funguje). A přitom zatvářit se příjemně nedá o nic víc práce než se zamračit.
zdravím všechny na kterých mi záleží, nebo s kým chci něco mít... Takže zdravím účelově. Slušný jsem jen na toho, z koho něco kouká. Ostatní mě nezajímají, případně mě jejich přítomnost obtěžuje. To ale nemá se skutečnou slušností nic společného. To je vypočítavost.
To ani ne - účelově. Spíš bych řekl, že sem slušný na všechny lidi, kromě těch, kteří mě už předtím schválně udělali něco špatného. (tím nemyslím samozřejmě že mě zapomněli pozdravit).
Obecně bych řekl, že mě obtěžuje přítomnost všech lidí, kromě hezkých bab ale to asi každého. To ale neznamená že bych k nim nebyl slušný.
Já rozhodně nemám pocit nadřazenosti nad učitelkou. Ona totiž začala první s tím že dávala najevo nadřazenost nad mým synem, "je to přece jen dítě který mě musí poslouchat". Dávala to najevo dost nevybíravým způsobem, a myslím si že i takovým na který nemá právo (jako třeba to vymáhání si zdravení). Tak proto teď zase sem chtěl dát to samé okusit já jí.
Myslíte že to je špatně? A chtěl sem to i proto, že podobně se ke mně kdysi chovala taky jedna učitelka, sice sem jí to pak vrátil, ale prostě od té doby podobné lidi nesnáším, kteří vnucují slušnost druhým. A přitom si neuvědomují že vnucovat někomu slušnost je ještě víc neslušné než jenom nepozdravit. Mám pravdu?
Já v něm nepodporuju neúctu, jen si myslím že každé zlo (buzerace) zaslouží spravedlivou odplatu. Dřív ve škole sem se musel k učitelům chovat stylem - on po mě kamenem, já po něm chlebem, a do dneška mě to štve.
Můj syn si mě bude vážit, protože k tomu bude mít skutečné důvody, ne jen ty důvody vynucené morálkou. Když mě naštve tak mu ukážu prostředníček, když naštvu já jeho tak ukáže prostředníček on mě. To je normální. Sem radši, než aby mi říkal jak mě má rád, a pak o mě psal na internetu pomluvy, tak jako to dělám já s těma, kteří mě v dětství štvali
Dalo by se to tak říct ovšem ten mindrák je způsobený tehdejší totalitou, za které jsem musel chodit do školy. A když vidím, že některé učitelky se chovají podobně sprostě, tak se snažím proti tomu bojovat, když tenkrát jsem nemohl.
Chodil jsem do školy v 60 letech, takže za hluboké totality. Některé učitele jsem měl radši, některé méně, některé jsem nenáviděl. Nikdy by mě tehdy (a ani po létech) nenapadlo, některého z nich na ulici nepozdravit. Prostě to tehdy byli moji nadřízení, kterých jsem si vážil a ke kterým jsem měl úctu.
teď tě moc nechápu sorry... Takže když teď potkáš toho učitele, kterého jsi (oprávněně) nenáviděl, tak se na něj usměješ a pozdravíš ho? A vidíš v tom nějákou logiku? A proč sis jich vážil? Učitele jsem bral vždycky jako nutné zlo (a beru pořád), ale vážit si jich to by mě nikdy nenapadlo.
V tom je další problém co říkáš, učitelé by se neměli brát jako nadřízení, ale jako zaměstnanci které platí stát zato aby učili.
Bohužel své učitele už nemám možnost potkávat. Ale pokud bych kteréhokoliv z nich potkal, určitě bych pozdravil. Proč si jich vážím? Protože mě leccos naučili (a třeba i to pozdravení) a připravili mě pro další život. Bez nich bych teď asi seděl někde v parku a žebral o kus chleba.
No hurá, zase něco zač můžou komunisti. Taky jsem chodila do školy dávno před 89 a nijaké trauma to ve mě nezanechalo. Synkovi vysvětlete, že zdravit dospělé je slušnost a že i když se mu to nezdá bude muset v životě udělat ještě velké množství věcí které dělat nebude chtít. Sprostě se chová podle některých, většinou zazobaných rodičů, každá učitelka co si dovolí chtít aby se dítě chovalo slušně a nosilo úkoly. Já nemám ráda když si většinou starší babky stěžují, vaše Anča mě nepozdravila, dítě není cvičená opice a mnohdy v zápalu hry babku nevidí ale zjistit, že někoho nezdraví vědomě, dostane facana a víc to neřeším.
"Když mě naštve tak mu ukážu prostředníček, když naštvu já jeho tak ukáže prostředníček on mě."
Pokud je tohle vaše představa o vztazích v rodině, tak nezbývá než vám popřát, užijte si to.
Mimochodem, to ukazujete prostředníček malému dítěti ?
Další komentář je zbytečný.
B.
on zas není tak malej, je mu 12 A ukázal ho první on mě, když mu bylo asi 5 let. Takže zaostalej není.
A kde asi tohle gesto pochytil?
doplněno 29.02.12 18:40:Mimochodem, kdybych ve 12 letech tohle ukázal tátovi, 2 dny bych si nesed. A neprotestoval bych, věděl bych, že je táta v právu.
kde ho asi pochytil? no venku u kamarádů, a nebo ve filmu
Věděl bys že je v právu? Teď moc nechápu jak uvažuješ. Někoho fyzicky napadnout zato že ti ukáže ze srandy gesto, to mi moc spravedlivé nepřijde. To je holt tím že k dětem se každý chová jako ke zvířatům a nikomu to nepříjde tak špatně.
Možná to bylo ze srandy, spíš ale ne. Gestem ve 12 to začíná a pokud mu včas neukážete hranici, kam až může, dočkáte se ošklivého stáří (jestli se ho vůbec dočkáte).
To já snad vím a on taky. Hranice jsou dané zákonama, takže kdyby něco ukradl, někoho napadl apodobně, tak mu hranici ukážu to se neboj ale on není blbej.
Problém v naší společnosti je ten, že ty "hranice" jsou jiné pro děti a jiné pro dospělé, a měly by být pro všechny jednotné. Třeba to kouření: Proč děti nemůžou kouřit a dospělí jo? Je v tom nějáká spravedlnost? Já myslím že ne.
Abych pravdu řekl tak stáří je asi vždycky ošklivé. Aspoň sem ještě neviděl hezkého důchodce ale já se ani stáří dožít nechci, já si radši užiju dokud sem mladej a dřív umřu.
Ne všechny hranice jsou dané psaným zákonem. Taky existuje cosi, jako morálka. Možná už jste o ní slyšel.
Koukám, že máte doma svéráznou výchovu. Vaše 5ti leté děcko se jen opičilo (asi po vás) a pokud to dělá ve dvanácti letech tak je to nevychovaný fracek, nedivte se až vám v 15ti jednu liskne.
Důvodem celé vaší akce není to, že je někdo zlej a vynucuje si slušnost. Důvodem je to, že vy, potažmo váš syn, v první řadě slušní nejste. Kdybyste byli, neměli by si na vás co vynucovat.
O kamenech, chlebu a prostředníčku nemám sílu cokoli psát, snad jen lehce poukázat na to, že tyhle zásady (nejen slušnosti a morální, ale i právní) jsou vžité zvykově a staré jako lidstvo samo, není to žádná umělá buzerace, kterou by si někdo vymyslel a nařídil z dlouhé chvíle.
Samozřejmě, a copak já (nebo můj syn) musíme být slušní ke každému? Já sem slušný jen k lidem ke kterým chci a ke kterým nechci tak přece slušný být nemusím! Někoho urazit zato by mě mohl žalovat, tak když mu nechci říct něco škaredého do očí tak ho aspoň nepozravím. Nato přece mám právo a vyjádřím mu tím taktně, že si o něm myslím něco špatného
Já vím, máme spoustu zvyklostí starých jako lidstvo samo, jenže dokud se proti nim dostatek lidí nepostaví, tak tu budou pořád. Kdyby se lidi proti tomu nepostavili, tak bysme tady měli ještě feudální řád, nebo otrokářství.
Slušnost (nebo neslušnost) je přirozená vlastnost, usměrněná výchovou. Vy musíte přemýšlet, ke komu a kdy máte být slušný? V tom případě nemám co dodat.
Jasně, at syn vidí, jak tatínek s učitelkou vyběhl. Co na tom, že ve vztahu učitel - žák by opravdu měla fungovat žákova podřízenost. Přístě může synek poslat učitelku třeba do pr..., a tatínek to schválí - a kdyby si náhodou učitelka stěžovala, tak s ní vyběhne zase. Přitom pozdravit každého učitele, i sebevětšího kreténa, se bere jako nutné zlo, které je v životě holt potřeba překousnout.
Možná si syn bude vážit Vás jako agresivního hrubiána, ale nebude si vážit nikoho a ničeho okolo. Jen tak dál.
Takže myslíte, že když potkám nadřízeného po pracovní době mimo firmu, mám dělat, že ho nevidím? To nemyslíte vážně! Nikdy jsem nepřemýšlel, jestli někoho zdravit mám, či nemám. Pozdravit je prostě slušnost, patří to k dobrému vychování, o což se zmíněná učitelka zřejmě snaží i u Vašeho syna (na rozdíl od Vás).
To máte pravdu, ale po pracovní době se o to učitelka nemá snažit, podle mě na to nemá právo. V tom vidím ten hlavní problém.
Pozdravit je slušnost to ano. Ale je někde psáno, že já musím být slušný ke VŠEM lidem se kterými mám něco společného? I k těm ke kterým nechci, kteří mi ublížili, nebo je nemám rád?
Po pracovní době třeba šéfa pozdravím, ale (pokud nejsme kamarádi) tak jen proto, abych mu vlezl hlouběji do zadku a abych nedostal výpověď. O což se ovšem kluk ve škole snažit nemusí.
Víte co? Vy..prdněte se na lidi a chovejte se podle svéhpo nejlepšího míněníí a svědomí a necht vám to nikdo nevracíí.
Budou vás mít rádi.
Úkolem školy je nejen něco žáky naučit, ale i vychovávat (zejména, když tak nečiní rodina). A tato role pedagogů nekončí ve 13 hodin. Nedovedu si představit, že když by mě v době mé povinné školní docházky uviděl učitel, jak se v parku učím kouřit, tak bych mu mohl tvrdit, že po vyučování si mohu dělat co chci a on mi do toho nebude mluvit. A ještě absurdnější je představa, že by se rodiče v této věci za mě postavili.
Ale je to chyba a nemělo by to tak být uznáš to?
Když se budeš po škole v parku učit kouřit, tak učitelům by do toho nemělo nic být. To pak děti se musí bát vyjít na ulici že je i tam bude někdo buzerovat? Já ten pocit znám a příjemné mi to nebylo. Když vidím že se to tak děje i dneska, kdy není "totalita", tak mě to štve. Vás ne? Proč zrovna děti kvůli povinné školní docházce by museli být "otroci" učitelů? To je přece nespravedlivé vůči dětem.
Hele, když se tak pořád oháníš tou totalitou, co o ní víš? Je Ti 28, takže v roce 89 Ti bylo 5? A už tenkrát Tě štvala arogance učitelů? Do které speciální školy si to tenkrát chodil? Tuším, že se jí říkalo mateřská. Klobouk dolů, jsi zřejmě génius. Takovým se trocha hulvátství dá prominout.
Sice nikomu tazatel nepotvrdil, že je mu 28 roků, ale pokud je tak mladý, těžko má 12 letého syna. Mimo to mi přijde, že si dělá legraci a baví se ze všech úpřimně míněných odpovědí. Odpovědi tazatele jsou jasně promyšlené, podle mně jasně vykalkulované a cílené. Je to můj názor a takto to na mně působí.
Nikde není psáno, že musíte být slušný. Slušnost se nedá přikázat zákonem. Slušný buď jsem, nebo nejsem. Hodně právě záleží na výchově. A ten, koho rodiče a škola nedokázali slušně vychovat, pravděpodobně nedokáže ke slušnosti vychovat ani svoje potomky.
to nemáš pravdu, že slušný buď jsem nebo nejsem.
Slušný jsem k někomu, ke komu chci, a k jiným jsem třeba neslušný.
Řekněme jednoduchý příklad: Chodím s krásnou kočkou, každý den máme sex. Jsem k ní milý, slušný atd. Pak mě začne balit jiná, bude mě přede všema zvát na rande nebo vyznávat lásku. Myslíte že k ní budu slušný? Ne. Řeknu jí přede všema (a hlavně před svojí holkou) že je hnusná a otravná a samozřejmě už jí nikdy příště nepozdravím. A moje holka ze mě bude vlhká a beznadějně se do mě zabouchne
I někoho odmítnout se dá slušně. Bez řvaní a okázalých gest. Jenže to se musí umět. A pokud jí seřvete před svou přítelkyní, je to spíš předvádění se před ní.
doplněno 29.02.12 19:29:Z Vašich odpovědí je jasné, že Vy vůbec netušíte, co to slušnost je. Diskutujete o něčem, o čem nemáte ani páru.
"Po pracovní době třeba šéfa pozdravím, ale (pokud nejsme kamarádi) tak jen proto, abych mu vlezl hlouběji do zadku."
Tak je mi to zase jasnější. Vás sice trápí neupřímný pozdrav a s řitolezectvím problém nemáte .
No už jsem se lekla, že máte pevné morální zásady .
B.
Četla jsem, jak jste vlastně přišel, na tuto otázku.
Pozdravit je slušnost? co si o tom myslíte?
Váš syn, nepozdravil na ulici učitelku.
===========================================================================================Patřím k lidem, pro které byla osoba paní učitelky, vždy vzor dokonalosti a studna vědomostí. Naše děti, by si nedovolili přijít domů a stěžovat si na učitelku, že jí nepozdravili a ona je pokárala. Od mala měli vštěpované. Když někam přijdeš, pozdrav, když něco dostaneš, poděkuj, když odcházíš, pozdrav. Když něco chceš, musíš poprosit.
já sem taky měl od mala leccos vštěpované, ale až sem dostal rozum, tak mi začlo docházet, že sou to většinou jen předsudky, které nemají žádný smysl.
Pro tebe byla učitelka vzor dokonalosti? to moc nechápu... Kdyby tě učila to co potřebuješ pro život, tak dejme tomu... ale když sem se musel učit takové hovadiny, jako je třeba literatura nebo dějepis nebo zeměpis kde se co těží a pěstuje atd, co stejně pro život k ničemu není, zvlášt když už jsem věděl že se budu živit něčím úplně jiným. Tak proč bych měl uznávat jako autoritu někoho, kdo je sice studovanej, ale nutí mě strácet čas s učením naprostých zbytečností? A ještě je tím tak posedlej že je považuje za důležité.
Autority uznávám, ale autoritu by měl mít člověk tím že si ji zaslouží, a ne tím že ho musí žáci poslouchat jen protože oni jsou žáci a on učitel kterej může všechno.
Můj syn ale bude znát slušné chování, akorát nemám rád když se někdo musí chovat slušně k člověku, který si to nezaslouží (jako třeba ti učitelé).
Třeba já osobně neuznávám osobnosti. Když potkám na ulici nějákýho kravatáka, tak si odplivnu a zabrblám si něco sprostýho o parazitech co žijí na úkor slušnejch lidí. Nebo si řeknu polohlasně: Ten má ránu... ten vypadá že utekl z ústavu... pro poslance. Nejvíc mě vždycky potěší, když se ten kravaták nasraně ototčí
-
- Tomuto člověku náleží úcta, ne jen proto, že je studovaný, ale proto, že se rozhodl sám, tyto vědomosti, naučit další malé lidičky:
To by sice byla hezká myšlenka, jenže je tu jeden malý problém, kvůli kterému mu ta úcta nenáleží: On se rozhodl, že je to naučí i proti jejich vůli. A to už tak hezký není.
-
A co dělám pro mého syna? Já ho učím jak se spravujou auta apod. , protože to mu bude užitečné, tím se bude živit a to ho baví. Litereatura dějepis zeměpis a já nevím co všechno se musí učit ve škole, to mu k ničemu nebude v opravně aut. On to ví, já taky, ale učitelé ne.
To vás nenapadlo, že třeba auta opravovat nebude chtít, že taky někdy bude muset napsat dopis a aby nebyl sama hrubka tak se mu učení gramatiky bude hodit, že bude muset umět spočítat i u těch aut kolik mají kol... Upřimně, já bych vás jako rodiče nechtěla. Každý rodič chce aby se jeho dítě mělo co nejlépe a celý život podřídí výchovu a učení (pokud na to děcko má) tomu aby se nemuselo špinit od vazelíny v nějaké dílně. Vy už od narození syna víte, že bude automechanik, lidem bude ukazovat vztyčený prst a bude je mít na háku.
Proč říkat jen omšelé "dobrý den", když je tolik jiných alternativ... bullshid.webz.cz/...
Pozdravit je slušnost,odpovědět povinnost. tak jako při podání ruky zjistíš co je ten druhý zač, i pozdrav by měl být hlasitý a upřímný a srozumitelný. A takové lidi co když přijdu někam na úřad nebo do obchodu a slušně pozdravím a oni ani prd,takové bych kopal do prdele.
A přej a bude ti přáno a já přeji všem dobrý den.
Tak mi tu něco nehraje. Nejsem psycholog, ale obsah příspěvků tazatele nesedí s jeho vyjadřováním. Ty příspěvky nepíše člověk, který neumí zdravit. Jsou vedeny na velice slušné ůrovni. Od začátku diskuse čekám, kdy začne být Misa28 agresívní a sprostý. Ten člověk ví dobře, co je to slušnost a tahá nás za fusekli. Klobouk dolů, daří se mu to perfektně.
Také si o tom všem myslím své. A jsem naprosto přesvědčena o tom, že tazatel v první řadě žádné děti nemá. Napsat může cokoli, nevěřím tomu. A vzhledem k tomu, kam až se toto vlákno, díky jeho příspěvkům, posunulo je jasné, že nadále do něho přispívat, nemá vůbec žádný smysl.
to si mě asi nepochopil. Já umím být slušný a jsem slušný. Jen odmítám být slušný k lidem, kteří mi vědomě ublížili nebo kteří úmyslně s tou neslušností začali. A to učím i svého syna, protože si myslím že tak je to správně.
Představ si tuhle situaci a řekni mi co bys dělal: Seznámíš se s někým, budete se zdravit, on pak příjde k tobě domů na návštěvu a pak ti něco ukradne a uteče. Budeš ho příště zdravit až ho potkáš na ulici? Já osobně ne.
pozdravit je slušnost a tak když mi někdo nevadí , řěknu dobrý den a lidi co nesnáším , lae potkávám je ,protože jsou z baráku , tak těm řeknu " zdravím " a jdu dál :D
Vy, že jste slušný? Co Vám takový člověk, který chodí v obleku udělal, že si uplivnete a něco sprostého zabrbláte? Vědomě Vám nějak ublížil, že jste k němu neslušný? Přece píšete, že jste neslušný jen těm, co Vám nějak ublížili a ted si uplivnete i před náhodným člověkem, který chodí v obleku. Přál bych Vám, aby takový kravaták Vám za to ulivnutí a sprosté nadávce dal do Vašich ust. Abyste si zapamatoval, co je slušnost,protože to evidentně nevíte.
Že vás to baví reagovat na takový dotaz, buď jen provokuje a dobře se baví, nebo to myslí vážně a tímpádem jej lituju, protože mu těžko něco pomůže, ani dobře mířená výchovná... Jeho rodiče asi něco hodně zanedbali při jeho výchově.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.